Sfouklá svíce (1. strana) | Články

Autor : Veskit 28. listopadu 2006 Poezie

Tak, když tady ty lidi drbu, tak by balo nefér nenechat se zdrbnout. Je to jedna starší věc co neskončila v šuplíku nakonec.

Dosáhlo na mne světlo tvé svíčky,
mrazivý odlesk od zorničky.
Ve světle je stále černá krev.
Přestaň!
Už neprobudí mně tvůj řev...

Další články v kategorii Poezie:

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

Vypisuje se 3 z celkem 3 příspěvků1

Laethé - 30. října 2008 07:42
	rozhodně to má nápad a atmosféru. ale... mohlo to být delší. Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Dramir - 11. listopadu 2007 11:45
	Na to, že je to jedna strofa, mohlo to být bezchyb. "neprobudí mně" ?! neprobudí komu/čemu či dokonce o kom/čem? Snad mě/mne ne? Jinak pěkné, ale mohlo toho být víc.

Klaghler O´Pilley - 7. března 2007 21:22
	Moc tomu nerozumím, ale má to nějakou náladu. Je tam velice vyhrocený konflikt mezi tou svíčkou a krví a mezi odleskem a řevem, ale myslím, že by ten konflikt lépe vynikl, kdyby to bylo kapánek delší. "Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Vypisuje se 3 z celkem 3 příspěvků1

Sfouklá svíce (1. strana) | Články - Aragorn.cz