Údolí slz (14 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Máš pravdu Thomasi. průzkum by nebyl špatný. dořeknu a začnu si balit pár věcí do batohu co by se mi mohly hodit.
Během balení ještě oznámím Jestli nemáte nic proti, vydal bych se na průzkum. Omrknu cestu a les před námi a pak se vrátím, zatím si můžete odpočinou, byly jste oba venku dost dlouho a moc času na odpočinek jste taky neměli. přehazuji batoh přes rameno a pomalu se vydávám směrem naší cesty. Pomalu proto, kdyby chtěl náhodou ještě někdo něco říct. Jakmile se trochu vzdálím od ostatních, přidám do kroku abych toho stihl projít co nejvíc.

„Já jsem pro doplnění nafty, schování sanitky tady na kraji lesa a nějaký chvilkový pdpočinek spojený s jídlem i průzkumem okolí. Přece jen, pořád vůbec nevíme kde jsme...“ odpovím na Daetův návrh a sám obejdu sanitku jestli je všechno v pohodě a pracuje tak, jak má.

Sesedám ze sedadla a jdu pomoci Anderovi s naplněním nádrží.
"Jak to vidíte, chce zkusit vyjet nebo jít pěšky prozkoumat kopec, rozhlédnout se po okolí, nebo pojedeme dál přes louku do lesa a tam se uvidí, kam povede cesta?" zeptám se a čekám na názory ostatních.

Když pomáhám Anderovi s kanystry, rozhlížím se po okolí, jestli neuvidím něco zajímavého, náznak něčeho, sám ani nevím čeho. Cokoli, co by mohlo určit směr, co by nám dalo důvod jet právě tam.

Vyjeli jste přesně tak, jak jste se rozhodli. Cestou jste se postupně vystřídali ve spánku. Každý dostal dvě hodinky. I Pluto se prospal s hlavou na klíně Lis, která po uklizení jídla usnula na zadním sedadle. Ander mezitím spal na lehátku v ložnici. Pak jste se vystřídali a oba, jak Thomas tak Daet, spali vzadu.

Probudilo vás ticho. Sanitka zůstala stát a tak jste se všichni sešli zase v kabině. Venku už bylo denní světlo, zjistili jste, že stojíte na kraji louky. I když louka vypadá běžně jinak, tráva, kvítka, sem tam nějaké zvíře, ale tady? Tráva po kolena, sem tam díra po granátu nebo mině, místo kvítků je vidět jen rozrostlý plevel, který byl dostatečně vysoký, aby ukryl i dospělého člověka. Sanitku ale celou neukryje. Podle toho, že Ander hned vyskočil a hnal se ke kanystrům, bylo jasné, že došla "šťáva".

Asi kilometr před vámi, hned za loukou, je zase les. Po levé straně je vidět řeka, za ní silnice a napravo vás trochu kryje kopec... i když kdopak ví.

"Díky Lis" řeknu směrem k ní a kývnu hlavou.
Jak si tak sedím v sedadle mrknu na Andera. "Nechceš si jít lehnout?...Ať si trochu odpočneš?"

vrátím pohled zpět k palubní desce a koukám, jak se se vším zachází.

Kolem je zatím ticho, a dlouho snad bude. Doufám, že si dají chvíli pauzu s pronásledováním a hledáním.

" Tak jedeme, já ty zásoby roztřídím. Tak ty seš hrdina, Pluto. Tady máš odměnu a dám ti vodu, určitě máš žízeň."

Naliju vodu do misky, položím ji před Pluta a než ji hltavě vyprázdní, rozbalím mu jednu tyčinku bez čokoládové polevy. Pak se dám do uklízení zásob, které chlapi přinesli.

"Pokud nejste unavení a zvládneš Thomasi řídit, rád se ještě podívám, jak na to." pokud Lis nebude chtít roztřídit jídlo sama nebo s tím pomoct, sednu vedle Thomase dopředu.

"Jasně, taky bych radši vyrazil hned, než se vrátí." potvrdím souhlas a čekám, jestli se někdo vrhne na jídlo nebo ho půjdu roztřídit před lekcí řízení sanitky.

Mrknu na Plata "Šikovný pes." řeknu s úsměvem a zkusím ho pohladit aby si zvykl i na mě.

"Dobře, pojedeme terénem, ale pomalu ať ho pásy moc nepotrhaji, z vrtulníku by to mohli vidět." odpovím a nastartuju motor. "Kterým směrem pojedeme?" zeptám se ještě.

"Zkuste prosím někdo roztridit to jídlo co jsme přinesli..." poprosím ještě tak nějak obecně

"Lidi jedem nemá smysl čekat na návrat helikoptér nebo jiných podpor.
Podle mně bych jel terénem. Na silnici bychom mohli padnout do léčky."

Podrbu Pluta za ušima a řeknu.

