Začátky jsou těžké (85 stran zpět) | Diskuze - Aragorn.cz

Přikrčím se ještě více aby se skryl za štítem protože si docela uvědomuji že kdybych se vyhnul tak hrozí riziko uklouznutí a kdybych šel do protiútoku také by to bylo riskantní. Pro větší rovnováhu a menší plochu pro zasažení si kleknu na jedno koleno a tak se lépe schovám za štít. Když na mě běží sic se cítím trochu nejistěj ale to je jen pocit z bitvi a tak se zasměji nahlas. Když sem viděl nabranou rychlost tak rukou držící řemdich se zapřu o zem a na tělo si natisknu štít tak abych ho přel ramenem mám ho zešikma takl abych byl částečně krytý i zvrchu a aby případná rána mohla sjet jediné co trčíspoza štítu je má hlava tedy jen oči abych viděl o co se pokusí.

„Jo jo musím uznat že jsi silný soupeř ale teď pocítíš co to znamená vroucí krev na ledové pláni.“

Křiknu trochu vpřed krk povolím abych ho mohl rychle schovat hlavu za štít
Pták je jen sval!!

*Konečně trocha vzrůša.* Hrbím se na provizorně postaveném hledišti na okraji kolbiště. Docela klepu kosu, jelikož mám jen tepláky a bílé tričko. Sleduji, jak koule dopadá na zem a letí dále. To bude zajímavý zápas.

První se moje pozornost upne k barbarovi, který se nikam nežene a rozumě zkoumá terén, a přemýšlím: *Proč ho sakra komentátor popisoval v minulém čase?* ... Okem diváka sleduji, jak si přitáhne štít do lepší pozice a přechytnutím zbraně chytře prodlouží její dosah. (MATYON -> 3/10)

Přesunu pohled na bestii naproti a pochopím důvod možného barbarova popisu v minulém čase. Vidím, jak lehce pozvedne čumák a zavětří. Zuřivě se rozběhne na barbara. *No jistě, inteligencí asi tolik neoplývá... Ale možná jí tu ani nebude třeba* (ARACHNID -> 2/10)

"TAK DĚLEJTE!!! PUSŤTE SE DO SEBE HOLOMOCI!!!" křičím v euforii a nedočkavostí(a zimou) mi o sebe klepají čelisti...

(Promiň maty, dostal bys taky 2/10, ale trochu mi tam vadí ten pravopis... A nenásírej se kvůli tomu!!! :-P )
"Láry fáry, hochu!"

Dav byl ticho až do úplného začátku boje, kdy monstrum začalo útokem. Zazněl jásot a řev všech co sledovali boje. Tyhle boje na život a na smrt byly vždy oblíbene a sešlo se několik set lidí. Holt, každý se baví jinak.

Do nějaké větší akce se nikdo neměl. Celkem logicky se barbar držel vzadu. Měl malou nevýhodu, trochu mu to klouzalo, ale zase se mohl dobře krýt štítem. Zatím se jen připravil k boji. To druhá strana už jde do boje. Díky drápům se rozeběhl proti barbarovi. Dav jásá a raduje se z nevyhnutelného střetu.
Tři tečky říkají strašně moc.

Stojím tam, drápy vytažené, a pobaveně sleduji protivníka, jak mu to klouže. Vydám štěkavý zvuk, směju se mu. Skloním se až k zemi, a jednou rukou přejedu po zemi. Drápy zaskřípají o led a zanechají po sobě čtyři rýhy. Spokojen s tvrdostí podkladu se znovu napřímím, tedy, jsem nahrbený jen normálně. Začenichám ve vzduchu a z mého protivníka, k mému velkému překvapení, není cítit strach. Ani špetka. Statečný růžový-čumák-se-dvěma-rukama. Moc se jich nevidí, s takovou kuráží. Zavrtím ocasem, vyhrnu pysky, čímž obnažím zuby, a hrdelně zavrčím. Zatáhnu drápy na horních rukách, a vytáhnu jimi dvě ze čtyř seker. Zkusmo protočím zapěstí. Spodní ruce si nechám volné, s obnaženými drápy. Když nechce začít on, začnu já!
"Aúúúúú!"
Se zavytím vyrazím, vylétne sprška ledových úlomků a drápy se zatínají do ledu.
I'am too fucking busy and vice versa.

