Země věčného podzimu (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

Tika 13. listopadu 2020 22:09
//Já vím :/

Adrian si odfrkne a mávne nad tím rukou. vyspali jste se dobře oba a i kruhy pod jeho očima byly dnes už znatelně lepší.
"Válet se v posteli a milovat se," zkusí svoje šance a vyplázne na tebe jazyk. Poté se k tobě nakloní a políbí tě. Někde z druhé místnosti zaslechneš dupání a smích Adrianovy setřičky. Ten malej ďábel už musel být na nohou dobrých pár hodin.
Adrian se nakonec stejně posadí a začne se oblékat. Čekala vás cesta do Elinoru, a když si pospíšíte a vyrazíte po obědě, mohli byste tam stihnout dorazit ještě za světla. Adrian tě nechá v klidu oblěknout a upracit se a vyrazí napřed. Když konečně vylezeš z pokoje, do nosu tě udeří vůně na másle smažené cibule a vajíček. Adrian dřepěl u ohně a míchal vám snídani.

Tika 31. října 2020 19:51
//Ale jako ne no.. :D tak z toho uděláme tedy víc?

Tika 21. října 2020 02:05
//Chudák hudebník, už bych to házel na něj :D

//LH zatím ne, ale snažím se k tomu co nejblíže směřovat :)

"Hmm..," zamyslí se Adrian naoko a přikývne. "Jako kdyby tvé kroky řídila jakási vyšší bytost," pronese důležitě, a ten jeho pohled! Pak se mu ale začnou jeho ramena třást a přistihneš ho, jak tě cíleně odvádí kamsi do středu celého dění. Zastavíte se u stolu, na kterým ležel naražený sud.
"Naštěstí," zvolá veledůležitě, dle gestikulace byl opilý. "Tu pro tebe mám bájný všelék, životabudič a nápoj bohů," uchopí tvůj kelímek a ponoří ho do sudu s medovinou.
"Spolu to nějak zmáknem," hodí po tobě očkem a na malý moment ti přijde naprosto vážný. Podá ti kelímek a naplní si znovu i ten svůj.
Zbytek večera se vyvíjel už jenom tím lepším směrem. Nakonec ale všechny oslavy musí skončit a tak někdy nad ránem už o sobě skoro nevíš. Tvůj plán dorazit domů v decentní opilosti ztroskotal, a když už si to tak néjak začneš uvědomovat, potácíte se s Adrianem ulicemi Elinoru. Chvíli ti trvalo se zorientovat, než zjistíš, že jdete vlastně úplně špatným směrem. Jakžtakž se ti ho podaří navést směrem k tvěmu příbytku, ale netrvá tomu tak dlouho co klopýtnete o špatně zastrčenou dlažební kostku a rozplácnete se na zemi.
Jak širocí, tak vysocí ležíte na zemi a nezbývá vám, než se začít smát. Došly ti veškeré síly a vlastně ti začínalo být jedno, že ležíš na zemi. Zdála se ti teplá a měkká úplně stejně jako tvoje postel. Najednou se ale zase pohneš, nutno podotknout, že ne své pomocí a země se ti začne zase od obličeje vzdalovat. Po několikátém pokusu, kdy tě Adrian málem zase upustí na zem se mu podaří si tě hodit na záda a vrávoravým krokem vyrazí přes tržní náměstí.

https://twitter.com/WaylanTika/status/612273190413467648/photo/1