Návrat bohů (5 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Usměje se spokojeně, že se ti to líbí. Znovu se skloní a ještě chvíli pokračuje. Když nakonec do ní pronikneš, tak je ještě celá rozdrážděná a brzo začne šíleně sténat. Tentokrát dosáhne mírného vrcholu, ale stačí to na to aby ho přivodila i tobě. Když ji nakonec položíš vedle sebe, tak jen vidíš jak na okolí hledí zastřeným pohledem. Kdo by řekl, že právě takováto neznalá dívka ti přivede tolik spokojenosti. Je to úsměvné v porovnání s její inteligencí, pevnou vůlí a charakterem. Po chvíli se začne její hruď pravidelně nadzvyhovat. Usnula.

Nespala dlouho. Asi ji přišla škoda to vše prospat. Otevře oči a rozhlédne se kolem sebe.

Když přestala podíval sem se na ni jako by mě udeřila a pak sem se natáhl a políbil ji. "Můžeš pokračovat pokud chceš. Jde ti to skvěle." Pronesu ji šeptem do ucha a pohladím ji po tvář. Měla co pilovat, ale to na tom bylo právě to rozkošné.

Nakonec sem ji přitáhl k sobě a rozhodl sem se to završit a proniknout do ni v pravidelném rytmu. A nakonec sem ji položil vedle sebe a nechal sem ji uklidnit a doufal sem že usne.

Celá studem zarudne při tvém šeptání.
Její práce je neobratná a nezkušená, ale to je právě to co je na tom nejvzrušující. Její rty a jazyk se snaží ze všech sil. Trvá to sice dlouho, ale začneš cítit že brzo dosáhneš vrcholu. Zahlédne tvůj pohled a tvůj úd opustí její útulná ústa. Chceš abych pokračovala? Nebo...nebo chceš se milovat? Zeptá se jako by něco pokazila. Její neznalost je rozkošná.

Teď sem si uvědomil jak strašně moc mě uspokojuje si sní hrát ne jako sex, ale jiným způsobem. Bylo zvláštní potkat po tolika letech tak neskutečně neznalou a podajnou ženu.
Někde v koutku mysli sem si ukládal co a jak dělám a jaký to má na ni vliv. Její výkřik mě překvapí na druhou stranu mě i ujistí o dobře odvedéné praci na jejím těle. Její třes mě trošku znrvozní a tak ji jen začnu lehce hladít po vlasech a tváři jako bych uklidňoval holčičku. Pak se k ni nakloním a tichým šeptem ji oznámim o co se jednalo.
Když mě povalí na postel překvapeněn vyjeknu, ale ten pohled byl nádherný. Její neopratné ruce měli talent. Nakonec sem jen lehce kývnul a díval se jak můj úd mezí v jejich ústech. Musel sem zatnout ruce v pěst a začal sem vydávat slastné zvuky tohle byla nádhera naprosto mě to pohltilo. Nejprve její bezmocnost a teď tohle.

Vůbec ti neklade odpor, může s jejíma nohama hýbat jak chceš. Jakmile se její mušličky dotkne tvůj jazyk, tak jen vyjekne. Začne se celá kroutit a její steny se promění v nářeky slasti. Když toho necháš, tak stáhle divoce dýchá. Ochotně ti přenechá místo na jejích ňadrech a svoje ruce zaryje do postele. Stále to ale vypadá, že ji na vrchol nepřivedeš. Nakonec ale postačí jeden šikovný dotyk a stisknutí její bradavky a vybuchne. Šíleně zakřičí. Prohne se tak že se postele dotýká jen nohama a hlavou. Nakonec se svalí na postel. Pevně sevře ruku mezi svýma nohama a začne se třást. Třes začne pomalu ustupovat, stejně jako divoké vzdechy a zběsilé dýchání. Nakonec se do jísté míry uklidní a otevře oči. Co to bylo Miku? Zeptá se udiveně. Nikdy tohle nezažila.
Zvedne se na roztřesené nohy, které musí držet ořád trochu od sebe. Překvapivou silou tě povalí na místo kde ležela. Její ruce začnou klouzat po tvém těle. Její pohled je ale odzbrojující. Vášnivý, chtivý, smyslný. Nakonec její ruka zkončí na jediném možném místě a začne si hrát s tvým údem. Chvíli zaváhá a tázavě se an tebe podívá, pak pootevře ústa a tvůj úd v nich zmizí.

