Vzdor (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Amthauer 6. listopadu 2010 16:08
Rainy 4. listopadu 2010 20:27

Ono v podstatě nemusí jít třeba o celkové vybočování z davu a vyčleňování se ze společnosti, ale třeba i prezentaci svého vlastního názoru. Slabší jedinci jsou většinou udusáni masou bez toho že by se prosadili.

A propó... normální nejsme nikdo :)
Id agas, ut sis felix, non ut videaris.

Rainy 4. listopadu 2010 20:27
Já bych to řekl ještě jinak: Být normální je naopak to nejlepší, čeho může člověk dosáhnout, protože to znamená, že se co nejvíc adaptoval na své prostředí.
- What is a life devoid of strife?

Torreador 3. listopadu 2010 12:30

Jeden člověk nic nespraví
víc lidí má názor pravý.
A tak jenom apaticky
kývejme jim jako vždycky.

Báseň pěkná, ale přiznejme si to, pokud člověk hodně vychází z davu, považujeme ho za podivína. To je asi tak všechno, co k tomu mám říct :)

Torreador 3. listopadu 2010 12:30
Reductio ad Hitlerum nebo také playing the Nazi card: http://en.wikipedia.org/wiki/Reductio_ad_Hitlerum
Čti a pouč se.
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

Vzdor - v přeneseném slova smyslu nesouhlas.

Báseň odporuje, rozráží lokty davovitost a láme holí nad davovým efektem. Každý jsme jiný, ovšem chceme být stejní, chceme se začlenit a ne každý z nás se díky tomuto procesu rozvíjí, ale naopak zakrňuje. Přebírá názory celku, ztotožňuje se s proudem a volně plave životem. Jako ryba. K připodobnění situace netřeba chodit v dějinách daleko - nacistické masy národů, které se bez vlastní hlavy a názoru semkli za jediný, správný.

Společnost zabíjí ve slabších jedincích potenciál. Neprůbojní jedinci sklouznou do proudu a jejich vlastní hlava je přesicena názory druhých, ne však jejich vlastními.

Otázka: Co tím asi chtěl básník říct? nemá evokovat řešení, útěchu. Básník prezentuje svoje myšlenky a dojmy. Toliko ke kucikovu poslednímu odstavci.

Dále to zatím rozebírat nebudu, snad se s menším klíčem budou čtenáři schopni lépe pochopit myšlenky skryté ve slokách.
Id agas, ut sis felix, non ut videaris.

To, to, to... jak v předmluvě, tak v samotné básni. Opakování jednoho zájmena působí dojmem, jako by se autorovi nedostávalo výraziva.

Rýmy nejsou špatné, ale proč se v polovině básně mění AABB na ABAB?

Smysl některých obratů mi jaksi uniká a připadnou mi použité ,,jen aby se to rýmovalo". Rozeberme např.:
Namísto snahy a útěchy
vám oni nabízí snad,
že naděje zabitá navěky
nezaručí váš pád.
Tedy: Oni nabízí, že zabité naděje nezaručí váš pád. Tedy místo útěchy nabízí... útěchu??

Závěrem zamyšlení nad sdělením autora. Autor nám říká, že je znechucen. Hmm a co s tím? Nabízí snad nějaké řešení? Útěchu? Poučení?
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.