Zrádný zlatý drahokam.. (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Spatřila jsem kometu,
ohnivý rudý pruh,
jak stužka sametu,
nesla nebes dluh.

Spatřila jsem duhu,
barev nebeskou škálu,
já chtěla bych z ní tuhu,
jí popsala bych skálu.

Spatřila jsem oblak,
hedvábný, pln jarní vůně,
chci na polštář z něj povlak,
ať spánek mám, jak čirá tůně.

Spatřila jsem paprsek měsíce,
Zářivou stříbrnou nitku,
Já však chtěla stále více,
Odhalit krásy všeho „zbytku“.

Upřela jsem zrak do sluneční záře,
do zlatého krále oblohy,
on opřel se mi do bělostné tváře,
spíš však pocit pro bohy.

Já byla člověk a toužila jsem poznat vše,
do jasu nebes dívala jsem se chtivě,
teď kráčím ku kostelu, dnes svatá mše,
poslouchám zvony, o zrak připravil mě lstivě.