*To je ale bestie tohle čistě silou nepůjde tak přemýšlej.*

Troch se přikrčím aby se mi nerozjeli nohy a nabral sem trochu rovnováhy, štít jsem mírně naklonil tak abych se za něj pokud možno z velké části schoval a taky aby po něm sjížděli rány. Řemdich si vezmu až za konec topora a pevně ho sevřu ve své dlani. Ze smíchem na tváři ho pozoruji ovšem to nemůže vidět páč sem zvedl ramena abych se skryl za náramenici. Přední nohou skusmo zašoupu ať vím jak je podemnou zem kluská.

„Tak pojď!“

Šeptnu si pro sebe a nepřibližuji se ani o krok.
Pták je jen sval!!

Tímto, hra začíná! Ozve se silný výstřel ze starého, památního děla. Tento výstřel okamžitě uklidnil celé publikům. Všechny lidi na tribunách, všechno v blízkém okolí.
Vystřelená koule letí a svojí velikostí rozráží studený vzduch. Obkreslila pěkný oblouk a padá k zemi. Do té se zarazí se silným prasknutím. Jenže praskání pokračuje a nakonec mizí někde v dáli. Povrch země totiž nebyl písek, ba ani hlína, tráva nebo kamení. Byl to led! Všude v okolí se rozprostíral jen led a sníh. Nic jiného. Celé kolbiště bylo vlastně tvořeno vysokými sněhovými mantinely. Uprostřed byl pouze led s několika stožáry tvořeny pouze ledem. Led, sníh a zima. Nikde nic jiného. Lidé kolem jsou navlečený do kožichů a sedí na prknech položených na vytvořených schodech v kupách sněhu.
(Celý prostor pro boj je velký asi jako fotbalové hřiště dnešní doby)
Celé publikům je teď úplně ticho a čeká na akce bojovníků. Ty už stojí uprostřed bojiště přímo proti době, asi deset metrů. Oba připraveni k boji.

// Tak, BOJ!
Tři tečky říkají strašně moc.

Arachnid
Vrr'schaq měří asi sto a sedmdesát coulů ale je to tím, že je pořád nahrbený, chodí v podstatě v předklonu, a kdyby se narovnal, měřil by jistě přes dva sáhy. Jeho srst je uhlově černá, a pokrývá celé jeho tělo, od chluapté hlavy až po huňatý ocas. Má jantarově žluté oči se svislými zorničkami, přes to pravé má jizvu, oku se naštěstí nic nestalo, nesmírně citlivý dlouhý čenich, tlamu plnou zažloutlých, dlouhým a špičatých zubů a špičaté uši s chomáčky bílých chlupů na konci. Kvůli tomu že se hrbí, mu všechny čtyři ruce sahají téměř až na zem, jsou to ruce s šesti prsty, na každé má dva palce, a na každém prstu deseticoulový dráp, který může dle libosti zatáhnout či vytáhnout. Má svalnaté psí nohy, s velkými tlapami, z každé tlapy mu vyrůstají čtyři prsty, a zakrnělý palec má na zadní straně nohy, v oblastni achillovy paty. Na každém prstu podobný dráp jako na rukou, akorát o něco delší a masivnější. Normálně oblečení nenosí, ale do Arény se oblékl do páskového koženého brnění, ze sedm coulů širokých kožených "obručí" omotaných kolem dokola hrudi a které se překryývají, brnění mu zakrývá celý trup, a dovoluje mu hrbit se, i skákat, neomezuje jeho pohyblivost, na kterou při boji spoléhá. Nohy má chráněné jen bederní rouškou z hrubého, dvouvrstvého plátna drženou širokým opaskem, a na každé ruce má kožený nátepník. Na zádech má závěsy na svoje zbraně, všechny čtyři. Jsou dvě stejné, a ty dvě zbylé jsou jim velmi podobné. Jednoduché jednoruční sekyry, s jedním ostřím, na šedesáti coulovém toporu. Ostří jsou jednoduchá, s rovnou horní hranou zalomenou do pravého úhlu, spodní hrana je do oblouku. Při boji s nimi využívá švihu svých dlouhých paží a průrazné síly jejich břitů.
Zbraň:http://www.lovecpokladu.cz/img/clenove/sekera/sekera13.9.07-1m.jpg

