Devět světů (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Devět světů

Pán Jeskyně:

Devakar

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Devět bran každá s jedním světem svázána. Devět světů každý k poslušnosti přinucen. Děvět přiběhů žadný neni ukončen. Devět životů žadný neni ušetřen. Kdo vše přežije?

Klíčová slova

Tato jeskyně nemá nastavena klíčová slova.

Jaké hráče:

Soukromá hra

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (3/3) Eiris, Erinye, Kelzat

Příspěvky ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

Vypisuje se 19 z celkem 19 příspěvků1

Pán Jeskyně - 4. února 2023 20:34
Pán jeskyně Devakar

zabralo to několik cest a musel jsi doplňovt palivo mohl jsi využít počítače vedení a další vci pro svou základnu ale více jsi toho musel prodat i když dost pod cenou i tak ti to hodilo půl milionu.
Komory byly stále funkční.

Průměrné ženy měli v bordelu své užití ale moc sené nebyly dostl jsi je dva tisíce za kus a podařilo se ti jich chytit jen šest.

Pán Jeskyně - 25. prosince 2021 22:33
Pán jeskyně Devakar

"Ano takvá mladá ruska." Pronesla klidně. Světle hnědé vlasy zelené oči. Oznámila ti klidně.

Podívala se na tebe když jsi to udělal. "A opravdu je pravě te´d čas Guvernére? máte už hodně dětí." Upozornila tě opatrně ale něják se nebranila a začala ti spouštět kalhoty.

Některým se to nelibilo ale zdálo se že se zatím budou chovat slušně bohužel jejich chovaní i organizace byla přiliš chaotická na pohled než aby si ziskal nějákou slušnou představu o jejich fungovaní.

Pán Jeskyně - 21. srpna 2021 22:09
Pán jeskyně Devakar

Na druhou stranu se zdá že flotila ovládá vody kolem evropy takže žadná velká invaze se čekat nedá.

Doběhnul jsi tam sice jsi se trošku zadýchal ale zjistil jsi snadno co se děje. Skladiště bylo v plamenech kolem vladl zmatek jak se ho snažily uhasit. Nezdálo se že by ti někdo věnoval pozornost ze tvch lidí ale nezdálo se že by se požar zatím šířil dál

"Hračka" - 11. dubna 2021 19:41
"Hračka"

Princezna Luna

V děsivém shonu podnětů, které můj život obracejí vzhůru nohama jsem ani nezaregistrovala příchod podivného střízlíka, maličkého tvora. Teprve až v okamžiku, kdy se na mě přestane voják sápat, a vedle sebe spatřím stín, a postavu mohutného tvora, si uvědomím i přítomnost skřeta(nebo co to je) a jeho slova. "Cože, jak víte, co, co myslíte zájmem o kněžky?" Vůbec mě ani nenapadlo se pokusit utéct, nebo alespoň volat o pomoc. A reaguji skoro tupě, nebo omámeně, stresem strachem, na to jediné čemu rozumím, jeho slova. "Co, co je tohle?" Pohlédnu na tvora, trola, a polknu. "Ty řetezy?" Nežli si moje mysl, plná stresu z šoku uplynulých okamžiků uvědomí k čemu by na takových místech mohly sloužit, moje tělo to poznává prakticky. "To přeci nemůžete! Nemůžeš! Ne! Jsem rpincezna! Princezna ty jedno zvíře!" Ovšem než stačím větu dokončit, mám sevřené řetezeruce, i krk. A nohý následují vcelku záhy. I když se snažím kopat. "Ne! Nechci! Nechci! Nesmíš!" Avšak když kopnu ve směru který trol asi očekával, nebo měl jen štěstí, uvízne mi noha v jeho tlapě a pak není problém mi ji sevřít řetězem. Poslední úd sebou ještě chvilku kope, než je i ona uvězněna, a já visím jako nějaká loutka na provázcích, na řetězech za krk, ruce i nohy. "Jsem jak loutka, loutka ty zvíře! Zvíře co chceš!?" Začnu sebou smýkat, neboť po zaklapnutí řetězů moje tělo zčásti povolili, ale jen proto, abych cítila a pochopila mojí loutkovou bezněděj. Sice mě za ruce a nohy neovládají v pohybu, ale. "Ne! Né! Milost! Nechte mě jít, jsem bohatá, bohatá, zaplatím! Matka zaplatí! Ne! ne! Milost!" Naprosto bezmocně mě, loutkář, nutí k jedinému pohybu. Pozvolnému klesání na jeho úd, jemuž se díky omezení řetězy na nohách i rukách nemohu nijak hýbat či pohnout. A brzy cítím jak je můj klín nabodáván na úd tvore, trola, jako když si hraji hroznovým vínem a vlastní vahou kuličku nechávám najet na párátko abych si jej labužnicky vsunula do úst. Připadám si nyní naprosto stejně! naštestí upadám do milosrdného bezvědomí jak se moje kundička tlakem, tahem a nucenou rozkoší rozevírá aby pojala úd a moje vlastní váha ji nasazuje na žalud a tak poslední co vidím, je pohled na scénu mojí společnice, jenž visí pod koněm a škube nohami v podobném sledu jako já, neb do ní proniká to samé/podobné, na co já se sama nabodávám!

***

Probouzím se, a chápu, že je něco jinak. Ještě sem si ani neuvědomila ten hrozný noční sen, protože následný spánek byl tak bezesný a hluboký, že se z něho dříve probralo mé tělo nežli mysl. Te tu chladno, do těla mě něco píchá až řeže, cítím nepříjemné mazlavé vlhko a puch. Také sem doléhá nějaký hlas, zvuky. Ještě než si uvědomí co se mi zdálo, tedy jaká noční můra mě mučila, chápu, že nejsem ve své prosluněné komnatě, na jemné posteli, daleko od hluku a pachů. Kde jsem? Co se to děje!?

Otevírám oči, je tu přítmí, a uvědomuji si, nějakým zvláštním smyslem, a tupým pocitem v podbřišku, že ten sen byl až moc živý, a cítím jeho následky. Byl to sen? Přejedu si dlaní po podbřišku a cítím nepříjemnou pravdu, že z toho snu je ve mě více než noční vzpomínka! (:D) Náhle se však otevřou dveře cely. První myšlenka by byla na útěk, ale když si náhle uvědomuji svůj stav po noci, vzmohu se jen na pohled otočením hlavy. Nahé děvče, dívka! Naštěstí to je pro mě úleva, neb nepocituji takové nebezpečí, jako kdyby vstoupil někdo kdo mi chce ublížit. Její oslovení, příkaz mě však zarazí, a nebít tu tak chladno, asi by mě opařil. "Co?" pronesu jako nejobyčejnější otázku na takový povel. Avšak pak, snad to je ten tlak v podbřišku, mě něco zlomí. "Oni! On!" Jako bych nemohla dát dohromady větu a myšlenku, i když myšlenka je více než jasná. "Je to ve mě?!" Pronesu a roztáhnu nohy, jak si dívka přeje. Nečekám slast jež by mi jinak takové děvče mělo působit. Cítím spíše, nechuť, ale i jakousi nutnost. "Zbav mě toho!" Pronesu. A zadívám se směrem k otvoru v stěně. "Kde to jsem? Co, co semnou bude! Co mi chcete?" Pronesu a už přemýšlím, kolik by mě asi stálo, aby mě děvče pustilo ven, nebo jak dlouho bude trvat, než mě královna vykoupí a nechá dovést zpět do bezpečí a pohodlí!

(honem, honem, už se těším jak budu seznámena/obeznámena s mým novým účelem a použitím)(nejlépe osobně)

Kouzelnice iluzí Lota

Při pohledu na trola jenž se nenechal zmást mojí iluzí polknu a pokusím se rozeběhnout od té bestie, ale jsem chycena! "Pust mě ty zvíře!" Zařvu, ale místo toho, aby mě trol pustil, táhne si mě k sobě. Jeho řetězy se jako živé omotají kolem mého těla a uzamknou zámky na zápěstích, kotnících, krku. "Co! Co?!" Než stačím úplně pochopit, už mě však tlačí na svůj úd! "Ne! Ne! Pomoc! Né!" Vyhrknu a snažím se škubat rukama, nohama. Ale odpověď je jen řinčení řetězů. Pokusím s předklonit, zaklonit, stočit doprava, doleva. Jen mě začne dusit obojek na krku. Ale osudu neuteču, tedy se z něj nevykroutím! "Né! Né! Uáááágh!" Jak do mě trolův úd zajíždí, tedy já na něj nasedám vahou i posunem trolích pazourů, snažím se sevřít stehna co nejvíce k sobě, ale řetězy na kotnících to nedovolují, takže nakonec na penisu sedím, stojím, jak to jen říci, celou svou vahou, mimo odlehčení řetězy na rukách. Úd je mohutný, tlustý, dlouhý a vůbec to není příjenné. Jen něco nesmyslně hakám, než začnu cítit, jak se trol pohybuje, a každý krok mě nadhodí a pak zase stáhne na penisu jako pohyby kopulace. "Ne! Ne! Nehýbej se!" Pokouším se škrápat rukama, ale jen mi nehty a prsty kloužou po jeho kůži. Pokouším se kopat, ale jen tím více kmitám tělem, takže mozek říká, abych toho nechala, ale nechuť k pohybům mě nutí kopat dál, což vede k dalším pohybům. A pak to citím! "Bhléééé!" Začnu se dokonce dávit a hekticky dýchat, funět, ne vzrušením ale šokem, jak mi do lůna prudí husté, nechutné, husté bahno trolího sémě. Mám pocit, že nemohu dýchat, a dávením sebou začnu škubat, což vede k dalším pohybům, a dalšímu tlaku v mém klíně. Navíc pohyb rytmických krků neutuchá, a opět to ucitím. Moje síla ochabuje, stejně jako pohyby, kromě těch, jenž dělám mimoděk tělem při chůzi trola a nemohu je zastavit. "Ne! Ne!" Křičím a při potkání kdejakého tvora, i když nepřátelského vřískám o pomoc, ale také sténám, hlasitěji a hlasitěji. Až nakonec dávky mlíčí, únava, a pohyby nahoru a dolů přivedou k orgasmu i mě! Zavřeštím, neboť nechci vyvrcholit, ale tělo mě neposlouchá! Vyvrcholím a následně ucítím další horký tlak do lůna. Krok za kromem, mě trol někam odnáší, a pohyby mi splývají nakonec v jeden, rušený jen orgasmy jen do mě pumpuje, a mými vyvrcholeními. Nakonec mě v únavě splývají i desítky trolích vyvrcholení a mích orgasmů, až milosrdně omdlím, i když v poslední myšlence vím, že to moje prznění nezastaví...

