Údolí slz (25 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Údolí slz

Pán Jeskyně:

Harrieta

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Píše se rok 2100, civilizace se nakonec celá rozpadla. Dlouhé boje skončili, všude jsou trosky, zmar a skoro nikdo nikde. Dokonce ani zvířat není moc.

Klíčová slova

Tato jeskyně nemá nastavena klíčová slova.

Jaké hráče:

V případě vážného zájmu mi prosím napište do pošty. Stačí mi nástin postavy, kterou byste si chtěli vytvořit.
Při vymýšlení postavy nezapomeňte, že se píše rok 2100, magie není, vlkodlaci nejsou ani trpaslíci. Tedy alespoň to tak vypadá...
Předem neschválené přihlášky bude PJ odmítat. Děkuji za pochopení.
Konec hlášení :-D

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Mimoherní příspěvky mi směřujte do pošty, abychom zbytečně nespamovali v jeskyni, děkuji. H. ******************************************* Sanitka: https://media0.jex.cz/images/media0:5cbf4bdb5f203.jpg/sanitka.jpg V sanitce jsou tři deky, tři polštářky, šest prostěradel, 2x bílé triko, 2x bílé kalhoty a 2x bílý plášť. Sanitka je vybavená léky, obvazovým materiálem, dvěma 5litrovými kanystry s destilovanou vodou, lékařskými rukavicemi a dokonce jednou bílou gumovou zástěrou. Uvnitř sanitky jsou dlahy, vakuové matrace, defibrilátor, dýchací přístroj, kapačka, sterilizátor a další potřebné vybavení pohotovostní sanitky, léky jsou ve skříňce, infúzní a transfuzní sada, škrtidlo, pinzeta, velké a malé nůžky, dezinfekce, penicilinový prášek, chirurgické rukavice. Sanitka je pomalovaná maskovacími barvami a má na bocích červený kříž. Zadní část je rozdělená přepážkou na menší, spací část a větší, ošetřovnu. Takže 2 lidi můžou spát v klidu odděleně. Kabina, kterou není vidět je pro čtyři lidi, je dost prostorná, jsou tam dvě skříňky na uložení vašich potřeb. Po stranách nad pásy jsou úložné prostory pro kanystry. Na každou stranu se vejde 8 kanystrů, které jsou 4 a 4 nad sebou. Každý kanystr se musí samostatně připoutat. Na menší, spací půlku můžete uložit věci, které máte do zásoby. Jídlo nejspíš do skříněk v kabině. Na silnici může sanitka vyvinout osmdesátikilometrovou rychlost, v terénu dosáhne až padesáti kilometrů v hodině a spotřebu má 150 litrů na sto kilometrů. Hlavně má dvě nádrže, do každé se vejde 150 litrů nafty a dá se mezi nimi přepínat! ******************************************* Lékařský kufřík je dostatečně vybavený (defibrilátorem, ekg a spustou různých léků obvazů, mastí, a nástrojů ), aby se s nimi daly zvládnout nejobvyklejší naléhavé případy. Systém počítače sám o sobě má dovednost První pomoci na stupeň 3. Počítač má dlouhou výdrž, nabíjí se samodobíjecí baterií a nepotřebuje žádný speciální signál. Po otevření kufříku se zmáčkne zelené tlačítko a postupuje se podle pokynů počítače. Vypne se automaticky uzavřením kufříku. Počítač si po zapnutí vyžádá informace o zranění a pak uživateli poradí postup. Dovede namíchat speciální protijed a zrušit tak účinky toxinů. Pro tento případ se musí odebrat malé množství krve, stačí přitisknout na okamžik palec. SuperAkutol Průhledný obvaz ve spreji schopný zastavit i tepenné krvácení, nebo fixovat zlomenou končetinu. Obvaz se samozřejmě nesmí dále namáhat nebo zatěžovat, ten kdo si zlomí nohu s tím běhat či chodit nebude, ale odnesete ho v klidu s utlumenou bolestí. Na druhou stranu, pokud vám někdo usekne nohu a obě části ihned ošetříte superakutolem, je veliká šance že vám ji přišijou a navíc po cestě do nemocnice nevykrvácíte. Dermy nejsou standardním vybavením. Avšak lékařský superkufřík hlavního lékaře ano. Dermů je několik druhů. je sterilní dvouvrstvý kompres z polyuretanové měkké pěny pro vlhké hojení ran. Krytí se ve většině případů může všít jako náhrada kůže. Většinou se přikládá na hrudník, pokud není určeno jinak (přímo na otevřenou ránu nebo na srdce). Protilátkové Dermy Široké spektrum protilátek a antibiotik proti toxinům a virům. Tišící Dermy Jsou určeny k umrtvení pacientů před lékařským zákrokem. Stimulační Dermy Uvolňují nenávykové stimulanty, které udržují postavu v bdělém stavu, pokud je to životně důležité. Traumatické Dermy Poslední naděje při smrtelném zranění. Přikládá se přímo na srdce
Hráči: (3/5) Cage, cliff5, VonHoleczek

