Kráter (196 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

,,A nevzpomínáte si, jestli byl včera nějaký svátek, třeba svatojánská noc, neděle nebo tak něco? A nestalo se něco takového už dříve někomu z vás?" vyptává se sokolník opět s tím tónem v hlase.

Sedlák Jirout je očividně potěšený, že někdo bere jeho slova vážně: "Ano, ano! Jak povídám, u starý brány na mě vybafl! Vyděsil jsem se k smrti! To vám povídám, je to krvežíznivý strašidlo!! Vracel jsem se včera v noci z lesa a byl tam duch! Muselo být z lehka po půlnoci."

Sokolník se potichu baví s Pjotrem v rohu místnosti, když v něm slova o duchovi vyvolají trochu zájmu. Zvedne se ze židle a přisedne si k Jiroutovi. ,,Nezlobte se pánové, ale nemohl jsem neposlouchat váš rozhovor. Jistě je to velmi zajímavé. Povyprávějte, kdeže jste toho ducha viděl a jak bych se k němu dostal, neboť bych si toho vašeho ducha velice rád prohlédl," domlouvá mu sokolník jako malému dítěti, nebo také opilci, kdy se snaží naklonit si ho pomocí slovíček a nadhozené důvěry.

Po schůzce s učencem Azmatixem jsem družinu opustil, ovšem z Vísky jsem neodešel. A tohoto večera jsem opět v hospůdce a opět jsem si přisedl k Tizokovi, abych s ním tiše probíral možnou cestu do Vodníka. Ovšem, jak jste pochytili, i můj měšec je velmi lehký a tato cesta zatím je jen vzdáleným snem.
Když se začalo mluvit o duchovi, nevěnuji tomu ze začátku příliš velkou pozornost, ale živý popis sedláka Jirouta mně upoutal a proto sleduji jak ne jeho řeč zareagují ostatní, tedy pravda, od chrápajícího krolla velkou reakci nečekám.

Jeden večer, když už se Váš výcvik konečně blíží ke konci a Vy tak budete mít po dvou týdnech tvrdé práce konečně vše za sebou, sedíte u svých pohárků či džbánků a uživáte si volna po namáhavém dni.

U vedlejšího stolu sedí, tak jako obvykle, sedláci Bárta, Jirout, Machač i Malík, a karbaní karty.

"Áááá, mažu to. Teď se ukaž!!" vykřikuje nadšeně Machač, zatímco Bárta kysele prohlíží své karetní listy.
"Trumf! Beru všechno! A jedeme, jedeme! Barva! Držím! Sedma! Krucinál... Hospodo, další pivo sem!!" překřikují se navzájem při vášnivé hře.

"A to vám povídám..." vypravuje sedlák Jirout, "vracel jsem se onehdá v noci z lesa s dřívím a u starý brány se něco mihotalo." naznačuje obrysy zdejší zřícené brány na východní cestě z Vísky, která je snad pozůstatkem nějaké pevnosti z dávných dob, dávno před založením této malebné vesnice. "No, já myslel, že se tam ochomejtá ten ztřeštěnej strážnej Hron. Tak vám jdu a najednou na mě vyskočil přízračnej strašlivej duch!!" Jirout rozmachuje rukama ve snaze vylíčit onen přízrak. "Sápal se po mně, oči rudý, zuby jako nože a jen tak výhružně houkal, kvílel. Auuuuááuuouuu... Já se vyděsil, jaká stvůra se na mě vrhá, odhodil jsem dříví a pelášil rychle dom. Všechny západky jsem pozavíral, okna zajistil, ale toho ducha jsem naštěstí už neviděl. To vám ale říkám, koho chytne, s tím ať jsou všichni svatí, jinak s ním bude zle!!" sedlák Jirout třese rukou se vztyčeným ukazováčkem, aby tak zdůraznil své varování.

"A nebo jsi to přehnal s tou pálenkou, co máš ulitou před ženuškou a po nocích z ní nasáváš, chachacha..." směje se sedlák Machač a dobrácky poplácává Jirouta přes rameno. "Ale kdežto, ty bramboráři plesnivej!" rozčiluje se Jirout, "Já vám říkám, strašlivej duch to byl! Určitě se blíží nějaká pohroma! Vojáci by to měli vyšetřit!" a s tím se podívá do rohu, kde chrápe kroll Gwarg, jeden ze zdejších strážných, stálý host hospody a polovina z celkového odběru zde vypitého piva.

Několik dalších dnů se dále pečlivě věnujete svému studiu a výcviku. Mnohdy už máte všeho dost, přísného dohledu staříka Azmatixe, jeho neustálého kárání i kázání, ale poklidné večery v místním hostinci naštěstí vždy dokáží zlepšit náladu a nabrat nové síly.

Zrovna když Vás učenec Azmatix seznamuje s náplní dalšího perného dne a kontroluje, jestli nic nezanedbáváte, přichází spěšně i Tizok. Zdá se býti zadumaný, ale i vyrovnaný sám se sebou.

