Monsieur Lupe (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Základní škola je dokonalý loviště. Dokud jsou ještě mladý a naivní. Neposkvrněný by bylo ideální, ale v dnešní době si člověk nemůže být jistej panenstvím ani u třináctek. Mladá naivka stačí víc než dost. Tak kde je nějaká lovná? Á, tamhleta je lákavá, ale bohužel sama. Samotný se snadno vystraší. Nějakou štěbetající skupinku tří čtyř holčiček bych potřeboval. Noták. Noták! Ha! Mam vás. Ta růžová je jasná. Tu musim mít.

S jasným cílem a fotoaparátem kolem krku vyrazil charismatický třicátník ke skupince tří děvčat.

“Omluvte, že vás ruším při konverzaci, slečny, ale mohl bych vám něco nabídnout?”

“Sbírky motýlů už nejsou v módě a lízátka fungujou jen v instruktážních videích, tak zkus bejt originální, jo?” odpověděla jedna ze tří dívek a z tónu bylo jasně poznat, že narušitele jejich kroužku považuje za úchyla. Zbylé dvě se lehce uchechtly.

“Hm... Já si říkal, že pár lízátek by se mohlo hodit,” reagoval žertovně třicátník a obě dívky se znovu usmály. “Ale teď k věci. Jsem totiž lovec talentů pro modelingovou agenturu a nemohl jsem si nevšimnout, jak se vy tři vyjímáte mezi ostatními jako labutě mezi hejnem hus. Osobně zastávám názor, že talent je třeba najít co nejdřív, aby se mohl rozvinout. Proto bych vám třem chtěl nabídnout, jestli byste měly zájem nafotit pár zkušebních snímků v ateliéru. Co řikáte?”

Dívky si vyměnily několik pohledů a nakonec jejich mluvčí pokrčila rameny s otázkou: “Je ten ateliér daleko?”

“Nejdřív zkusíme pár skupinových a pak bych prosil každou jednotlivě, pokud by vám to nedělalo problém. Teď kdybyste se postavily k té bílé zdi. Ještě trochu takhle... Výborně! Vydržte.”

Své instrukce doplňoval různou gestikulací a předváděním figur, které po dívkách vyžadoval. Protože byly dívky plně zaměstnány usmíváním se do aparátu, měl “lovec talentů” dost času se pokochat pohledem na jejich dospívající dívčí těla s teprv se tvarujícími boky a rostoucím poprsím, aniž by vůči němu pojaly sebemenší podezření. Po pěti cvaknutích celé trojice poslal dvě dívky do vedlejší místnosti a pokračoval jen s jednou. Po dalších pěti snímcích si došel pro další a jako poslední si nechal svou vyhlédnutou oběť – tu růžovou. Když dofotil i tu, nedovolil jí hned jít za kamarádkami, ale ještě si ji podržel na pár slov.

“Počkej chvilku. Potřebuju ti něco říct a bude lepší, když u toho nebudou tvý kamarádky. Ty jediná z vás tří máš totiž opravdovej talent. Hezký jste všechny, ale ony nejsou tak fotogenický jako ty. Vedle tebe vypadaj přes čočky foťáku jen jako kulisy. Nechci to říkat před nima, protože by ti mohly závidět. Ne že bych pochyboval o jejich charakteru, ale moc dobře vim, co vidina cizího úspěchu může udělat s přátelstvím, proto bych byl rád, kdybys naší budoucí spolupráci držela pokud možno v tajnosti. Nebude to moc velký problém, že ne?”

Dívenka zpočátku jen nechápavě koukala, a když jí konečně došlo, o co se jedná, jen lehce kývla a odpověděla, že o tom nikomu neřekne. Netrvalo dlouho a už opouštěla “ateliér” se svými kamarádkami.

Fotograf se ještě chvilku zdržel, než do prázdného fotoaparátu vložil film s nekompromitujícími snímky přírody, načež také opustil budovu.