***

Probuzení je otřesné. Jako by mi někdo do těla vlil klínem nějaký pálivý lektvar, cítím ho od žaludku dolů až po stehna. Je to nechutné, hnusné a horké. Uvědomuji si co se děje, jsem navěšená na trolu, jako, jako jeho hračka! Náhle však cítím, jak mě nějaké ruce odpoutávají, neboť sevření skruží povoluje. Napřed nohy, pak krk, nakonec i ruce. Ještě jsem nabodnutá, nasazená na údu, ale něčí ruce mě z údu zvedají. "Děkuji! Děkuji! Děkuji!" Pronesu napřed tiše, ale pak spíše až histericky, a vrhám se k nohám ženy jenž stojí naproti mě. Všimnu si náhle, jak na sebe hledím, že mi to bahno semene vytéká z lůna, jak bylo přeplněné, a zatvářím se znechuceně, ale také vyčerpaně a zoufale. Teprve nyní si uvědomím, že žena jenž dala povel k mému odpoutání je démonka. Ale můj mozek zmožený všemi těmi orgasmy není sto to moc chápat, ani řešit. V louži trolího semene obejmu její nohy a vzlykám. "Děkuji! To, to bylo hrozné! Děkuji!" Vzlykám ze sebe, a nejsem schopná se postavit. A odevzdaně, aniž bych řešila co mi to podává, nechám nalít jí do hrdla onu tekutinu. A dokonce naprosto nedůstojně misku s tekutinou chtivě sevřu a vše vypiji do poslední kapky a ještě si krknu, jak jsem žíznivě hltala. Teprve nyní si začnu uvědomovat, s myslí osvbozenou od neustálého rytmického pohupování mím tělem z něhož sem šílela, co se děje. Koukám na démonku, a bezbranně se nechám postavit dvěma orky, stojíc na jakémsi pódiu. "Zboží?" Pronesu nechápavě a pak se podívám okolo. "Kdo jste? Kde, jsem?" A když pochopím, že to na čem stojím je jakési pódium kolem kterého je spousta, bytostí. Zadívám se na démonku. "Co chcete?" Ovšem moje mysl najednou cítí i něco jiného. Jakési horko v klíně, ale horko které nepřichází ze semene, dokonce už není jen v klíně, ale i v mých prsech. Pohlédnu na runu na mém přichu. "Co to je?" A uvědomím si, že to horko stoupá, ale nepálí, spíše jen, dráždí. "Co jste mi to udělali? Co to je?" přejedu po runě dlaněmi, ale náhle rukama sjedu ještě níž, do klína! Je to tak příjemné! "Tak horké." Hlesnu a porozhlédnu se po okolí. Vidím všechny ty lidi. Oni koukají na mě! Každý kdo na mě čumí mě vzrušuje. Cítím jejich vzrušení nad mým tělem! Uvědomuji si, že jsem nahá! A ony jsou vzrušení. Nemohu to vystát, je to tak horké, ale tak ponižující! Všichni ti samci okolo! "Co se to děje? Jak to děláte?" Pronesu na démonku a současně prsty zakouzlím gesto magické formule a zneviditelním se! Sešlu na sebe neviditelnost (tedy si to myslím)(hihi) a zajedu rukou do svého klínu, a druhou rukou si sevřu jemně prso a napnu bradavku. Jsem tak nadržená jako všichni ti samci dohromady! Musím se ukojit! Začnu masturbovat, hladíc si kundičku,neřešít trolí semeno jenž ze mě stále vytéká, aspoň prsty příjemně kloužou v horkém klíně. Ale žádné uspokojení necítím, musí se dráždit víc a víc, a přitom mám pocit, že mé vzrušení ze samců okolo jens toupá, místo aby ho ukájejí tišilo. Jak ponižující, ještě že mě nevidí, jak masturbuji jako nějaké zvíře na podiu díky jejich společné touze co cítím! Všech kdo přišli kolem pódia na trh s otroky!

Bardka Lyra

Změna v mém životě přišla vcelku nečekaně, ale oproti prvotní zkušenosti, jenž pro mě byla šokem a hrůzou, jsem tuto druhou přijala naprosto mlčky a bez velkého zájmu. Nic se pro mě přeci nezměnilo, jen budu patřit někomu jinému. Spokojeně jsem si pohladila svá krásná mohutná ňadra plná mléka, jenž v nich bylo neustále, snad díky množství mnou porozených démonů. Jsem spokojená sama se sebou! Jsem na vrcholu oblíbenosti svého bývalého pána, a nyní s mnohem vyvinutějšími tvary tomu nebude brzy i u toho nového. Jen co ještě jednou zanoří úd do mého lůna, a jen co do své mordy znovu vsune má nádherná plná prsa!

Obskočil mě již několikrát, a ještě jednou, dvakrát okusí mé kvality a určitě budu jeho favoritkou! Mám k tomu všechny tři předpoklady, hlas, cecky i kundu! Brzy se opět budu pojit drahým vínem, uzobávat vznešené ovoce a vychutnávat si slast z milování a opojení mojím postavením. Ten den se blíží, ne, už je tady! Vedou mě k zlatníkovi, šperkaři! Jak jinak oznámit okolí, že jsem nová favoritka pána, nežli ozdobením mého již tak nádherného těla? Doufám, že dostanu nějakou pěknou korunku, jenž podtrhne barvu mých očí! Krásné modré kameny v žlutém zlatě! Nebo řadu perel, omotanou kolem bříška! Kolem krku si je může dovolit kdekdo, ale kolem bříška, to už musí být nádherný řetěz, ukazující mé postavení. Zalituji, že nejsem těhotná, byl by totiž ještě delší, a krásně se vyjímal na mém bříšku, velké bělostné perly, kolem dokola, jako krůpěje mléka z mých prsů. No možná by to mohla být i nějaká sada náramků, vždy sem měla ráda šperky, určitě si vyberu!

Trochu mě udivilo, že jsem se ocitla v jakési kovárně. Místo šperků tu vidím jen jakési řetězy, pláty a další podobné, ne příliš honosně se tvářící výstroj. Své prvotní zklamání dám sice najevo, přeci jen jsem favoritka, ale nechám se ubezpečit, že se samozřejmě nebude šetřit, a bude to všechno v prvotřídní kvalitě. Alespoň takový je můj plán. Očekávání. "Vy jste šperkař?" pronesu trošičku nedůvěřivě, ale pak se uklidním. Moje myšlenky se odeberou do říše snění. "Ah, už rozumím! Nebude to šperk, ale zbroj?" Představuji si krásnou zbroj, napůl mě odhalující, zpola na mě držící drahé kameny, runy a drahé látky. "Takže proto jsem v kovárně?" pronesu a nechám se měřit, a spolupracuji s nadšením, jak na mě kovář připíná nejrůznější popruhy, řetězy a spony. "Řetězy a popruhy, takže to pak ponese nějaké pláty?" Zeptám se během měření a upínání řemenů u mých ramen a pažích. "Doufám, že hruď budu mít volnou, takovou krásu bych neměla schovávat že ne? A dýchání, musím mít volný hrudník kvůli mému hlasu. Ale dole pod prsy by mohl být nějaký zdobený plát!" Nadhodím svůj nápad na vylepšení. A vypnu hrudník. "Krásný že? Chcete si jej přeměřit?" Pronesu, jak vystavuji hrudník, ne ani tolik pro to, aby vzal jeho míru, jako spíš aby ho pochválil a já mu benevolentně dovolila se s ním polaskat. A zatímco měří a zkouší další části popruhů a řetězů, přemýšlím, cože to asi bude. "Nebude ta zbroj moc těžká?" Zeptám se a prohlédnu si popruhy na rukách a zápěstích. "Zahalí mě úplně celou?" Ještě se zeptám, v obavách, aby to snad neubralo kráse mých křivek.

Když je na mém těle většina popruhů, řemenů a dalších součástí, zbroje, upevněno a přeměřeno. Jsem odvedena do sousední místnosti. "Výběr materiálu že?" Pronesu s jasným očekáváním, že když už je vše změřeno, budu si muset vybrat materiál, ozdobení, kameny a další ozdoby pro mou zbroj. O tom, že tu jsou drahé materiály na zbroj svědčí i mohutný trol, který je v místnosti, a který je určitě hlídá. K mému údivu tu však žádné drahé kovy, kameny, materiály, a ani pokladnici nevidím. "Nevidím nic na mojí zbroj." Pronesu trochu udivěně a sleduji úd trola, i jeho ohromnou konstituci. Ale jinak mlčím, a pozoruji kováře, jak začíná na trola upevňovat řemeny, popruhy a další součásti zbroje. Poněkud nechápu, proč té, kterou na mě měřil, jenž má mezi mnou a trolem jedinou součást, tu řemen, tu popruh. "Tomu nerozumím, proč měříte jeho?" Zeptám se udiveně. A přemýšlím co může takový trol společného s tím, aby byl poměřován mojí zbrojí. To, že nás tu zamkli a defacto uvěznili, tedy mě, jsem ani nezaregistrovala. "Co to bude za zbroj?" Pronesu zpočátku se zájmem, ale můj hlas poněkud klesá, jak si uvědomuji nějaké nesouvislosti s tím, že to nebudí moc dojem šperkařství, ani zbrojířství. Mám neblahé tušení, že se mi nebude odpověď tak zamlouvat, jak jsem si vysnila...

"Hračka" - 11. dubna 2021 17:29
"Hračka"

Princezna Luna
https://rule34.xxx/index.php?page=post&s=view&id=4286253

Otrokyně penisu (pokud v sobě nemá penis je paralizována)

při orgasmu -
Obnova (magie při orgasmu obnoví HP nositele, stejně jako jej zbaví nežádoucích účinků a efektů)
Posílení (magie při orgasmu posílí nositelovu sílu, výdrž a rychlost, stejně jako sexuální pud a touhy)
při napumpování -
Vzkříšení (po oplodnění, ke kterému vždy dojde, začne v lůně život jenž je nezávisle na vůli matky obětován při utržení vážného zranění a její nositel i ona jsou vzkříšeni a posíleni měrou, jak moc byl plod blízko porodu, neboť každé další napumpování semene jej posiluje)(pokud není plně vyvinutý plod spotřebován vzkříšením, místo porodu je pozřen a nositel eflky obdrží trvalý bonus k HP a síle)

Bardka Lyra
https://rule34.xxx/index.php?page=post&s=view&id=3208967

Kaskáda slasti (každé její vyvrcholení je kumulativně delší nežli předešlé)(až do naprostého omdlení jenž stav resetuje)

při orgasmu -
Výkřik blaha - paralizuje všechny nepřátele kdož zaslechnou její orgasmický řev a to po dobu celou dobu kdy v orgasmu řve (prodloužené orgasmy)(zvýšená hlasitost)

při napumpování -
Ozvěna z lůna (čím více v sobě má spermatu tím je hlasitější)(neboť naplněná děloha zespoda tlačí na plíce a pomáhá vydechování a řevu)

Zpěvy:

chrochtání blahem - při pomalém šoustání či malé délce orgasmů - poskytuje bonus morálky všem spojencům kdož jí slyší +33%
sténání slastí
při rychlém šoustání či střední délce orgasmů - poskytuje bonus morálky spojencům všem kdož jí slyší +66%
vřískání rozkoší
při extrémně rychlém/dlouhém šoustání či dlouhé/propojené délce orgasmů - poskytuje bonus morálky spojencům všem kdož jí slyší +99% a redukuje dobu mezi orgasmy spojenců o 50%

Kouzelnice školy iluzí Lota
https://rule34.xxx/index.php?page=post&s=view&id=4599155

Nadržená fena (chce být/potřebuje šukána tím víc, čím více samců je v jejím okolí)

při orgasmu -
Neviditelnost (sešle neviditelnost na spojenecký cíl)
Dvojník (sešle iluzi spojence na kterého se zaměří nepřátelský útok)
Blažená tvář (sešla nad sebe na oblohu obraz svého obličeje při orgasmu)(pobaví spojence)
Oslepující blesk (záblesk který dočasně oslepí nepřátele jenž hledí směrem na některou z jejích iluzí či jí samotnou)
Znak věrnosti (sešla nad sebe na oblohu obraz znaku/vlajky svého majitele aby všichni viděli komu patří/a jehož armáda přichází)
při napumpování -
Mléčné iluze (při napumpováním semene začne její mléko proudit z prsů úměrně množství do ní pumpovaného semene, vytvářejíc odpařováním na horkém těle mlžný opar, síly a rozsahu dodaného mléka/mlíčí jenž všem nespojeneckým bytostem jenž jej vdechnou navodí omámení/iluzi)

"Hračka" - 5. srpna 2020 09:57
"Hračka"

Sania

Ve dveřích nebyl vůbec ten koho jsem očekávala! Jakési ohromné zelené stvoření s kly, vypadalo příšerně, divoce a nebezpečně. Asi jako divočák, když ho někdo vyruší při skákání na bachyni. Naštěstí se nevrhnul na mě, ale na mého nevlastního bratra. Krátký pohled na to, jak ho rozmáznul po stěně, jakoby snad říkal *Promiň* Ale vůbec ni takového v tom nebylo. Jediné poselství bylo *Radši ty, než já!* Což jsem dala najevo okamžitě tím, že jsem seskočila z postele, a než se ork, teď už jsem poznala, co to je. Rozhodl, zda budu zajímavá kořist, nebo bratr mající bližší vztah se stěnou a omítkou představuje ještě nebezpečí, nechala jsem oba za sebou zapomínajíc na oba ve stejnou chvíli. Jeden byl má noční můra dříve, jeden byl strašákem co mě vyděsil nyní. K oběma jsem měla asi stejný vztah! Od té doby, co mě jeho otec přivedl z ulice, jsem musela oběma odevzdávat, daň, a myslím, že byli přeplaceni dost na to, kolik, či spíše jak málo jsem za to dostávala. Vlastně si ani nejsem jistá, zda to byl skutečně můj otec, můj původ byl trošku nejistý na dítě z ulice, ale když mě vyhledal a sdělil mi, že se o mě bude starat, protože nevěděl, že moje matka s ním čekala mě, a až nyní mě našel, byla jsem šťastná. Až do doby, kdy jsem zjistila, že mu mám, matku nahradit. Ne jeho, ale mojí, tedy jeho vlastně taky, ale ne matku, jako matku takovou. Ale to zůstalo za těmi dveřmi! Navždy! Musím pryč, něco se tu děje, ošklivého!