Jejímu prohlášení sem nevěnoval pozornost chápal sem ji i já svou práci zbožňoval a možná i proto sem si sní teď tak hrál. Jelikož žena zbavená kontroly a zábrany jasné mysli vždy nakonec dřív nebo pozděj něco prozradila.
Cítil sem její vzrušení stejně jako lovec slabost své kořisti. Bylo to perverzní to sem věděl, ale mě to vzrušovalo a uspokojovalo. Jemně sem ji rztáhl nohy od sebe a pustil sem se do práce jazykem. Nakonec sem se stáhl a hrál si s jejimi ňadry. Snažil sem se ji dostat přes tu hranici, ale prodlužovat přitom její agonii slastí ce nejdéle.

Snad, miluju malování nadevše. Pak se chvíli zarazí a zadívá se na tebe. Ta kaše by třeba šla. Zasměje se a odvede řeč.
Ani neodpovídá, odpovědí ti jsou jen zvuky co se jí linou ze rtů. Když ji otáčíš, tak je úplně vláčná a oddaná tvým dotekům. Když začneš znovu dráždit její klín, tak na něm můžeš vidět její vysokou míru vydráždění, stejně jako na její tváři. Během tvého snažení zvedne ruce ke svým drobným prsům a začne si je hladit a mačkat. Cítíš že je na hranici rozkože, ale nemůže překonat vrchol. Celá se rozplývá pod dotyky tvého těla. Je plně v tvé moci, ve stavu když ti ani nedokáže opětovat tvou snahu a jen si užívá co ji přinášíš.

"Sady by se to dalosehnat něco k malování. Při nejhorším použime kaši." Pronesu s úsměvem. "Má blízko i k oleji a vlastně ke všemu." Dodám povzbudivě.
"Uklidni se." Požádal sem ji ještě jednou a pokračoval sem v práci svou rukou. Bylo to možná dětinské, ale rozhodl sem si sní trošku hrát. Když předla jako kočka naklonil sem se k ni a políbil ji na tvář. "Říkál sem že tě mohu ještě překvapit." Zašeptal sem ji do ucha.
Nakonec sem ji otočil na záda a rozhodl se pokračovat v dráždění, které sem nehodlal dovést do konce, alespoň ne sám. Až by to tušila byla teď mým studiním oběktem a hračkou.

Doufám že ti někdy ukážu co mé ruce dovedou. Očividně jí to chybí.
Promiň. Zašeptá blaženým hlasem. Při prvním dotyku ti tvou ruku stiskne nohama a uvězní, ale bylo to spíš překvapením než negativní reakcí. Po několika vteřinách dráždění je ještě víc roztáhne od sebe. Ze rtů ji začnou unikat drobné vzdychy. Když se vrátíš k masáži, tak trochu smutně vydechne, ale vzápětí začne příst jako kočka. Opakované dráždění znovu zapříčiní únik drobných vzdychů.

"To jsem si myslel." Odpovíma pohladím ji ještě po tváři.
Nakloním se k ni a zašeptám. "Chris, Chris, chris co pak sem neříkal uvolni se" Zeptám se ji vážně a usměji se. "Sem rád že se ti to líbí." Pronesu spokojeně a pokračuji. Když docílím další reakce tak se sám pro sebe usměji. Tentokrát to byla jiná nechtěl sem se sní spojit tedy hnet. Když od sebe trošku roztáhla nohy. Chviličku sem ji rukou rdráždil, ale nedovolil sem ji otočit se. Po chvily sem se vrátil k obyčejné masáži a pečlivě ji masíroval aby se uvolnila a pak sem se pustil znovu do dráždění.

