Články
Zase...
Ležela v rohu,
dva k sobě přilnutí.
Modlila se k bohu,
aby to byl sen.
Slzy jí stékaly
po modrých tvářích.
Oni se tulili,
zatímco mrzla.
Srdce jí rval,
krátký pohled na ně.
Duši jí dral
přímo z těla.
Chtěla už konec,
nemůže se dívat.
Ať zazvoní zvonec
kostelní.
Klid by měla
metry pod zemí,
vedle ní těla
ztracených duší.
On už odchází,
ona se nedrží,
ze stanu vychází,
v ruce kudla.
Na zem spadla
kapka poslední,
růže již zvadla
sama na hrobě.
- 18.08.2012 - Holube
- 01.10.2012 - Vysvobození
- 11.08.2012 - Zase...
- 08.08.2012 - Včelař
- 01.08.2012 - Cesta časem
Kdo hodnotil článek Zase...?
Amthauer (3.00*), Artma (5.00*), ediemi (4.00*), LadyMorwen.II. (3.50*), rafaela (2.50*)
Komentáře ⇓
Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.
Vypisuje se 2 z celkem 2 příspěvků1
| rafaela - 9. října 2012 08:36 | |
 |
Tak tři sloky bych úplně vypustila... Není to zlé, je to tady zřejmě dost nadprůměr, přesto tomu chybí... Já vlastně ani nevím co. Snad nějaký hlubší smysl. Není to nic nového, nic zajímavého, jen další z mnoha děsně podobných věcí.
|
| Amthauer - 6. září 2012 10:32 | |
 |
Víš, co je na té básni nejlepší (a nevím, zda záměrně)? Jak souzní její zvuk a význam. To, co báseň říká, je totiž bezútěšné. A stejně bezútěšně působí v rámci jednotlivých slok čtvrté verše, které opouštějí jistotu vázaného slova a působí až bolestně nehudebně. To je velmi dobré. |
Vypisuje se 2 z celkem 2 příspěvků1