Můj útěk, svoboda, odpoutání se od tohoto domu netrval dlouho. Vlastně jen asi několik kroků, když jsem se srazila s nějakou, ženskou. I když vypadala divně, divoce, nadrženě a chlípně! Snad bych řekla i krvelačně. Lovkyně! "Né! Pusť! Né! Mě něchceš!" Pokouším se jí několikrát vytrhnout, dokonce s ní bojuji, zápasím, zapírám se nohama o rám dveří! Vždy jsem chtěla z tohodle prokletého domu, i když jsem nevěděla kam, a nyní se snažím vzepřít nohy do zápraží, aby mě lovkyně nemohla odvléci ven. Jaká ironie! Další chvíle jsem měla v úmyslu strávit prosbami, aby mě pustila, ale to mě dotáhla k něčemu co vypadalo jako klec na voze. Tedy, byla to klec na voze! A uvnitř byly další ženy a dívky. Pomyslela jsem, že náš osud bude krutý! Budeme odvezeny jako dobytek vítězi? Ale ani tahle představa nebyla nic s tím, jaká byla pravda. "To ne! Nemyslíš to vážně! Co je tohle? Za zvrácenost!" Nedá se říci, že bych opěvovala zařízení které vidím, ale nejspíše právě tak asi má můj děs a hnus působit, aby plnilo svůj další, psychologický účel. "Přeci nemůžeš! Nesmíš! Mě k tomu přivázat!" I když připoutat by bylo asi výstižnější. "Nemůžeš, to nedovolím!" Začnu sebou kroutit, strkat. Bojovat. A prohrávám. Jedna i druhá ruka je připoutána. Pak nohy. Dokonce i krk. Vše mám upevněno v jakémsi postroji, řetězech, držící mě ve voze tak, že nemohu z, údu, nijak vyklouznou, vykroutit se, nebo jinak odolávat jeho zasunutí do mě. "Vyndej to ze mě!" Kroutím se, jak to není nejpohodlnější. Jenže to není nic proti tomu, co nastane, když se vůz dá do pohybu. A nejsem jediná, kdo se rozvřeští! "Ona se to hýbe!" Zavřískám "Hýbe se to!" A začnu řvát. "Zastavte! Zastavte!" I když nespíše na mé volání nikdo nereaguje. (i když zvrácenější by bylo zastavit, prozatím a vysvětlit mi v klidu a mile, že pojdeme dál a hýbat se to ve mě bude, celou cestu) Řvu, asi jako mnohé další dívky, a snažím se vykroutit z postroje. Tím si ale jen rozedřívám kůži na zápěstích a u kotníků. Vykroucení nepomáhá, jen mě více dráždí, a během několika dalších desítek, možná stovek metrů se udělám. "Ne, ne, nchci, zpomalte ... já ... přeci.... já! Ááách! Ách! Už .. Už dost!" A to jsme se dostali ani ne k bráně města! Po několika dalších orgasmech, jenž museli být vykoupany celími mílemi a hodinami jízdy, začínám, či spíše pokračuji v prošení, žebrání, a brečení. "Plo ... plo ... ším ... došt!" Slintám, napůl blahem, napůl v bezvědomí. Jak mě to stále šuká. "Do... do... oóoooo!" Ohodnotím jízdu dalším vyvrcholením, jenž je častější a častější, a já ho však cítím méně a méně, jak moje hlava bloudí někde v rovinách mimo mé tělo, i když spíše nikde. I když stále ještě vnímám. Což se za několik dalších mil málem stane, ale vůz najede na nějaký hrbol, jenž semnou pohodí, a ještě mě trochu probere. "Divně ... divněcítím ... ploš .. cím... blá .. blásním .. nech ...ci ... už". Hekám ze sebe spíše setrvačností, protože už ani nemyslíma nevím, co říkám. Několikrát se ještě udělám, z pst mi tečou sliny bradu, krk, po prsech. "Plošch?" Je moje poslední slovo, co se ještě podobá lidskému, než se moje komunikace změní na sliny a jejich bubliny u pusy. Kundičku mám šukáním v jednom ohni, požáru. Orgasmy cítím stále méně a méně, ale jsou častější a čaštější, frekvence mezi nimi mizí a mizí, až zmizí úplně, a mám nekonečný orgasmus, tedy dokud neomdlím ...

...

Probuzení je, divné, není vůbec příjemné, je mokré, studené, ale taky trošku. Uspokojující. Cítím v klíně oheň, žár, nebo kdoví jak to popsat. Pálí mě zápěstí a kotníky od řetězů. A, teče po mě voda ze džberu. Okamžik si myslím, zda to nebyl sen? To co se včera stalo. Ale ne, je to moc reálné. "Ach!" Spíše si povrdechnu. Pokusím se vstát, trochu se zamotám, ale žena mi pomůže, a, vypadá docela starostlivě, mile, příjemně. A děsivě. "Dě... děkuji!" Vlastně jsem neměla dlouho za co děkovat, ale ona vypadá tak, mile. Podkuji jí opravdu upřímně, že mi pomohla vstát. Jde mi to nějak divně obtížně. Asi jsem ještě unavená. Ovšem hned poté co se postavím, jsem někam vedena. A chápu! Podium! Okolo dav. *Nejsou to lidé!* Ale to nedokáži tak docenit. *Podium!* Nadechnu se. *Oni nás budou dražit!* Ovšem nemám vůbec možnost protestovat, přemýšlet nad tím. Protože si uvědomím že je něco špatně s nohama. Pohlédnu dolu a. "Co! Co to je!" Dokonce se na okamžik zastavím, dokud nedostanu pobídku k tomu, jít se ukázat. Vůbec nevnímám co se děje. "Co to je?" Pokusím se sklonit k nohám, ale když se jich pokusím dotknout. *Ne!* Ale ano. *Ne!* Necítím jak se jich dotýkám, protože moje ruce, moje ruce na sobě mají podobná kopyta, jako mají moje nohy, a necitlivá kopytovina není něco, co bych čekala jako můj hmat! Zvednu kopyta před sebe, k prsům. A začnu se jednoho dotýkat druhého. Ale skoro to necítím. Třu jedno o druhé, ve snaze je, sundat. "Ne! Ne! To není moje! Sundejte to!" Snažím se. Když zaslechnu někoho, jak říká něco o. O čemžeto? Na okamžik přestanu třít kopyta. "Hříbě?" Pohlédnu na samici, asi dražitelku. Pak na sebe. Na dav. "Nejsem řádné hříbě!" Pronesu, dokonce si na okamžik přestanu třít kopyta. Ale než se rozkřičím, slyším něco co mě šokuje ještě víc. "Hříbátko ... připouštění?" Nechápu, dokud nepronese ještě horší "Chovné stádo?" Oči se mi promění v dva ohromné kruhy jak je vytřeštím. "Chovné stádo?! Nejsem klisna!" A pokusím se uchopit jedno kopyto zubama a stáhnout tu rukavici co mám na svých rukách nasazenu aby vypadala jako kopyto. Necitlivost moc nepomáhá, ale nejde mi to o nic lépe díky tomu, spíš hůře! Pokusím se zakousnout do druhého kopyta! Dokonce si pomáhám jazykem, i když není možné ho omotat kolem kopyta a stáhnout ho. Ovšem asi jsem to neměla dělat! Během okamžiku mě totiž chytnou dvě ženy a narvou mi do úst, ohlávku! Udidlo! Prostě něco koňského do úst! https://i.etsystatic.com/11855363/r/il/fc7ad5/1426954957/il_794xN.1426954957_jraw.jpg - https://i.etsystatic.com/11855363/r/il/726d19/1426953629/il_794xN.1426953629_qeab.jpg Nemám moc šancí! Pokouším se jazykem jakousi, vzpěru, odtlačit od úst, ale vůbec to nejde. Když se do ní zakousnu, a pohnu hlavou, jen se hýbe společně s ní. Pokouším se prostrčit jazyk ven, zeshora, zespoda. Jde to, ale pak když se pokusím promluvit to vůbec nezní jako já. "Hunhehhe hmi hto!" Vyjde z mých úst, když je ohlávka tam kde má být. A ani zopakování nezní jinak. "Hunhehhe hmi hto!" Takže se pokusím jen zopakovat svou poučku o rozdílu anatomie člověka a koně, že nejsou schopni rozpoznat že"Hwa hnelhnem hlihsna!" Jenž vede k tomu, že skončím s pokusy o mluvení a začnu se pokoušet opět ústy stáhnout rukavice s kopyty (myslím si, že to jsou jen nasazené rukavice) což ale nejde, a jen to nepříjemně tlačí a štouchá do udidla co mám v rozevřených ústech jenž nemůžu úplně zavřít. Takže po kopytech tečou mé sliny. A po několika pokusech se k nim dostat zuby, naprosto marnými, protože jen koušu do udidla, to vzdám. Až teď si uvědomím, že, že skoro nevidím! Jen před sebe, ale nevidím napravo ani nalevo! Tedy jen jaksi černé stínovité, nic, kromě průzoru, tedy spíše výseče před sebou. To není ani třetina toho, co jsem vídala dříve, spíš, pětinka? Pokusím se podívat, tedy instinktivně očima zahnout, ale vidím jen chránič. Takle to nefunguje! Musím natočit hlavu, nebo celé tělo! A přitom cítím tah na uzdě, jak mě, někam táhnou. Musím hlavu a celé tělo nasměrovat tím směrem, a jít. Poslušně! I když trochu klopýtám.

Předemnou stojí ona! Drří v ruce opratě a podle toho, co právě proběhlo, mě, předali! Je to? Ona mě koupila? Co je to zač! Co?https://rule34.xxx/index.php?page=post&s=view&id=3213566 Není to člověk! Není to ani elfka! *Co je zač?* Pomyslím si, a natáhnu ruce, vlastně kopyta k udidlu abych si ho vyndala z úst, nebo stáhla z hlavy. Ovšem jak necitlivé kopyta jen přejedou po koženém postroji, aniž bych to nějak cítila, kromě dotyku obličeje. Jsou velká, a necitlivá, ne jako prsty, nedokážu je odhadnout. A pokus zachytit malý kovový klips, jakousi přezku, zavřenou při nasazování, je směšný. Kopyta ji míjejí o celé míle, aspoň mi to tak připadá! A i když na ní kopytem náhodou natrefím, ohromná plocha kopyta nemá cit, ale ani velikost, abych ji mohla uchopit, natož otevřít! Přesto se snažím a třu kopyta o svorku, dokud pochopím, že to nejde. Ještě si přitáhnu kopyta k pstům, ale už se ani nepokusím, pochopila jsem, že udidla se nezbavím. Nebo kopyt se nezbavím? Vlastně obojího!

