Ankety | Indická filosofie a náboženství | Diskuze - Aragorn.cz

Ymir 16. prosince 2011 23:17
To máš jako s orgasmem: kdo nezažil-ten nepochopí.

Ymir 16. prosince 2011 23:17
Asi si právě teď vystihl to, co si myslím o spoustě filozofie, tu jejich falešnost a zbytečnou složitost.
The Game

Nimloth 18. prosince 2011 19:26
+1
‎"Půjdeme do Getsemanské zahrady - a ty se postaráš, aby mě tam našli."

Nevím co je mysticismus...
ale myslím si, že pro pochopení toho východního filosofickýho štýlu, je třeba se tam narodit...

Zbytek jsou kecy..
Chytří lidé používají google a nevolí komunisty.

Mysticismus, co jde vyložit slovy - navíc jednoduchými - není mysticismem.
‎"Půjdeme do Getsemanské zahrady - a ty se postaráš, aby mě tam našli."

Amthauer 14. prosince 2011 18:04
Myslíte si, že je možné vyložit orientální mysticismus jasnými slovy západního člověka?

Ano.

Luminar 14. prosince 2011 17:35
To mě vede k tématu ankety...
- What is a life devoid of strife?

Amthauer 13. prosince 2011 16:50
Souhlasím :-) ale ta kniha je prostě zajímavá... nic víc...

Luminar 13. prosince 2011 14:58
Prostě je jen úsměvné citovat nápis "NECITUJTE!". :)
- What is a life devoid of strife?

Děkuji vám! *mohlo mi dojít dřív, že je Tady tohle nezajímá*

Ymir 12. prosince 2011 10:46
+1
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

Neotravuj nás, že opakuješ myšlenky svého učitele.
‎"Půjdeme do Getsemanské zahrady - a ty se postaráš, aby mě tam našli."

http://www.lott.cz/zbavit_bryli.html

Můj učitel mi často opakoval, neotravuj mě tím, že opakuješ cizí
myšlenky. V Evropě je zvykem mluvit zpoza zad velikých mudrců,
nebo-li citovat je. Na východě je to považováno za špatný zvyk, neboť
informace pocházející od mudrce prošla přes řečníkův rozum, a tudíž je
považována za informaci z druhé ruky. Každé jídlo, jež prošlo trávícím
traktem, má tendenci měnit se.,
Nevěříte? Pak snězte kus vynikajícího dortu, počkejte chvíli, až se
natráví a pokuste se jej sníst podruhé. To je citát.
Tak co? Jaká byla chuť a vůně? Drahý můj! Let duše ve čtyřverší
Omara Chajjáma o lásce a věčnosti je věrohodný jen z jeho úst.
Je vám jasná myšlenka? Pokud jste stále ještě nepochopili, nabízím vám
otázku: Na co myslela Desdemona v posledním momentě svého života?
Máte nějaké nápady? Samozřejmě. Začněte žvanit nějaké nesmysly,
jako že přemýšlela o životě, o vládě nebo dokonce o počasí.
Pokud vás osobně neškrtil Othello, pak je jakákoli vaše odpověď na
tuto otázka pouhým výmyslem!