Příspěvky ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

Vypisuje se 20 z celkem 511 příspěvků|⇐ 1 ... 23 24 25 26

Ander - 14. dubna 2019 11:57
Ander

Začnu se chechtat i vtom šílenství mi přišlo směšné co si o tom heslu asi myslel, asi že mám úpal. Proto zavolám.

"Thomasi to byla jen kontrolní otázka jestli můžeš volně mluvit, kdyby jsi padl do léčky odpověděl by jsi mi jinak. Včas mně tak varoval.
přivedl jsem ještě jednoho přeživšího a co ty našel si něco?"


Počkám s čím Thomas přijde.

Ander - 13. dubna 2019 21:50
Ander

"Zázrak domek a v celku. Má zabedněné okno to někdo musel udělat až po náletu. Kdo je tam uvnitř, kdo zabednil to okno. Thomas se neozývá že by pasl do léčky?"

Kryju se a pak zavolám.

"Thomasi jestli jsi v pořádku tak zavolej heslo!"

jestli zavolá nějaké heslo tak má zbraň u hlavy pokud začne nadávat co si vymýšlím je v pořádku a jen se zabral do prohlídky, nebo se zakecal.

Pán Jeskyně - 5. dubna 2019 22:59
Pán jeskyně Harrieta

Ať už se nacházíte kdekoliv, ráno vás překvapí... PŘESTALO PRŠET! Dokonce to vypadá, že slunce se snaží prodrat mezi mračny i mlhou, která se zvedá od země. Je tady nový den, tak vzhůru do akce. Nikde není slyšet ani hlásek, ani jiný zvuk a nikde není vidět ani živáčka.

Pán Jeskyně - 4. dubna 2019 01:17
Pán jeskyně Harrieta

Důležitý poznatek pro všechny:

Déšť smáčí krajinu, černá mračna popohání celkem silný vítr. Zdá se, že brzo padne na krajinu tma. Sem tam je ještě slyšet jak padají některé zdi nebo střechy. Kde plameny olizovaly auta, domy i mrtvé, tam už je vidět jen stoupat tmavé sloupce dýmu. Všude je cítit pach mrtvol a krve. Pokud přežila nějaká zvířata, brzy pro ně nastane čas hodování.

Daet - 1. dubna 2019 23:47
Daet

Pomalu otevírám oči. Obloha je plná mraků takže mi jemné světlo při otevírnání očí moc nevadí. Párkár zamrkám, něco mě lechtá na obličeji. S nádechem přibližuji ruku k obličeji abych se poškrábal. Ometu z tváře jemný prach a kamínky a zjišťuji, že mám na ruce krev.

"Krev?! Snad ta krev není moje a nekrvácím. Musím se posadit a zjistit jestli nejsem někde zraněný. Hlava mi třeští jak zvon.

Pokouším se sednout, ale bolestí se mi podlomí loket. Zkouším to znova. Když se mi podaří si sednout, prohližím se zda nemám nějáká vážná zranění. Nohy, ruce i tělo vypadají v pořádku. Pohledem kolem zkoumám, kde asi jsem. Pomale se postavím, jemně si protáhnu tělo, dostavuje se pulsující bolest hlavy.