Asi se bavila mým marným pokusem, ale netrvalo to věčně. Vzdala jsem svůj boj s uzdou, tedy jejím rozevření. Prohlížím si jí! Vypadá, divně! A pitom. Nesmírně zvláštně a, nádherně! Krásně! A! Tohodle jsem si nevšimla, ne v prvém okamžiku, viděla jsem, že je jiná, ty uši, barva, dokonce jsem snad zahlédla, ohon. Ale tohle! Hledím na něco, co i kůň má, menší, nebo aspoň, moc jsem si s koňmi nikdy nerozuměla, natož jim tohle sledovala. Ale! Tohle je něco! "Hehhat?" Pronesu ze sebe skrze udidlo. "Ahle, hejshem hehci hůhň. Hehshem." Pronesu a ještě, ani nevím proč. Ze řeknu své jméno. I když zkomoleno udidlem zní asi jako "Sanhhhniha" Což se mu vůbec nepodobá (Sania může být tak až moje koňská zkomolenina)

Pán Jeskyně - 1. června 2020 08:33
Pán jeskyně Devakar

//sem asi omylem smazal tvůj hod mužeš to zopáknout?

Pán Jeskyně - 23. října 2019 19:37
Pán jeskyně Devakar

//proti smázaní

Pán Jeskyně - 19. září 2019 14:54
Pán jeskyně Devakar

//

Pán Jeskyně - 11. srpna 2019 22:55
Pán jeskyně Devakar

//proti

Pán Jeskyně - 27. června 2019 18:54
Pán jeskyně Devakar

//ppp

Pán Jeskyně - 21. dubna 2019 21:54
Pán jeskyně Devakar

//proti

Gal-hat (hustý střík) - 25. prosince 2018 17:18
Gal-hat (hustý střík)

Hostinec u Vydojené kravičky

Poté co z vývěsního štítu, pohupujícího se ve větru spadnou krůpěje mléka přímo na mě, napřed se olíznu a když si konečně uvědomím, pocítím žízeň, pohlédnu vzhůru na samodojící děvčátko a zapřemýšlím, což je u mě docela výkon, zda je to proto aby mléko nahánějící žízeň udržovalo hosty uvnitř, další vhánělo do hospody, nebo prostě to je jen pro pobavení toho, že děvče pijící své mléko z misky se tak vlastně sama nemůže svého mléka nabažit, ukojit žízeň, protože čím víc pije, více žízní! Takže její dojení a pití mléka je vlastně na vývěsním štítě taková uzavřená, průtoková fontána, nebo ohřívač? Mlsně se olíznu.

Vrcení zadečkem dívky upevněné, uvězněné na doživotí v postroji zvířecího zápřažného odpočívadla mě dráždí, mám chuť se zasunout. Ovšem při pohledu na dívčinu hlavu, jak vidím její klapky na uších i očích pochopím, že vůbec nereagovala na moje láskyplné promlouvání k jejímu účelu, jemuž slouží, ale jen živočišně reagovala na moji přítomnost. Penisem přejedu mezi jejími půlkami, chvilku jezdím v kopulačních pohybech údem mezi jejími půlkami tak, že mám penis položený v úžlabině jejího zadečku, dokud poněkud netuhne, a bavím se dívčininým hluchým a slepím kroucením a podbízením. Pak penis, žalud přiložím k její kundičce, ale žaludem jen hladím, kroužím a dráždím její vchod, aniž bych se zasunul. To nechám pak na nějakém zvířeti za dva dny. Do té doby, jí nechám snít o tom, co mohla mít a jak jsem jí vydráždil, tak nadosah spojení. Penisem jí ještě poplácám po zadečku a pak bez rozloučení, stejně mě nevidí a neslyší, odejdu, jen sleduji její kroucení a škubání zadečkem proti vzduchu a mému dávno zmizelému a již pro ní neexistujícímu penisu a očekávající slast spojení. Jsem se svou hospodou, připraveností na zákazníky, jejich zveř a úpravou okolí spokojen!

...

Prohlédnu si všechny tři minotaurky, a tělesně jsem s nimi spokojen. Nosit moje teleta by mohly! Jejich těla jsou dobrá k tomu, aby porodily silné, zdravé telata a rodily dlouho, hodně a dokázaly je všechny donosit, odkojit i vychovat. No, u té poslední se možná dá pochbovat o duševním zdraví potomků, ale pokud bych se množil jen na chov pro produkci, myslím, že díky jiným přednostme, svým mléčných žláz ... hmmm, naše dcery by produkovaly dostatek na to být dobré dojnice!

Ovšem jejich odpor, nebo spíše náznak jasné nevole a nevůle se semnou spojit je zřejmá, ale to vůbec nevadí! Dokáži totiž zdolat nositelky telat nečím zcela jiným, než ostatní samci, a to teprve pak mé samice ocení! Přitom, ta mdlá se zdá, že by snad i zájem měla, jen se nechává poněkud silně ovlivnit ostatníma, ano, mají na ní zhoubně kazící vliv. Už to vidím! Když s nima mluvím, sleduji jejich reakce. Ta prostřední se tváří tak, že na sebe nenechá sáhnout, a ta vzdorovitá, vzroduje, ale provokuje! Co to asi znamená? Opovrhuje mnou jako slabým býkem, ale provokuje, jako by chtěla být dobyta? Určitě to je jen fasáda toho, že chce být oplodněna, mít tele od býka co si dokáže protlačit svou, zlomit silného soupeře, zaýt do ní to, že její tele zdědí takové vlasnosti! Musím jí ukázat, že mám přednosti, které když jí dám, spojím s jejími, naše tele bude to, co bude chtít rodit a po čem bude toužit! Musím je tedy zlomit, rozdělit a poprat se s nimi tak, aby podlehly jedna po druhé, a už vím přesně jak to udělám!

Otočím se k mluvčí Mirie, minotaurce která se stala hlasem i dvou svých minotauřích společnic, a která jak se zdá zvyklala i dvě ostatní. Nebo spíše, řekl bych, že zvyklala minotaurku Nontah, které se to všechno zdálo být jedno, zatímco Miria i když působí nejrázněji, svými prsy a drážděním provokuje, jakoby si spíš utvářela pozici, vedoucí ostatních minotaurek, neztrácela pozici před a mezi nima, a hlavně v nich měla zázemí proti mě, že je bude šikovat do odporu. Takže je musím nějak oddělit. "Budete chtít nosit má telata, o to nemám strach! Silný býk, i kdyby byly silnější, já jsem nezdolný, mojí výdrži se nikdo nevyrovná! Jsem jako příboj moře, i když budeš jako skála útesu, moje sémě do tebe bude proudit znovu, a znovu, a znovu jako příboj. Až si to nakonec zamiluješ a podvolíš se! A budeš plodit silné telata co vyrostou v příboj co silnou skálu zdolá svojí nezdolností. Moje telata jsou zdravá a vitální, a budeš to poznávat znovu a znovu, dokud tu pravdu nepochopíš a nepřijmeš jí za svou, jako moře nepřijme kdysi silnou skálu co zdolalo!" Pronesu poněkud archaicky, skoro po bardském vzoru epického eposu svoji přednost v odpodňování a lámání vůle svých samic, a že ani ony tomu neuniknou a nakonec se zlomí. Pokud se nezachovám jinak. "I když, možná vám svou sílu dokáži i jinak! Ještě se rozmyslím." Pronesu rázně, ale tajuplně.

Pak si každou minotaurku prohlédnu ještě jednou, abych se rozhodl co s nimi, přeci jen pak jejich rozmístění mohu změnit, ale rozhodnu se to prozatím zkusit takto. "Bůran, budeš roznášet zákazníkům mléko a starat se o jejich pohodlí zábavou, tancem a, dováděním na stole a tyče!" Pronesu pak na očividně nejzatvrzelejší minotaurku ovšem s úžasným tělem, která když bude v područí zákazníků, určitě nebude mít tolik času na to, aby mi kazila obě dvě další samice! Zatímco ony dvě, oddělené od vlivu Bůran by mohly poněkud pookřát. "Mirie, budeš na baru, budeš dojit mléko a starat se zákazníky, připravovat věci pro Bůran a bavit hosty, budeš v kontaktu s silnějšími kusy než sem já, když myslíš, a uvidíme, za kým polezeš, zda za mnou, nebo za nimi. I když to platí i o Bůran. Uvidíme po pár dnech, zda budete vůbec k potřebě." Zasměji se. Protože jim chci zlomit i sebevědomí. "Možná by vaše místo zvládly i elfky, co se radši nechají celý den ošmakávat a olizovat na ceckách, a pracovat, než aby byly denně oplodňovány, dojeny a rodily tele za teletem v kravíně. Možná že až se to tu rozjede, budete tu zbytečné, když to zvládnou i ony, a místo vašeho remcání budou usměvavě a ochotně nabízet své cecky i klíny, jen aby nemusely rodit v ohradě kravína. Tak možná vás i vrátím, když budete k nepotřebě." Pronesu jednoduše, že jejich místa možná dokážu nahradit efkama. Což by na ně mohlo působit jako hadr na býka, protože to, že bych minotaurky vrátil matce s tím, že jsou k nepotřebě, by asi pro ně byla hrozná vizitka, navíc i samotné pomyšlení to, že ze šmahu o samici ztratím zájem a nahradím jí elfkou a tedy upadla v zájmu a nemá účel, musí minotaurky vyděsit! Plodná samice o kterou není zájem a nemá účel. Myslím, že jsem ťal přímo do živého, přeci jen jsem minotaur a mám dost chovných zkušeností, abych minotaurky dokázal, zasáhout. A nakonec třetí, duševně poněkud zaraženou minotaurku, kterou chci oddělit od ostatních jako první pošlu na práci do kravína. "Ty budeš pracovat v kravíně, dostaneš k ruce pomocnice, a budeš mít pod sebou celý kravín! Budeš ho řídit tak, aby byl dokonalý produkční zdroj mléka a telat, a to je práce pro minotaurku, ne elfí služky!" Pronesu spokojeně, protože její nízká inteligence z ní jistě udělá jistě nejlépe manipulativní, navíc odělenou od ostatích, i formovatelnou. Zatímco to může brát jako dostatečně vysokou a přidělenou funkci, ji mohu zpracovávat, dormovat a hlavně, vše mi bude dobře fungovat a jednoduší minotaurka, když dostane rozkaz, aby nereagovala na prosby a bučení kraviček, nejspíše to i snáze vyplní, aby sem já byl s ní spokojen. Navíc to je jakási jediná důstojná práce, svým způsobem a dám to té jediné, která nejméně vyjevila odpor, další kus toho, lámat jejich ducha vůči mě i mezi sebou navzájem.

Usměji se, i když kdoví jak to vypadá pro elfku v minotauřím podání, zašlehám ocasem, trochu se předkloním a pohoupnu hlavou, takže se mi rohy trochu na chvilku pohybují jako lodička ve vlnách. "Určitě tě nechám aby jsi mě poznala důkladně." Pronesu smyslně úlisně a když se elfí děvče zadívá do mých očí, přiblíží se ke mě, skoro se o mě opře a začne mi rukou mnout úd, spokojeně pomlaskávám, skoro by se to dalo nazvat vrněním. "Ano, speciální úkol, který bude jen pro tebe!" Pohodím hlavou a jak se elfí děvče předkloní a dovolí mi nahlédnout hluboko do svého dekoltu vypláznu jazyk a oblíznu se, jao bych oblízával její prso. "Budeš semnou dojit býčí část tributu k odevzdání! Mlíčí nadojené elfí pannou a vše od jedné dojičky bude dobře ceněno!" Zařením se a pohlédnu na její ruce, jak si hrají s mím údem a mne jej, jako by se na to už těšila a připravovala. "Budeš zodpovědná za mé mlíčí a mojí plodnost!" Zasměji se a kouknu na svoje varlata u jejích ručiček. "Dojení, masáže, příprava na plození, budeš mi se vším asistovat. Pokud tedy nechceš raději nosit sklenice s mékem." Chraplavě se zasměju. A mlasknu jak se jí daří mě dráždit.

...

