Stříbro nebo zlato? (8 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Zaklesli se do sebe. V prvním kole se odhodili oba takovou silou, že skončilo remízou. 1-1
Ve druhém kole využil trpaslík svou téměř třetinovou výšku a povedlo se mu Molgruta podskočit a uštědřit mu kopanec pod koleno. 2-1
Ve třetím kole se Molgrut už nachytat nenechal a svou mohutnou pazourou zatočil Silgurem a podrtil ho na svém těle. Setrvačností se otočil a hodil trpaslíkem o šraňky. 2-2
Došlo tedy na poslední páté kolo, a to už přilákalo zvědavce z celého cvičiště, kteří začali povzbuzovat oba bojovníky. Než se zaklesli, už bylo okolo šraňků tak narváno, že to připomínalo soutěžní zápas.

Cha Cháá přátelsky se zachechtne ork a podává ti ruku. To nebylo špatné, trpaslíku Silgure Kamenná pěsti z klanu Meromanů. zvedl tě ze země a pomohl ti s oprášením. Dnes jsi prošel bez újmy. Příště, až na dráze selžeš, bude ti udělen trest, aby sis zapamatoval, že selhání je bolestivé... odmlčel se A v aréně to bude platit mnohonásobně. Tam bude selhání fatální. pověřil vedením tréninku jednoho z bojovníků a odvedl tě stranou, do malého ringu. Vyzkoušíme si zápas. Pak zkusíme střelbu a vrh. Pak cvičné zbraně a na závěr fyzického tréninku si s ostatními dáte bojovou hru. zazubil se A nakonec tě bude čekat mistr Kerl Kluger v knihovně, kde se budeš vzdělávat. a poukázal na to, kde i on získal vědomosti a kultivované jednání. Nuže do toho. Přeskočil šraňky a zaujal zápasnické postavení. Na tři vítězné a žádné podvádění. Oddechne si a jde po tobě.

Tohle nemůže být takový problém, zažil jsem horší věci, než je pár klád a žebříků. Vyřítím se vpřed, jak nejrychleji dovedu. K rozkývaným kladinám vede úzká strmá lávka. Vyběhnu ji a kladiny přeběhnu s trpasličí grácií. Následují beranidla, která se otáčí v nepravidelném intervalu a houpají se na dlouhých lanech.
Orkova mrštnost byla další věcí, kterou jsem rozhodně nečekal. Zamyšlen nad výkonem svého soka, mě ve chvilce nepozornosti sráží rozhoupaná kláda, točící se kolem osy lana, na dřevěnou lávku. Chyběl jen kousek a skončil jsem o několik metrů níž, rozplácnutý na zemi. Opatrně se zvednu na nohy a ostatní klády podběhnu přikrčený. Jak to ten habán proběhnul tak snadno? Žebřík, který posouvá překážky do ještě větší výšky pro mě nepředstavuje žádný problém, když mě netíží platová zbroj, na kterou jsem dlouhá léta zvyklý. Finální úsek vyžaduje přelézt mokré, vodorovně zavěšené klády. Zalehnu a první kládu obepnu nahama i rukama a pomalu se sunu vpřed. Fousy, které si obvykle splétám do copu mám volné a lezení jde ztěžka. Nakonec se mi i stanou osudným, když se mi jejich zacuchaný pramen zasekne v rozpraskané kládě. Jednou rukou se snažím uvolnit svou chloubu, ale vodou nasáklá kláda mi začne povolovat v sevření a kloužu z ní dolů. Na poslední chvíli alespoň uvolním svůj plnovous, než skončím v písku arény. "Sakra, málem jste mě připravili o fousy." Zabručím, když popadnu dech a seberu se ze země. Tohle nebylo tak snadný, jak se zdálo.

