Stříbro nebo zlato? (9 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Po chvilce čekání se opět ozve zabušení na dveře. Trpaslíku, připrav se. Budeš vyveden z cely. cvíle ticha a pak drobné cvaknutí a otevřel se otvor, kterým ti přilétlo jídlo. Prostrč ruce, budou ti nasazena pouta. Pak otevřeme dveře a budeš vyveden. zazněl hlas zpoza dveří.

Po rychlém zhodnocení situace dospěji k názoru, že mi nezbývá než čekat na dalšího příchozího. Ze země zdvihnu prázdné vědro. Spíš abych eliminoval pocit prázdných rukou, než že bych očekával jeho účinnost proti dobře vyzbrojeným strážím. "Kolosi, za co mě trestáš?" Stojím dva kroky od zavřených dveří v očekávání nadcházejícího.

Větracím otvorem nevidíš nic, co by ti nějak napomohlo. Je vidět část nebe a střecha protější budovy. Je vidět, že architektura je spíše lidská. Zkoušíš si vzpomenout, kudy jste jeli a na jakém území se nacházíš. Nepřišel jsi na nic, ale na svých cestách ses doslechl o podobných nových tvrzích a městech, které vznikly po opadnutí mlhy. Často jsou obyvatelé jen lapkové, lupiči, uprchlíci a vyděděnci. Toto však nevypadalo jako město takových vyvrhelů. Všiml sis pár obyvatel, stráží i samotného Nóblmuže z kamenné krychle. Toto muselo být postaveno za hodně peněz. Zřejmě z otroctví. Také sis všiml, když jsi šel po chodbách, že se zde zdržuje hodně válečníků různých ras. Měli na sobě roztodivné zbroje, tréninkové, obyčejné nebo i honosně zdobené. Stejně tak tu ale chodili stráže, kteří měli skvělý výcvik a kvalitní zbraně a zbroje. Bylo to jisto jistě nějaké vojenské nebo válečnické sídlo...
Po pár hodinách odpočinku ti někdo zabouchá na dveře. Připrav se, trpaslíku, za chvíli bude kontrola! jak hlas vyštěkl, tak ztichl a slyšíš vzdalující se kroky těžkých bot.

Po dlouhé cestě na povozu jsem polámaný a hladový, ale to počká. Prozkoumám dveře. Patrně budou fungovat na skrytém mechanismu, který je přístupný jen zvenčí. Prozatím nejspíš není možnost, jak je otevřít. Stěny cely vypadají stejně jako dveře ve výborném stavu. Kámen ani malta se nikde nedrolí. Je až s podivem, jak se otrokáři starají o své "zboží". Většinou to tak nebývá. Prozatím si odpočinu a uvidím, co se z toho vyvrbí. Zhodnotím své aktuální možnosti a zakousnu se do skývy chleba, podle jehož vzhledu a zápachu na něm neshledávám žádnou závadu. Jídlo mi vrátí část sil, ale protože nemám nic lepšího na práci usadím se do slámy a přemýšlím, kde bych se mohl nacházet. Zatímco zakusuji sušené maso, udeří mě to jako rána kladivem. Tenký kužel světla pronikající do místnosti. Jak si tohohle můžu nevšimnout?! Nejspíš stárnu... Rychle nacpu do pusy zbytek jídla, přesunu se k větracímu otvoru ve stěně a vyhlédnu ve snaze určit jakoukoliv užitečnou informaci.

