Marie, postava do Miss léto 2011 (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Marie, postava do Miss léto 2011

Autor : Pepča   30. července 2011   Postavy
Na popud hatera a dalších fanynek jsem se rozhodl také přispět svojí troškou do mlýna. Doufám, že se Vám moje postava bude líbit. Zdaleka však není taková, jak bych si představoval. Atmosféra by šla určitě ještě podtrhnout.

Postava do soutěže Miss léto 2011:

 

Jméno: Marie

Věk: 17 let

Země Narození: VB

 

Černočerná tma. V dáli mihotavé světlo. Jediné, co přehlušuje omračující ticho je tlukot srdce. Bije, buší jako o závod. Po čele pomalu stékají kapky studeného potu. Svazující pocit svírá celé tělo, temnotě se nedá bránit. Chce křičet, ale z úst nic nevychází, chce běžet, ale nohy neposlouchají. Přesto se světlo přibližuje. S každým hlubokým nádechem a výdechem je blíž. Každá vteřina je věčným utrpením, jsou slyšet kroky s přibližujícím se světlem. Tep se stupňuje. Zničehonic tma mizí. Vše je rozmazané, dlouhá chodba, utéct! Nohy poslouchají, ale proč? Na tom nezáleží, dech se zrychluje, studený pot teče proudem. Běží sotva pár vteřin, cítí se, jako kdyby běžela hodiny. Konec chodby, dveře. Kroky už jsou velice, velice blízko. Divoce táhne za dveře, ale jde to překvapivě lehce. Vběhne rychle do dveří a oslepí jí přímé světlo. Oběma dlaněmi si snaží přikrýt obličej, ale nic naplat. Světlo svítí i přes ruce. Netrvá to však dlouho, brzo zamžourá a vidí obrysy. Je v místnosti, uprostřed je křeslo, není vidět, kdo v něm sedí. Dveře se s klapnutím zámku zavřely. Křeslo se pomalu začalo otáčet, rýsuje se v něm obrys postavy. Opět se vrátil pocit bezmoci, mozek utíká, tělo neposlouchá. Křeslo se nadále otáčí, oči přestávají vidět ostře, vše se znovu rozmazává. Křeslo je nyní otočené přímo proti ní. Sedí v něm postava, drží v ruce jakousi sklenici s červenou tekutinou, do tváře postavě vidět není. Všechno pomalu upadá do temnoty a jediné co je slyšet je: "Rád tě poznávám, Marie."

 

"Ááááááááá!!!!" ozve se do potemnělého pokoje. Marie sebou divoce trhne a během vteřiny se dostane z pozice v leže do pozice v sedě. Po tvářích jí stéká pot, noční košile je celá propocená. Kolem ramen se jí pomalu obmotá ruka, ale Marie se z ní vyvlékne s dalším, tišším vyjeknutím, celá se zatřese a vyskočí z postele a doběhne k oknu, které otevře a okamžitě se z něj s hlasitým "Blearghhhh" pozvrací. "Další noční můra?" pronese mužský hlas. Marie, ještě nakloněná z okna, jenom trochu pohne hlavou, jakožto souhlas.

 

Tu noc Marie už nezamhouřila oko. Jenom se třásla v náručí svého přítele. Tak už tomu bylo několik týdnů po sobě. Každá noc stejný sen. Stejný výsledek. Už zkusila všechno, psycholožky, kartářky, doktory, akupunkturu, věštění z křišťálové koule. Nic nezabralo. A Marie s každou další nocí, s každým dalším pokusem o spánek, ztrácí kousek své příčetnosti. Z mladé, sofistikované, ve škole bezproblémové slečny se pomalu začala stávat troska. Fialové oblouky pod očima naznačovaly obrovský nedostatek spánku, rudé linky v očích naprostou závislost na kofeinu. Jediným záchytným bodem se stal její přítel, rodiče se k ní otočili zády.

 

*** Ráno ***

 

V hrnku s kafem se pomalu odrážel obraz zničeného člověka. Marie sama na sebe pohlížela s odporem a pomalu vířila lžičkou, aby se zbavila toho nepříjemného pohledu sama na sebe. Sotva něco snědla, neměla chuť, po všem jí bylo špatně. "Vyzvedneš mě odpoledne ve škole?" pronesla potichu. "Jistěže." odpověděl jí, stojíc u kuchyňského pultu, při přípravě snídaně.

 

Dny byly pro Marii jediným vysvobozením od toho, co se jí dělo v noci. Každý den však uplynul obrovskou rychlostí, kdežto noci se bezmezně táhly nekonečnem.

Když vyšla ze školy, už se stmívalo. Snažila se věnovat studiu co nejvíc času, rozptýlit se, zapomenout na tu tajemnou postavu v křesle. Nešlo to. Teď ještě to nekonečné čekání, než si jí vyzvedne její drahý.

 

Jakmile dorazil, Marie mlčky nasedla na zadní sedadlo jeho SUV a oba vyrazili směrem k domovu. To už byla naprostá tma. Jediné světlo poskytovaly pouliční lampy. Ještě ke všemu pršelo. Typický přelom britského podzimu a zimy. "Jak bylo ve škole?" snažil se začít konverzaci a sledoval svou milou ve zpětném zrcátku. "Nemám náladu na mluvení, Tome." uhnula Marie pohledem a zahleděla se ven z okénka. Neuvědomovala si, že to bude to poslední, co uvidí. Dvě velmi jasná světla, obrovský náraz a neskutečná bolest. Svět okamžitě zčernal, Marie měla pocit, že se nadnáší a poté přišla další rána. A veškerá bolest přestala.