Došli ke skupině bojovníků. První kolo máte za sebou. Dáme ještě jedno, tady s nováčkem Silgurem. Odstoupí aby na tebe bylo dobře vidět a posune tě dopředu k ostatním. Utvořte dvojice a směle do toho! Houkne a všichni se hned začnou zdvojovat a utvoří dva zástupy, připraveni do akce. Na tebe dvojice nezbyla, proto si Molgrut svlékl vestu a odložil startovačku. Zapískal na kostěnou píšťalku a odstartoval první dvojici. Pozorně se dívej, Silgure, pokud se dostaneš do arény a nejspíš asi dostaneš, budeš potřebovat i jiné schopnosti než je ovládání zbraně. ukázal na dvojici, která probíhá přes překážky. Musíš být rychlý, mrštný a tvůj mozek musí být rychlejší než tělo. Musíš být vždy o tři kroky napřed abys mohl situaci vyhodnotit a překonat soupeře, i kdyby byl lepším bojovníkem. Zařadili se do fronty, dokud na ně nepřišla řada. Pak vyrazili. Na to, jak byl ork mohutný a obrovský, byl i neskutečně mrštný. Zřejmě tuto dráhu absolvoval nesčetněkrát. Jeho dlouhé nohy běžely rychle a vyhýbal se všem nástrahám. Když už se zdálo, že ho při jedné z otoček trefí kymácející se kláda, využil její setrvačnost, zachytil ji rukou a nechal se odhodit tak, že přeskočil dvě další překážky a mířil k cíli. Na Silgura čekaly kladiny, žebříky, rozkývané kladiny, ráhna a beranidla, provazy na lezení a další překážky. Bude muset prokázat, že na to má.

Orkův pohled na věc mě zarazil. Nikdy jsem nad touto otázkou nepřemítal z druhé strany. Nic na sobě nedám znát a moje pochyby jsou rychle zaplašeny pravdou, která je zřejmá každému, kdo má o problematice vzájemné nenávisti trpaslíků a orků alespoň zběžný přehled. Promnu si zápěstí otlačená od pout. Tolik času jsem v železech nikdy nestrávil. Rozvážným, ale pevným krokem ho následuji a bedlivě sleduji okolní dění, pro případ nečekaného nebezpečí jakým na cvičišti může být běžící válečník, který mě porazí, houpající se kláda, která mě omráčí, případně letící zbraň, která mě zabije.

Kuráž ti nechybí, maličkej. Uchechtl se obrovitý ork. Navíc sis to trochu popletl. To vy jste s elfy zotročili mé předky a když nastala válka, tak vám naše svaly a bojechtivost přišly vhod. Když vás lidé začali porážet, utekli jste jako poplašení zajíci a nechali nás v tom. Jste pokrytci a ubožáci. Elfská pýcha a trpasličí nadutost prohrála válku s lidmi. Zubil se ork. Jeho hlas byl hluboký a silný, ale bez náznaku zášti či zloby. Mluvil jako kdyby se ho to netýkalo. Navíc mluvil podezřele dobře a kultivovaně, oproti svým divokým druhům. Zřejmě byl u lidí dlouhou dobu a mnohému se naučil. A stejně tady teď stojíme společně, jako jejich sluhové. sundal Silgurovi okovy z rukou. Pojď za mnou. otočil se a odchází ke skupině, která již doběhla první kolo překážek.

V žilách mi vře krev od chvíle, kdy jsem orka spatřil. Můj vztek krotí jen fakt, že mám stále spoutané ruce. Nenávist k orkům je má nejsilnější přirozenost, ale nejsem hlupák, abych se byl s obrovitým orkem neozbrojený a spoutaný. "Jsem Silgur Kamenná pěst z klanu Meromanů. Z klanu, který tvá rasa zradila. A jednoho dne ti rozdrtím lebku svým kladivem, orku." Neuhnu pohledem, ale pevně ho opětuji. Vpaluji mu do očí žár, který plál ve stovkách výhní ve Kvílící štole za dob její slávy. V domově, o který jsem kvůli jeho rase přišel. Tenhle cvalda bude velké sousto. Tohoto faktu jsem si vědom. Přesto vím, že jej musím zabít, za to co bylo mému klanu učiněno. Pro památku mých předků a mých bratří. Pro všechny, kdo padli rukou orků. Nebo jejich vinou. Tato odporná zvířata nám měla pomoci udržet Krkavčí země v bezpečí před lidmi. Namísto toho jsme jimi byli zrazeni...

