Delirium (1. strana) | Články - Aragorn.cz

I když se to tak možná nezdá, vždycky experimentuju. Vždycky ale s něčím jiným. Tady šlo vysloveně o pokus s přímou řečí. Přesněji řečeno chtěla jsem zjistit, jak se bude snášet s množstvím přívlastků a celkovým stylem, který, jak jsi správně poznamenal, v podstatě neměním.
Že je to neosobní..o to mi vlastně šlo. Mělo to být..hmm, představ si to jako filmovou scénu. nemělo to ukazovat pocity sochy ani pocity těch dvou, záleželo mi na výsledném efektu a myšlence, která vyplynula...ne díky tomu, že bych prezentovala pohled někoho z účastníků. Prostě to mělo být tak, jak by to vnímala třetí osoba. Bez náznaků banálních duševních pochodů.

mam pocit, ze je to stejne jako tve predchozi dilka, i kdyz jsem uz dlouho nic od tebe necetl ;-) takze bych rekl pravdepodobne zrhuba to same co minule a to same co kluci tady ;-) az na to, ze nesdilim Amatheurovo nadseni kresleni barvou pro krasu barvy ;-) pro mne je dulezita i zprava, nejen to provedeni, vlastne si myslim, ze textik piseme kvuli one zprave, trebaze tou zpravou muze byt jen podivejte se na tu dekadenci ;-)
Namet je podle mne pekny a dobre vymysleny. Jednotlive scenky take a s rozhovorem nemam problem, ale pouzil bych jine jazykove prostredky. Ty privlastky uz kluci rikali, ale ja bych zkusil psat to vice osobne. Napsal bych, ze ten clovicek dostal na stul pivo a chce se napít. Ale pak jsou tam ty zvuky (krivky :-)) ), line se vznasejici bledy sloup cigaretoveho kour v porovnani s nezdrave vypadajici, zlutozelenou barvou tekutiny v ohmatane sklenici. A zbytek nevalne chuti na jazyku z posledniho dousku. Pak kdyz to vsechno napises, tak si muze hlavni postava uvedomit, ze pit vlastne nechce. Takze tim chci rict, ze bych to podaval spise z pohledu toho co to pije ;-) teda aspon tu prvni cast s tim pivem ;-))

tu dalsi cast bych podaval z pohledu te sochy ;-) rikal bych jak na ni pusobi slova tech dvou muzu, nejdrive dolehajici z dalky a postupne se priblizujici. Rekl bych jak vnima svetlo mesice a okoli ... mno a nebo mozna ne ;-)

Co se týče těch přívlastků - ano, vytýkali mi je už mnozí. Jsou, dá se říci, tak trochu mým trvalým zlozvykem. Odmítám se jich vzdát - popravdě řečeno se v nich trochu vyžívam.
A co dodat k přímé řeči? Nu ano, dosud jsem psávala spíše "němé" povídky, takže dialogy se teprve učím.

No, vím, ež to je asi schválně, ale mně to hromadění přívlastků nepřesvědčilo. Myslím, že se to dá udělat i tak, aby to bylo hezký a nerušilo to, ale tady mi to prostě místy nesedí.
Nestvůrně optimistická křivka líbivého zvuku a podobně, místy je to až křečovité. Nemluvě o tom, ež jsem si skoro jistej, že např. ve větě
Skrz tuto provizorní, směšně průhlednou, hradbu upíral zaujatý muž své zraky k nemožné vidině údajného anděla. Máš úplně zbytečně čárky, stejně jako v tý předchozí. Ale já nejsem úplnej expert na gramatiku, takže to jen tak od vidění.
Co se týče přímý řeči, ta se mi zamlouvá asi nejvíc. I když, kdyby ses zeptal mě, myslím, že bych doporučil trochu víc opileckýho blábolení. Trvání na svým, opakování výrazů... Tohle je rozmluva dvou mírně podnapilejch, ale z jejich chování bych řekl, že jsou pěkně na šrot.
To je asi tak všechno, jinak je to pěkně strukturovaný, atmosféra myslím velmi sugestivně vystižená (ačkoli ty přívlastky tomu někdy paradoxně trochu brání - člověk se v nich ztratí, aspoň já jsem třeba v tom posledním odstavci trochu tápal, tam by asi neuškodilo to proškrtat), myšlenka se dostavila ale zase se moc nenutí... Dobrý kousek :)
Dvě věci mi porád nejdou z hlavy --- Tak především ty její oči, krásný dravý... --- A pak taky ten hřebík.

Odplata... ...až příště :)

Vsuvky s přímou řečí sice dodávají povídce dynamiku a vlastně tvoří i většinu epické složky, ale alespoň pro mě mohly být klidně vynechány, protože narušují jinak harmonický obraz. A ten zbytek - prostě krása. První, co se mi vybavilo, bylo dílo V. Vančury a jeho, stejně jako zde, "jazyk pro jazyk" - jazyk není jen prostředkem, skrze nějž přichází příběh a poselství, ale přímo samotným hlavním motivem. Jako když malíř obtiskne svou výjimečnou paletu na plátno, ne proto, aby namaloval obraz, ale aby ukázal krásu jednotlivých barev.

Tak asi tolik a i když hvězdičky neuznáváš, neodpustím si to sem vyťukat - *****.
- What is a life devoid of strife?