Prohlížím si čtveřici, jsem spokojený, zvláště když vidím marnou snahu lidské plavovlasé kravičky, jenž se snaží tahat, cukat za řetěz a když už nemá kam couvat, tahat prosí aby sem jí okov se zvonem nenasazovat, jak to ze sebe zoufale souká. "Nebude to bolet, neublížím přeci své kravičce! Takže budeš první! Dobře maličká!" Chytnu Petru a nasadím jí okov se zvoncem. Pak jí nechám přikovanou na řetězu a sleduji podlézavé elfky, jenž nejspíše již pochopily, že být mé děvky je pro ne lepší, než bét mé chovné krávy! Spokojeně mlasknu, jak se zrzka podbýzí a pokyvuji hlavou jak si upravuje vlasy, prohlížím si jí, hlavně tedy prsa, a když mi pak na znamení podřízenosti a úcty políbí v předklonu úd spokojeně mlasknu a harroptím. "Dobře, budeš ta pravá! Na obyčejnou dojnici tě je prozatím škoda, budeš mi sloužit, osobněji a důvěrněji!" Mlasknu znovu a i jí nechám na krk připnout okruž se zvonem, s tím, že pokud se bude ptát proč jí dostává taky, pronesu, že v kravíně jí nosí všechny mé samice, ale ona bude umístěna na mnohem lepší místo a podmínek, než je kraví dojící malý box, ale stále zůstává otrokyně, majetek, dobytek, můj chovný kus. Nebo snad myslela něco jiného?

Pak se dostanu k tomu, dát obojek se zvonem černovlásce s mohutným poprsím, ale oproti plavovlásce, která se sice zdráhala, kníkala i trochu bojovala, ale lidská síla proti minotauří neměla šanci, tahle mě napadla zbabělým útokem na varlata. "Aghůůůght!" Zabučím bolestím, ustoupím, no dobře, moc se to nedalo kontrolovat, odpadnu spíše se odvalím krok nazad a pak s žuchnutím a buchnutím dosednu na bok, místo zadku do písku, pilin a smasice podlahy kravína, na dřevěnou podlahu, až to zadunělo. Chvilku jsem skoro v klubíčku, rukama se držící za moje nositelky tekutého života. Pulzuje mnou šok! To se mi ještě nestalo! "Uáááágh!" Asi bych řval, ale napůl to je spíše kňučivé skučení. Až po chvilce se zvednu na kolena, pak ze všech čtyřech se s opřením o box postavým a následně se po opření, rozdýchání vydám k dívce, budoucí chovné krávě! Jen funím, nic neříkám. Tentokrát se už dostatečně hlídám, a připraveně držím tak, aby mě nemohla praštit, ani jinak mi ublížit, a dokonce i ani další ze čtveřice. Ovšem nenasadím jí ohlávku se zvonem. Odpoutám jí a chytnu jí ra řetěz, za ruku a za nohu (řetez a ruku držím jednou rukou) a táhnu jí do jednoho boxu pro krávy. Neheknu ani slovo, krom funění. Kde nakonec první omotám řetez kolem bednění u žlebu, jednou rukou, pak na krávu, dívku poněkud nalehnu, ne aby jsme se spojily, ale aby jsem jí zatlačil dolů, a začnu jí pak poutat nohy. Hádám instinktivně, že se pokusí buďto rozvazovat řetěz u krku, nebo se bude snažit mi bránit přivazovat nohy, ale pokud bude rozvazovat řetěz, nezabrání mi zatím připoutat nohy, a pokud se bude snažit bránit nohy, nedosáhne tam díky přivázanmu krku, aby se ohla!

Takže jí nakonec zacvaknu kotníky do železných, ocelových krátkých popruhů, okovů v boxu! A to je konec. Pak už se jen natáhnu a nakonec jí vahou přirazím, přitlačím ruce za zápěstí do podovných okovů pro zápěstí, v rozích boxu, kde jí upnu zápěstí. Pak, když se nemůže bráit ani rukama ani nohama, mi stačí jí už jen připnout k oji, jakémusi bednění nad korytem její hlavu, a pak k upevněnému bezbrannému krku vítězoslavně uzamknout okov se zvonem! "Normálně tyhle pouta používám jen při páření, aby sebou kráva moc neházela a nebránila se, a nemohla ze sebe vaklepat mé semeno! Ale tobě asi bude záhodno v nich být po celou dobu, dokud nepochopíš kde je tvé místo a účel! A navíc, takle si k tobě si mohu kdykoliv přijít, a potrestat tě!" Plácnu jí přes zadeček a mlasknu. Pak box zavřu, že na páření je času dost. Poté vezmu plavovlásku kravičku, a odvedu jí do protilehlého boxu, naproti černovlsce s velkými prsy, takže na sebe koukají přes uličku a přes korýtka. Plavovlásce však jen za řetez přivážu krk k bednění nad žlabem, takže se může v boxu hýbat asi tak aby si mohla lehnout, stulit se, nebo se napůl otočit, zatímco její kolegině je neustále v pářící poloze na čtyřech. "Když budeš hodná, budeš v poutech jen při páření, a nebo dojení, pokud nebudeš držet!" Pronesu, jaké jsou výsady volného výbehu boxu proti upevnění v poutech. A pohladím jí po zádech až k prdelce. Zavřu box a vrátím se k elfkám. "Tak je to správně, nezlobit a pomáhat!" Usměji se na plavovlasou elfku, které nasadím také zvon. "Až budeš mít velká plná prsa, bude z tebe taky kravička, pokud nebudeš v speciálních pracích." Kouknu na podlézavou zrzku a usměji se. "Ale do té doby budeš pracovat. Naučíš se dojit, pracovat s mlékem, uklízet a krmit." Ukáži na vědro. "Zatím jim můžeš nanosit vodu ze sudu do věder, a pak seno z hromady." Ukáži na hromadu sena. "Nemusíš je zkoušet pustit, nepovede se ti to, a hlavně bys pak šla místo nich." Ještě jí poupozorním. "Pak je otři slámou po těle, aby nebyly zpocené a byly suché v teple. Pak dostaneš další úkoly a večer budeš mít volno." Usměji se a kouknu na zrzavou elfku. "Co je zatím vydojit? Až bude jednu čistit a obstarávat. Pro tebe budu mít práci až na zítra a další dny, tak můžeš zatím pomoci tady, než si tě odvedu." Mlasknu. Na zrzku.

...

Pohlédnu na Liannu a moje nejmilejší chovná elfka se doprošuje kraví cinkací ozdoby. Určitě to není samo sebou? Ví jak ráda si značím svůj majetek, své hračky, své stádo a hlavně jak jsem pyšný a sebestředný! Ale nové místo, že by se bála o své výsadní postavení mojí rodičky telátek? Přeci jen, rodit řadově v boxu, a pohodlně v komnatách chovného býka jako jeho chovná plodná samice. Určitě si zajišťuje postavení své rodné samice mého chovu. Oléznu se! Líbí se mi jak se drží svého chovného plodného místa!

Vezmu tedy okov se zvonem, a připnu jej Lianně kolem krku a spokojeně zabučím. Poté se sehnu k Seldanně, která se tulí k mému údu a taktéž jí připnu na krk značku mého stáda, tedy okov a zvoneček.

Po chvilkové výměně slin a doteků, od jejich pusinek na můj úd, si hraji s prsem Cowbelle, která sice sikne bolestí, když se trošku hrubě dobývám k jejímu mlíčku, ale zdá se, že se jí to líbilo a líbí. Takže se necítí nijak uraženě, i když jsem si s jejím vemínkem pohrál možná trošku méně šetrně, nežli jsem mohl. "Sladké, dobré!" Zabučím když ochutnám a olíznu jí obličej. Pak se ale zvednu, a nechám za cinkání zvonečků olizovat Liannu a Seldannu můj úd, dokud nevystříknu (8) záplavu spermatu na převážně Sedlannin obličej a hrudník, spíše tedy krk, a její prsíčka se vlivem graitace ulepí taktéž. Lianna je ohozena vírazně méně, ale ne nezanedbatelně. Nechám je ještě chvilku olizovat a drždit úd, aby z neho dostaly všechny kapky, a pak ještě úd otřu Lianně o obličej, žalud o tváře, pak bradu, těleso pyje o čelo a do vlasů, dokud mi nepřijde úd jakž tak čistý od jejich slin a semen. "Doposele jedině čisté!" Zasměju se a nechám Liannu a Seldannu se navzájem olizovat a čistit od méo mlíči pusinkami, zatímco já se položím vedle Coowbelle, která sledovala pobaveně naše dovádění a hrátku své matky a sestry s mím údem. Ne chám si dceru na mě lehnout tak, že leží trupem u mé hlavy, takže mohu olizovat její prsa svým jazykem bez větší obtíže a mohu sledovat mlaskání Lianny se Seldannou, zatímco Cowbelle může masírovat moje varlata, nechat si lízat prsa a sledovat to samé, nebo mi honit úd, bez jakéhokoliv omezení výhledu. A čekáme, až budou čisté na připojení se dovádění na posteli.

...

Přivítám se s temnou elfkou, vypadá jako docela pěkný kousek, který bych uvítal do své sbírky. Nakouknu a spatřím i povoz s klecí a otroky. je třeba jen uhnízdit. "Och to se nebojte, kravičky musejí být odolné na to, aby snesly stres, zátež i nové přírustky. Přivedení několika spolunocležnic je nesmí vyvést z míry! Spíše naopak, musejí na něj navykat, takže pokud to nevadí vám, spíše budu rád, že se o vaše zboží postaráme důkladně, provětrají se, takříkajíc z klece, uzčetě to oceníte, že se protáhly před dovezením do města a na prodej že, i ony budou rády, moje kravičky to musejí snést, a vaše koně, ty ustájíme samozřejmě také!" Vzpomenu si na zrzavou dívku v držáku které jsem ráno oplácával zadeček, jenž se vlnila v popruhách a má klapky na očích a uších. "Myslím, že mám pro ně, přesně to co potřebují i oni!" Olíznu se, při představě, že minimálně celou noc budou do dívky bušit, tedy jeden z hřbeců.

Poté co si s temnou elfkou připijeme a ona degustuje první vármu mléka, jenž nám Anin přinesla, spokojeně kývnu a zazubím se, což by normálního člověka spíše zahnalo na útěk. "Mladé a čerstvé, není to víno, kdepak, zde se chuť hodnotí zcela jinak." Pronesu pobaveně nad jejím ohodnocením mléka, které je v degustaci proti vínu zcela opačné, a kývnu nad zbořenými sny. Přitom mrknu tajuplně, jakoby se mohla jen dohadovat, zda to vydojené mléko patří elfce která jej přinesla, nebo některé jiné, která jej musela vydojit v podobě dojné zvěře.

Poté co si přípitkem do hovorem dokončíme jakési přivítání a základní rozhovor, zvednu se, tedy poté co se postaví elfka s tím, že uvítá prohlídnu s vysvětlením. "Anin, uklid po nás, zhasni ohně a pak si lehni." Pronesu na elfku, že jí večer už nebudu potřebovat a postavím se vedle elfky, jako bych jí nabízel rámě a s výkladem ještě houknu na Anin. "Půjdeme ustájit zboží naší vzácné paní, a pak jí sám uvedu na lože." Pronesu, jako by to, že odvádět na lože není v popisu majitele hostince, ale asi proto, že běžne něnabízí své vlastní komnaty na přespání.