Po značné chvíli, když už začínal být neklidný a nervóznější, se ozvalo zabušení na dveře, a potom hlas Stama Beeherdera Trpaslíku, je čas. Připrav se. ozvalo se cvaknutí a otevřely se malá dvířka. Postup stejný. Prostrč ruce, po nasazení okovů odstup o dva kroky. řekl smířlivěji Stamův hlas.
Po zopakování procedury a zařazení do eskorty, opět procházeli spletitými chodbami. Teď však Silgurovi přišlo, že podstatně níže. Nakonec dorazili k dřevěnému paravanu, který zakrýval jakousi díru ve zdi. Stam zazvonil zvoncem u otvoru a po chvilce se začaly ozývat zvuky napínaných lan a jejich vrzání po kovovém mechanismu. Zanedlouho se v díře objevila zespoda přijíždějící krabice, ve které stál zvláštně oblečený chlapík. Měl úzké modré kalhoty, jakýsi kabátek zapnutý na knoflíky a na hlavě kruhovou čapku modré barvy s červeným proužkem dokola. Chlapík se držel jakési páky, která vyčuhovala ze stěny krabice. Stráž odhrnula paravan. Stam nastoupil za ním strážce, pak ty a pak zbytek. Stam dal pokyn Na dvůr. Chlapík zacvakal pákou a dal ji do jiné polohy. Za pár vteřin to krabicí cuklo a pomalu jste se snášeli do spodních pater. No, jistě, výtah. Došlo Silgurovi a vzpomněl si na výtahy v trpasličích dolech. Když výtah dorazil na místo určení. Dva strážní z venčí otevřeli paravan a vyrazili jste dál.
Po dvou dnech vidíš opět volné prostranství, plný sluneční svit a čerstvý vzduch. Dorazili jste na cvičiště. Jsou zde různé tréninkové prvky: kladiny, můstky, sloupy, cvičná věž, žebříky na zemi i ve vzduch, bazén, stojany s cvičnými zbraněmi, stojany s ochrannými prvky a zbrojemi. Mezi tím vším se prohání dobrá dvacítka různých postav, které spolu trénují a využívají sportoviště naplno. Mezi prvky a trénujícími se najednou pohnul jeden ze sloupů. Teda původně sis myslel, že jde o sloup. Byl to obrovitý ork, možná dokonce největší, co jsi kdy viděl. Stál k vám zády, za pasem měl bič a startovací klapačku. Na hlavě měl koženou čapku a byl oděn do lněné pevné vesty bez rukávů a bederní roušky. Ozvalo se pronikavé zapískání, to ork zapískal na kostěnou píšťalku, a trénink se změnil. Bojovníci se zařadili do dvou družstev. Na další písknutí se první dvojice rozběhla a začala překonávat tréninkovou dráhu. Skákali, běželi, bleskurychle se vyhýbali kyvadlům a kladinám, které na sebe posílali a snažili se dostat jako první na druhou stranu sportoviště a zpět. Když značně zadýchaná první dvojice doběhla zpět a zařadila se na konec zástupů, vyběhla druhá dvojice a stejně tak se snažili o překonání soupeře i cvičiště. Jeden z dvojice však zvolil špatný pohyb a nestihl se vyhnout kladině, kterou proti němu poslal jeho soupeř. Dostal tvrdý zásah do žeber a spadl do písku a prachu. Těžce se zvedal a s vypjetím všech sil dokončil závod. Jen co doběhl, dostal od orka notně vynadáno a odplazil se do kouta, kde si musel odpykat trest bičování. Když ork zasadil poslední, desátou, ránu bičem. Otočil se k ostatním a přitom zahlédl i vás. Přikázal zraněnému aby za něj dohlédl na trénink, předal mu bič a vykročil k vám.
Když došel až k vám, téměř zastínil slunce. Byl opravdu mohutný, kly měl silné a svaly také. Na kůži se mu vlnila klanová tetování, které si však nepoznal. Ork se uklonil Stamovi a pohlédl na tebe. Vedeme nováčka. Je slibný a pán s ním má velké plány. Vezmi ho na zkoušku mezi své žáky. Večer nám podáš hlášení. dal se na odchod, ale pak se ještě otočil.A Molgrute, ať ho večer nemusíme zametat. a odešel definitivně s eskortou. Ponechal na cvičišti jen dva strážné. Molgrut si tě prohlíží, obchází a pomručuje. Ofrkl si a pousmál se, čímž odhalil téměř celou délku svých klů. Kdo jsi, trpaslíku? upřel na tebe své oči A co umíš se zbraněma? Posadil se a stále ti hleděl do očí v očekávání tvé odpovědi.