Jistě to vždycky. Odpoví a rukama ti přejede po těle.
To ráda slyším. Odpoví ti. Klidně můžeš. Odpoví samolibě a usměje se.
Zřejmě je nervozní z toho co se bude dít a tak se pod tvými dotyky lehce napne a pak po tvé masáži se úplně podvolí. Spokojeně oddychuje. To je perfektní. Odpoví ti. Když ale změníš svůj postup, tak se změní i její projevy. Už neoddychuje spokojením, ale znatelným vzrušením. Její hrudník je napjatý vzrušením. Můžeš si všimnout že nohy kousíček roztáhla od sebe.

Proti své vůli musím sám sobě přizat že to podala velmi dobře. Bylo to vrušující a i jako také se to na mě trošku projevilo. "A nezáleží i na rukou úmělce?" Zeptám se ji a jemně ji uchopim za ruce a políbím ji je.
"Neboj se budu tak dlouho jak mi to život dovolí. A nebo ty." Dodám nakonec. "Asi bych tě neměl tolik hýčkat." Pronesu zamyšleně sám k sobě. "Na druhou stranu proč ne"
Když se položí na břího naklonm se k ní. "Uvolni se a dýchej." Poučím ji a začnu ji masírovat. Tedy z počátku pak se to zvrhne v jistou pseudo masáž. Občas z jejich zad sklouznu pod hruď a promasíruji i její ňadra a zadeček.

Nakloní se k tvému uchu a začne ti to popisovat. V povzdálí jsou vysoké skalnaté hory, jejich vrcholky pokrývá nikdy netající sníh. Údolí lemuje z obou stran jehličnatž les a uprostřed ji roztíná malá řeka, klikatí se celou délkou, napájí ji ledovce hor. Popisuje ti celou scenérii. Však víš. Odpoví jemně. S ničím se nepracuje hůř nebo líp, ale každá metoda má své kouzlo, Olejové malby dokážou vystupovat z plátna a vtáhnout tě dovnitřt. Odpoví se zápalem osoby zamilované do své práce. Máš ho pořádně velkého. Na tom taky chlapům záleží ne? Nedá se a zakroutí hlavou a pousměje se. Když jí řekneš že se jí nehodláš tak snad vzdát, tak pootevře ústa v úžasu a oči se jí lehce zalesknou. A já se tě nepustím, můj přítel musí patřit do mého života. Zareaguje opatrně, ale rozhodně. Chrostin je poměrně lehká. Celou cestu ti hledí do očí. Tohle bych si nechala líbit. Usměje se. Když ji požádáš, tak se zvědavostní v očích položí na břicho. Dostane se ti tak pohled na její záda a nyní už vypracované pozadí.

"Tak mi to trošku popiš. Nemusíš vyprávět o každém tahu rukou, ale jen tak všeobecně." Navrhnu se zájmem. "Co že netuším o čem mluvíš?" Zeptám se ji trošku dopáleně. "Fajn sem zase o něco moudřejší. A pracuje se snimi líp nebo jak" Pak jako bych netušil o čem to mluví prohodím. "Ale no tak sem jen o vlas větší než průměrný muž."
"opravdu?" Zeptam se ji nadšeně a vychutnám si polibek. "Spíše mnoho společných dní. Nehodlám se tě jen tak vzdát." Prones vážně a zvednu ji do náruče a zamířím sní k posteli. "Dnes si dáme jen ležení musíme si odpočinout." Pronesu rozhodně a položím ji na postel. "Lehni si na břicho." Požádám ji s úsměvem.

Možná. Zamrká. Ano je to nádhera. Odpoví zasněně. Když se zeptáš, tak se pousměje. Tohle na tobě mám ráda. Usměje se a pohladí tě. Jsou to speciální olejový barvy. Jako máš kresbu tužkou, vodovýma barvama a podobně tak jsou i olejový. Vysvětlí ti to. Lekla jsem se jen tvé velikosti. Mrkne pohledem mezi tvé nohy. Jinak by jsi byl dobrá předloha. Když se otočíš tak ti položí ruce na záda. To ano a jen díky tobě. Udělal jsi mě šťastnou. Přizná se ti. Upřímně tě políbí. A za to ti děkuji. Jednou rukou ti zajede do vlasů a začne hladit. Pak se jí opět rozzáří pohled. Den ztrávený s tebou. Řekne sama k sobě.

