Žít tancem (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Vstoupila do zrcadlového sálu a zavřela za sebou dveře. Zamkla, klíče uložila do batůžku a batůžek pověsila na háček u dveří. Ze stěn pomrkávaly tisícovky jejích odrazů. Postavila se do středu místnosti, zaujala taneční postoj. Hudba začala hrát.
Pomalý valčík, který nikdo neslyšel.
Jen ona.
Tančila. Jako barevný motýl, jako pentle třepetající se na špici májky, jako plamínek v seníku, jako kapičky vína z tříštící se číše.
Zastavila se, hluboce dýchala. Knoflík po knoflíku rozepnula halenku. Svlékla se do naha, oblečení pečlivě složila a uložila ke klíčům. Dívala se na sebe, jako vždy téměř žasla nad svým tělem. Vlasy plavé jako boky slunečních hřebců, jako med divokých včel a jak slunečnice třpytící se v ranní rose... oči. Modré jako obloha první den léta nebo snad jako oceán, temný a nekonečný, jako borůvky, když léto končí. Tělo, bledé jako čerstvě padlý sníh, křehké jako sněhové pusinky, pečené na Štědrý den a jemné jako nejčistší pavučina, tkaná pavoučím králem...
Krásná. Dívala se na sebe. Žádný kaz, žádná chyba. Krásná. Křišťálová slza se zaleskla na řasách z perleti. Krásná a zbytečná. Rozevřela dlaň. Kousek kovu, tenký plátek, tak maličký, tak důležitý. Žiletka.
Další píseň, tango. Těla víří, lidé tají dech. Otočka, záklon... pot a smích... lidé tleskají, píseň končí. Zastavuje se. Je čas jít, svléknout šaty, obout obyčejné sandály. Jak přežít noc? Zítra zas bude hrát hudba a bude se tančit...
Jak dožít zítřka?
Nekonečné hodiny beze snů.
Tančit!
Ještě chvíli!!
Krásná. Zbytečná.
Co zbyde bez tance? Prázdné nic. Krásné. Zbytečné.
Láska? Ano, láska. Láska k tanci.
Touha? Ano, touha tančit.
Víra? Ano, víra v to, že hudba bude zase hrát.
Život? Ne, žádný život. Jen tanec.
Vzpomínka. Včera odpoledne, zdá se to tak dávno. Hudba hraje. Tři kroky. Je to snadné a přesto nemůže popadnout dech. Vydržet. Dalších pár kroků. Ledový pot. Otočka. Padá k zemi. Tma. Tma a hlasy. Dýchat. Otevírá oči, bílé zdi, bílé lůžko. Nemocnice. Co se děje?!
O pár hodin dále. Konec. Všechno jedno. Vyrovnat se s tím? Co o tom ví! Život jde dál? Hloupá fráze. Žít bez tance? To radši nežít vůbec. Dlaně na břiše. Vypadá stejně jako vždy a přesto... nádor. Někde tam uvnitř. Neživot? Smrt?
Hledí na sebe z tisíců zrcadel. Stále krásná, přesto zbytečná. Duše už zemřela. Hraje waltz. Jako poprvé. Jaký to byl pocit tehdy, kdysi dávno? A jak žila, než začala tančit? Co dělala? Neví.
Žiletka. Je to snadné. Uzounká bílá zápěstí. Řízla. Znovu a ještě jednou. Krev. Čirá, světlá. Druhá paže. Nebolí to. Všechnu bolest už spotřebovalo srdce, tělu nezbylo nic. Nepláče. Slzy zmizely s bolestí.
Tma.
Hudba.
Světlo.
Smích.
Sál. Zrcadla. Bílé tělo. Slabé. Mrtvé. Krásné. Zbytečné.
Něco začíná. Křehká duše. Svobodná. Neomezená hloupým tělem. Nesmrtelná.