Zítra mě konečně pustí ven. Musím o tomto místě zjistit víc. Musím se odsud dostat. I když kopka zlata se taky neztratí. Mohla by zafinancovat... Ne, nejdřív musím pryč. Je těžko opět sjednotit Meromany, pokud budu mrtvý. Tormund už dlouho nedostal hlášení. Hlavou mi víří myšlenky. Čas uběhl jako voda. Talíř od večeře už je prázdný a odložený zpět u dveří. Stále nemohu usnout. Mám za sebou nespočet bojů, ale tohle je něco naprosto jiného. Nakonec mě únava dostihne a usínám na lůžku, které mi bylo poskytnuto mým novým pánem, neklidným spánkem.

Ráno mě probudí kokrhání kohouta. Větracím otvorem již pronikají první sluneční paprsky a chladný ranní vzduch. Vodou z vědra opláchnu obličej a usadím se zpět na lůžko. Vyčkávám. Již brzy to nastane.

Eigenaar byl nadšen. Poslal trpaslíka zpět do cely a nařídil, aby mu tam dali lepší lůžko. Pak si sedl zpět na svůj stolec a vykázal i Stama, aby šel za svou prací. Když sál osiřel a Eigenaar zůstal jen sám se sebou, přemýšlel, jak nejlépe dosáhnout vytouženého cíle a jak trpaslíka připravit na všechny nebezpečné situace. Zkušenosti měl, ale doba se změnila. Mlha dávno opadla a mezi gladiátory už nejsou jen lidé nebo orkové. Ostatní konkurenti začínají využívat i jiné ztracence a chudáky, kterým se zprotivil svět a život. V arénách pobíhají kříženci, elfové, trpaslíci, dokonce i hobiti a skřeti. Jednou dokonce viděl i démonicky znetvořeného odpadlíka Rzovy církve nebo zlobra...
I proto věřil tomuto zkušenému trpaslíkovi. Pokud se to opravdu povede a trpaslík se kvalifikuje na velký finální turnaj, kde dokonce zvítězí, bude mít dostatek prostředků, aby své konkurenty svrhnul a získal moc nad jejich arénami a gladiátory. Byl by konečně jediným hráčem v tomto zábavním odvětví, vydělával byl velké peníze a nabízel by nebožákům, otrokům a dalším osudem zatraceným, druhou šanci. Šanci jak změnit jejich osud a znovu nastartovat život nebo ho rychle ukončit. Moc dobře si vzpomínal, jak on sám toužil po smrti. Jak on sám neměl už žádnou radost ze světa, když mlha pohltila část jeho rodiny a nevysvětlitelným útokem elfů přišel i o zbytek. Vzpomínal i na svého pána, který v něm objevil zdatného bojovníka a zapsal ho do té krvavé soutěže. A on bojoval. Bojoval za svou rodinu a přátele. Bojoval za sebe a svůj nový život. Bojoval za slávu, ženy a hromadu peněz. A nakonec přišel ten den, kdy už bojovat nemusel... Jeho pán jej odměnil darem největším. Svobodou. Daroval mu nový život a dostatek prostředků pro nový začátek. Eigenaar zůstal ještě v jeho službách, ale jeho pán zanedlouho zemřel a Eigenaar převzal jeho místo. Snad by na něj byl jeho pán hrdý, kdyby viděl, jak je teď z jeho malé vísky s arénou centrum moci a zábavy. Jak je Dunhevel velkým polis, které se chystá kolonizovat ostatní velká zábavní centra s arénami i jejich týmy.