Zatraceně, snad nemám rozbitou hlavu. Musím najít zrcadlo, okna nebo výlohu budovy. Tam, naproti je nějáký obchod s rozbitou výlohou ale kousek skla ve výloze ještě zůstal. Nikoho neslyším, ani zvuk auta, vůbec nic. To je divné. V uších mi nepíská, o sluch jsem snad nepřišel.

Při pohledu na rozbité sklo vidím, už zaschlá krev mi stékala z hlavy, já se krvácení nejspíš snažil zastavit vlastní rukou.

Proto mám krev na ruce. Rána se snad zatáhla ale i tak bude lepší, když se poohlédnu po něčem užitečném. Začnu tady v tomto domě

Pán Jeskyně - 1. dubna 2019 10:22
Pán jeskyně Harrieta

Belháš se nahoru, musíš chvílemi odpočívat, ale seš zvyklý něco vydržet, tak se posunuješ pomalu, ale jistě k horní plošině. Zvedl se vítr a ve vzduchu je cítit nejen kouř, prach, ale najednou cítíš i pak krve a mrtvol.

Jakmile ses dostal až nahoru, spatřil jsi na druhé straně kopce blátivou cestu, která vedla od lazaretu někam dál a na ní... několik kráterů, tři náklaďáky, překocené do jámy a dva džípy. Veškeré osazenstvo se válí rozhozené kolem dokola. I z toho kopce vidíš, že jsou to stejnokroje jak vojenské tak červeného kříže.

Sem tam je ještě vidět jak plameny olizují všechno, co se jim dostane do cesty. Vypadá to, že cesta byla bombardovaná právě když se auta vyhýbala, protože podle toho jak jsou natočená, jelo jedno k lazaretu a dvě od něj.

Ani sis neuvědomil, že začalo pršet. Teprve když už déšť začal sílit, podporován větrem, došlo ti to. Co teď?

Ander - 31. března 2019 18:44
Ander

Rána a budova se začíná hroutit.Tak tak stačím utéci než se strop zhroutil a místo kde jsem před chvíli ještě ležel na posteli a snažil se přivolat sestru zmizelo pod hromadou suti.
Ta rána mi připomněla jak jsem se sem asi dostal.

V hlavě se mi honí myšlenky jedna přes druhou.

"Jdu s ostatními vojáky podél kolony vozidel a najednou jako by to bylo ve zpomaleném filmu. Záblesk, rána obrněné auto mi přeletělo přes hlavu jak angličák zahozený vzpurným dítětem a mnou to mrštilo do příkopu. necítím ruce ani nohy a najednou se setmělo."

Zatím co mi tohle proběhlo hlavou instinktivně kulhám od budovy pryč, aby mne nezasáhly trosky. Rozhlédnu se a automaticky si vybírám nejvyšší místo v krajině,abych se rozhlédl. zatím vypadá krajina neutěšeně jako by tady dopadlo těžké bombardování.

Nikde ani živáčka ba ani zvířata či ptáci. Mrtvá krajina.

"Jak to, že nevidím mrtvé? To stačili evakuovat? Tak proč mne tu nechali? To mně měli za mrtvého? Nebo každý prchal na svou vlastní pěst? Kde to vlastně jsem a jak dlouho jsem byl v bezvědomí. Mnoho otázek, až vyšplhám někde, kde se budu moci rozhlédnout a najít si místo na odpočinek, musím si ošetřit to rameno jestli nepřestane krvácet.Musím najít vodu jinak dlouho nepřežiju."

Za těchto neveselých myšlenek se sunu dál, abych vylezl na místo které jsem si vyhlédl.

Pán Jeskyně - 29. března 2019 21:25
Pán jeskyně Harrieta

Najednou, jak se tam tak rozhlížíš, se zbortí celá střecha. Ne najednou, ale bortí se postupně, takže máš celkem kliku, že stihneš zdrhnout. Možná je ti líto, že jsi už nestihnul najít nic užitečného, ale na druhou stranu jsi přežil.

