Bída (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Přišla zima a s ní chlad,
Neúrodná bída panovala,
Ta vesnicí nesla hlad,
Zásoby matčina darovala,
Darovala je svým dětem,
V jejích tvářích vděčné díky,
Nezbylo než jít dál světem,
Kdyby znala kouzlo dýky.
Na lov šla přesto že jí bylo cizí,
Strach na sobě znát nedávala,
Dětem matka v dáli mizí,
Naposledy dětem zamávala.

Medvěd ocitl se proti ní,
matka strachy nedýchala,
Byl by potravou na víc dní,
S dýkou k němu pospíchala.

Rozběhl se proti ní zlověstně,
nůž v hrůze na zem upustila,
Stála beznadějně prosebně,
Oči vyděšené z tvora nespustila.

Chvíle nekonečná se být zdála,
matka nemohla se hýbat,
Jako ještě nikdy teď se bála,
Před očima začínalo se jí stmívat.

Ocitla se na zemi ležet,
V hromadě ledového sněhu,
Viděla smrt si pro ní běžet,
V její tváři postrádala něhu.

Z dětí umírající Sirotci se staly,
Zatím neměli o tom tušení,
Kde je maminka před smrtí se ptaly,
Smrt byla věčného hladu řešení.