Návrat bohů (4 strany zpět) | Herna - Aragorn.cz

Ta práce. Měla bych tam klid a mohla bych promýšlet kam pojedu. Odpoví ti.
Příště to zkusím. Slíbí a lehce se zastydí že jí musíš radit.
Miku. Odpoví jen a dívá se na tebe vděčně a oddaně.
Podržela bych ti ho při tom. Dodá vážně a ušklíbne se. Vážně. Stejně na to jednou dojde. Chci tě poznat důkladně. Odpoví a rozhodně se zdá že o tom poznání nežertuje.
Věřím, taky mi to stačí. Odpoví a zamrká na tebe. Zadeček má hladký a pevný jako zbytek. Hmmm pokud ty nechrápeš. Odpoví naoko vážně.

"Ta knihovnice nebo to jak sem to postavil do jiné roviny věci." Zeptám se ji vážně. "A neboj stáčí se uvolnit." Pronesu vážně a mrknu na ni.
"Mluvím jak mě to napdá, ale o tak půvabné dívce jako si ty se dá mluvit jen krásně." Pronesu rozhodně.
"To by bodlo. Nemusel bych nic vysvětlovat a mohl bych ho kopnout do zadku." Oznámím jí vážně.
"Já si to nemyslím a to sem to spal." Odpovím a pak se usměji. "A víš že mi stačí mít tě jen pro sebe?" Zeptam se a rukou přejedu ho jejích bocíh a sjedu až k zadečku. "Pokud ve spaní nekopeš." Pronesu vážně.

Chvíli přemýšlí. Možná by to nebylo tak zlý. Připustí nakonec.
Polkne. Dobře. Je jediné na co se zmůže.
Znovu se víc začervená. Když mluvíš tak krásně o mě. Dovysvětlí. Potom se upřímně zasměje tvé historce. Třeba proti nim nás posílají. Zažertuje a zasměje se znovu.
Proč, může to být fajn čtení. Pokrčí rameny. Nechá si políbit ruku. Doufám že se o to nikdy nepokusí. Odpoví jen.
Teď jsem tady ale s tebou a mám tě celýho pro sebe. Usměje se a políbí tě.

"Mohla by si být knihovnice třeba." Navrhnu a pak ji pohladím po tváři. "nebylo to tak hrozné né potkala si nové lidi nasbírala inspiraci a pak si uklidnila u svého malování dokonalí život pro umělce ne?" Zeptám se ji zejmem. Naklnoím se k ni. "Ještě požád mám pár nápadů pro tebe." Pronesu hlasem plným tajemná a příslibu.
"Jak mluvím?" Zeptám se ji nechápavě. "Pravdomluvně?" Dodám zcela vážně a zaujatě. "Práce. ... No a taky proto sem naboural šéfovo auto. Trošku sem se chtěl pomstít za to že mě nepovýšil. Ale pššš kdyby se to dozvěděl sem mrtví znáš šéfy a ředitele. Unos neunos mimozemšťáné nebo ne odplata bude krutá."
Pronesu žertem.
"Opravu to tu musí být vážně nuda." Pronesu zamyšleně. Tohle sem dělat neměl, ale teď se nedalo couvnout. Políbím ji ruku. ale nepředbíhej me jo?"

Usměje se. Jo občas pohlídáš děcka, vyvenčíš psy a podobně. Odpoví trochu otráveně. Přivře oči a pak se nakloní těsně k tvému uchu. Chci abys mi to zase někdy udělal jako nikdo. Pošeptá a zní to od ní docela legračně, taková slova od stydlivka jako Christin, taky se zarudlá culí.
Děkuju. Zbožňuju když takhle mluvíš. Přivádíš ji do rozpaků a ona se typicky roztomile stydí. Já bych to asi nevydržela, ale obdivuju že to zvládáš. Odpoví ti a dál se nevyptává.
Škoda, chtěla bych si ji přečíst. Odpoví upřímně.
Při tvých slovech se pohledem vpije do tvých očí a jako by jsi jí rozumněl že přijímá oboustraný slib.

