Články
Výkřiky do větru
Když zavřu oči, vidím vše jinak hned...
sedím v horách na kameni, shlížím na tenhle svět.
Skoro nahý sedím, horský vítr pofukuje,
čerstvý je,studený, mysl očišťuje.
Studený vítr však nezahřeje duši mou,
dál bloudím svou myslí, bloudím tmou.
Hledám kdo, nebo co světlo zažehne,
duši mi naplní,temnotu roztrhne.
Sice čisto a klid je v mé duši,
avšak srdce mi pořád silněji buší!
Nechce tu na kameni sedět a rozjímat,
chce pro někoho bušit, chce milovat!
Tak řevem svým ticho v horách trhá,
slunce vycházející na obzoru volá.
Burácí a křičí, trhá skály, trhá nebe,
chce pro lásku otevřít duši, otevřít sebe.
Tak burácím tu na kameni, zmítám se sám v sobě,
chci lásku poznat, dřív než skončím v hrobě!
- 29.06.2008 - Tóny skonu
- 30.06.2008 - Valinor
- 29.06.2008 - Výkřiky do větru
- 29.06.2008 - Hvězda /mizí/
- 23.06.2008 - Zemřel
Komentáře ⇓
Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.
Vypisuje se 3 z celkem 3 příspěvků1
| Systy - 30. června 2008 17:30 | |
 |
Draky 30. června 2008 16:32 |
| Draky - 30. června 2008 16:32 | |
 |
no vůbec se mi nelíbí, co o tom říkáš, ale kritika narozdíl od básně se líbit nemusí, vlastně je lepší, když autora někdo pořádně podusí... |
| Systy - 30. června 2008 09:31 | |
|
Časté téma, občas se to nerýmuje, někdy je i ten slovosled takovej... Nehezkej. Třeba hned v první řádce první sloky... |
Vypisuje se 3 z celkem 3 příspěvků1
