Zpověd vyděděnce (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Torreador 17. listopadu 2008 14:56
Má. Však kýč není zakázán, přesto kýčem je.
- What is a life devoid of strife?

Amthauer:

Pozor ty vnímáš to na co má člověk právo, potom nemá snad mladý člověk v této společnosti právo na to svobodně cítit?

Stejně jako to, že má právo tyto pocity projevovat nebo je vyjadřovat. To co píšeš je s dovolením hloupost.
Id agas, ut sis felix, non ut videaris.

Amthauer 17. listopadu 2008 12:44
proč si to myslíš? nejesem si jistý, že zdejší současná společnost musí nutně všem vyhovovat.

/ovšem druhá věc je, jak se s tím kdo vypořádá a jestli to sděluje formou /tendenčního/ blábolu nebo ne:D/
Without contraries is no progression...

Torreador 17. listopadu 2008 12:03
Mladý člověk v současném a zdejší společnosti je asi tak tím posledním, kdo má právo na takové pocity. Proto je to jen tendenční blábol, abychom užasli "och, ta dekadence".
- What is a life devoid of strife?

Torreador 17. listopadu 2008 12:03
že mi nikdo nerozumí? ano
že jsem odpadem? ne

tohle není o respektu k tvé osobě, to je o tom, jak vnímám tvoji poesii. takže promiň, jestli jsem se tě dotknul. jen se ti prostě nepodařilo přenést tvé pocity ke mně coby čtenáři:)
Without contraries is no progression...

Měli jste někdy pocit, že vám nikdo nerozumí? Že jste pro ostatní jenom odpadem? Tím posledním na okraji lidské společnosti, nikdo vás nevnímá, všem se hnusíte, jediné na co se zmohou je sem tam do vás kopnout. A ve vás zatím roste pocit osamělosti a zloby. Zatrpklosti a unavenosti z žití.

O tom je tato básen. Neříkám, že jsem básníkem světové úrovně, ale alespon nějaký respekt od svého okolí vyžaduji. Stejně tak od vás.
Id agas, ut sis felix, non ut videaris.

musím souhlasit, tohle vypadá víc jako "teď chci napsat básničku... hop, šup, hotovo, snad je to dost dllouhé" než jako "teď chci někomu něco sdělit".

/a pozor na interpunkci./
Without contraries is no progression...

Na jednu stranu snesli jsme na Torreadorovu hlavu poslední dobou ledasjaké kritiky, na tu druhou však, řekl bych, je v oněch nuzných dobách, kdy nebohý redaktor volí mezi špatným a skoro dobrým tím opravdu lepším. Ano, pořád to je postavené na přesvědčení, že stačí, za á hodit do kotle trochu rýmování (a to velmi laciného a mizerného - ta druhá strofa už fakt působí dojmem unaveného a vycucnutého autora, kterému se snad ani nechce psát, tak jenom tak plácá), za bé trochu "temné" omáčky, protože pak to teprve je přece in, že, no, zamíchat a můžeme servírovat báseň.

Ach jo - zkuste to někdo jinak.

**
- What is a life devoid of strife?