Mezitím dovedli Silgura do jeho cely. Rozprostřeli mu slámu po zemi a donesli mu nové pevné lůžko, a několik dek pod sebe i na přikrytí.
Odpočiň si. Večeře ti bude donesena dvě hodiny po soumraku. Zítra začne tvůj trénink. Pověděl mu jakýsi podsaditý chlapík, který mu donesl deky a zmizel za dveřmi, které se za ním opět zamkly.

Bojovat na smrt v aréně, abych vydělal tomuhle magorovi kupu zlata. Tak o tohle tu jde. Ta myšlenka se mi nelíbí ani co by se do náprstku vešlo. Ale kývnout na ní je moje jediná šance. Alespoň do doby, než vymyslím, jak odsud. "Říkáš, že když pobiju dost nepřátel, dostanu zlato a svobodu? To je nabídka, kterou neodmítne žádný trpaslík." Ve falešném nadšení z pohádkové odměny, pozdvihnu pohár ke svému pánovi. Snad jím nebude dlouho. "Tak tedy na řeky krve a hory zlata."

Eigenaar jen seděl a pobaveně poslouchal a když trpaslík ukončil svůj příběh uznale pokýval. No, mistře trpaslíku, máš zajímavý příběh. Již chápu, že vlastníš takové vybavení. Odmlčel se a pokynul Stamovi aby přinesl pohár s pitím. Poslouchej tedy, co bude od teď tvým osudem. přijal od Stama pohár s vínem a napil se. Jsem jedním z mála vlastníků gladiátorského družstva. S ostatními majiteli gladiátorů soupeříme. Kdo bude mít nejlepšího gladiátora, získá od ostatních obrovskou sumu peněz... Ty budeš má další cesta k bohatství. Před tebou to zvládl jen jediný můj bojovník. Jeho výhra mi zaplatila téměř vše, co jsi zde mohl vidět a já mu za odměnu daroval svobodu. Odmlčel se. A totéž tady a teď nabízím i tobě. Udělejme dohodu. Ty budeš bojovat v aréně a vítězit proti nepřátelům. Kvalifikuješ se do hlavní soutěže a tam porazíš ostatní šampiony. Získáš pro mě nezměrné bohatství a já ti z něj něco daruji, společně s dekretem o svobodu. Dopil pohár a poručil Stamovi o další. A pokud mě opravdu potěšíš, můžeme se pak pobavit o bonusu v podobě významného postavení nebo informací, který ti navrch přidám. Ukončil svůj plamenný projev a přijal od Stama dva poháry s vínem. Co na to říkáš? Přijímáš mou nabídku? a nabídl Silgurovi pohár.

"Zdravím tě... pane." Odpovím, spíše z nutnosti, která vyplývá z mého současného postavení. V rychlosti se snažím muže před sebou odhadnout a rozmýšlím, kolik mu můžu prozradit. Rozhodnu se, že začít pravdou nijak neuškodí. Narovnám se, nakolik mi má výška dovolí. "Jsem Silgur Kamenná pěst z klanu Meromanů. Byl jsem lapen do léčky během pátrání po svých starých bratrech ve zbrani. Shledání po tak dlouhé době by bylo jistě příjemné, nebýt nepříjemností, které mě po cestě potkaly. Neznevažuji tvou pohostinnost ani zacházení s mojí osobou, ale jistě chápeš, že mé zajetí je jednou z nich." Vyčkávám, zda se na mou hlavu snese Eigenaarův hněv, ale zdá se, že muž s ledovým klidem očekává, až budu pokračovat. Po krátké odmlce tedy ve zkratce shrnu události svých předešlých výprav. "... a tak se tedy naše družina musela rozděli. Rzova církev by chtěla vidět mou hlavu na rezavém kopí. Ale to by chtěla vidět hlavu každého trpaslíka..." Z vyprávění jsem úmyslně vynechal zmínku o elfech, kteří nám zapověděli přístup na svá území i o Jarolezovi a Zimolezovi, kteří v mém příběhu taktéž sehráli nemalou roli.