"Osud?" Navrhnu zdůvodnění i když začínám mít pocit že to bylo narženo pro náš sekundární cíl. "to může být nádhera." Pronesu vážně se zájmem pak si odkášlu. "Co je olejomalba?" Zeptám se ji zájmem. "Mě stčí když se nelekneš ty. Ale v rukou umělce tvých schopnosti by to nemuselo být marné." Pronesu zcela vážně. "Výborný nápad." Prohlásím a rukou ji přenechám tu čest.
Pohladím ji po rukou. "Ano den na odpočinek to není málo." pronesu a pak se otočíma dám ji ruce kolem pasu. "Zdá se že je ti už mnohem mnohem líp." Pronesu vážně a políbím ji na tvář.

Jako odpověď tě pohladí po tváři. Mám obrovský štěstí, že jsem poznala tebe. Chvíli se zamyslí, jak ti to popsat. Je to takový údolí v horách. Vysvětlí nakonec. Olejomalba. Dodá ještě. Honit něco můžu. Zachichtá se. Portréry nedělám barvama, nakreslila bych tě na papír uhlem nebo tak. Odpoví ti. A moc ti to sluší, takže by se rozhodně nikdo nelekl. V klidu sníte celou várku kaše. Já taky. Odpoví a krásně se usměje. Můžeme zkusit vymámit z toho počítače nbo co to je, kde jsme. Navrhne a za ruku tě vede k obrazovce. Dotkne se jí prstem. Aktuální poloha. Zavelí. Sluneční soustava. Nejbližší objekt plyný obr Jupiter. Dostane se jí odpovědi. A cíl? Zeptá se dál. Hranice Sluneční soustavy. Odpoví znovu. Christin se na tebe otočí. To máme aspoň den času, když jsme včera vyrazili. Nadšeně ti zdělí. Vytáhne se na špičky a políbí tě na špičku nosu. Šťastně se zasměje. Ladně se protáhne kolem tebe a zezadu tě obejme. Její tělo příjemně hřeje. Rozhodně má skvělou náladu.

"protože byly tupci?" Zeptám se zájmem. Se zájmem sem ji poslouchal zdálo se že by mohla být velmi ododlná nebo spíš je hodně odolná odolnější než někteří lidé. *šikovná holka.* Pomyslel sem si a jemně ji sevřel ruku. "Krajnu čeno?" Vyptávám se a pak zavrtím hlavou. "To by byla škoda plátna ještě by se leklo a musela by si ho honit." Pronesu a mávnu nad tím rukou. Pak se pustim do jídla sní. "Doufám že bude klid a žádné cvičení rád bych si užil klidu s tebou." Oznámim ji vesele.

Nikdo ke mě nikdy nemluvil jako ty. Objasní proč ty díky. Uchichtne se, když jí zašeptáš do ucha a roztomile se začervená. Vidíš jak pootevře rty, pak se ale ovládne a stáhne polibek. Posadí se vedle tebe a vezme tě za jednu ruku. No spala jsem. Co si pamatuju tak mě bylo hrozně zle, bolela mě hlava. Dlouho jsem se to snažila vyležet, ale nakonec jsem měla nutkání jít na náměstí. Ulice byli prázdné a všichni lidé už dávno byli tam. Víc už nevím. Odpoví ti. Z jejího popisu ti je zřejmé že popisuje onu drogu a taky že vykázala nebývalou odolnost proti jejím účinkům. Jinak mám rozdělanou krajinu. Odpoví s nadšením že se o jeji práci zajímáš. Škoda že ji nedodělám, povedla se mi. Trochu zalituje ztráty pěkného obrazu. Kdybych zde byly všechny pomůcky, tak bych chtěla nakreslit tebe. Dodá nakonec a pustíte se do jídla.

"Za co děkuješ?" Zeptám se ji trošku zmateně. Už sem se chystal postavit aby přinesl jídlo a pak sem se za ní vydal a zašeptal sem ji do ucha. "tančíš jako baletka." Pronesu šeptem a políbím ji na tvář a pak se posadím ke stolu. "Co si vlastně děla než tě sem přensli? Nějaké plátno?"