Údolí slz (13 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Na tak jasný projev Pluta reaguji slovy.

"Ty uličníku, ty chceš na procházku?"

Pomalu se zvednu k jeho velké radosti a pronesu.

"Tomu se nedá odolat Nemohu Pluta zklamat. Thomas má dobrý návrh. Já vezmu na záda kanystr na vodu a půjdu se projít s Plutem k řece. Obhlídneme situaci hned jak vrtulníky poodlétnou. Kdyby se vrtulníky přiblížili schováme se pod stromy.

Thomasi půjdeš s námi?"

vezmu kanystr na popruhy na záda a k opasku si dám čutoru a velkou naběračku.Takto vybaven čekám jestli se Thomas přidá k nám.
Využívaje porostu se pak s Plutem opatrně vydáme k řece.

Po chvilce je jasné, že je mezi vámi dohoda o tom, že budete cestovat a v noci. Lisa se k tomu sice nevyjádřila, nejspíš o něčem přemýšlí, ale i kdyby byla proti, bylo by to tři ku jedné. Pak řekne:

" Rozdělíme si služby, abyste se konečně mohli trochu vyspat ne? Já jsem odpočinutá, vezmu si klidně jakoukoliv, která na mě zbyde."

Pak se opře do sedadla a s chutí dopíjí svou kávu. Pluto se trochu zavrtí a jemně se ozve: " Haf, haf." A přitom čumákem šťouchne do Andera a trochu smutně kouká. Prostě "hází psí oči".

„Jo, ty vrtulníky asi nebudou pro cestování úplně ideální...Ale rád bych tohle zdržení i využil.“ nadhodím „Když nebudou vrtulníky v dohledu, mohli bychom prozkoumat co je u té řeky a pokud by to vypadalo slušně, mohli bychom tam minimálně načerpat nějakou vodu pro doplnění zásob...“ pokračuji s návrhy a čekám co na to ostatní.

"Ach jo... myslel jsem, že už bude větší klid, ale asi po nás stále pátrají, i když nevědí, kdo jsme." Zadívám se nahoru a zkouším prohlédnout mezerami skrze stromy, jestli neuvidím vrtulník, abych mohl sledovat, kudy letí a jaké oblasti prohledává.

Ander prohodil pár slov a na jeho obavu se začnu rozhlížet kolem, jestli náhodou nějaký předmět, který by na nás mohl upozornit nenajdu, abych ho mohl schovat.

"Sakra... míří k řece, tudy jsme chtěli jet dál, snad se tam nebude zdržovat dlouho. Rány z vrtulníků jsou docela bomby, bude nepříjemné, jestli je uslyšíme z menší vzdálenosti."

"V noci cestování taky nebude úplně bezpečné, pořád lepší než za dne..."

"Jsem pro"

Koukám a poslouchám zvuk boje a hřmot vrtulníků. Nedá mi to akomentuji to.

"Safra ty vrtulníky jsou smrtelně nebezpečné.Ještě že máme sanitku zamaskovanou.
Raději se koukněte jestli se někde něco nepovaluje co by upoutalo jejich pozornost.
No a my se schováme pod koruny stromů.
Teď není ani pomyšlení, že bychom mohli přes den nepozorovaně jet. Musíme si odpočinout a vyjet za tmy co nejdál odtud."

Raději chytím Pluta za obojek, aby nezačal štěkat na vrtulníky.

"Slyšet by ho nebylo, ale mohli by ho zahlédnout."

Všichni jste se najedli, samozřejmě i Pluto dostal svoji porci, a udělali jste si pohodu ke kafíčku. U toho jste přemýšleli kdy a kudy pojedete dál.

Najedou se ozvala střelba, bylo slyšet zvuky letících vrtulníků. Po chvilce se ozvala ohlušující rána a zpoza kopce bylo viděl velký černý sloup dýmu. Jeden vrtulník se objevil nad kopcem, ještě chvíli střílel a pak zamířil k řece...

"Co se jídla týče, potvrzuji hodnocení ostatních." dodám s úsměvem.

Vyrazíme ráno nebo pojedeme hned jak to tu pouklízíme?" zeptám se zvědavě.

