To ona (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Hned v úvodu bych rád reagoval na Thauerův poslední odstavec - je pravda že poslední strofa působí sympaticky, na druhou stranu, kdyby krása znamenala dobro, mohli bychom se vrátit na vykopávky z antického Řecka. Použití krásy k vyjádření sebestřednosti a samolibosti považuju dnes už ne za klad, ale za běžné téma. Samozřejmě je pěkné, že nejde jen o kýčovité navlékání šatiček na panenku - resp. jde, ale panenka na konci otevře oči a ty jsou studené. Proč ne.

Je pravda, že v tomto případě zde tak často znásilňované ABAB nepůsobí zas tak křečovitě, pořád nemá ani jednotný ráz - první strofa je defakto rozpůlená znaménky, potom už to zpravidla platí jen o posledním, opakujícím se řádku. Výběr některých slov není zrovna šťastný, zvláště u čtvrté a páté strofy, které svou nuceností působí jako násilné překlenutí mezi úvodní básnickou vizí a finální básnickou pointou.

Celkově bych - v případě této konkrétní básně - doporučoval prodloužit tak o dvě až čtyři strofy, doplnit více obsahu, vycpat to po stranách lepším výběrem slov a na ty čtyři body by to mohlo dosáhnout.
"Každej si holt dělá tu anarchii po svým." - Charlie

Děkuji za ohodnocení, na zmiňované chyby si dám příště určitě pozor. Obzvláště s tím 'zmatením čtenáře', to mi dělá celkem problém. Určitě je na básni mnohé co zlepšovat a dalo se s tím víc pohrát, třeba to s tou tvorbou veršů je skvělý nápad jak té básni vdechnout ještě něco něco navíc. Poučím se a ještě jednou děkuju za konstruktivní kritiku :-).

Nejprve k "zvukové" stránce. Schéma rýmu je sice banální ABAB, ale díky dlouhým veršům a častému kolísání rytmu je toto většinou rozbito - a rozbito nikoliv tak, že by to rušilo či působilo nelibozvučně, ale že to naopak osvěžuje a působí originálně. Např. zde:

Svůdný parfém, dokonalé řasy,
šaty jak bohyně a jak něžná tvář.
Hlava se točí z té nebeské krásy.
To ona – sama andělská zář.

První a třetí verš si spolu odpovídají parádně, tomu není co vytknout. Druhý je mezi nimi právě tím ozvláštěním - je poměrně dlouhý a působí skoro jako jakási "prozaická odbočka" - mezi "básnickým létáním" v prvém a třetím verši nechává ten druhý dotknout čtenáře špičkami bot zas pevné země - tak se mi to líbí. Bohužel čtvrtý verš už působí jako moc násilná snaha udělat rýmu zadost, nehledě na to, že ani moc s tím druhým na délku a přízvuky nevychází.

Pak tu vzniká ještě jeden jev, nazval bych ho "zmatení čtenář". Když jsem četl verš

To ona – dravá a děsivá. ,

tak jsem si ani neuvědomil, že se má rýmovat s

i přesto v ní láska nezmírá. .

Místo toho jsem si všiml té zvukomalby slov "dravá" a "děsivá", no a u další sloky očekával něco obdobného v tomto verši:

to ona – vstává a zadívá se.

Po slově "zadívá" jsem byl již čtenářsky spokojen a to "se" (které vzniklo nejen pro povahu toho slovesa a věty, ale zejména pro snahu odpovídat druhému verši dané sloky).

Možná by bylo lepší, kdyby se první a třetí verš vždy rýmovaly, druhý byl osamoceným sdělením, které se s ničím nerýmuje a čtvrtý, který opakuje onen ústřední motiv, by měl ono vnitřní rýmování v rámci jednoho verše - což by i podrthlo jeho důležitost. Nicméně číst se to dá, jen navrhuji, jak by to mohlo být možná ještě o něco lepší - a možná ani nemám pravdu.

Co se obsahu týče, tak po skoro celou báseň se sdělení zdá jako tuctové, poslední verš však je celé obrátí - krása a óda nejsou náhle znameními něčeho dobrého, ale naopak samolibosti a sebestřednosti. To hodnotím pozitivně.

****
- What is a life devoid of strife?