Bílý sex (11 stran zpět) | Diskuze - Aragorn.cz

Klaghler O´Pilley 21. února 2010 22:48
Jo ty sem měl :) Mámy kamarádka je Maďarka :-D Takže maďarské speciality jsme jeden čas mívali docela často a mám takové ponětí, že až bude léto, tak budou zas :)
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

Aenai 21. února 2010 18:26
Tak jistě. Já z této sorty dělám nejraději vepřové koleno pečené na kysaném zelí (když mi pošlete na poštolku mail, klidně vám pošlu recept v Powerpointu - taky mi přišel). Nicméně tím, že vymýšlím jídlo na každý den (blafy z naší jídelny opravdu odmítám - vydržel jsem to jeden rok), musím občas sáhnout i k méně tradičním věcem.

Eugenio 21. února 2010 19:10
Jo, brambory jsou zázrak. Když jsme se ženou (teda tehdy to ještě žena moje nebyla) bydleli na privátě a jakožto studenti neměli moc peněz, zato domácí brambory od jejích rodičů, naučil jsem se s nimi dělat leccos. Zrovna zátra mám v plánu novinku - brambory na paprice (maďrský recept).
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Já si zakládam na bramborech. Umim udělat brambory na deset způsobů a to nejsem žádný kuchař :D Spíš milovník jídla, který občas si jde něco udělat k jídlu. Je mi jasný, že jde i více způsobů brambor, už jen úprava podobná francouzským bramborům naskytuje osm variant, co mne nyní hned napadnou, ale zrovinka francouzské brambory mi nejedou...

Co se týče knedlíků, jedině houskové. Bramborové mi nejdou a ani mi nijak moc nechutnaj. Je pravda, že se špenátem si představím jedině bramborové knedlíky :)
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

Klaghler O´Pilley 21. února 2010 18:09
Mnam takové chutě mi děláš XD... to já jak kdy někdy mám rada italskou kuchyni ale staré knedlo vepřo zelo je prostě neej

Tak pečení zrovna neprovozuju a knedlíky maximálně tak bramborové. Jinak se realizuju spíš u jiných typů jídel. Snažím se pátrat po tradičních receptech staročeských (pučálka, maso pečené s ovocem, zrovna dneska "grenadýrmarš") a starojiných (anglická hrášková polévka s křenem, anglická ryba pečená v medu apod.).
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Eugenio 21. února 2010 11:04
To my tam hodně necháváme dělat těsta a pak to upravujeme
Třeba na kynuté těsto z pekárny si nemůžu ztěžovat z něj jde udělat plundrové jedna radost
I když já mám menší výhodu že sem říkala od malička že budu kuchařka a taky sem se kuchařinu vyučila

Aenai 21. února 2010 10:55
lol...

No já se musel smát, když otec udělal bramborovou buchtu v Pekárně :) Mě by to nenapadlo to tam udělat :)
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

Vortex 21. února 2010 10:52
To jo no ale já nejradši dělám karlovarské jsou výborné nejsou kynuté takže se nemusí těžce vypracovávat těsto ... teda dokud sme neměli pekárnu která to neumíchala za nás

Aenai 21. února 2010 10:50
Jó knedlíky... u knedlíků končí veškerá sranda... ostatně jako s s každou věcí z kynutýho těsta
Ach jo... kde jsou ty zlatý časy, kdy to ještě stálo za hovno... Harakan: ,,Za dva!" Bejdouzus: ,,Exploze!"XD

Jo no XD... Podle mě je nejlepší večer být se svou polovičkou dobře se najíst kouknout na hezky film prostě tohle je pravda Láska prochází žaludkem třeba mám ségru o 10 let starší a ta mi volá jak má udělat knedlíky.

Jo, vaření a následné pojídání je požitek téměř umělecký. Ale to uklízení potom...
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Eugenio 21. února 2010 01:30
Jojoooo XD to já hrozně ráda peču a vařím jen mi doma nadavaj že dělám bordel

Aenai 20. února 2010 22:56
A vo tom to je :)
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

Jídlo je jedna z věcí proč žít, XD jak tvrdí mamka nejsem líná se najíst ani si uvařit.

Eugenio 10. ledna 2010 20:13
řekl bych, že až skoro dokonale ;)

Fenda 10. ledna 2010 18:05
Jo... Teď si rozumíme :D
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

Eugenio 10. ledna 2010 16:07
v tom případě ... Eugenio 7. ledna 2010 17:36

kovová :)

LinAris 10. ledna 2010 17:51
nevím, že by jsme snad něco řešili. Jen zjišťuji, jakou má moje lednička barvu ;)

OMG stejně zachvíli bílá zežloutne, lososová zkaprovití, stříbrná vybledne

CO DOPRDELE ŘEŠÍTE xD
Lasombra nám opět fachčí !!! Yes !!! http://www.lasombra.cz/

Fenda 10. ledna 2010 15:46
Ha... Teď si mě setřel... Jo.

Nerez má barvu pod obchodním názvem metal, neboli kovovou barvu. Je to vážně blbej termín. Kovová barva. Ale jednou jsem se právě dohadoval s otčímem o barvách, takže tohle sem studoval docela dávno, ale vrylo se mi to do paměti :D
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

Eugenio 10. ledna 2010 12:56
Fenda 10. ledna 2010 15:46

Bazinga! :-D
Moderní realista uznává pouze pesimistický optimismus.