Copím se elfky, temné krásky a napřed jí ukážu vybavení jídelny kde jsme seděly. "Jak jste viděla, máme tu samozřejmě základní věci kterými Vás nebudu zatěžovat, snad jen za zmínku stojí tento živý stůl v rohu. Vidíte ty díry, jsou pro ruce, nohy a hlavu, do stolu se umístí elfka ať už zády nahoru, nebo břichem, a poté se ozdobí jídlem. Jídlo se může jíst přímo z jejího těla, pít se z prsů, nebo stůl rovnou, rozhoupat pohybem páření." Zasměji se a ukazuji dál. "Měl jsem Vás možná usadit sem do soukromého boxu, ale snad tomu nepohrdněte později, máme jich několik. Zde vidíte je držák na elfku, umístí se sem ceckatá elfka, nebo lidská samice a každý kdo přijde do boxu si jí může sám vydojit, nebo si s ní hrát, držák se dá rozhoupat, zavěsit, vyklonit, může sedit mezi vámi a vy se ve dvou pojit z prsů, sedět na vás a vy se do ní zasunout, nebo viset mezi dvěma a ty jí houpat, nebo když se rozestaví kolem stolu skupina a vysune se do vzduchu, můřou si jí posílat a houpat v celé skupině mezi sebou." Zasměji se nad soudem elfky v případném houpacím věšáku. "Máme pak druhý box, kde je elfka zasazena do steny, podobné otvory jako vidíte tady nad barem." Ukazuji jí nad barem otvory pro těla elfek. "Sem se zamknou elfky a tudy jim sem do barové stěny, nebo do stěny soukromého boxu trčí horní polovina s mléčnými dojnými cecky, a barmanka je může dojit, nebo si je můžete dojit v soukromém boxu." Usměji se a vedu jí kolem velkého podia. "Tady jsou možné prostory na živá představení, od tance, po sledování páření či sexuálního dovádění, nebo když budou hosté chtít nějakou barmanku nebo služku, mohou za peníze soukromě, nebo před diváky, pro zvednutí nálady, veřejně pro pobavení, zdarma tady!" Zasměju se nad svým ekonomicky zábavným plánem, že jistě bude mít úspěch. Pak jí vedu kolem malé ohrádky, jenž jen zmíním, že tam jsou místa pro kravičky na oive šou, nebo dražbu na podiu, a zavedu jí zadními dveřmi do chodby, kde po chvilce míjíme otvory ve stěnách. "Vidíte tady, tudy je vidět na bar a do boxů, zde se umístí elfky! Tudy budou trčet jejich prdelky, a hlavně klíny, pokud se jejich nohy umístí do těhle držáků a pout. Atačí aby sem přišel zákazník, zasunul se, a v klidu může ukojit své touhy, aniž by se staral o to, co se děje v baru, a naopak, kravičky na baru lze dál dojit, nebo si s nimi hrát, aniž by se někdo musel starat o to, zda je někdo z druhé strany používá! Lze je tak v jeden čas, všchny, využívat hned dvakrát, dvakrát větší efektivita i zábava i potěšení zákazíků! A havně to samo staví na sobě, zákazní oplodní elfku, ta dává více mléka, to napojí více zákazníků, velké cecky dráždí více zákazníků, co dou dozádu a pumpují to do více elfek!" Zasměji se perverzně!

Načež dojdeme k vratům do kravína a rozcestí. Tady jsou schody nahoru do pokojů, pro zvláštní hosty, ložnice a moje pokoje, a dole tudy, kuchyně, sklad, a nějaké nezajímavé technické zázemí. Pronesu jakoby znudeně. A otevřu vrata do kravína, kde jsou aktuálně dvojice Petra a Clara v boxech, a možná elfky co s nimi pracovaly, nebo přivedly a dotáhly povoz s otroky, zbožím. "Zde je kravín, vetšinu boxů následně dopňujeme, ale některé elfky jsou nyní umístěny jinde." A pokud tu je Elina nebo Lianna přejdu k nim, a vezmu do dlaně jejich mohutné prso, potežkám ho a naznačím k čemu slouží. (ideálně by tam měly být nyní Elina a Lianna jako pracující, a Adelina a Seldanna jako pomocnice, pokud vše šlo podle instrukcí, jakoby) Aby to udělalo dojem, a naznačím tak temné elfce, že menší elfky dozrávají do věku kdy budou v boxech taky, a mohutnoprsé elfky se využívají zatím na pomoc, a pak půjdou budto do boxů, nebo spíše, jakýmsi náznakem a šptnutím, spíše do děr, co jsem jí ukazoval ve stěnách. I když to nemusí být pravda, tvrdit jí to můžu. "Tyhle dvě tu mám právě připravené k oplodnění, měl jsem to na večer v plánu, ale nechci tím zdržovat, pokud snad máte jiné chutě a plány, než sledovat jejich oplodnění!" Zakřením se a kouknu na Petru a Claru a pak na klec s jejími otroknyěmi. "Nebo by jste to ráda dopřála nějakému svému kusu, to potěšení?" Mlasknu, zda by nechtěla mé chovné semeno do nějakého kusu. A prohlížím si její kusy v kleci. "Mám je tedy vyložit, mohou se na noc, provětrat!" Pronesu úlisně a mlasknu na několik kusů.

Načež buďto vyvedu a zavedu do boxů, pokud dovolí jejich ustáení a vyvedení zklece, případně pokud ne, jen si je prohlížím, a ohodnocuji zajímevé kousky. "Elfí dvojčata, stejné tělo a krev, pěkný kousek, určitě až dorostou do plodného věku budou velice ceněné, ale i jako mladé na výchovu! Krásné zboží!" Spíš jen pochválím a ocením kousky. Ovšem pak se dostanu k ceckaté velkoceckaté lidské černovlásce. "Ale tohle je náramný kus, doufám že mi na ní dáte dobrou cenu, protože ta se v mém podniku bude vyjímat, myslím, že privátní červený salonek pro ní bude ideální, k zadělání do stěny, jako dojící stěna pro dva hosty!" Uchechtnu se nad ceckatou černovláskou. A prohlížím si krádnou plavovlásku, která by mi mohla doplnit chov k Petře, lidské plavovlásce. "Moc pekný kousek, vypadá plodně a zdravě, určitě vydrží mnoho zdravých a silných vrhů, dobrý kus!" Ohodnotím plavovlásku. Načež se dostanu dokonce k trojici temných elfek! "Krásné kusy temného druhu, jsou na prodej?" Mlsně po nich pokukuji a obchízím je. "Plodná, plná prsa a široké boky, silné tělo, porodí ještě mnoho telat! I tahle je její telě že?" Pronesu a automaticky vyměním dceru za tele, jako by už byly moje. A ukáži na dvojici očividně matky s dcerou, nebo nějak jinak, nejspíše pokrevně příbuzných. "Založím s nima černosrsté stádo!" A zařechtám se spíše jako kůň než jako býk, a zahýkám potěšeně. "Nebo rovnou mléčnou farmu!" Dodám pobaveně v touze se s nima pářit a mlasknu na temnou elfku, otrokářku ve zvláštním mlasku, co mohlo znamenat od toho, s ní obchodovat, až po to, že by snad mohla být čtvrtá ve výrobní řadě? Pobaveně se pak dívám na všechny kusy z její klece a pak ukazuji boxy. "V boxech jsou udělané držáky na nohy a ruce, přední a zadní nohy, aby se nemohly bránit při páření a nebo ze sebe vytlačit sémě, a mohly držet při držení, tedy, musely držet!" A ukáži na připoutání i hlav. "A hlavy a krky, když se naplní koryto, se to skloní, a celá řada krav, co má přidělané hlavy k břevnu, zanoří hlavu do karyta a krmí se, nebo se utopí v krmivu!" Zahýkám. "Až se nauží a zvyknou si na krmení z koryta!" Ukáži náznakem jak funguje noření nuceného krmení do koryta. "Takže krávy, pokud nejsou v stěně na dojení, stráví v boxu celý život, dojením, rozením a, bučením, nic jiného umět nemusí, rodit a dojit!" Usměji se s masknutím. "To zvládně i tupá člověčice!" Usměji se. A dodám, že podmínkou jsou dobré vnady v hrudníku, silné lůno a široké boky, a je přijata!

Pak jí mohu ukázat připouštění z prvé ruky, nebo údu, nebo krmení, chce li něco vidět, nebo mlasknutím naznačit, že pokud má chuť zažít připouštění, nebo spíše, minotauří kvality na vlastní lůno a tělo, ukáži jí to názorně v ložnici! (to odehrajeme, ale napumluju to do ní)

Kde to do ní napumluji v kombinaci kouzel:

-Chovné pokrytí věčnosti- +20,+20 1-66% trojčata, 67-99 dvojčata (temné elfky)(100% gravidita)
-Fontána tekutého života- 25,50 (efekty)
-Kravobučný výron- 20,20 (efekty)
-Prnitelovo sémě- 10+25,10+50 (efekty)

100 many, 150 spermatu a 2k6+

Gal-hat (hustý střík) - 25. prosince 2018 14:13
Gal-hat (hustý střík)

(takže 8 je nějaké na býka lehce větší, ale normální stříkanec špláchanec na obličej a prsa Seldanny a Lianny, co dělaly při počítání a hraní si v ložnici)

Gal-hat (hustý střík) - 5. prosince 2018 20:17
Gal-hat (hustý střík)

Hostinec u Vydojené kravičky

(Hostinec) (1/1)

Hostinec už z dálky vypadal nadmíru uspokojivě, je vidět, že si moje rady a požadavky vzali skřetí, nebo kýho to ďasa ta démonka najmula na přestavbu, k srdci, nebo co to mají v hrudi. Když vidím pohupující se vývěstní štít ve větru, kde mladá dívka s očarovanými prsy zaživa věčně visí jako lákadlo, žijící jen z toho co jí vyteče z prsů, už vím, odkud tenhle hostinec má své jméno! Nádhera! Doufám, že mi jí první vychřice nestrhne, nebo do ní neuhodí blesk, ale hádám, že na ní je nějaké ochranné kouzlo, aby tam vydržela po dostatečně dlouho dobu, než bude třeba vyměnit za nějaký mladší a méně zhuntovaný kus. Olíznu si jazykem tlamu, když pod ní poprvé procházím, a uvědomím si, že to je člověčice, velice krásný kousek, ale známí svým velice rychlích odkvetením. "Vydrž maličká, deset, dvacet let a máš to zasebou!" Mlasknu si a opřu se o zábradlí aniž bych se znovu podíval nahoru, protože si prohlížím parkovací břevna pro koně a jízní zvířata hostů. Pomlaskávám si a mám nemalou chuť se do jedné z nich zasunout! Ještě tu žádní hosté nejsou, tak co mi v tom vlastně brání? Chvilku váhám, jen se dívám, ale nakonec se rozhoupu, přejdu k břevnům s lidskými dívkami a postavím se za jejich zadečky, sloužící jako lákadla, a hledím na jejich klíny, pasti a lapadla kopulujících údů jízdní zveře. Přemýšlím, zda to koryto u hlav dívek slouží na jejich krmení, nebo pro krmení zveře. Nakonec se přemůžu a zrzku co jsem měl vybránou na otestování a obšťastnění, prvé zasunutí jen plácnu po zadku. "Závidím tomu kdo do tebe zaparkuje!" Zasměju se. Načež vejdu spokojeně do budovy, abych si prohlédl jak jsou udělány stáje, zda mají podobné držící uspořádání pro koně a jízní zvířata, aby nestály během dne na slunci nebo na dešti, nebo kdyby se zákazník zdržel déle i několik dní, aby jeho jeho jízdní zvíře neblokovalo bednění u vstupu a dveří. Pak vejdu teprve do hostince, spokojený zatím se vším co jsem viděl.

(Kdybych občas napsala -a, tak to ignoruj, prostě nezvyk psát v mužském rodě)(Prostě to ber že on, ale setrvačně hážu -a)

Mramorová podlaha po které chodím v hostinci je skutečně honosná, i když se nemohu zbavit dojmu, že klapot kopyt servírek i mých vlastních mi bude drásat uši, když tu budu neustále. Proto se nemohu více těšit na to, až budu v kravíně, kde je podlaha ze dřeva, bylin a hoblin, písku a udusané hlíny. Možná ne tak honosná, ale pro kopyta mnohem příjemnější, nebo přinejmenším pro moje uši, zvláště po několika dnech v kuse. Holky ať se tu třeba zblázní. I když na mramoru, pěkně tvrdém se budou kopyta dobře obrušovat, ale k tomu slouží stejně dobře i hrubé kamenné desky a kvádry co jsem chtěl jako prahy v kravíně a po okolí.