"Ty rošťáku tak ty jsi mu prokousl krk, jsi pašák."

Pak ještě řeknu.

"Jestli někdo nemáte nějaký jiný nápad, měli bychom vyrazit hned"

" Co takhle to zkusit projet lesem někam dál a pak teprve na cestu? Jestli není moc hustý, možná by se dalo."

{b}"Jo Daete, to zní dobře. Ale očividně jsou na tom s vybavením mnohem lépe než my... A v přírodě zanechame stoly pasu.../} Nadhodim

Šéf zněl nasraně. Vypadá to na nějakou organizaci, nebo snad psance. Snad jich nebude celá armáda ale jen pár.
Hehe, ten krk byl asi Plutova práce co? vypadá to, že je to snad organizace psanců nebo tak něco, někdo jim očividně velí. Myslím, že nebude mít cenu je sledovat, může jich být celá armáda, a nebo jen trochu. Jak odletí, asi bych jel dál a zkusil se vyhýbat cestám, alespoň chvíli, co vy na to. domluvím s překvapeným výrazem na tváři čekajíc odpověď.

" Našel jsem Karlose, má prokousnutej krk! Kdybys viděl čokla, tak střílej hned." Ten hlas proříznul ticho, jako břitva, pak se rozhostilo opět ticho. Jen jste slyšeli zvenku vrtulník. který jistil svého kolegu.

"Máme další ztrátu šéfe, Karlos má prokousnutý krk. Rozkaz, šéfe." A vzápětí uslyšíte: " Vrať se zpátky. Máme se okamžitě stáhnout! Šéf zněl hodně nasraně, to mi věř. Tak sebou hoď."

Během chvíle bylo slyšet i druhý vrtulník. Netrvalo dlouho, obě helikoptéry ještě udělaly kolečko nad vesnicí, aspoň podle toho, že v jedné chvíli jste je slyšeli skoro nad vámi. Pak už se postupně zvuky motoru vzdalovaly, až bylo opět ticho."

Díky Thomasovi se nám podařilo kousek jejich rozhovoru zachytit. Dalo nám to pár informací, minimálně to, že vědí, že nás tu pár je.
Co teď, když půjdou dolů? Budeme dělat, že tu nejsme nebo je chcete zabít? Vrtulníkům se asi stejně nevzdálíme, pokud mají dost paliva. Možná o nás ani zatím nevědí, jen hledají. potichu domluvím a zase se zaposlouchám, jestli neřeknou z vysílačky něco víc, nebo co na to řeknou společníci.

"Vidím nějaký těla, musíme jeden níž, můžou se schovávat mezi nima. Bacha, vopatrně. Karlos viděl dva, ale kdopak ví, kolik jich ještě je." Další prskání a za chvíli se ozve jiný hlas. " Tak se vracím k tobě." Praskání a pak najednou ticho.

Počkejte, zkusím je chytit na vysílačce... prohlásím a zkusím ten palubní krám vyladit. Po chvíli všichni uslyšíme nějaký naštvaný hlas protože jsem přepnul okruh vysílačky na palubní reproduktor.

Ander s Thomasem rychle posbírali co se dalo a pak se vydali k sanitě. Pluto běžel s nimi celý ve střehu. Teď už i oni viděli rychle se přibližující světlomety helikoptér. Už bylo jasné, že jsou dvě. Když je Lisa uviděla běžet, rychle stáhla periskop, udělala místo vepředu, aby měli oba kam sednout.

Hned jakmile jste byli vevnitř všichni, Lisa stiskla tlačítko a slyšeli jste plechový zvuk, jak se uzavíraly veškeré otvory, které by vás mohly prozradit. Pak už jen byl slyšet jemný šum ventilátorů.

Mezitím venku už bylo slyšet helikoptéry hodně blízko, nejspíš se oddělily od sebe a prozkoumávali každá jiný prostor. Najednou bylo slyšet jen jednu, zato hodně blízko vás a pak se ozvala dávka z kulometu. Uvnitř sanitky bylo takové ticho, že by si každý mohl kus ukrojit a ještě by hodně zbylo...

U nás je vše v pořádku, celou noc byl všude kolem klid. odpovím přes pojítko.
Pokud jsme něco nechali venku kolem sanitky už je to sklizené.
Lis pořád kouká do periskopu tak si sednu do volného sedadla.
Nezbývá nám, než na ně počkat Lis. Můžeme se maximálně probrat cestu, kam pojedeme dál.

"Zvládneme to. Bereme hlavně jídlo." odpovídám a s Anderem se rychle vracíme k sanitce. Nábojů máme celkem dost, ale jídla se nám nedostává. "U vás nějaké problémy?" zeptám se přes pojítko

Vracíme se a slyšíme hluk motorů a vidíme světa v dálce.
Poberu co unesu a makám k sanitce.