Stojíš před mužem, který i přes to, že sedí, je vysoký a statný. Je hladce oholen a na obličeji se mu skví pár jizev. Je oblečen do drahých látek, ale ne příliš bohatě ani výstředně. Jeho oděv je spíše praktický a jediné jeho ozdoby jsou masivní pečetní prsten a řetěz s odznakem jeho moci. Mužův pohled je pevný a zkoumavý. Správce se k němu nakloní a něco mu šeptá. Eigenaar Stenen-Zerckl poslouchá, aniž by z tebe spustil zrak. Když správce dokončil svou řeč, kývl a zvedl se ze svého zdobeného stolce a přistoupí k tobě na vzdálenost dvou kroků. Obejde tě a pohlédne ti do očí. Chvíli zkoumavě hledí a pak teprve promluví Vítej v mé péči, trpaslíku. Mé jméno je Eigenaar Stenen-Zerckl a jsem tvým pánem. Bylo mi řečeno, že jsi válečník a podle tvého vybavení, které jsem od otrokářů také vykoupil, ne úplně chudý. Představ se mi a řekni mi krátce svůj příběh. Otočil se a opět se usadil na svůj stolec. Odejděte! propustil všechny přebytečné lidi v místnosti a ponechal si jen správce Stama a tvou eskortu. Nuže? Mluv.

Mírně vyveden z rovnováhy rozlehlostí palácového komplexu a řemeslnou dovedností, kterou jsem po cestě viděl, přemítám, kdo může mít dostatek prostředků, aby vystavěl v tak relativně krátkém čase, takové sídlo. S několika otrokáři jsem se již setkal, ale v každém jednom případě šlo o špinavé vandráky bez kouska cti v těle. Způsob, jakým tu se mnou jednají je přinejmenším podezřelý. Se zájmem pozoruji výzdobu síně a ačkoliv jsem zde proti své vůli, musím dle svých řemeslných dovedností uznat, že jde na lidské sídlo o vskutku pozoruhodnou práci. Během svého čekání nezahálím a snažím se zjistit i něco dalšího o svých věznitelích. Ke své smůle se však jen utvrzuji v myšlence, že útěk odsud nebude nijak snadný. Stráže vypadají, že ví co dělají a jejich kvalitní výstroj mou situaci nijak nezlehčuje. Čekání je brzy u konce a sám stanu před samozvaným vládcem a majitelem mé maličkosti.