Prohlížím si vybavení a nemohu si vynachválit připravení zvrácených stěn, do kterých jde zavřít a upevnit kravičky, aby jim ze stěny koukaly jen hlavy a hrudník s prsy. Několik jich lze takle umístit na bar, a další do něčeho co se zdá být soukromým boxem. Stoly, stolečky. Židle u baru. Velký barový pult. Pódium, dokonce velké a malé, použitelné spíše jako stůl, a ohrádka. Krásně připravené. Zrozjímaní nad užitečností tohoto místa mě vyruší zvuk a praskání magie, šinoucí se od míst kde jsou schody do druhého patra, do pokojů, ubytovacího patra pro hosty. Portál!

Vejdou z něho tři minotaurky a, elfí mladá nádherná samička! Ani nevím co mě vzrušuje víc, zda samice mého druhu, dozajista plodné a připravené k zkrocení, aby poznaly kdo vede stádo a komu budou plodit, nebo ta voňavoučká samička elfí krve. Jakýsi dar, nebo spíše prokletí mé sukubí matky, že si nevybírám a, oplodním cokoliv? Minotaurky na mě pokukují poněkud nevraživě, ale i s obavami, hned pochopím proč, když se podívám na jejich nádherná vemena poznamenaná kouzelnými skružemi vydojení. *Neutekly by ani míli, no tahle vypadá, že by se pak ještě čtvrt míle zvládla plazit, než by vyschla* Pomyslím si, když pohledem hodnotím minotaurky. Pohledem na ně koukám jasným, rázným a přivlastňujícím, sleduji jejich oči, poté hledím na prsa, podbřišky a nakonec i kopyta, abych ohledal jejich zdraví a vitalitu, ale při očním kontaktu i vůli!

Jedna se zdá docela jednoduchá, tu bude nejspíše nejjednoduší zlomit, nebo naopak získat na druhou stranu, a naopak nevypadá vůbec špatně! Určitě bych se do ní rád zasunul, a co mi v tom brání?! Určitě je to slabý článek, a když jí naruším, v jejich htrojici, mohlo by být pak snadnější zdolat zbylé dvě. I když, o to víc by se ty dvě mohly zkoušet zatvrdit, a pak bych jim to musel vyšukat z hlavy!

Prohlédnu si druhou samici, která vypadá poněkud použitelněji co se týče duchovních vlastností a tělesně také není špatná, cítím z ní magii své matky, nejspíše jí, vylepšila, takže dost možná předtím na tom byla stejně jako ta první, ale už je vyvedenější? Přejdu k ní blíž, a hluboce nasaji do chřípí její vůni a pachy, pak mlasknu. Jasné znamení, že bude moje, ať už dobrovolně, nebo tím, že si jí vezmu, nebo jí zlomím. Přitom dám naodiv své tělesné přednosti, hlavně spíše vycházející z mé odolnosti a plodnosti, tedy více než svaly své žlázy, úd a stavbu těla, možná né tak obalené svalovinou, ale dostatečně zocelené a vytvarované.

Přitom však pokukuji už po třetí samici, protože jsem zachytil i její pachy, její feromony jsou mnohem silnější než ostatních dvou, a řekl bych, že si toho je náležitě vědoma, jako by se vystavovala, sice s jistým odporem, nebo nevolí, ale buďto proto aby mě vydráždila, nebo možná spíše jen ýivočišně, nevědomky i proti vůli feromony vypustila na náčí své tělo tak abych ho dobře viděl v nejlepších poporcích? Mlasknu a olíznu si mordu mohutným dlouhým jazykem.

Pak se od nich oddálím, ještě chvilku je sleduji. "Dobré kusy na pleměnné matky, když nic jiného. Založíte mi stádo!" Zasměji se, a dodám. "Ale ta čest mého sémě nebude zdarma, dostanete práci každá z vás a jen nošení telat z ní bude omlouvat!" Pronesu s jasným hlasem i odkazem na to, že tu budou jen dvě možnosti jak přežít, pracovat podle mých instrukcí, nebo mi rodit telata! Výběr nechávám na nich a oboje bude mít svá úskalí i výhody. Práce nebo rození, vlastně oboje je závazek.

Nechám je to chvíli probírat a přebírat v jejich kravím mozku, co to pro ně znamená, a kouknu se na elfku, jak na ní zapůsobilo moje tělo, dozajista luxusních kvalit ploditele jakého ještě nepoznala, i když podle vůně, ještě nepoznala žádného! "Tak, Anin, moje služka." Oliznu si rty v okamžiku kdy na mě mrkne. "Ještě jsi mě doopravdy nepoznala, ale to napravíme, a já poznám tebe. A vychovám si tě!" Mlasknu a přejdu k ní a nasaji její dráždivou vůni. Usměji se nad tím co cítím. "Myslím, že pro tebe budu mít jeden velice speciální pracovní úkol Anin, čekal tu přímo na Tebe, jako by ses na něj hodila." Pronesu spokojeně kdaž mě ta pervernost napadne, ale o co jde jí neřeknu, dokud se nezeptá a schválně s ní laškuji jak moc je hravá. "Copak vlastně umíš a víš co tu všechno budeš, nebo můžeš dělat a jak skončit?" Usměji se a kouknu se na minotaurky, jestli už se rozmyslely. Načež se pohledem opět vrátím k Anin. "Copak jsi dělala vlastně předtím, nebo chceš začít s něčím úplně novým, na novém místě?" Zeptám se skoro otvovsky, skoro jemněji než sem se kdy zeptal svých dcer, možná v nejlepších chvíli Cowllete. Přitom nespouštím pohled z jejích provokativních prsů, i když jsem viděl větší, plnější, ve všech různých směrech je mnohé překonávaly, něco mě na nich fascinuje, že bych je hned chtěl olízat.

...

Jakmile slyším za dveřmi kravína švitoření, je mi jasné, že za nimi budou, jsou mé nové kravičky! Dojnice mléka a výrobkyně telátek! Jak já se na ně teším. Ovšem aby moje první setkání s nima mělo ten správný efekt, napřet si dojdu do kovárny a skladiště pro několik pomůcek, než vejdu do dveřích kravína, aby mě mé kravičky spatřily!

Stále jsem nahý, mohutný úd se mi zatím vesměs v klidu pohupuje mezi nohama, stejně jako ocas za nimi, tu a tam mi velká varlata pleskají do stehen, nebo falus do nich. Kopyta nyný dopadají na dřevěnou podlahu a drtí hoblované pyliny co tlumí, ale ne zcela moje těžké kročeje. Když se blížím k dveřím a kravínu, kravičky, samice musejí být nervóznější a nervóznější z toho co slyší. Otevřu křídlo dveří kravína a vejdu dovnitře, hledíc na nejspíše zkoutané, nebo nějak omezené samice, zatímco na jedné ruce mám navlečeno několik, přesněji šest železných skruží se zvony! A v levé ruce držím několik krátkých řetězů. Teď, mě vidí v celé mé kráse i se svým osudem v mých rukách, doslova! xD

Kouknu na čtveřici samic v kravíně, nemají kam utéci, i kdyby snad mohly, zastavím se několik kroků od nich, nechám působit auru svého příchodu spolu s tím kdo jsem, minotaur, býk, a onu až komičnost situace, že mám v ruce zvony a vedle mě jsou po stranách prázdné boxy a ony, povětšinou až na jednu elfku, nahé ženy s velkými prsy. "Hmmm, hmmm, hmmm. Skutečně pěkný základ chovného stáda!" Usměji se, odložím řetězy i zvony na jakousi lavici, až na jednu skruž se zvonem co držím v ruce a zatřepu s ní, že se zvon rozezvoní. "Tak která bude mojí první kravičkou? Může si vybrat box do kterého jí umístím!" Pronesu a přejdu k černovlasé člověčici a rozevřu ocelovou skruž s připevněným zvonem. (Beru to tak, že mohou mluvit, jen jsou třeba připoutány k nějakému sloupu nebo tak) "Budeš to ty?" Otočím se na nádherně vyvinutou elfku zrzečku "A nebo založíme stádo spolu?" Pronesu mlsně a nekloním skruž k ní. "A nebo by se líbilo být tobě být tu moje vyvolená před ostatními?" Namířím rozevřenou skruž na plavovlásku člověčici smyslných tvarů. "A nehádejte se! Nakonec tu mám pro všechny!" Ukáži na řetězy a zvonce především. "Skončíte tak všechny, tak si nezávyďte mezi sebou!" Zasměji se a kouknu na plavovlasou elfku bělostné pleti s ještě docela malými, na mé kravomlékodojné poměry prsy, i když náramnými stehny a boky. "Ty bys mohla mít ještě čas, dokud nezačneš zlobit, nebo nezačneš vypadat plodně." Pronesu s perverzním skoro úšklebkem, že to říkám znamená jen odklad, pouze odklad, ne milost nebo slitování, jen pragmatickou užitečnost. "Do té doby bys mohla pomáhat, na krávu se zatím nehodíš." Pronesu jako by to elfce snad mělo znamenat záchrané lanno, alespoň naivní naději, než přeříznu lano které ten kruv pouté k mé lodi, za čas. Sice to zní krutě, ale nejspíše po tom elfka šáhne okamžitě? Nebo ne?

A v rámci krutosti, nebo snad zábavy, vezmu do ruky ještě jeden zvon, takže v každé ruce drýím jeden. "A pro jednu z vás bych možná měl také něco jiného, stačí když tu budu zatím mít dvě krávy, takže čím dřív to skončíme, tím dřív to skončíme." Pronesu skoro nesmyslně, ale ochoten si vychutnat každou chvilku. A zabučím vesele, něco jako bučící rozpočítadlo a pohupuji hlavou, že nejspíše to bučením rozetnu, pokud se holky mezi sebou nedomluví, nebo nezačne praví kravobijný fight! Ovšem bučení mi dlouho nevystačí a tak začnu zvonit zvony a do toho povídat. "Víte co je na těch zvonech nejlepších? Nepotřebují magii aby si vás podmanily a zlomily vás! Budete tu zavřené se zvony na krku, a ty zvony budou zvonit nejvíce tehdy, když budeme zakládat na nová telata, jak do vás budu zezadu narážet a budete cítit mou píchu ve vás, každý můj náraz hozhoupe vaše tělo, a s ním i zvon! A pak budete cítit můj život jak do vás teče a do toho slyšet zvuk zvonu a rozkoš!" Zasměji se. Ale pokračuji, abych jim zlomil ducha! "A pak bude v korytu krmení, a vy se budete chtít nažrat, budete muset zanořit svojí hlavu do té kaše, zvon zazvoní, sát jí a cítit rozkoš zasycení, ale aby jste se nezadusily v korytě, hlavu zvednout a zvon zazvoní, a pak ho znvu rozezníte při zanoření hlavy do koryta! Budete si zvonění spojovat jen s mím semenem, krmním, pumpováním a bušením do vašeho těla, a rozkoší! Rozkoší jak vám dojím mléko, přetlak až bolestivý ve vašich vemenech, a jak za ně bude tahat a vám se pokupovat trup, zvon bude zvonit! Při páření rozkoš, a veřte, že nepřestanu po úspěšném spáření, ne rozkoš vám budu dávat stále, při dojení rozkoš, při krmení rozkoš! Nakonec si zvonění zvonu spojíte s rozkoší. A bude stačit aby zvonila kráva vedle v boxu, třeba jen při krmení se v korytu a vy budete cítit rozkoš jen z toho zvuku. Rozkoš, rozkoš, rozkoš! Budete to tu milovat, mé kravičky, mé rozkošné stádo!" Zasměji se a zazvoním zvony, aniž bych věděl, že to co jsem kdysi odzkoušel v jiném místě se jmenuje podmíněný Pavlovů reflex, žádná magie. Ale i tak jim to může vůli strhat už nyní, alespoň těm dvěma, co prohrají moje hadrkování o zvonce! (Počítám, že pokud by se bojovalo, tak budto hlavně ústně, nebo díky poutům si nemohou moc ublížit a hlavně okamžitě při zdání zranění zasáhnu, protože dosáhnu svého)

Poté co si pohraji v kravíně (Další dvě dívky, co nejsou kravičky mám pak v plánu zneužt jinak, jednu zakout zkušebně do barové stěny a Adeline zatím nechat na úklid a dojení, dočasně)(Pak dostanou zvonce taky) odejdu do své komnaty, tedy spíše komnat, kde jak vidím je připravena moje, rodinka! No, nikdy jsem k ní, povětšinou a alespoň z větší části, necítil až tak závazný vztah, prostě to jen byla velice plodná a mnou často používaná samice, se kterou jsem díky jejím kvalitám splodil velice kvalitní potomstvo, na její druh, a se kterými poté budu plodit dál a dál, v celé jejich linii matek a dcer. Přesto k nim mám jakýsi vztah, ale ne nezlomitelný tím, že bych je nenechal zavřít do boxu a jen dojil a oplodňoval, nejen kdyby bylo potřeba, ale i jen, když by se mi chtělo!

Vstoupím do komnaty kde je Cowllete, Seldanna i Lianna. Děvčata seděla na mojí postely a Lianna postávala u okna, nejspíše hledící ven na parkovací člověčí dívky, asi přemýšlejíc o jejich a svém a dceřiném osudu. Pohlédnu na děvčata a pak na Liannu, v ruce zazvoním trojicí ocelových skruží se zvony. "Ještě mi jich pár zbylo i pro vás." Pronesu skoro jako by to byla nějaká radostná zpráva, jako bych se vracel z práce, kde všichni dostávaly prémie a já je dostal taky tak je dcerám a manželce radostne nesu. Přejdu ke Cowllete pohladím jí po ňadru, sice s jistou jemností, ale i nestpící odpor nebo odmlouvání jí ňadro zespodu lěhce nadzvednu, sevřu mezi palec z jedné strany a ostatní prsy z druhé strany a zatlačím, ne silně aby to vyloženě bolelo, ale dost nato aby to našponovalo bradavku a dvorec. Pak olíznu jazykem její prs od mléka co vyteklo. Pokud ani nemrkla, nekladla odpor nebo mi nabídne i druhé prso k ochutnání, zda je stejně vydařené, tak jí v tento okamžik zvon nepřipnu. Pohladím jí po vlasech a nechám jí si lehnout na postel, aby mohla sledovat podobný test, nebo spíše mé rozhodování co se Seldannou a Liannou. Zbylé dva zvony hodím k jejím nohám na zem a postavím se nad nimi. "Mám si své stádo nechat tady, nebo z něj udělat základ kravína?" Pronesu na Liannu jako otázku na matku, zodpovědnou za dcery i sebe. Pak jí pohledem nakážu aby si předemnou klekla a Seldanna pokud je rozumná udělala to samé. "Budete lepší v dojení, nebo v dávání mléka?" Zeptám se pobaveně. "Vyzkoušíme si to!" Otočím se na Cowllete a pronesu. "Počítej!" A následně klečící Lianne položím svůj úd přes prsa, k obličeji, tak aby úd, žalud, špice mířila na obličej Seldanny http://193.210.225.189:32600/h/100c05d49d54a8914b25c05ff1d3fd82898c1342-121460-1280-720-jpg/keystamp=1544029800-37ebe20492;fileindex=41438287;xres=1280/1_45.jpg Pokud budou odporovat, nebo uvidím, vycítím, že je moje hra, návrh nebo práce nebaví nebo jí odporují, nemusí se vůbec snažit! Pokud se ale do toho snaživě pustí, je to jejich šance se ukázat, že jim dojení půjde lépe než být dojena. Nebo ehm, spíše, prozatím být krávou. Protože dojit se budu navzájem a ten chov asi taky bude, jen nebudou dány do boxů! To pro pořádek priorit, aby si nemyslely, že na jejich vemínka a lůna zapomenu, i když v mé testovací hře uspějí a dočasně si vyhoní a vykouří svobodu.

Gal-hat (hustý střík) - 5. prosince 2018 17:42
Gal-hat (hustý střík)

(napsala jsem zatím temnou elfku, úvod jdu hned sepsat, jen musím vyřešit telefon s máti)

Gal-hat (hustý střík) - 5. prosince 2018 17:41
Gal-hat (hustý střík)

Hostinec u Vydojené kravičky

Temná elfka (2/2)

Večerní zabušení na dveře mě poněkud otrávilo, hostinec je ještě zavřený! *Koho to sem cecky sukuby přivábily?* Pomyslím si a jdu ke dveřím hostince, abych nezvaného hosta vypakoval s tím, že hostinec je zavřený a slavnostní otevření je až zítra! Ať odtáhne. Ovšem uvědomím si, že to není nejlepší způsob jak jednat z hosty. Odsunu špehýrku na dveřích a pohlédnu ven.

Zprvu ve špehýrce vidí jen moje oko, takže nemůže vidět mojí mohutnost, ani rasu, ani to nejduležitější, že se nikdy nezaobýrám něčím jako oblečení. Můj dům, můj hrad, moje pravidla! Je příjemné dávat naodiv svoje přednosti a tělo, nebrání to pohybu a nemám se za co stydět, naopak. Navíc tak budím touhu ve svém, stádu. Pohlédnu na temnou elfku a něco zabučím, doslova. Těžko se to překládá, mohl by to být vzdech stejně jako říhnutí.

To už ale odšoupnu mohutnou závoru na dveřích, skoro jsou podobné vratům, a otevřu jedno křídlo dveří aby temná elfka mohla vejít. "Tak pojďte dál, nenechám Vás postávat venku." Pronesu a nechám jí vstoupit a nahlédnu, zda má někoho za sebou, když mluvila o zboží, což by znamenalo, že s sebou mejpíše má přinejmenším sluhu co ho nese, nebo spíše povoz na kterém ho veze. Temné elfky bývají nejčastěji otrokářky, aspoň ty co jsem poznal a nebyly kravičky, nebo alchymistky. Nyní si může vychutnat celý pohled na mé tělo i vnitřek baru, hostince, pannesky čistého, nezasvědceného a připraveného na prvého hosta. "Vaše zboží tu bude také spát? Chcete ho vzít dovnitř, nebo bude venku? Můžeme posloužit stájemi nebo snad kravínem, tam bude vaše zboží dobře uskladněné." Pronesu a projistotu ještě jednou kouknu ven, zda jsem se nepřepočítal, a je to skutečně nějaká otrokářka s povozem, a ne jen nějaká potulná prodejkyně dryáků s batůžkem, které má za zboží. I když, ani to by nevadilo. Pomyslím si chlípně.

Většina boxů, stolů a vůbec vybavení je již připravena, vlastně kromě osvětlení krystalů, jenž statí rozsvítit, je vše připraveno na provoz. Minotaurky už jsou pryč, pouze Anin stojí za barem a leští křištálové číše na mléko, protože jednou vyleštěné, dvakrát vyleštěné, není dost na zítřejší premiéru. "Nemohu říci, že nejsem zaskočen. Hostinec otevírám až zítra, a mnoho vzácných hostů chce mít tu čest tu něco ochutnat nebo vyzkoušet jako první. A dotoho přijdete vy, a zboříte jim jejich touhy." Olíznu si rty, nozdry velice dlouhým silným mrštným jazykem. (Podle toho, co je její zboží, jí řeknu, že se jí o něj dobře postaráme) "O Vaše zboží se postarám osobně, můžete se pak dívat, že je postaráno, ale napřed se napijeme." Opět se olíznu a nechám si z baru podat jeden korbel dneska nadojeného mléka z jedné z krav a číši. "Úplně první várka!" Zasměji se a naliji z korbelu plnou číši a podám jí temné elfce a sám pak přiložím k mordě, ústům korbel. "Na zbořené sny těch co nebyly dost záludní!" Uchechtnu se při narážce na to, jak to mnohým ta temná elfka zkazila, že se sem vedrala před oficiální otevíračkou a ochutnala a vychutnala si toto místo v předstihu. Načež začnu s jistou lstí, nebo spíše jasně formulovaným sváděním, které sice není tak elegantní jako elfí ani důmyslné, ale má v sobě naprosto jasné smyslné kouzlo živočišnosti. Zvláště pokud během našeho shledání tu a tam koukla po mém těle a jeho, ploditelských přednostech, kterými rozhodně žádný elf neoplývá. "A co se týče Vašeho přespání, máme tu několik zařízených pokojů. Pokud však chcete zítra pokračovat do města, měla by jste našim hostům nechat aspoň jedno prvenství a nepoužít je. Je to jen jedna noc." Jako bych jí chtěl vyhodit po tom všem na noc? "Pokoje pro hosty jsou sice výtečné pro poutníky, ale první návštěvnice by měla mít něco luxusnějšího, zvláště když se pravidlo o prvních hostech nevztahuje na mojí komnatu. Tam se dá také přespat, a mnohem luxusněji." Pronesu s živočišným úsměvem, že by se takříkajíc koza nažrala, a vlk zůstal celý. Načež spolu ještě chvíli můžeme laškovat, ale pak se zvedmeme, aby jsme se šly podívat na její zboží, s čímže to přišla, a nestálo to případně venku a navíc, pokud tím chce platit, proč ne, a naopak rád bych jí ukázal kravín, jako první návštěvnici, jí dopřeji ten pocit jedinečnosti, být po komplexu provedena osobně majitelem! "A pokud chcete, nejste li příliš unavená, tento večer, jako jediný, se Vám a pouze Vám, může dopřát prohlídky za mé přítomnosti, včetně míst jinak neznámím, s osobním výkladem, prohlídkou a, ochutnávkou." Zašklebím se do něčeho jako perverzního úsměvu, zda se semnou chce tedy prodívat, pokud se nebudeme věnovat vybalování a prohlídce zboží, nebo to spojíme najednou?

Pán Jeskyně - 5. listopadu 2018 17:35
Pán jeskyně Devakar

Chovný tábor Belires - {color2}Svět třetí{/}

Nádherná mytina porostlá květinami by mohla působit pohádkovaě nebo pro elfy přijemně nebýt Šesti htané věže z čeného kamente táhnoucí se snad až k nebesům jako by ji někdo vytesal z jediného kusu obsidiánu. A k ní je připojena čtvařice podobných budovdosahující snad jen poloviční velikosti. Z žadné z budov neni vidět ani naznak oken přesto ti kteří měli štěstí vrátit se z ní nikdy nestěžovali na nedostatek deního světla.

Okolí staveb působí pohadkové ale kdokoliv se přiblíží blíže než dvacet metrů k věi pocítí touhu utéci. Kdokoliv se přiblíží ještě blíže vyděšeně prhá jako by se nemohl ani podívat na to co budovy představuji přesto do nich proudí naustálé kolony vězňů.

Velitelkou tábora je démonka Belires (https://www.deviantart.com/exata/art/The-Devil-made-me-do-it-326589859) Pod jejímž vedením tábor neustále rozrůstá a prosperuje dáli sto tak říct. Její pokoje jsou v nejvyším patře ustřední věže. Kde je taky portál jediná cesta prač z toho místa. Další patra patří personálu. Čím nížší postavení tím nížejsou ubytování.
Velitelce tábora je kdispozici dvojce čarodějek NIrta (
https://www.deviantart.com/rgus/art/The-Nightclubs-of-Sigma-Prime-212773015) která se stará o prohřešky a disciplínu. A Orla (https://www.deviantart.com/lamuserie/art/Version-Monochrome-Pretresse-7-763160825) která se stará o zpracování porozených.

Z ubytování dohližitelů je přistup do dalších čtyř budova do každé se vchází branou označenou daným tvorem: Pavoukem, broukem, slimákem, červem. Každá brána má svou stražkyni i kdy útěk je velmi nepravděpodobný.

Spodní patra každé sekce jsou patra kde jsou uložené novoreněťa kde jsou samicemi kojeni než budou předání Orle ke zpracování. Patra nad nimi každé vytvořené z několika buňěk jako včelí plástev je plný rodiček. Mezi těmi to buňkami vedou cesty dohlížitelek.

Vypisuje se 19 z celkem 19 příspěvků1


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)