Smysluplnost konání (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Pokroucená hora? Ne, postava. Z boku se řine krev, ocet nepřijímá, na kříži není. Kristus ještě není na světě, to Zeus krvácí, pobodán mnohými argumenty filosofů a jiných mudrců. Vedle onoho smutného těla leží zbytek bohů, to spadli na zem z nebeského okna ještě před Diem, božská defenestrace. Prý nemají právo existovat, prý nemají právo vládnout světu, nejdříve jen osudu, později i pravdě. Provinili se proti skutečnosti svou klamnou existencí.
Nymfy, pegasové, medúzy, titáni... všechna stvoření povražděná spolu s bohy. Prý, co tvoří pohádky, nemá právo existovat. Hrdinové jsou prý ti, co nejvíce střeží vlast před nepřáteli. Nepřátelé nejsou mýtická stvoření, nepřátelé totiž nejsou vůbec. Po vraždě bohů přišla řada na lidskou daň. Bohy nahradili principy a ideologie, ty ženou prý nepřátelské lidi proti nepřátelství druhých lidí.
Život prý není řízen, život se neřídí, život se prý žije, ovšem žije se z předmětností. Od narození do smrti, od kocoviny ke kocovině. Hlavně mít na paměti ty PODSTATNÁ jména, která tvoří náš život, přeci život se žije od někdy do někdy. Podstatné není to, co se skrývá mezi řádky takové věty, podstatné je jen to jméno. Od dobru ke zlu, od auta k domu, od domu k potomkovi, od potomka k … ach, já zemřel? Jak je to možné? Smrt jsem neuváděl ve svých snech.
Rostliny umírají, nebe pláče spálenou ropu. Lidské koncentrační tábory byly vyměněny tábory pro zvířata. Vepři, slepice, krůty, různé ryby a jiní se na nás smějí z výloh obchodů, vykuchaní a zbavení zbytečného života, který vznikl stejně hloupě jako skončil. Žádný boj o život, skutečný život totiž ani nepoznali. Vznikli pro živení lidských špeků.
Ti, co pláčou nad smrtí stromu, jsou blázni, stejně jako ti, kteří si povídají s přírodou. Je nebezpečné nechat mluvit ty, kteří naše předmětnosti neuznávají, každá věc má své místo, to místo spočívá především v tom, že je věcí. Nic nemá vědomí, pokud je to potřeba, tak ani člověk. Dá se postavit k pásu plnému zbytečností, kde bude zahazovat vlastní život pro tvorbu jakési matérie nebo může být umístěn v pás zákopů, vystaven jako v masokombinátu.
Děti mají hloupé otázky, pozná se to podle reakce rodičů, kteří se je snaží všemožně utišit. Vše je přeci logické si nejdříve koupit, vše je nejdříve nutné probrat s autoritami, nenarodili se do světa, aby si dělali, co chtějí, jistě, že ne, musí dělat to, co se jim řekne, však tak je to normální. Rozdíl mezi přirozeným/přírodním a normálním se setřel, lidé považují normalitu za přirozenost.
Lidé nemají svou citadelu plnou děr, lidé svou citadelu nemají, lidé neví, co to citadela je, neznají smysl, nezajímá je. Smysl není předmětností, není možné ho umístit ani na začátek věty, ani na její konec, smysl musí být principem, který směřuje lidskou činnost ke skutečnému dílu, tak, aby dílo bylo skutečně věčné, tak, aby život nekončil smrtí náhle, ale očekávaně. Tak, aby bylo možné číst mezi řádky, existovat.
Jenže jak? Všechen smysl jsme si povraždili. Všechno postrádá SMYSL.