Jak se zbavit brýlí

Toto video je zajímavé a já sám k tomu přistupuji tak, že si musím přiznat, že nevím kde přesně je pravda a že je lepší se především zaměřit na Ježíšovo či hinduistické poselství než na takovéto reálie. Cílem cesty v nějakém náboženství je přeci jeho nauku pochopit a prožít a handrkování o historii, reáliích a původu není až tak duchovní cestou. Já sám uznávám, že všechna náboženství jsou v základu stejná,vedou k tomu samému jen používají jiné metafory, jiná přirovnání, jména a popisy a to proto, že lidé jsou různí a jen tak se nestane, že věci popíší stejně zvlášť v tomto případě když se jedná o něco či vztah k něčemu nepopsatelnému, co ani nějakým způsobem nemá formu a co se nemá zobrazit zpodobněním ničeho. Náboženství je spirituální nauka, většinou podložená vírou a tuto nauku si tvoří lidé a vlastně každý jediný sám pro sebe svým duchovním chápáním. Přirozeně jde každý svou duchovní cestu ale náboženství je nám pouze ukazatelem, jak jí jít, nikoliv cestou samotnou. Tyto nauky jsou formovány lidmi a samozřejmě tito náboženští "reformátoři" (Ježíš, Mojžíš, Buddha, Zarathustra a další) jsou inspirováni a vedeni svými vlastními spirituálními zážitky a spirituálním cítěním. Protože se většinou jednalo o mystiky a jogíny, často vlastně učili o poznatcích z velice podobných duchovních zážitků, protože všichni se ve finále probudí ke stejnému vnitřnímu duchu, vnitřnímu Bytí byť existuje pár odlišných cest buďto skrze náhlé procitnutí, nebo skrze meditaci a rozplynutí myšlení nebo skrze lásku. Všichni ti mystici určitě věděli, že nejlepší popis by byl mlčení, ale kdopak z náš by to bez většího impulsu pochopil? Je docela logické že popisy se rozcházejí, že někdo lépe porozumí popisu takovému a jiný jinému a že dokonce lze jedno náboženství chápat skrze druhé. Třeba když nemůžete v jednom náboženství stále dokola pochopit jednu věc a to samé se k vám dostane skrze jiné náboženství jinak formulované a vy tomu všemu pak porozumíte, to je přeci také přístup hodný pozornosti a ukazující na to, jak mohou náboženství navzájem spolupracovat. Samozřejmě, že všechno učení od mystiků bylo dále posuzováno lidmi (Přeci tu je pro ně) a poselství se mohlo odklonit od původního významu, být nepochopeno a nepochopené šířeno dál ba dokonce pak mohlo dostat status svatosti. Všechny interpretace duchovních zážitků dokonce i z první ruky jsou intelektuální čiností, nakolik pak musí být intelektuální čiností formování víry bez duchovního prožitku čistě rozumem? Skrze intelekt se však dá duchovnosti dosáhnout jen stěží. Na závěr: Nepřijde mi samo o sobě moc věrohodné, přisuzovat Ježíši pobyt v Indii kvůli podobnému poselství, když stejného poselství dosáhli i Indiáni v americe, nadruhou stranu není to ale úplná hloupost, být to tak mohlo.
http://www.youtube.com/watch?v​=S_K3l9n63cM&feature=share
Jsem

Dharmi 9. května 2011 19:33
Kromě toho co psali ostatní, je také fakt že Indie pravé božské Já pojímá naprosto stejně jako Budhismus a Zen pojímá dokonalý stav bytí. (Někdy jako nebytí, jedná se však spíše o Bytí bez formy které je nekonečné ve své bezrozměrnosti a přitom jen stále přítomné co by pravé Já všeho)(Budhismus však slovo já používá většinou pro pojem ega, tedy falešného já, které za své pravé já většinu života považuje skoro každý
I Křesťanství, Židovství či Islámn mají sklon takto chápat Boha skrze jméno Ehje ašer Ehje, tedy jsem který jsem nebo pouze Jsem... I Indiáni to měli podobně a našli by se i jiné příklady...
Jsem

Luminar 11. června 2011 20:11
Úžasné :) Já to všechno sice teoreticky chápu do té míry do jaké se to dá chápat ale skrze toto: "*Třetí příběh: Intelektuální kapka vody je intelektuální kapka vody, ale není moře." se dá vyjádřit můj stav. :D
Jsem

"Jak mám dosáhnout osvobození?"
"Pochop, co tě svazuje", řekl Mistr.
Žák se vrátil po týdnu a řekl: "Nic mě nesvazuje."
"Tak proč žádáš osvobození?"

Anthony de Mello

"Jsem připraven jít při hledání Pravdy kamkoli," prohlásil horlivý žák.

Mistra to pobavilo. "Kdy chceš vyrazit?" zeptal se.

"Jakmile mi řekneš, abych šel."

"Doporučuju ti jít rovnou za nosem."

"Ano. Ale kde se mám zastavit?"

"Kde chceš."

"A bude tam Pravda?"

"Ano. Budeš jí mít přímo před nosem a bude upřeně zírat do tvých nevidoucích očí."

‎"Hledám smysl existence," řekl cizinec.

"Samozřejmě předpokládáš," řekl Mistr, "že existence nějaký smysl má."

"Copak nemá?"

"Až zakusíš existenci takovou jaká je - ne takovou, za jakou ji považuješ - zjistíš, že tvá otázka nemá význam," pravil Mistr.

My jsme tou nevědomostí, která zakrývá skutečnou realitu. Beze ,,mne“ by Mára nebyl ničím (Já je zde citováno jakožto ego a právě nikoliv jakožto Absolutno)

Mistr se zeptal svých žáků, jak se pozná, že už skončila noc a začal den.

Jeden soudil: "Když v dálce uvidíte zvíře a poznáte, jestli je to kráva nebo kůň."

"Ne," pravil Mistr.

"Když vidíte v dálce strom a poznáte, jestli je to margóza, nebo mangovník."

"Zase špatně," řekl Mistr.

"Podle čeho tedy?" byli zvědaví žáci.

