Inter arma silent Musae (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Vskutku je mi šestnáct let - přesně měsíc a pět dní (xD).

Děkuji za velmi dobré hodnocení a ano, nesrovnalosti v rýmu vidím. Některé ale jinde, než ty. Vyjma rýmu "nezjizveno/tělo," který se mi tam vskutku připletl především, aby vše "sedělo." Co se týká opakování tzv. "refrénu," je to typický prvek Villonských balad. Stejně tak poslední sloka/strofa (tzv. "poslání"). Na předposlední sloku jsem naopak vcelku pyšná. Obrat "zemřít smíchy" patří k zvýraznění necitelnosti, se kterou mohou Nyktiny dcery odvádět duše zemřelých z bojiště. A jelikož na bojišti múzy nezpívají, zdálo se mi, že trochu hovorové Češtiny zde nepřekáží.

Co zlepšovat je vždy. Teď například nechápu, jak jsem si mohla dovolit někde zveřejnit svá nejstarší dílka. Na druhou stranu mě těší, že vidím nějaký pokrok a kdo by nechtěl být dobrý v oblasti, která ho zajímá a kterou obdivuje?

Děkuji za kritiku, neboť ta je tím, co "zlepšování se" pomáhá.

a zvlášť jestli je ti šestnáct, cool :)
Otevřete okno upírovi......

Abych řekla pravdu, chvílema mi tam nesedí rytmus, na to jak je tvoje básnička vynášena do nebes všemi lidmi tady, já za sebe říkám: super, ale je co zlepšit...

(na druhou stranu, u koho není, že)

rozhodně aragornský nadprůměr, je z ní znát spousta znalostí a poetiky, líbí se mi opakování závěrečnýho verše...
ale nesedící rytmus cítím u "krev smí mít nezjizveno" a "Bitevní pole vypadá." Přiznávám klidně, že typy veršů najetý nemám a sama píšu intuitivně (ráda bych k tomuto výroku dodala že moje tvorba tady na aragu je několik let stará a začátečnicky nedobrá), ale cítím v těch verších že něco narušujou, vy ne?

A poslední - zemřít smíchy je slovní spojení dost nadsazený, až hovorový, není tam náhodou jenom proto, že se hodilo do rýmu? připadá mi tam dost nešťastný.

ale dávám ti taky hodně bodů, je to rozhodně jedno z nejlepších děl, co tu, zvlášť v poslední době, je.
Otevřete okno upírovi......

Annox 9. dubna 2013 18:46
Děkuji převelice! :)

Tady opravdu není co dodat. :)
Tleskal bych, kdyby to nenarušilo atmosféru básně.
Moderní realista uznává pouze pesimistický optimismus.

rafaela 9. dubna 2013 12:44
Děkuji za pochvalu, velmi si jí vážím!

Super. Fakt bezva věc, tak skvělá, že vážně uvažuju o tom, že přestanu psát :) samozřejmě pět hvězdiček a rozhodně piš dál :)
Víš, cos vlastně chtěl, kdyžs žádal po bozích za ženu z jezera Paní...?

Amthauer 15. března 2013 09:19
Jen pokud počítáš i účty, za které není napsán jediný příspěvek.
Že už tu mám účet jsem si vzpomněla, až když mi při opětovné registraci neprošel mail a přezdívka mi opravdu nevyhovovala. Ani se tak nedá nazvat, jde o jméno jedné z mých postav a o deformaci z fór - jedna registrace = jedna postava.

Antracitově černá 14. března 2013 23:23
Resp. ses registrovala sedmého listopadu, ale předevčírem tě přestalo bavit jméno Nyx Thélia, že? :)
- What is a life devoid of strife?

Amthauer 14. března 2013 22:52
Mnohokrát děkuji za takovou pochvalu.
Velmi si jí vážím a doufám, že ani dalším dílkem, které se případně rozhodnu zde zveřejnit, nezklamu.

Co říci k tématu?
Tato báseň byla psaná na zadání, které prozrazuje i její název. Menší dárek pro intelektuální virtuální přítelkyni z blogerského světa, ač ani měsíc po zveřejnění nevím, zda se líbil a zda jej vůbec četla. Zadání snad splněno bylo a ohledně bolesti, kdekoli je využito byť jen to slovo, zavání mi to poslední dobou podobně jako rým "láska/páska". Mé veršotepecké začátky byly bolesti plné, ale někdy se jí nevyhnu ani teď. Ač možná nemá cenu říkat "začátky," když je to chvíle, osmnáctého mi bude šestnáct.

Registrovala jsem se včera na popud kamarádky a prozatím se mi tu velmi líbí. Nuže, nezbývá než poděkovat za přivítání.

Po formální stránce chválím kupř. toto: 1) Věty se často lámou na koncích verše, díky čemuž čtenář nesmí poklesnout intonací a je doslova vržen do verše dalšího, díky čemuž to má celé dynamičtější spád. 2) Rýmy nejsou většinou bohaté a tudíž kýčovité, ale naopak docela neotřelé a nevnucující se (přesto zjevné); např. "jméno" a "nezjizveno".

Z hlediska tématu také nemám výtek. Ústřední myšlenka, vyzrazena už nadpisem, se nám několikrát vrací a je i tečkou za básní. Před ní se dokonce odehrává i jakýsi děj, který domalovává celkový obrázek zkázy, bolesti a války. Snad jediné místo, kde mi to přišlo trochu slabší a klišé, je okolo verše "leč bolest nevnímá".

Je to napsáno s citem a promyšleně. Autorka rozhodně nešetří zajímavými tezemi ("mlčí hříchy"). Vidím, že se registrovala dnes, takže ji vítám. A těším se na další počiny.

*****
- What is a life devoid of strife?