Články
Dmitrijovi Jelena
Trocha láskyplné bezvýchodnosti, sladké bolesti a ruské duše.
Přes propast ticha mezi námi
má dlaň se dotýká té Tvé
jak horká čepel na zápěstí
jež nikdy žíly nepřetne.
Za mrazivého pološera
srdce mi hořce kluše
když řežeš slova hrotem pera
na povrch mojí duše.
Pak bez křiku a bez hádanek
tak jako kdysi v našich snech
vložím se němě do Tvých stránek
a Ty spočineš na mých rtech.
Kamkoli jdeš, zas cestu svojí
ukončíš na mém prahu
Tvá dlaň se dotýká té mojí
Má lásko. Můj vrahu.
Další články v kategorii Poezie
- 12.07.2020 - Dmitrijovi Jelena
- 21.04.2020 - Kolovrátek hořkosti
- 30.05.2019 - Problémy zastydlého sensitiva
- 27.05.2019 - Sušenky
- 16.05.2019 - Srdce a Rozum
Komentáře ⇓
Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.
Zatím zde není žádný komentář.