Bude lepší jet kousek dál od řeky, v tom mají pravdu, snad nám to terén dovolí a bude kolem i les nebo vysoká tráva která nás skryje. Bylo by opravdu nepříjemné být spatřen jako první, hlavně, když tu jde o přežití. Potkat sice můžeme ledaskoho ale ne všem se dá hned věřit.

Dojím své poslední sousto, zapiji ho kávou a začnu sbírat nádobí na hromádku.

„Děkuji Liso, bylo to dobré.“ ohodnotím kvalitu jídla. „No, přikláním se spíš k Anderovi. Sanitka je sice fajn, ale pro boj není vybavena prakticky nijak a je dost velké riziko že kdokoliv uvidí první nás než my je, takže když bychom jeli skrytě, bylo by to určitě lepší...“

Odpočívám opřený o strom,když se ozve volání ať si přijdeme pro jídlo. Neodolám a zvednu se. Nandám si jídlo do ešusu a pustím se do jídla. poctivě žvýkám jednotlivá sousta a vychutnávám si je.

"Pochvala pro kuchařku je to vynikající.

Jet podél vody je dobrý nápad, ale hrozí že narazíme na lidi co nebudou zrovna přátelští. Měli bychom jet na dohled řeky a využívat terén tak, abychom my byli ti co uvidí dřív než budou zpozorováni.

Jo a jestli zbudou nějaké zbytkz tak Pluto se hlásí jako myčka nádobí."

V klidu si žvýkám své sousto jedno za druhým, když najednou
"Co kdyby jsme jeli proti proudu řeky? Myslím, že by jsme tam mohli někoho potkat, nebo najít osadu lidí. Co vy na to, zahneme vlevo a pojedeme kolem řeky ?" plný nadšení čekám, co ostatní odpoví až dožvýkají.
U vody se určitě bude držet dost lidí, zdroj vody bude důležitý, když skoro nikde nic není, pokud ovšem někdo nechytá déšť když příjde.

Sem tam někdo nakouknul dozadu, jestli je už vařeno. Musím se usmát. Uvařím i kávu do konvice, na stolek připravím hrnky, konvici i kastrol s rizotem. Vykouknu ven a zavolám: "Je už uvařeno, můžete si jít pro svůj podíl." Kdo přijde, dostane svou porci a hrnek kafe. Zbytek nandám sobě, vezmu si kafe a vyjdu taky ven.

" Přeju dobrou chuť, snad to je aspoň trochu jedlé." Usměju se a pak se s chutí pustím do jídla. Za ty roky u armády nebo v lazaretu, mi to přijde chutné. " Takové nepřirozené ticho. Copak je asi za tím kopcem? Možná by stálo zato se vyškrábat nahoru a trochu se rozhlídnout. Copak tady je nebo bylo, že tady na louce mezi dvěma lesy se válčilo?" Přemýšlím si tak u jídla a očima šmejdím po okolí...

„Já si myslím že je to spíš po dělostřelbě, ale nějaké miny tu klidně můžou být také... Jestli je na druhé straně louky něco co stálo za to chránit, vůbec by mě to nepřekvapilo...“ odpovím zatímco se věnuji obhlížení našeho vozidla.

„Za mě asi s ničím, ale díky Daete. Objevil jsi něco zajímavého?“ ptám se a sám se dívám směrem přes volný prostor. Moc se mi tam skrz vysokou trávu kde nic neuvidíme nechce...

Po krátké cestě se vrátím zpátky, posadím se k ostatním.
Jestli chcete někdo s něčím pomoct, řekněte. opřu se a zadívám se na oblohu.

Protáhnu se v zádech a pak promluvím.
"Tak máme dotankováno a doplněné provozní tekutiny. Kanistry uklizeny a sanitku zamaskovanou.

Postarám se o Pluta a pak bych si rád odpočinul, najedl se a napil.Zatím zůstanu poblíž sanitky.
Jestli už je uvařeno slíbené rizoto, nepohrdl bych kávou nebo čajem."

Umyji si ruce a obličej a natáhnu se pod strom snad mi jídlo někdo podá.

"Cítím se hodně unaven, chvíli takhle zůstanu než se budu zase hýbat. mohl by mi někdo podat jídlo a pití děkuji."