Vůz se kodrcá po cestě a kolíbá tě ve spánku. Na cestách, po elfských lesích jsi sice objevil temná tajemství, ale žádné indicie ani zprávy o Stříbrné stráži. Když jsi byl na stopě informaci, která by ti alespoň určila směr, byl jsi vlákán do pasti s falešným informátorem a zajat v pustině bídnými otrokáři. Vůdce otrokářů je podle všeho mocný, vzdělaný a vznešený muž. Neměl jsi sice možnost s ním pohovořit, ale z jeho jednání a vystupování jsi to poznal. Navíc není zbytečně bezohledný a krutý, jako ostatní otrokáři. Zejména k otrokům, kteří by mu mohli vynést nadpozemské bohatství, jako ty. Ne, že by tvůj život byl něčím extra cenný, ale tvé vybavení, zbroj a zbraně mu mohou zaplatit pár měsíců cestování, a to se neodmítá. Vůz najel na větší kámen a kolo se smýklo rychle do strany. Hodilo to s tebou a ranou do hlavy o boční stěnu vozu jsi se probudil.
Když se rozhlížíš, vidíš to, co každý den od svého zajetí. Zástup asi patnácti otroků různých ras, kteří byli pochytáni ještě před a nebo po tobě. Všichni kráčí v řetězech a chomoutech. Vedle tebe na voze sedí spoutáno dalších 5 osob, tři mají na hlavě nasazenou kápi... Ne, není to kápě, když si promneš oči a podíváš se lépe, vidíš, že je to pytel, který se dává na hlavu vězňům před popravou. Další dvě osoby jsou člověk s nápadným postižením, vypadá, že se narodil s dalšími dvěma zakrnělými pažemi. Je oděn prostě a na krku má na kůži zavěšený hřebík, již notně zašlý a na zašpiněné tunice oxiduje s potem a zanechává na ní temně oranžové otisky. Druhá osoba bez zakryté hlavy je Půlčík. Také prostě oděný a s viditelnými abstinenčními příznaky. Zřejmě si již dlouho nezakouřil, což je typická hobití aktivita, a svou závislost neukojil jinou náhražkou. Má třes, krví podlité oči a je silně popudlivý, protože své okolí častuje urážkami a nadávkami. Kdyby ho strážní po chvíli neumlčeli roubíkem, zřejmě bys obohatil svůj slovník o nová líbivá slovíčka.
Celé procesí hlídá 10 strážců a celý průvod vede Vrchní otrokář se svou osobní gardou. Na ty však nevidíš.
Jedeš ještě chvíli krajinou po kamenité cestě, když tu se zpoza kopečku vynoří velký opevněný tábor. Nevypadá, že by byl dočasný. Zdi jsou ze dřeva a kamení a vykazují značnou patinu způsobenou povětrnostními podmínkami. Na ochozech se pohybují strážní a předávají si informace o vašem příjezdu. Vidíš, jak zástupce vůdce přichází před hradby pevnosti a přednáší dlouhou řeč, slovům však kvůli vzdálenosti nerozumíš. Po chvilce jednání se vrata pevnosti otevírají a váš průvod se dostává dovnitř. Míjíte nějaké domky a dílny a pomalu se blížíte k velké kamenné stavbě ve tvaru krychle s minimum oken. Když vůz dokodrcá před vchod krychle, vyženou vás z vozu, spočítají a rychle rozdělí do několika skupin. Z krychle vyšel další nóbl muž a připojil se k vůdci otrokářů. Společně prohlíží a hodnotí zajatce. Když dojdou k tobě, předá otrokář muži nějaké papíry a vymění si významné pohledy. Nóblmuž ti zkontroluje zuby, zatáhá za vlasy a vousy. Pak tebou trochu zacloumá a zkontroluje muskulaturu. Výborně. Projdeme i zbytek a za tohohle domluvíme cenu. Těch pár ubožáků ze začátku chci ale zdarma, jako krmivo do arény. Vůdce otrokářů jen kývl, poplácal tě po rameni na znamení dobré práce a odchází za nóblmužem uzavřít obchod.
Když odešli stráže vás nahnali do chodeb kamenné krychle a spletitý, labyrintem vás odvádí do jednotlivých cel, kde vyčkáte na svůj osud. Cela je kamenná kobka bez oken, jen s malým otvorem velikosti pěsti, kterým proudí čerstvý vzduch a světlo. Na zemi je nová nadýchaná sláma, čistý a volný kýbl, zřejmě na vykonání potřeby a druhé vědro s čistou vodou. Voda je čirá a určitě bude chutnat sladce, jako to nejlepší pití. Po dlouhé cestě to jistě uvítáš. Dveře jsou masivní, tlusté z černého bahenního dubu a zpevněny železnými pražci. Navíc nemají žádnou kliku, dokonce ani otvor na klíč. Po chvíli se otevírá otvor v polovině dveří a na zem přistane látkový balíček a otvor se uzavře. Po prohledání uzlíčku zjistíš, že jde o dva krajíce chleba a trochu sušeného masa. Vzhledem k podmínkám na tvých cestách se v této cele cítíš, jako v nejlepším cestovatelském pokoji, které si vídával v obchodnických stanicích nebo městech. Využiješ čas k odpočinku a nabráním sil. Budeš čekat na svůj osud nebo budeš bojovat o holou existenci a hledat únik? Bude to A nebo B? Zlato nebo stříbro?