Matyon
Barbar né příliš vysoké výšky snad i menší než člověk. I když váhově to tak možná neodpovídalo. Byl mohutný a svaly byly výrazné ,ne příliš jeho tělo představovalo takoví kompromis síly a obratnosti. Takže jeho pohyby nebyli nejrychlejší ale hýbat se uměl, ale zase nebyl žádný kolos i když jeho rána nebyla procházka růžovou zahradou.. Ale to čeho se protivník nejvíce všímal byla mohutná býčí šíje ,jenž započínala u ramen a táhla se do půly hlavy. Bledé tváře a rezavé vlasy byly známkou seveřanství. Na šíji byly pláty táhnoucí se i okolo krku, a na hlavě klasická normanská přilbice s chráničem na nos. Na těle měl Kroužkovou košili která se táhla až po kolena a u pasu byla pevně stažená širokým opaskem. Na jednom rameni měl náramenici zvedající se tak aby přes ni viděl ale nešla mu zasáhnout brada a ústa. V tatéž ruce držel velký oválný štít ze dřeva podbitý deskami pro pevnost potažen silnou kůží a uprostřed kde ho držel byla poškrábaná ocelová puklice kterou využíval také jako zbraň. V druhé ruce kde mimochodem měl nataženou nápěstnici dřímal řemdich se dvojmo kulema na kterých nebyli žádné hřeby, toporo za které je držel bylo dlouhé a na konci jeho zahrocené vyvážení. Stejně tak řetaz byl docela dlouhý. Na nohách měl chrániče píšťaly s hrubě opracovaného kovu, o který řinčela pochva širokého meče který byl hrubě kován a ostře broušen.

// Postavy.
Tři tečky říkají strašně moc.

No dobře, tak to nechám. :-) Jdeme na to.

Hra začala
Tři tečky říkají strašně moc.

Uš?
Pták je jen sval!!

Arachnid 17. listopadu 2009 14:38
Vepř se sekerou??? A to chudák neměl ke své vlastní zbrani genetickou averzi? To je jak ryba s rybářským prutem, nebo jelen s kulovnicí... :-X
"Láry fáry, hochu!"

elaxon 17. listopadu 2009 14:09
V Aréně byl taky Tublat a Sukab měl tuším inteligentního vepře se sekerou, ten můj je vlastně normální :)
I'am too fucking busy and vice versa.

Ještě musím počkat, až Arachnid odepíše na poštolku a začneme. Úvod už mám připravený.
Tři tečky říkají strašně moc.

A tak to zas né ,ale to víš že je adrenalin :D
Pták je jen sval!!

Karlja 17. listopadu 2009 14:22
Ne, to ne. Je to bez kouzel. :-P

Matyon 17. listopadu 2009 14:26
Bojíš se? :-D
Tři tečky říkají strašně moc.

Skara to ani neříkej bych měl po srandě XDD
Pták je jen sval!!

elaxon 17. listopadu 2009 14:09
Co má? Levitující mimino s obří olihní místo hlavy?
"Láry fáry, hochu!"

Radši už začni :D Nemůžu se dočkat :D
Pták je jen sval!!

Tak, řekl bych, že to bude velmi zajímavé. Jak jsem řekl v úvodu, do postav moc zasahovat nebudu. Jen když to nejsou kouzla. Sice nevím, jak bez kouzel mohla vzniknout Arachnidova postava, ale budiž, uznám mu jí.
Tři tečky říkají strašně moc.

elaxon 17. listopadu 2009 14:01
Ne, nemá to ani A4ku...
A se startem nepočítejte, neschválí mi ji :)
I'am too fucking busy and vice versa.

Arachnid 17. listopadu 2009 13:57
Jdu to přečíst, snad to není pětistránkový sloh. :-D

Takže očekávejde start hry. ;-)
Tři tečky říkají strašně moc.