Tuny prachu se zvířily a zahalily celé okolí. Když ses rozhlídnul, viděl jsi jen podobné sutiny, které zbyly z baráku, odkud jsi jen tak tak vyváznul. Nikde ani živáčka, dokonce ani ptáky nikde nevidíš. Lazaret byl obehnán drátěným plotem, který byl napůl pobořen a válejí se na něm kusy zdiva, trámy a všudypřítomný prach.

Ander - 29. března 2019 20:26
Ander

Zvednu plášť a tiše zašeptám.

"No zbraň mám a dokonce čutoru teď ještě najít vodu."

Obléknu si kalhoty, triko a čapku. Plášť smotám a uvážu kolem pasu.

Pokud je na kalhotech opasek a nebo něco na co bych upevnil tesák. Nebo dostatečně hluboká kapsa třeba na stehně. Jinak budu muset zavázat konce rukávu pláště a tam zastrkat vše co jsem našel. Porozhlédnu se jestli neuvidím umývadlo doufaje že poteče voda.Zdy bude pitná nebo užitková každopádně musím než to vyzkouším do umývadla dát špunt ať ani kapka nepříjde nazmar.

Pak mi zrak spočine na posteli.

"Mysli trochu vždyť povlak na polštář z toho by se dal udělat vak a bandalír přes rameno jen jestli to nebudo ta jednorázová povlečení cp se hned roztrhají."

Po důkladném prúzkumu pokoje zbalím ještě jehlu hadičku a nádobku kde byla infuze. V hlavě se mi rojí myšlenky.

"Chce to plán. Půjdu se kouknout z okna jak to vypadá venku. Pak pomalu vykouknu na chodbu jestli někoho neuvidím a postupně budu nahlížet do pokojů co budu míjet jestli tam něco nebude k použití. pokud je tohle pokoj pro intenzivní péči tak těch pokojů tu moc nebude. Většina věcí pacientů bude někde ve skladu čekat až budou propuštěni. To že jsem našel hadry,bodák a čutoru je náhoda asi neměli čas zabývat se něčím jiným než jak mně udržet při životě."

Zatočila se mi hlava musímsi na chvíli sednout a pak vyrazit.

Ander - 29. března 2019 13:17
Ander

Probral jsem se z dlouhého spánku. Ležím v posteli kolem plno přístrojů, které ale nic nezobrazují. Z ruky mi vede hadička do infuze která je prázdná a jen hladina tekutiny na dně brání tomu, aby mi do žil vnikl vzduch a zabil mne.

"Co se to děje kde jsou sestry? Proč se mi nikdo nevěnuje mačkám tlačítko na přivolání personálu a nic. To se mi ještě v žádném i v tom nejzapadlejším vojenském špitálu nestalo!"


Vytrhnu si kanilu z ruky strhnu elektrody z prsou a zkouším se postavit na vlasní nohy. Sice se potácím jako opilý námořník, ale to zlověstné ticho mi v hlavě zapnulo výstražnou žárovku.

"Rychle musím zjistit situaci. Co musím udělat jako první? Ozbrojit se a zjistit jaké my zbyly zdroje. Voda,jídlo, oblečení a vše co by se mohlo hodit."


Jsem nahý a tak první mé nejisté kroky vedou k šatní skříni. Co to tu máme?

Pán Jeskyně - 29. března 2019 10:52
Pán jeskyně Harrieta

Stála na skále a dívala se do údolí. Po tváři ji stékala slza. Její oči těkaly z místa na místo. Všude jen spoušť a zmar. "Takhle daleko civilizace došla? Sama sebe zničila. Co tady dělám já? Jak to, že jsem přežila? Má to nějaký význam o kterém nic nevím? Jsem tady sama nebo je nás tu víc?"

Ještě chvíli tak stála a myšlenky se jí honily hlavou. Pak přiložila ruce k ústům, prudce se nadechla a zvolala z plných plic:

" Halo lidi, je tu někdo?"

Ozvěna dodala tomu zvolání hrůzný nádech. Nad její hlavou se na malou chvíli protrhla mračna a tou skulinou se protlačilo několik slunečních paprsků, aby za několik okamžiků opět zmizela. Mračna se znovu semkla a mračila se na celý svět.

Vypisuje se 20 z celkem 511 příspěvků|⇐ 1 ... 23 24 25 26


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)