Tíha bytí (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Stojím u brány hřbitova,
doléhá na mě tíha života.

Hledím na všechny ty kříže
skrz chladné, kovové mříže.

Je toho tolik, co má člověk udělat.
Chtěla bych se před tím vším schovat.

Ale mám strach. Mám strach a obavy,
že se naučím utíkat před těžkými stavy.

Přemýšlím tak nad smrtí,
nad koncem bytí...

Jaké to je...ležet na zemi a krvácet?
Cítit jak mé tělo krev začne opouštět.

Blednout, chladnout,
jen pomalu chřadnout.

Srdce bije tisíckrát rychleji, aby orgánům dodalo kyslík, ale ty jeden po druhém selhávají a kolem mě tiše rozlévá se temná rudá.

Prosakuje mi do oděvu,
ani z vlasů ji nesmeju.

Ve chvíli kdy se smrtí se smiřuji,
náhle bílý kůň se zjeví.

Jemně se ke mně skloní
a to s vlídnými slovy a s nabídkou přátelství.

Naráz zpomalí se čas
a znovu ozve se jeho hlas.

Má mě rád, po zádech přejede mi mráz.

Pak už jen pádíme po rozkvetlé louce,
mlha válí se po trávě a zapadá slunce.