Smysly (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Smysly

Autor : Klaghler O´Pilley   1. listopadu 2008   Poezie
Napsáno jako písňový text. Před třetí slokou se mění třídobý rytmus na tradiční rockový na čtyři doby. Proto změna rytmu textu.

Jen kolem dokola po hmatu podél stěn
motám se v pokoji, co jsem v něm uvězněn,
a občas nahmatám zavřených očí pár,
ploutev či oháňku, kůži či ptačí spár.
Leknu se, uskočím, zalezu pod židli,
ani se nestarám, co mi dnes nabídli.
Pod židlí šmátrám zas, ale jen uvnitř své
hlavy, tam nehrozí, že potkám něco zlé.

Ohmatávám výstupky, krápníky, louže, permoníky.
Ochutnávám výstupky, krápníky, louže, permoníky.
Překonávám výstupky, krápníky, louže, permoníky.
Nepoznávám výstupky, krápníky, louže, permoníky.

Motám se uvnitř své dutiny lebeční
po hmatu podél stěn na světlo sluneční,
hledám, jak uniknout z příčetné bdělosti,
v níž chodí mrtvoly ožrané na kosti.
Střízlivým pohledem šílence v kazajce
skládám si pomalu kamínky v mozaice,
v mozaice, kterou mi předložil dnešní den,
příští den, další den, každý den, co tu jsem.

Ohmatávám pondělí, úterý, středu, čtvrtek, pátek.
Ochutnávám pondělí, úterý, středu, čtvrtek, pátek.
Překonávám pondělí, úterý, středu, čtvrtek, pátek.
Nepoznávám.

A jenom, co dorazím na místo, kde končí řetěz,
zpátky k boudě se odplazím, zakuju se do svých želez.
Rozpálím pohrabáč doruda, otevře náruč železná panna,
španělská bota je obuta, v této poloze až do rána

ohmatávám, ty vole, co to je, daktyly, trocheje.
Ochutnávám, ty vole, co to je, rostlinné oleje.
Překonávám, ty vole, co to je, secí stroj neseje.
Nepoznávám, ty vole, co to je, nikdo se nesměje.

Další články v kategorii Poezie:

Kdo hodnotil článek Smysly?
Amthauer, Hagar, kucik, LadyShade, Liraine, Sihája, TheDave

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Klaghler O´Pilley - 2. listopadu 2008 20:57
Klaghler O´Pilley

kucik 2. listopadu 2008 20:53
Nikde, nemáme, kde zkoušet. Předtím jsme zkoušeli ve sklepě olomouckého hotelu Sigma.
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

kucik - 2. listopadu 2008 20:53
kucik

Klaghler O´Pilley 2. listopadu 2008 17:34
Tak preju hodne stesti pri hledani. Na ten prechod bych byl zvedavej. Kde hravate?
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

TheDave - 2. listopadu 2008 18:14
TheDave

Paráda, moc se mi to líbilo.
5*
"Každej si holt dělá tu anarchii po svým." - Charlie

Klaghler O´Pilley - 2. listopadu 2008 17:34
Klaghler O´Pilley

kucik 2. listopadu 2008 14:44
Ano, hudba je vymyšlená, basový (můj) part i nazkoušený, party pro bicí, kytaru a trubku jsou v mojí hlavě. Bohužel teď nemáme bubeníka a zkušebnu, takže další fáze přijdou až časem.
Změna rytmu není vynucená, text byl napsán dřív. Ale chtěl jsem si vyzkoušet píseň, která bude částečně na tři a částečně na čtyří doby. První dvě sloky i první dva refrény jsou třídobé, pak je krátký přechod na klasický punkový rytmus, na nějž se zpívá poslední sloka. Během posledního refrénu se oba rytmy střídají - dvakrát čtyři doby (Ohmatávám atd.), čtyřikrát tři doby. Dofám, že až bubeníka najdem, tak mě s tím nepošle do háje. Na basu a kytaru to jde...
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

kucik - 2. listopadu 2008 14:44
kucik

Jako rockovy text je to vyborne. Drzi to rytmus a obsah je spravne halucinogenni. Byt to bez hudby, asi by vadily prilis dlouhe radky s jen jednim rymem (na konci). Jestli spravne chapu anotaci, tak hudba uz je k tomuhle hotova a ji je zmena rytmu vynucena, stejne jako zmena delky sloky?
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

Klaghler O´Pilley - 2. listopadu 2008 13:55
Klaghler O´Pilley

Amthauer 2. listopadu 2008 11:46
Jo, zkoušel jsem už leccos, ale nakonec jsem si řekl, že takové kejkle se vybodnu a nechám to jako normální věty.
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Amthauer - 2. listopadu 2008 11:46
Amthauer

Klaghler O´Pilley 2. listopadu 2008 00:33
Mno, teprve jsem si všiml, že první verš poslední sloky je vlastně přímým pokračováním věty z posledního sloky předchozí, to mne předtím zmátlo...

Taky možnost, ale na poezii jsou větné kodifikace povětšinou krátké a mnoho autorů využívá velikosti písmen přímo k dalšímu vyjádření formy, kupříkladu vše malým pro dojem neučesanosti a spontánní bezprostřednosti či naopak každý řádek začínající velkým písmenem jakožto patetizující prvek.
- What is a life devoid of strife?

Klaghler O´Pilley - 2. listopadu 2008 00:33
Klaghler O´Pilley

Amthauer 1. listopadu 2008 22:56
Tečky a velká písmena jsou dávána tak, jak to čeština chce - na začátku respektive konci větného celku.
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

LadyShade - 2. listopadu 2008 00:15
LadyShade

No.. Mě to teda opravdu zaujalo.. líbí se mi melodičnost a "neotřelá" hra se slovy.. je to takové lehce drzé :)

snad jen předposlední sloka..(pokud to má být píseň) mi tak moc nesedla..

nuže.. má to své chybičky, ale po dlouhé době jsem si početla aniž bych se zasekla...

4,5*
Život je kurva a Smrt dá všem.

Amthauer - 1. listopadu 2008 22:56
Amthauer

Zprvu poznamenám, že jsem nepochopil klíč, podle nějž zde byla přidělována velká písmena začátkům veršů a tečky, nicméně neopravoval jsem to.

Je to takové hravé, chvílemi až skoro banální, čemuž hlavně hodně pomáhají rýmy se shodou v až dvou slabikách:

Motám se uvnitř své dutiny lebeční
po hmatu podél stěn na světlo sluneční


Na druhou stranu zdání této jednoduchosti pomíjí tam, kde se myšlenka zalamuje na pomezí dvou veršů:

Podžidlí šmátrám zas, ale jen uvnitř své
hlavy, tam nehrozí, že potkám něco zlé.


A přestože to občas vypadá, jako by snaha vlézt se do metra nutí k přidávání zbytečných slov, absenci slov, které by naopak byly namístě a proto místy trochu kostrbatý rytmus (viz i druhý verš posledního příkladu), což je však na jednu stranu snad i vtipně komentováno poslední strofou při ohmatávání daktylů (to se dá vyložit tolika způsoby...) a pak, je-li to písňový text, víme, že dobrá melodie se dá napasovat na skoro jakákoliv slova, anaforické sloky navíc dodávají celému dílu příjemný spád a dynamiku.

Váhal jsem, váhal, ale nakonec to je "jen" za ****.
- What is a life devoid of strife?

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog