Zamyšlená (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Zamyšlená hledí do krajiny
Jako se slunce shlíží v lesku hladiny,
řeky, jež protéká členitým korytem
podobná životu, po kterém pluje ten, onen, či tady ten.

Zamyšlená hledí do neznáma
Jak první hvězda, co je na obloze sama
Jak první hvězda večera shlíží na lidi,
co sobecky hledí jen na sebe, nic jiného nevidí

Zamyšlená hledí na Zemi,
po níž se plahočíme, životem k smrti neseni
životem k smrti neseni, tak ona na nás shlíží
zamyšlená, mračí se a oči se jí klíží

Zamyšlená hledí do kraje
Mračí se, na čele vráska si hraje
Nemrač se, nemrač, usměj se na svět
To, co se stalo, už nevrátíš nazpět

Zamyšlená hledí do světa
Co je to o čem přemýšlí, věc, slovo, či věta
Smysl v tom nehledej, na to je život krátký
A pak už ti ho nikdo nevrátí zpátky

Krásné je o životě přemýšlet, však je lepší ho žít,
i když mnohdy se ze života chce člověku blít
Přes všechny útrapy, člověk však může žít dál
Jen nevyhasnout, hledět aby život v nás plál

Zamyšlená, ale ptám se nad čím
Nad životem, něčím jiným, oním, či tím?