"Jedna nula pro tebe." Pronesu ve snaže vyhnout se další diskuzi se ženou o niž vím že budu muset prohrát abych zachoval náš vstah do dalšího dne. "Aha tak taky něco stanou jako vedleší zdroj." Navrhl sem řešení.
"No nemám tušení." Odpovím nevině a lehce pohnu rukou v dráždění, ale pak ji vytáhnu.
"Děkuji těch několik dní jen vykresli tvou krásu jako by dotesali krásnou sochu." Pronesl sem. "Jo to jo, ale občas je to nudné mít před očima dvanáct monitorů a sledovat je nepřetržitě. Je unavující, ale důležité občas chytneš kapsáře, jindy planý polach." Pronesu unaveně. "Ale ne že bych si chtěl stěžovat o žádné vzrušo sem nikdy moc nestál."
"Byla to detekvika z New Yorku případ Albatros." Pronesl sem byla to adaptace na jeden případ co jsme měli samozřejmě značně pozměněná. "Odehrávalo se to na konci dvacátého století. A ... nevím jak to pořádně popsat." Přiznám. Uchopím ji za ruku a zahledím se ji do oči. "Věřmi ani mě od tebe nedostanou." Pronesu. Lhal sem ji trošku Scarlet zmizala na misi a teť sem ji už asi ztrail na dobro...

Usměje se taky a schoulí se k tobě jako by hledala ochranu. No vidíš, spíš u toho, tak je to hloupé. Nic ti chlapi vlastně neumí. Podpoří svůj názor.
Jo, ale moc peněz neuvidíš. Ne že by mi o ně šlo, ale platit se musí. Teď už mě ale peníze asi trápit nemusí. Odhalí stinou stránku své práce. Její ňadra jsou tvrdá a špičatá jako ty hory. Vezme tvou ruku a položí si ji do klína. Hádej. Mrkne na tebe. Pak chvíli tvou ruku vrátí zpět k cestě po jejich vrcholcích hor.
Když mám pro koho to udělat, tak si dám záležet, aby to bylo chutný. Popíše svůj přístup. Tvá snaha byla vidět. Pochválí tě. To na tobě ale leží pořádná zodpovědnost ne? Optá se ješt na práci. Vážně? Zeptá se nadšeně. Povídej. Povzbudí tě mluvit o knize.
Nechá se utišit a poslouchá příběh, v očích jí vidíš lítost. Na konci jen šeptne. Mě od tebe nedostanou ani tihle Oriani. Slíbí s naprostou vážností.

Usměji se na ni. "A já u tebe budu jak jen budu moci." Pronesu tiše do jejího ucha jako by to bylo tajemství. "Prada já přitom většinou usnu, ale hloupé to neni." Hájím se.
"TO je snad nejlepší práce co znám." Pronesl sem a pak sem se usmál. "V Alpách sem byl jednou se sestrou. Je to tám nádherné hlavně v zímě." Pronesl semzasněně. " Představ si ty obří vrcholky zapadlé sněhem." Pronesu a mimodě při slovech obří vrcholky jednou rukou okopíruji její ňadra. "Ukázat co?" Zeptám se hloupě.
"Já taky, ale spoživatelností je to těžší." Pronesu klidně. "Ve svém volnu chodím do posilovny a běhám. Je to dobré kvůlu té příšerné prcái kdy jen sedím a čumím." Vysvětlím ji abyhc obhájíl svůj vzhled. "A taky sem psal knihu, ale za moc nestála." Oznámim ji vážně.
"To kvůli Scarlet." Povím ji a položím ji prst na rty. "Byla nádherná jako ty. Chodily jsme spolu půl roku když jsme se přestěovali do států. Pak jsme se rozešli vlastně ani nevím proč jednou prostě zmizela." Pronesu jako by mě to bolelo.

Nemám dokud jsi u mě. Odpoví popravdě, její ústa tě přivítají jako vždy vlídně. Je to hloupé Miku. Stojí si za svým. Nahání se po hřišti a dělají ze sebe hvězdy. Zakroutí hlavou. Kdybych tě mohla vzít sebou, tak bys viděl co je to odpočinek v klidu. Dokončí to. Je to perfektní. Jezdím kam mě napadne. Mám ráda hory. Jednou bych chtěla do Alp, do těch zelený rakouských kopců pod nimi. Svěří se ti. Možná lehce smutně nechá vyklouznout tvou ruku a přitiskne se víc k tobě. Jednou mi to ještě budeš muset ukázat. Špitne a navrhne ti tak plán do budoucna. Hmm sci.fi je divný, nemá ten půvab pro kresbu. Vařím celkem ráda. Odpoví nadšeně. Z Mexika? Zeptá se s úsměvem. Tam jsem se taky někdy chtěla podívat. Prsty ti přejede po tváři a lehce si pojrává s tvými vlasy. Povídej ještě o tobě. Co děláš rád, ve svým volnu. Určitě máš nějaký koníčky. Co tě přivedlo z Mexika do států vlastně? Položí další otázky.

