V průjezdech se točí (1. strana) | Články - Aragorn.cz

V průjezdech se točí
zesláblý déšť
bude spát krásněji
než znovu kreslit
do čela si pískem
vzory kamenů

Ve spánku se pootočí v rohu
hlavou se mu honí
malby hlavonohů

Sní o křídlech,
sní o lásce,
sní o pravdě,
sní o kráse.

Nemá z toho nic,
přesto věří,
doufá a touží,
žárlí a trpí.

Umírá bolestí,
ožívá radostí,
směje se falešně,
tváří se vesele.

Další vzdor
ukázka pádu
smích, aťsi falešně
směju se já

slzičky
co se nepřiznaly
dušené v tichu
ve špinavých ponožkách

člověče, neplakej.
Bude hůř.

Pohrdání
Křik

Rána nedopadla,
stejně pálí
a po slovech ticho

Tančí na nožích,
balancuje na ostřích,
řízne se tu i onde,
krev je sladká, Richionde.

Světlem mohl být,
temnotou se stal,
svobodný a nešťastný,
šílený a nádherný.
hlasy, co křičely
nikdo je neslyší
vítr a slzy jsou
navždycky nejtišší

kousíčky oceli
přeťaly nitě
o kráse, o smrti
zůstaňme skrytě

Zaprodal duši,
prodal dar,
prohrál lásku,
má svůj zmar

Brání se jen slabě,
touží zemřít,
touží žít,
chce se zbavit prokletí

Ve větru šumění
lásek každý den se
oposlouchá

Jenže když nešumí,
tak člověk netuší,
touží po nich noc co noc,
nemá však žádnou moc

Co slyšíš zdaleka
přespříliš láká
jak malá Malenka
potkala žabáka

Poslouchej déle
poté to přestane
sebevíc krásné
nadšení opadne

Kdo přece vydrží
žasnout až věčně
časem se otočíš
k jinačí slečně...

Temnotou obklopen,
všude ticho a tma,
jen jedno světlo,
a čas není lék

Čas falešná pomoc,
falešný kec,
čas je jed
hnedka bych zdech

Je to jak zrcadlo
zprava je jeden
zleva se odráží
druhý on sám

Který je lepší? snad
ten, co je vpravo?
kdo však by určil mně
který má právo

Oba jsou stejní a
oba jsou zoufalí
nad tím jak zase jsou
na sebe troufalí

Až se však zrcadlo
po pár dnech zapráší
poznají samotu
a to, co obnáší

Prach je všude,
dlouho leží,
pocity chybí,
společnost není

Kouzlo a magie,
ona jest,
zlatý jas
a zář hvězd

Je světlo,
první poslední,
rozhání temnotu
a přivolává větší

Ona drží nůž
a bodá jím
zároveň ovšem
zahání ostatní