Medové vlasy (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Po lesích, pláních bosa běží,
medový vlas za ní lehce vlál,
po bílém sněhu, co tam leží,
mráz si s nimi lehce hrál.

Cítí jak pohled čísi doprovazí
její křehké tělo,
asi jí to však nedochází,
co moc zlého by se dělo.

Sněhová bouře nastává,
uniká jí krokem tance víly,
k temnému lesu se dostává,
tam vyčkává dlouhou chvíli.

Náhle čísi chladná dlaň,
hbitě obtočila její bok,
kdos poručil: "Dívko vstaň!",
z hlasu cítit byl rumu lok.

Dívka, strach v očích měla,
pohlédla pomalu za sebe,
vykřikla a pak oněměla,
ví, že brzy přijde do nebe.

Co událo se dál?
Když křik znova se rozlinul?
Netvor se však jenom smál,
pak hlas dívčí náhle pominul.

Do sněhu její tělo padá,
medový vlas se v krvi smáčí,
křehkou květinou je jenž zvadá,
upadá tak do bodláčí.

Krvavý sníh roztává,
dívka umírá krutou smrtí,
netvor pomalu své dostává,
svým tělem její přitom drtí.

Již nikdy její medu vlas,
nikdo nezahlédne,
ani neuslýší její milý hlas,
do nevinných očí nepohlédne.

Po lesích, pláních bosa běží,
medový vlas za ní lehce vlál,
po bílém sněhu, co tam leží,
mráz si s nimi lehce hrál.