"TO doufám nerad bych aby si měla strach." Pronesu vážně a políbím ji. "Jasně. Je to oddechové a ani to neni hloupé je to realné i když sci-fi teď taky, ale to vedlejší." Pronesu rozhodně.
"Musí to být zajimavé. Kam nejčastěj jezdíš?" Zeptám se zájmem.
Udělám ještě jeden pohyb navíc pak ji ruka dám kolem pasu. "No že bych ti řekl něco o sobě." Pronesu a pak se zamyslím. "Ale já ti toho hodně řekl už předtím." Dodam a pak se usměji. "No mohl bych toho říct ještě víc co? No sem mizerný kuchař. Nemám rád sci-fi teď tuplem ne." Pronesu a pokračuji. "Jsem z Mexika je tam krásně." Pronesu a usměji se. "O práci bych raděj nemluvil.Nudná práce hlídače."

Pohladí tě. Jako kouzelník. Pronese sladce. Jo a sleduješ ty chlápky jak tam lítaj po hřišti? Prostě v televizi jsou samo blbosti, radši čtu. Odpoví ti. Nadšeně zakývá hlavou. Přesně tak, někdy to mám na jeden den a stihnu se vrátit, často ale na víc dní. Když ji přejedeš prsty v klíně, tak jen lehce pootevře nohy. Podívá se na tebe a jen se skousnutým dolním rtem pokývá hlavou, že myslí přesně tohle.
Tak pověz i něco ty mě. O sobě. Navrhne ti. nad poslední větou pozvedne obočí. Co bys měl udělat? Zeptá se.

Podívám se na ni a zamávám ji rukou před očima jako kouzelnik a políbím ji. "A vyděšení je pryč." Pronesu klidně. "no jednoduše. Sednusi dám nohy na stůl otevřu si pivo a sleduji je." Pak ji lehce uchopím za ruku a jemně ji držím. "Takže si vyjedeš pod stan a pak maluješ?" Zeptal sem zájmem. "myslíš tohle?" Zeptám se zájmem a prsy lehce přejedu po jejím klíně.
"Ale ne jsme rád že sem se o tobě taky konečně něco vím." Pronesl sem nadšeně. "A teď bych to měl udělat"

Žádné další informace pro pozemšťany. Monitoring byl velice pravděpodobný, ale v pokoji jsi nezahlédl jedinou kameru, s jejich technikou by nejspíš ani nebyly vidět.
Snažím se na to nemyslet. Nemálo mi v tom pomáháš. Těžko se přemýšlí, když mám hlavu plnou tebe. Povzdechne si. Fotbal, jak na to můžete koukat? Zeptá se nechápavě. Tak všechno o malování. Nevím co ti o tom povídat. Chvíli přemýšlí. No začala sem malovat jako malá holka. Děda maloval víš? On mě naučil pracovat s barvama. Kresby mě pak naučili na škole, ale malby jsem měla od toho nejlepšího učitele. Pousměje se při vzpomínce na dědu. Když pak umřel, tak jsem se tomu začala věnovat ještě víc. No a jsem v posledním roce studia, nestudujem úplně malbu a tak, ale spíš historii, techniky a podobně. Tvořím ve svým volnu. Zamyslí se. Vlastně tvořím často, jako malou mě osatní moc nebrali a tak jsem malovala, no a o svých studiích jsem ti povídala. Pokrčí rameny. S láskou maluju jen to co mě osloví, když mi někdo řekne abych ho nakreslila, tak to prostě není ono, pokud mě ten člověk něčím nezaujme. Nikdo to po mě ale skoro nikdy nechce, jen rodina většinou. Trochu si povzdechne. Ráda ale někam vyrazím do přírody a sama od těch pokrytců si maluju krajiny. To už se jí po tváří roztáhne úsměv. Prožívám každej tah štětcem a když pak vidím výsledek... Přivře oči. ...je to pocit jak když jsi mi to udělal ty. Odpoví zasněně. Trochu jiný, ale přitom tě to tak stejně pohladí po duši a potěší tě to. Otevře oči a podívá se na tebe. Moc blábolím, že? Zachichotá se.

Podívám se na obrázek lodi a přejedu ji důklaným pohledem. "Jsou přítomny další informace o třídě cestovatel" Zeptám se. Je mi jasné že jsme pod dohledem nebo že monitoruji počítače byl to logický předpoklad pokud byly tak egoisticčí že to nepovažovali za nutné což zatím nepovažoval za velmi pravděpodobné.
"NO jo, ale neměla by ses tím trápit." Pronesu vážně a políbí ji na tvář. "Jistě nemůsí to být jako koupat na fotbal, ale i to by mi přišlo jako skvělé rozptýlení. Zvláště být stebou." Dodám vážně. "No vlastně všechno a možná se pak podělím já stebou o pár hystorek." Nyvrhnu.