Učenec si mladého sokolníka jen na chvíli zkoumavě prohlédne, pokýve hlavou a dál pokračuje v hovoru.

"Počkal bych na konec výcviku, pak bych se teprv rozhodoval. Je ale pravda že z něčeho žít musíme. A Tizok nás jednak těžko zaplatí a jednak nevim jestli by byl rád kdybychom se montovali do jeho záležitostí."

"No, já tu osobně moc závazků nemám. Musím ještě nějaký čas chodit na výuku a pak půjdu zase dál nabrat další zkušenosti."
"Je možné, že pro nás bude mít ten stařec ve věži nějakou další prácičku. Těžko říct."
"Obávám se, že hledání vraha Tizokova otce nám asi moc měšce nenaplní..."

"Ne," mírně se usměji, "jeho meč zůstal krví neposkvrněn."
"Co bude dál, ... ještě přesně nevím, ... " zamyšleně se dotknu svého levého kníru, "stopa je dost nezřetelná a zdá se, že Tizok s vámi navázal pevné přátelství. Říkal, že by se chtěl vrátit se mnou a pokusit se najít vraha svého otce, ale také říkal, že by chtěl, aby jste šli s ním. Nevím jakou jsou zde vaše závazky a zda by jste byli ochotni tak dlouhou cestu podstoupit. Také není vůbec jisté, že vraha najdu, ale než se rozhodnu, co dál, chtěl bych nejdříve mluvit s mistrem Azmatixem."

"Aha, každý se občas splete. Z toho si nic nedělej. Snad ho Tizok neprošpikoval tím svým mečem."
"Co máš v plánu teď Pjotře? Půjdeš dál pátrat po tom vrahovy?"

Přistoupím ke družině a pozdravím: "Dobré ráno,"
Pak se podívám na Žabikucha a ne tak zvesela odpovím: "Kněz je v tom nevinně, zdá se. Byla to moje chyba a za to neoprávněné obvinění bych se mu měl omluvit. Tizoka jsem od včerejška neviděl."
Ohlédnu se směrem k lesu a pak se zadívám na oblohu, zda nezahlédnu někde jeho svěřence.

Když vidím přicházet Pjotra tak ho vesele zdravím.
"Zdar Pjotře, jak se daří? A kde je Tizok? Prý včera odešel s tebou."
"Soudili jste už toho kněze?"
zeptám se zvědavě

Svítání a kokrhání kohoutů vítá nový den. Další den výcviku a učení je před Vámi.

Po snídani odcházíte na pravidelné setkání s učencem Azmatixem. Když čekáte před jeho věžičkou, přichází i Pjotr. Teď si také uvědomujete, že s Vámi není Tizok.

Trochu rozmrzelý, ale spíše zadumaný a hlavně unavený se vracím zpět do hospody.
"Dobrou noc!" popřeji všem stroze, ani se nezastavím a zamířím rovnou do pokoje, kde upadnu do neklidného spánku.

I ostatní vesničané ještě debatují nad událostmi, které se tak náhle v hostinci udály.
Během chvíle se však ale zase vrátí ke svým běžným řečem a hádkám.

Sedláci Bárta, Jirout, Machač a Malík ještě odehrají několik partiček karet, rybáři dopijí své korbele a pak se již vesničané začínají pomalu rozcházet do svých domovů.
Někteří jistěji, někteří vrávoravě, některým, obzvláště řezníkovi Šmakalovi, musí pomoci Hroudovi pacholci.
Strážný Gwarg se již sesul pod stůl a spokojeně chrápe. Děvečky kolem něj jen opatrně poklidí a nechávají ho být, ostatně obřího krolla by těžko někdo odtáhl...

"Ano, každý si nese sebou svůj úděl. A je na každém, jak se s tím vypořádá." souhlasně přikyvuji na Žabikuchova slova. "Když máte přátele, bývá vše také o poznání snažší!"

"Jak se říká, ráno moudřejší večera! Máme před sebou ještě mnoho práce. Čas jít na kutě a odpočívat!" s tím se na Vás stařík usměje a jistým krokem odchází pryč, směrem k pokojům.

"Každý máme nějaké a málo kdo se s ním chce podělit s ostatními." odpovím Arionovi.
"No nic, dopiju a půjdu si taky lehnout. Zítra mám schůzku se starcem. Budu mít další lekci v učení..."
Dopiji korbel piva a vyrážím na pokoj spát.

Čerstvý venkovni vzduch mě trochu probudil z malátnosti. Jen z dáli jsem viděl, jak spolu Pjotr s Tizokem někam odcházi. Spolu s ostatními jsem se vrátil zpět do hostince a obědnal si další korbel na dobrou noc. "Váš přítel Tizok asi skrývá mnohá tajemnství. Hádám, že asi nebude jediný"

Unaveně koukám na příchozí
"Tak to bylo tedy rychlé. Ani jsem nestihl dopít."
"To asi nikoho nestihnul zabít, že?" usměji se.
"Kam to běžel?"