Zadržel jsem dech (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Yakaman 8. května 2010 21:42
No, vem to tak, že vypravování jako slohový útvar se taky bere už na základce a přesto se v něm u maturity stále pipleme...

Yakaman 9. května 2010 00:16
Jinak, ono to všechno mělo nějakou zápletku, to ano, nestavělo to na popisu, ale ty byly dosti oblíbené, jelikož zabraly místo. Ale je pravda, že co vím, jsem zašel nejdál...
Ale potřeboval jsem nějaký silný zážitek, aby se lépe pochopila pointa díla a bylo to odůvodněné... A taky samozřejmě je to velice jednoduché na zaplácání nějakého místa
...Když mě v porodnici poprvé přivedli k matce, bylo rozhodnuto, že zde strávím ještě několik týdnů, než se najde někdo dostatečně trhlý na to, aby si mě vzal... A nyní začíná konec epilogu mého života...

Nortsar 8. května 2010 09:36

To je fakt zvláštní. U nás na gymplu nenapsal za mých dob slohovku o násilí nikdo.
Já například sice psal slohovku "o vraždě", ale samotný tento akt byl upozaděn, těžiště bylo v motivu, mezilidských vztazích, pocitech neprávem odsouzeného a osudu skutečného vraha. Čili podstata netkvěla v tom, že někoho zavraždili, že trpěl a krev stříkala na všechny strany.

Amthauer 8. května 2010 11:14
To je přesně ono. Těžiště tvé povídky je v duchovnu, pocitech zúčastněných. Jde o psychologii postav na pozadí nějakých událostí. Násilí je jejich doprovodným jevem. To je v pořádku. Ale pokud povídka působí dojmem, že násilí je prvotní a to kolem je kulisa... Podle mě je prostě hodnota takových povídek naprosto nulová. To přece zvládne každý, popsat něco. (Narážím na povídky nejmenovaných autorů, které neuvidíte, protože jsem je nepřijal.) Vždyť popis je první slohový útvar, který se na základní škole učí. Tak snad tady v tom nechcete soutěžit?

(Zdůrazňuji, že jsme nyní na poli obecné diskuze - nejedná se z mé strany o vyjádření k Norstarově povídce.)

Yakaman 8. května 2010 00:42
Spíš to bude školou :)

Ja som si teda tiež prešiel strednou (katolíckou a niektorí učitelia tam boli fakt magori), ale v takýchto opisoch vôbec nevidím problém. Čo sa článku týka, na spisovateľské pomery to nie je žiadne veľdielo, téma vlkodlaka nie je nová, ale myšlienka a celé postavenie príbehu je na stredoškolské pomery určite originálne a povedal by som dosť nadpriemerné. V bežnej triede by to patrilo určite k najlepším prácam. Dve krvavé vety? K takej práci by som si ich vedel stále predstaviť omnoho viac aj na školskú slohovú prácu. Nie je to morbídne a stále to morbiditou ani nezaváňa. Ak by s tým nejaký učiteľ mal niekde problém, skôr by som sa čudoval jemu. Veď v samotných osnovách sú na povinné čítanie knižky s takými naturalistickými opismi, že tie dve vety sa môžu ísť schovať. Ja ako učiteľ by som takúto prácu ohodnotil veľmi kladne, na maturitný sloh určite na výbornú. Ovšem, na Aragorne už to na výbornú nie je. Nie som kritik, neviem podávať veľmi konštruktívnu kritiku, ale viem si tú prácu predstaviť aj lepšie. Plynulejší úvod, farebnejší popis, možno viac psychologizácie, niekde to pôsobí mätúco. Ale ako vravím, na školskú prácu nadpriemerné dielo.
I do know your reputation. So I choose my words very carefully. You tell Harry to go fuck himself.

Nortsar 8. května 2010 09:36
Já jsem vlastně u maturity odevzdal jako slohovku toto:

http://www.aragorn.cz/clanky/boze-jak-ja-ten-usmev-miluji/

Je to o znásilňování korejské dívky americkými vojáky. :)
- What is a life devoid of strife?

Ách, kéž bych na podobná témata mohla psát slohovky!

Yakaman 8. května 2010 00:42
Ještě bych podotkl, že z těch lidí, co psali při maturitě vypravování, pojednávala minimálně polovina o vraždě, popřípadě úmrtí.
Objevily se sebevraždy, vyvraždění rodiny mafiány a následná pomsta, i poprava střelbou značně inspirovaná Reportáží psanou na oprátce, jen tam byl i ten konec. Také několik nehod, z nichž nejzajímavější mi přijde asi utonutí při lovu krabů v Beringově moři.
Dá se taky říct, že smrt a násilí přijde jako inspirace první na mozek, jelikož se v našem světě odehrává na každém kroku. A také je to samozřejmě jistý druh recese vůči některým kantorům.
...Když mě v porodnici poprvé přivedli k matce, bylo rozhodnuto, že zde strávím ještě několik týdnů, než se najde někdo dostatečně trhlý na to, aby si mě vzal... A nyní začíná konec epilogu mého života...