Když se zařadíš do eskortní formace, zkontroluje ti strážný pouta a můžete vyrazit. Já jsem Stam Beeherder a jsem místní správce. Následuj mne. Představí se muž, který tě obeznámil se situací, a vyrážíte opět změtí chodeb, které postupně řídnou a mění se v místnosti. Čím déle postupujete, jsou místnosti honosnější a útulnější. Po cestě si všímáš různých obyvatel kamenné krychle. Jsou tu sluhové, řemeslníci, stráže ale i další zajatci, jako jsi ty. Také potkáváš lépe oblečené obchodníky či cechmistry mířící odněkud z protisměru. Nakonec přijdete k velkým dřevěným dveřím, zdobených různými vyřezávanými motivy a dokonce i velice dobře řemeslně zvládnutou intarzií z různých dřev. Při bližším pohledu zjišťuješ, že mistr, který je vyráběl byl opravdovým mistrem. Vidíš na intarzovaných výjevech i jemné stínování postav a okolí. Dokonce vidíš, že není použito jen dřevo, ale i jiné materiály. Zkušeně rozeznáváš barevné kovy v různém stupni oxidace, která byla cíleně vyvolaná. Také rozpoznáváš rohovinu horských koz a dokonce i plátky medvědích drápů. Nádherné dílo. Mezitím, co zkoumáš dveře, se vyjednalo tvé přijetí a dveře se otevírají. Vstupujete do honosného sálu, který je zateplený tkanými koberci a tapiseriemi na stěnách, je pečlivě zdobený obrazy a nábytkem. Působí příjemně a klidně. Před tebou však je ještě pár čekatelů na přijetí, převážně měšťané a obchodníci, kteří přišli s nadějí dojednání obchodu s místním vládcem. Slyšíš chřestění řetězů a sálem, kolem tebe, vychází skupina dalších vězňů. Některé jsi už viděl při svém příjezdu, někteří z nich přijeli dokonce s tebou. Mají svou audienci za sebou a odvádí je ozbrojená stráž na místo, které jim bylo vybráno a kde pravděpodobně zůstanou po zbytek svých životů. Správce Stam vás ponechá ve frontě a sám prochází dopředu. Musíš ještě chvíli počkat. Naštěstí za tebou už nikdo jiný nepřišel a tak máš trochu prostoru a nemusíš se mačkat s ostatními žadateli, kteří netrpělivě přešlapují a nahlíží do předu.

Odevzdaně pokrčím rameny a postoupím krok vpřed. Nasaď mi obojek a zemřeš. To jediné mi proběhne hlavou, když poslouchám jeho povýšeně pitomý hlas. Lidi nesnáším. Všichni vypadají stejně hloupě a pouze vykořisťují naše země. Slabost našich předků jim dovolila rozpínat se jako plevel. Jako když během broušení skvělého kamene udělá mistr brusič nenapravitelnou chybu. Prozatím nebudu odporovat. Alespoň zjistím, co se mnou mají v plánu. A pokud mám zemřít vezmu s sebou alespoň jejich vůdce. Utrhnu hydře... Ne hydře, ale supovi hlavu a můj život poslouží alespoň malému dobru.

V otvoru vidíš jen míhání stínů a pohyb cizích rukou. Po chvilce šmátrání a cinkání obepnou tvá zápěstí pevná kovová pouta. Vsuň ruce zpět a odstup o dva kroky od dveří. zazní hlas a poté, co vytáhneš ruce se hlučně zaklapne otvor. Odstoupíš dva kroky.Připraven? po tvém souhlasném zamručení se otevírají dveře. Z nich na tebe trčí tři kopí a mezi nimi majitel hlasu. Důstojně oblečený muž v pěkném oděvu pastelových barev s převažující modrou a zelenou. Má trojhranný klobouk a u pasu mu visí dlouhá dýka. Za ním jsou přikrčeni tři zbrojnoši připraveni k akci, kdybys dělal potíže. Budeš se vzpouzet nebo půjdeš dobrovolně s námi? optal se muž. V prvním případě ti nasadíme obojek. V druhém postačí pouta. Rozmysli se dobře. máchne do strany rukou, jako by ukazoval do šíré stepi Nacházíš se v pevnosti Dunhevel, sídle mocného pána Eigenaara Stenen-Zerckla. Stal ses jeho majetkem a mocný pán teď rozhodne o tvém osudu. pronesl slavnostně a odstoupil krok zpět mezi kopiníky, aby ti dal možnost pro odpověď a také vystoupení z cely.

"Aby vás kladivo..." zůstane ve vzduchu viset nedopovězená věta. Odložím kýbl a obezřetně prostrčím ruce skrze otevřený otvor, který nebyl koncipován na mou výšku a musím se proto natáhnout. Škvírou se snažím zahlédnout, co nebo kdo mě na chodbě čeká.

Po chvilce čekání se opět ozve zabušení na dveře. Trpaslíku, připrav se. Budeš vyveden z cely. cvíle ticha a pak drobné cvaknutí a otevřel se otvor, kterým ti přilétlo jídlo. Prostrč ruce, budou ti nasazena pouta. Pak otevřeme dveře a budeš vyveden. zazněl hlas zpoza dveří.