Miny jsou určitě problém, ale copak je někdo pozná, když jsou pod zemí? Šlápnout na ně může kdokoli z nás, když si nedá pozor, takže by nemusel jít nikdo. Pokud tady to riziko je, mělo by se s ním počítat skoro všude. Můžeme klidně popojet kousek dál, kde nebude takové riziko, že tu budou miny, k další vesnici nebo městečku. Tam by riziko nemuselo být tak velké. vše říkám s jistou obavou. Šlápnout na minu nechce nikdo.

Párkrát se otočím po okolí a pak vyrazím směrem, kde si všimnu, že bych mohl sehnat nejvíce věcí na zakrytí sanitky. Jdu tedy něco najít na zakrytí sanitky, chvíli tu stejně pobudeme než se najíme a trochu odpočneme. Vyrazím a občas se ohlédnu, jestli nejsem moc daleko, bude lepší se držet alespoň na dohled.

" Kdybychom nešli daleko a nebudu mít velkou zátěž, klidně půjdu." Neznělo to moc přesvědčivě, taky jsem se u toho na vás nedívala, tak jako obvykle, ale sehnula jsem se k Plutovi, abych se podívala na jeho zranění.

" Víš, Daete, už jsem viděla lidi s utrženými údy, které přivezli z lesa nebo nějaké zahrady. A tyhle díry, pravda, vypadají jako od granátů, ale svědčí to o tom, že tady probíhal nějaký boj. Sanitu raději schováme do lesa. Než někam vyrazíme, ať už půjde kdo chce, umyjte si ruce a najíme se. Máme rýži a k ní vepřové maso. Smíchala jsem to dohromady, něco jako náhražka rizota. Až bude sanita chráněna lesem, tak se nejdříve najíme. Jdu to dozadu ohřát a uvařím i kafe."

Posbírala jsem si vše potřebné k mému "vaření" a šla jsem dozadu.

Ander se ujmul kontroly paliva, aby bylo jasné, kolik paliva ještě máme. Všichni, kromě Lisy a samozřejmě Pluta, pomáhali s naplněním nádrží. K tomu, že by snad někdo šel sám na výzvědy jen zakroutil hlavou a pak ukázal opatrně na Lisu a znovu naznačil nesouhlas. Položil si prst na rty a ukázal na Deata a Thomase, přitom kývnul.

Pak nahlas řekl, že nepůjde tentokrát na výzvědy, ale pouklízí kanystry, doleje olej a podobně.

---------------------------

Mimo hru - Cliff je v nemocnici, proto za něj píšu takto, zatím.

„S těmi minami máš pravdu, i když tohle vypadá spíš jako od granátů... I když tu samozřejmě nějaké být můžou...“ odpovím Lise „Ale neměla bys raději zůstat tady? Cítíš se už na nějaký větší pohyb?“ ptám se pro jistotu na její zranění.

Jakmile se sanitka dotankuje, zacouvá s ní asi někdo do lesa a zamaskujeme ji větvemi...

Vůbec nevím, ale to zjistím, až nějakou potkám ne? Hehe.. rozesměji se.
V tom případě bude lepší si držet odstup. Máš pravdu, miny můžou být všude, ale většinou se dávají na větší planiny, louky, velký plac a né do lesů, nebo se pletu ? ještě se zastavím a počkám, co kdo navrhne.
Zajímavé, když šel Thomas s Anderem tak o minách nepadlo ani slovo.

Pokud chcete ještě někam popojet tak můžeme, nebo může zůstat tady a trochu ji zaházet listím a hlínou. HM?

Když mluví Thomas, tak přikývnu. Ale pak kouknu na Daeta " Zbláznil se? Přeci nepůjdeš sám. V žádném případě. Půjdu s tebou nebo jestli chcete jít některý z vás... Nejdřív bychom měli schovat sanitku, aby nebyla tak na ráně."

Zní to možná drsně, ale už jsem zažila dost a vím, že sám by nikdo neměl na průzkum chodit. Obzvláště, když to tu neznáme a nevíme, co tady kde může být. " Vidíš ty díry? Tady můžou být i nášlapné miny, nikdy nevíš. Poznáš takovou minu?"