Yakaman 7. května 2010 23:39
Článek jsem ještě nečetl, ale já jsem také na SŠ psával normálně slohovky alá "útok teroristů na školu". :D
- What is a life devoid of strife?

Nefrete 8. května 2010 00:01
Buď jsem studoval divnou školu, nebo jsem starý:)

Každopádně nemám nic proti naturalismu. Musí se s ním ale umět zacházet, když se to přežene, je to stejně trapný, jak Pamella A. v růžových elasťácích. (Ale to už se nebavíme o Norstarově díle.)

Yakaman 7. května 2010 23:39
Na základní škole jsem psala a přednášela referáty výhradně ze Stephena Kinga, který popisuje násilné scény velice podobným způsobem, jako vidíme zde. Ze školy mě pro nevhodný výběr literatury nevyloučili, spíše naopak mě ještě podporovali.
Na střední škole jsem pro své nadšení z hororu a jakési "mladistvé vyžívání se v morbiditě" našla spřízněnce v profesorce na literaturu. Takže z vlastní zkušenosti soudím, že se to "dnes" (ačkoliv to mé "dnes" je již několik let nazpět) už tolik neřeší, spíše se naopak cení, že je ještě někdo vůbec schopen kultivovaného psaného projevu.
Poznámka na konec: své literární postavy už nezabíjím.:)
Poznámka na druhý konec: nepřipadám si nijak úchylná, asociální, amorální, netoužím po krvi a nepraktikuji S/M.;)
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

Yakaman 7. května 2010 23:39
Je pravdou, že máme velice chápavého profesora, který se nevyhýbá ani naturalistickým popisům, čehož jsem zde využil pro zaplácání nějakého toho místa.
...Když mě v porodnici poprvé přivedli k matce, bylo rozhodnuto, že zde strávím ještě několik týdnů, než se najde někdo dostatečně trhlý na to, aby si mě vzal... A nyní začíná konec epilogu mého života...

Nortsar 7. května 2010 21:48
Zdá se, že časy se od mých školních let změnily. Ani ti nejasociálnější a nejamorálnější jedinci si by si netroufli jako slohovou práci předložit něco tak brutálního. Pro praskání kostí, dopadání kousků masa na zem, úžasnou symfonii rudé bolesti, pocit nádherné krve a zmučený křik dívky, který dělá hlavnímu hrdinovi potěšení, by totiž nikdo nenašel pochopení. Kdyby mě nevyloučili ze studia, mluvil bych o štěstí.

Yakaman 7. května 2010 20:44

No je pravda, že jsem to prostě potřeboval natáhnout a vměstnat do určitého rámce- jednak délkou a také tématem.
Dával jsem to tady v nezměněné podobě až na pravopisné chyby, kterých se naneštěstí vyrojilo celkem dost, především proto, abych měl ke svému výtvoru i jinou zpětnou vazbu než známku, protože jsem stejné téma hodlal použít u maturitní slohové práce.
Za tuto práci jsem dostal chválitebnou, především za pravopisné chyby. Bohužel se vydání protáhlo, což je ovšem především má nepozornost. A tedy jsem psal podruhé stejnou věc u maturity, kde jsem s trochu upravenou verzí a trochu násilně nadáchanou získal výbornou. Tuto veri však u sebe ještě nemám a tedy jsem ji nemohl ještě přepsat na porovnání.
...Když mě v porodnici poprvé přivedli k matce, bylo rozhodnuto, že zde strávím ještě několik týdnů, než se najde někdo dostatečně trhlý na to, aby si mě vzal... A nyní začíná konec epilogu mého života...

Byl to vlkodlak a zabíjel lidi. Myslel si, že mu to vadí, ale posléze zjistil, že se spletl. Od těch dob vraždí s radostí. Jak hlubokomyslné...

Slohové práce se vymýšlí a následně píší v časové tísni. To je příčinou, proč většina z nich nestojí ani za zlámanou grešli. Zápletky jsou plytké, často strojené, aby seděly na zadané téma. Tohle není žádná výjimka. Bohužel.
Potoky krve, drcení kostí a pleskání masa o zem nepůsobí v Tvém podání moc přirozeně. Spíš samoúčelně. Vše samoúčelné vypadá v literatuře hloupě a násilí ze všeho nejvíc.
Často se Ti opakují stejná slova brzy po sobě. Jistě je to tím nedostatkem času, který jsi ve škole měl, ale ruku na srdce – nemohl sis nad tím sednout, než jsi nám to poslal, a trochu to vyspravit? Jistě bys to svedl.

(Dotaz pod čarou: jak se práce líbila kantorům ve škole?)