"Když se podíváte do tváře kteréhokoliv muže a poznáte v něm bratra. když se podíváte do tváře kterékoli ženy a poznáte svou sestru. Když se vám tohle nepodaří, je stále noc, ať je slunce na nebi kdekoli.

"V zrnku písku vidět svět
A Nebe v divoké květině
Nekonečno v dlaních podržet
A věčnost v hodině."

William Blake

Jeden žák se zeptal svého mistra. "Smím při meditaci kouřit?" Mistr řekl rozhodné ne. Když pak onen žák procházel zahradou, viděl jiného žáka jak rozjímá a kouří. Přiběhl zpět za mistrem a povídá. "Proč on může kouřit a já ne?" Mistr odvětil. "Ty ses ptal zda můžeš při meditaci kouřit a to je nepřípustné. On se zeptal zda lze při kouření meditovat a proti tomu nemohu mít námitek."
Jsem

Byl jednou jeden žák a ten se zeptal svého Mistra: " Co mě odděluje od Pravdy? A Mistr řekl: " Nejsi sám kdo je oddělen od Pravdy. Je mnoho takových.

Povím ti dvanáct malých příběhů, které ti budou připadat velice jednoduché. Musíš je ale projít mnohokrát, a i když si budeš myslet, že jsi je pochopil, nepřestávej je stále procházet. Dělej to tak dlouho, až jimi prostoupíš, až se z malých příběhů stanou velké a z velkých zase malé."

*První příběh: Byla jednou jedna kapka v moři, která tvrdila, že moře nikdy neviděla a proto moře neexistuje. / S tejně je to s mnohými lidmi, stojí ve středu Boha a tvrdí,že Bůh nikdy neexistoval.

*Druhý příběh: " Chci svoji svobodu" , dožadovala se jedna kapka v moři a moře ji ve své milosti vyzdvihlo na svůj povrch.

" Chci svoji svobodu" , požadovala. A slunce bylo plné milosti a vyzdvihlo ji do oblak.

" Chci svoji svobodu" , dožadovala se stále kapka. A oblaka byla dobrotivá-spustila zase kapku dolů . A tak byla opět v moři.

*Třetí příběh: Intelektuální kapka vody je intelektuální kapka vody, ale není moře.

*Čtvrtý příběh: " Všechny tyto kapky v moři za nic nestojí" , řekla kapka v moři.

*Pátý příběh: " Bezpochyby jednu věc už jsem poznala. Jsem určitě o něco důležitější než moře" řekla kapka vody.

*Šestý příběh: Povzdychla si jedna kapka v moři: " Asi se nikdy nepotkám s mořem."

*Sedmý příběh: " Ale,co je mi po tomto moři," řekla kapka v moři.

*Osmý příběh: Jedna kapka vody bojovala se svým osudem. I když byla uprostřed moře, volala : " Nechci o moři nic vědět!"

*Devátý příběh: Jedna kapka v moři svolává ostatní kapky: " Povstaňme proti moři!"

*Desátý příběh: " Z titulu mé moci," řekla kapka druhé kapce uprostřed moře, " od tohoto dne jsi vyloučena z moře."

*Jedenáctý příběh: " Jsi v mé lásce," řeklo moře kapce vody. Ale kapka vody moře neslyšela, protože byla naplněna láskou k jiné kapce.

*Dvanáctý příběh: " Kdyby se mi podařilo..." uvažovala kapka vody, " aby každá kapka v moři byla v mé lásce, stala bych se celým mořem." A tak začala zahrnovat jednu kapku za druhou do své lásky. Byla tam však jedna kapka, která jí velice ublížila a způsobila největší utrpení v životě. A tak jí přes všechnu svoji lásku nedokázala odpustit. A protože nezahrnula jednu jedinou kapku do své lásky, jen jedna jediná chyběla - nestalo se z ní moře.

*Příběh poslední: Byla jednou jedna kapka vody, která hledala ticho moře, dálku moře a lásku moře. " Ty jsi já" ,řeklo moře " a já jsem ty" . Otevřelo svoji náruč a přijalo kapku. A to co patřilo moři, patřilo od této chvíle i kapce. Stala se tichem, stala se dálkou moře a její hloubka byla požehnáním pro tento svět.

Věz můj žáku ,moře je plné odpuštění pro ty, kteří ho milují a přijme do sebe ty, kteří si to opravdu přejí.

" Ale co když je taková kapka vody velice špinavá, co potom?" zeptal se žák. Tehdy se Mistr rozesmál z celého srdce a řekl: " Žádná kapka nemůže být TAK špinavá, aby ji moře nedokázalo očistit" .

Ymir 10. května 2011 15:23
Hehe :D
Chytří lidé používají google a nevolí komunisty.