Vánoční (1. strana) | Články - Aragorn.cz

kucik 8. ledna 2009 11:09
Vítězství ducha nad hmotou. :)
- What is a life devoid of strife?

,,Hledíme na nebe" mi přišlo až příliš sentimentální - holt každému dle jeho vkusu.

Jinak to na mě působí velmi přirozeně. Některá slova mi přijdou skutečně navíc - jak už bylo řečeno. Jsou to ale jen malé drobnosti, které tomu chybí k dokonalosti. Obsah je vcelku dobrý, alespoň mně tedy má trochu co říct.

4.5, s tím, že forma trochu předčila obsah.
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

Slovo "emoce" mi tam narušuje atmosféru, která má být teprve navozena. Podobně jako "bohužel" v posledním řádku prvního odstavce, je to tam úplně zbytečně, protahuje to. "Před domem, pod stromem", eh? Trochu primitivní. Jak řekl Amthauer s tím posledním řádkem třetí sloky, je to prostě moc roztahané, což je, alespoň pro mě, tak trochu problém celé téhle básně. Poslední sloka je suveréně nejlepší (taky má nejkratší řádky). Atmosféra je skvěle navozená, použitá slovní zásoba možná trošku chudší, ale tak to jsou zas všechno jen věci osobního vkusu.
Za 4*
"Každej si holt dělá tu anarchii po svým." - Charlie

Jsem naprosto okouzlena 5*
Smutným údělem králů a krásných žen je, že v davu lichotníků, který je obklopuje, nemohou rozeznat přítele.

Nejprve jsem se bál, že to bude ta z básní, kterým se nedá formálně nic vytknout, ale také nic pochválit, nicméně teď už můžu s klidným svědomím říct, že to je velmi dobré.

Námět je starý jako Metuzalém, ale na tom není nic zvláštního, očividně je natolik aktuální, že se stále vrací a vrací. Krom toho, námět není až zas tak podstatný, jako spíš to, jakým způsobem je podán - především tedy u lyriky.

Zvukově je báseň pěkně mezi volným a vázaným veršem, přičemž hlavním činitelem rytmu je zde intonace, kterou doporučuji spíše pomalou - třeba druhý verš vyzní při pomalém čtení úplně jinak, než kdybychom se jej snažili číst jakožto vázaný. Přesto tam rytmus je a to ve správné míře - občas ano, jindy ne. Závěr pak vše uzavře jakýmsi pomalým osudovým vydechnutím rekapitulujícím celý předchozí text.

Konečně metaforické vyjadřování potěší, vždyť třeba nakolik se nám

Už skoro rok písmena tvého jména
Od sněhu odpoutávám

může zdát v poezii samozřejmým, tak s ohledem na drtivou většinu toho ostatního, co zde vychází, to ční do výšky a poněkud se vymyká hodnotícím měřítkům tohoto serveru.

Jsou zde však i zádrhely, třeba v

Malá roste jako z vody. Ptala se na Tebe...
Nese to dobře, často spolu hledíme na nebe

druhý verš je trochu příliš rozvláčný a proto pak ve spojení s bohatým rýmem vyzní dvojverší lacině. Přitom rýmovou dvojici stačilo nechat, jen to trochu překomponovat, nepříklad přidat meziverš, pohrát si s délkou slov (kdyby ve druhém verši byla delší slova, nebe by za nimi působilo jako dobrá tečka a obratné rozuzlení) apod.

*****
- What is a life devoid of strife?