Ta Růžová je stejně naivní jako její barva. Dobře jsem si vybral, ta bude jednoduchá.

  Po několika dalších focení “na prázdno”, kterých se účastnila už jen Růžová, lovec nadhodil, že by rád udělal nějaké snímky v přírodě, protože ateliér omezuje jak jeho, tak její rozlet. Dívka samozřejmě nadšeně souhlasila, a když “fotograf” nabídl, že by to mohlo být u lesa nedaleko jeho srubu, vůbec se tomu nápadu nebránila. Že i tenhle výlet měl zůstat jen mezi nimi, ani nebylo třeba zdůrazňovat.

  V dohodnutý den ji skutečně odvezl ke svému srubu, v němž předcházející den zabednil všechny únikové cesty a odklidil všechny předměty, kterými by se mohla efektivně bránit. Mladičká nic netušila. V myšlence focení ji podporoval nejen stativ a různé další vybavení, kterému nerozuměla, ale i pobídka, ať si vezme několikero oblečení, které jí sluší.

Když dorazili na místo, poslal svou oběť do srubu napřed s tím, že sám musí připravit všechny propriety. Po chvilce bezcílného přesouvání věciček v autě se za ní vydal.

  Ve srubu za sebou zavřel dveře na závoru opatřenou visacím zámkem, který také zamkl a klíč položil na rám dveří, kam drobná dívka neměla šanci dosáhnout. Ničeho z toho si dívka nevšímala, protože si zrovna prohlížela vybavení místnosti. Nakonec se ale na lovce otočila s úmyslem zeptat se, kdy začnou fotit, ale protože žádný foťák neviděla, její otázka se změnila.

“Vy jste si zapomněl věci na focení v autě?”

“Tady foťák potřebovat nebudem, maličká.”

“Ale vždyť jsme přijeli kvůli focení, ne?”

“Ty jsi tak sladce naivní, až to bolí. Tohle si vážně užiju.” To už si lovec začal sundavat opasek z kalhot. Dívka udělala podvědomě krok zpět. “A doporučuju ti se moc nebránit, jen to tak bude víc bolet. Kdo ví, možná se ti to ještě bude líbit!”

“Michale, pojď sem!”

“Nemůžu, vyvolávam fotky!”

“To počká! Pojď se podívat na zprávy!”

“No dobře, už jdu.” Třicátník tedy nechal fotky fotkami a poněkud neochotně přešel za svou ženou k televizi. “Co dávaj tak zajímavýho, že...”

“Pšt! Poslouchej.”

  Mezitím už v televizi začala reportáž, kvůli které byl Michal vyrušen.  

“... nalezena přibližně týden mrtvá třináctiletá dívka. Podle odborníků byla před smrtí brutálně bita a opakovaně sexuálně zneužívána. Ještě nemáme potvrzenou identitu, ale popis zavražděné se shoduje s popisem Amandy Májkové, studentky páté základní školy města Cheb, která byla nahlášena jako pohřešovaná. Bohužel toto není první případ mrtvé dívky v místních lesích. V předchozích letech...”

“No neni to hrozný?” přerušila zpravodajku manželka. “Vždyť na stejnou školu chodí i naše holčička! Neměli bychom ji poslat na jinou?”

“Ta je v bezpečí, to mi věř. Navíc tam teď určitě bude spousta policajtů a ten úchyl se tam rozhodně v dohledný době vracet nebude.”

“Jak si můžeš být tak jistej?”

“Kdyby byl tak blbej, že by se vracel na stejný loviště, už by ho asi dávno chytli, nemyslíš?”

“Asi máš pravdu, ale stejně mam o dcerku strach.”

“Tak se strachuj a já se vrátim ke svým fotkám, jo?” ukončil Michal Lupe rozhovor a znovu se zavřel ve vyvolávací komoře.

Ještě abych se tam vracel! Takovej magor fakt nejsem. Ale Májka byla vážně úžasná. Škoda, že si teď musim dát chvíli pauzu, aby se na tohle alespoň trochu zapomnělo.