Třída Cestovatel, vesmírné plavidlo Orianské konstrukce. Schopna překonávat mezihvězdné vzdálenosti v krátkém čase. Výčet jak z encyklopedie. Potom se na obrazovce vykreslí obrázek lodi. Cílem Cestovatele je dopravit bojové lodě k jejich cíli. Opět vyjede obrázek lodi.
Ta nevědomost mě trápí a ten krám nám toho moc neřekne. Postěžuje si. Radši špatný zprávy než žádný. Překvapeně zamrká. Ty bys mě chtěl sledovat při kreslení? Nevím jestli ti to bude připadat zajímavé. Řekne omluvně, abys neměl velké očekávání. Pak se na tebe podívá. A copak bys chtěl vědět? Zeptá se tě a trochu se zavrtí aby našla pohodlnější pozici, nijak se od tebe ale nevzdálí.

"Blbí počítač." Postěžuji si tiše abych Christinu nezbudil. "Co je Cestovatel? A jaký je cíl cestovatele?" Zeptám se počítače.
"Hlal bych ti kdybych řekl že mám představu." Odpovím ji vážně. * Představu mám, ale proteď to pro tebe neni důležité zlato.*
"Jo říkal sem si že je tu celkem nuda a sledovat tě při práci by mohlo být zajímavé." Odpověděl sem a pak sem se usmál. "Pak to zkusím." Slýbím a sleduji její nadšení. "Ty to opravdu miluješ, ale přitom mi o tom nechceš nic říct." Pronesu vážně.

Cestovatel není osobou. Krátká odpověď. Zase? Čekala jsem že už to máme za sebou. Co myslíš že nás bude čekat? Zeptá se trochu ustaraně,ale smířeně. Usměje se a přikryje vás. Když ji přivineš, tak cítíš že už k tobě necítí stud ohledně vaší nahoty, tedy minimálně pod přikrývkou ne. Rozzáří se jí oči. Ty jsi to vážně zkusil? Nadšeně tě políbí. Zkus ty pitomce z Orionu přemluvit, že to je rozvoj našeho zařazení. Navrhne a usměje se jako mazaná liška. Pak chvíli tiše leží a dívá se na tebe s úsměvem na tváři.

"Kdo je cestovatel?" Zeptám se přímo. Podívám se na ni a pak si k ni sednu. "Nic moc." Pronesu. "Patrně další cvičení a cvičení." Odpovím a pak si k ní lehnu a přitulím se. "Takové pozvání neodmítnu." Pronesu s úsměvem.A přivinuji co nejblíže k sobě. "Snažil sem se z toho počítače vymlaátit barvy, ale nechce mi to nabýdnout." Oznámim ji.

Obrazovka se rozsvítí. {b}Cíl, dosáhnout okraje Sluneční soustavy a připojení k Cestovateli.{/} Informace obrazovky se začínají zpřesňovat , možná i tím že se zpřesňují pokyny Orianů. Neznámý. Zazní jednoduchá odpověď. Zábava nevyhovující. Přístupný pouze rozvoj pozemšťanů s primárním zařazením boj. Další stručná odpověď.
Christin tě pozoruje jak k ní jdeš. Něco nového? Zaslechla jsem něco o rozvoji naší kategorie. Slovo kategorie zní z lidských úst tak divně, sama Christin se nad tím pozastaví. Odkryje přikrývku. Lehni si zamnou. Po tom všem dohromady si zasloužíme trochu ležení. Unavená očividně není a spát nehodlá.

Užíval sem si to. Byla tolik podobná Scarlet v tom to ohledu. Přestože Scarlet byla skušenější. Tedy o jeden nepovedný sex jak se mi svěřila po dlouhé peči a mámení infomací když se ji pokusil znásilnit školník na střední.
Christin byla nezkušenná mladá inteligentní žena se železnou vůlí. A přesto tak tvárná a rozkošná. Když konečně usnula přikryl sem ji a sedl sem si k obrazovce. "Cíl mise té to loďi." Zeptal sem se a pak pokračoval. "Počet zamýšlených výsadků" Vyptával sem se. "MOžnost přístupu k zábavě?" Dodal sem poslední otázku než se Christin probrala a já se ji vydal skontrlovat zda má pohodlí.