Nový den (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Svítání prolíná tmu nekončící,
nad obzor slunce už leze,
líně se probouzí kočky spící,
však únava z každého sleze.

Když vzpomene na den minulý,
ten napětím prosycen byl,
sloupy kouře se k nebi linuly,
a vojákům města ubývá sil.

Nad barikádou den vstává,
a vojáci zas na hradby běží,
už praporci nepřítel mává,
dnešní den přežijem stěží.

Na hradbě svorně druhové stojí,
včera snad nás tu bylo víc,
včera jsem líbal lásku svoji,
noc přešla a já nemám nic.

Ohně vzplály nad městem,
zas řinčení zbraní slyšet je tu,
už nikdy víc nebudu s tvým tělem,
už neucítím v tvých vlasech mátu.

Já smrtelně raněn k zemi padám,
se šípem v hrudi a na ústech jméno tvé,
ty už s jiným dovádíš, jak hádám,
už neodpovíš na milostné volání mé.