Na konci (1. strana) | Články - Aragorn.cz

zběsile bijí zvony na poplach andělům života,
krutě otřásla světem slepota,
oltář světla si je znova povolal k sobě,
žijeme v neskutečné a primitivní době.

děsí nás ta těžká pouta války země,
snad andělé jednou přiletí i ke mně,
představa ostrého hrotu šípu nepřátel,
v rozhořčení vyřkli nad námi krutý ortel.

jsme neustále sledováni okem spravedlnosti,
stíny lží denního života naší oddanosti,
naše hříchy promítají se zrcadle domu,
věčné roky strávené v nicotě dolu.

dlouhé roky věčnosti budou naším trestem,
až objeví se záře nad svatým městem.

potit krev, noční můry kovat,
budeme za rychlou smrt děkovat.

to těžké provinění na začátku zrození jedince,
dítě odhozené v malé rozbité bedýnce,
rozseknutá lebka nového božího syna,
tahle doba již nikdy nebude jiná.

zabili jedinou naši spásu,
křídel času čistou krásu,
padlá hlína rakve hrobníků,
ničivá síla tváře pomníků.

nenávratná ztráta víry v lepší svět,
ostré trny, ohnivě rudý květ,
oblačný hrad propadá se do pekla,
boží krev v kašně na všechny strany se roztekla.