Velké činy Badmally: Útěk z Nascharatu (1. strana) | Články - Aragorn.cz

V černi Nascharatu,
čekajíc na odplatu,
dva mocní sedí.
Sedí, hledí,
a nikdo neví,
kdy opět vyjdou
na světlo denní.

A tu náhle,
po chvíli táhlé,
v tom jejich sále,
Badmalla se zjeví.

To paní noci
chce ku pomoci
konečně býti -
vede je ven
z těch temných sítí
světa Nascharatu.

Po mnoha dnech,
bloudění tmou,
po černých snech,
že je dopadnou,
je zde brána
a její hlídač –
černá vrána.

Ta vrána podivná,
pět očí otvírá,
hádanku zazpívá:
„Poutníče znavený,
chceš-li jít na zemi,
odpověď řekni mi:
Kteří že páni
to Esletu vládnou,
a proč znenadání
po moci prahnou?“

Praví jí Bakharsis:
„Toť jistě Livodew -
vyrval mi srdce
to neměl si zvykat
však bude trpce
a předlouho pykat.

Druhá Amaziag-
mocná to paní,
se silnou vůlí,
slovem i zbraní
mysl všem půlí.

Dále pak Togarmah –
bestie lítá,
krvavý král,
co bitvy vítá
a jen by se rval.

Parshandatha
a Sennacherib-
blíženci tvořiví,
co v silné touze
také mne zradili;
já trpěl zde dlouze.

Nakonec Gederothaim –
černý to stín
pln zla a deprese,
pražádnou radost
on nikdy nenese.

Toto jsou páni,
co Esletu vládnou
po moci many
jedině prahnou.
To srdce moje
jim vlastní kazí
tu touhu boje
či čáry neporazí.

Nyní ti káži
pusti ho dál,
vznešená stráži,
kdo odpověď znal!“

Brána se otvírá
a stará vrána,
zas oči zavírá
do spánku hnána.

Po mnoha dnech,
bloudění tmou,
po černých snech,
že je dopadnou,
hle, tunel temný
a tříhlavý pes,
jak sama noc černý.

U zdi se krčí,
však než po nich skočí,
hádanku vrčí:
„Poutníče znavený,
chceš-li jít na zemi,
odpověď řekni mi:
Kdože teď Pánům
esletským slouží,
vždy podle plánů,
a ti je jen souží?“

Pravila k němu Hartia:
„Toť jistě bytosti
z chaosu zrozené,
pramálo radosti
k nim někdy dolehne.

Bídu a strach;
jen tohle znají
pak mění se v prach
z nějž kdysi vstaly.

Teď drtí je zloba
než svět se změní,
než skončí ta doba,
slouží z donucení.

Jen Běsů vůle
je k tomu nutí,
jejich zlá půle,
v níž jsou tak krutí.

Běsům se klaní,
ti slabí otroci,
daemonti zvaní,
třeba jim pomoci.
Ti nyní pánům
esletským slouží,
vždy podle plánů,
a ti je jen souží.
Nyní ti káži
pusti ho dál,
vznešená stráži,
kdo odpověď znal!“

Pes hlavy sklání
a pouští je v dáli;
Pána i Paní
co odpověď znali.

Po mnoha dnech,
bloudění tmou,
po černých snech,
že je dopadnou,
přes propast most
a v půli stojí
kmet jménem Zlost.

Zuří dle jména,
meč vzhůru zvedá,
však hádanku nedá:
„Poutníče znavený,
chceš-li jít na zemi,
odpověď řekni mi:
Kdo to chce tudy
a proč vlastně jít,
Nascharatu bludy
navždy opustit?“

Pravila mu Badmalla:
„Já, paní noci,
co žádný mě nechytí -
vždy je v mé moci
uniknout ze sítí.

A magie duch,
teď má tu práci,
to padlý bůh
nazpět se vrací.

Zde života matka,
svět hodlá obnovit,
tvá slova vratká
musí to dovolit.

Odpověď znáš,
teď pusť nás ven!
ustup nám z mostu,
kousíček jen.“

Stařec však nechce
pustit je dál
usmál se lehce
a pořád tam stál.

„Jak chcete pomoci
a dostat se na zemi
když vchod je mocí
čisté many zavřený?“

Zuřil Bakharsis:
„Já vládnu tou mocí,
v nemenší míře,
i po všech rocích
v téhleté díře!“

Zlost má teď strach
před hněvem Ducha
když zvedá se prach
a temnota puká.

Došli pro odplatu
z vězení svého,
z hlubin Nascharatu,
světa stínového.