 

Marie zamžourala. Tma, všude tma, jenom v dáli mihotavé světlo. Zase ten hrozný sen. Ale teď je to jiné. Cítila studenou podlahu pod svým tělem, cítila své nohy i ruce. Necítila však svůj pot na čele, ani tlukot svého srdce. Zdáli byly slyšet pomalé kroky. Marie se okamžitě zvedla a přesně podle snu se rozeběhla směrem pryč od příchozího světla. Nic nebylo rozmazané, všechno bylo jako ten nejčistší televizní obraz. To, co se zdálo jako pouhé dva kroky, stačilo k tomu, aby přeběhla ke dveřím, které tak dobře znala. Pocit strachu byl pryč, věděla, že to, co prožívá, je realita. Po týdnech ve strachu a probděných nocích už toho měla plné zuby. Chtěla dostat toho, kdo za to byl zodpovědný a to okamžitě. Doslova rozrazila dveře, které byly na konci chodby. Dveře se rozletěly na kusy. Marie naburácela do malé místnosti, čtvercové místnosti. Celá byla obložená dřevem a uprostřed bylo honosné křeslo. Vše sedělo. Marie vykročila rázným krokem ke křeslu a ve chvíli, kdy se natahovala po opěradle, aby otočila křeslo směrem k sobě, jí tělem projela nová vlna strachu. Dosud nepoznaného. Strachu z něčeho většího, než je ona. Strachu ze šelmy, predátora. Marii ztuhlo celé tělo. Končetiny jí přestaly poslouchat, na čele se jí okamžitě objevily nové kapky studeného potu. Marie proti své vůli udělala několik kroků vzad, až se opřela o stěnu místnosti a pomalu se svezla k zemi. Křeslo se opět začalo postupně otáčet směrem k Marii. Po chvilce bylo už celé otočené na Marii. V křesle seděl mladý muž, na krátko střižené černé vlasy, hnědé oči, od pohledu drahý oblek, v ruce sklenice s červenou tekutinou. Marie se mezitím snažila vymanit ze své paralýzy, ale marně. Z očí jí začaly pomalu stékat slzy po tvářích. "Rád tě konečně poznávám, Marie." pronesl tichým hlasem. Na tváři se mu objevil úsměv. Čistě bílým zubům dominovaly dva velké tesáky mezi horními zuby...

Další články v kategorii Postavy:

Kdo hodnotil článek Marie, postava do Miss léto 2011?
kucik (3.50*), LBsmoke (2.00*), Luelle (5.00*), Python (3.50*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

LBsmoke - 7. září 2011 00:53
LBsmoke

já upřednostňuju zaprášeného freddyho.. a né pompézního cucáka..
zní to celé jak začátek povídky.. postavu to nerozpitvává spíš hecuje..
to je ale práce pro PJe.. promiň ale jako postava vůbec..
skoro jak na základce ve slohu, pani učitelka napsala větu na tabuli
a PJi ty domyslíš zbytek..

LBs.ic.cz

Python - 15. srpna 2011 14:21
Python

Je to dobře napsané a tématika nespavosti je mi chorobně blízká. Nicméně, v tomto textu jsem nenašel nic nového. Nechci říct, že je to klišé, i když by se jich tam pár našlo, ale prostě ničím mě to nepřekvapilo.

Solidní 3.5
Člověk není nikdy dost chytrý, dost bohatý a dost ozbrojený. Nevěřte bláznům, říkají pravdu. I´ll Chuck you!

Torreador - 14. srpna 2011 23:48
Torreador

Pepča 14. srpna 2011 23:06

Já si zakládám na nehodnocení ;) neznám zdejší poměry a měřítka a hlavně vím, že když semka člověku něco napíšu a zkritizuju mu dílo, tak mu to bude daleko lepší než pár hvězdiček :)
Id agas, ut sis felix, non ut videaris.

Pepča - 14. srpna 2011 23:06
Pepča

Torreador 14. srpna 2011 22:55

Tak...on to byl konec konců jenom pokus. Podle toho to taky dopadlo :) Je fakt, že tam prostě chybí ještě jedna celá kapitola, ale lenosti se neubráníš. Mám zhruba cca vykreslený celý ten postupný rozpad její osobnosti...ale prostě tam není. Takže je z toho to, co z toho je :)

Klidně hodnoť. Jen do mě.

Díky za názor :)
Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody...

Torreador - 14. srpna 2011 22:55
Torreador

Neurazí, nezaujme.

Je škoda, žes to nezkusil pojmout trošku jinak, takhle je Marie, takovou tou tuctovitou záležitostí. Mám strach, v noci se mi zdají noční můry a ty se nakonec vyplní. Klišé.

Jedna věc mne drobet zarazila... pokud jí ty noční můry dělaly takový problém... pokusila se někdy pátrat po jejich zdroji jinak než s pomocí kartářek? A trošku podivné mi přišlo ono zvracení po snu. Možná víc než trošku.

Zapojit do postavy vnitřní konflikt není špatný nápad. Stát se tím, co jí v nocích straší. Na druhou stranu... kdybych stanul v tváří tvář stvůře, která mi nedá dva tejdny spát, asi bych udělal něco jiného než, že bych ztuhnul na místě :)

Není to špatné... ale daleko víc by zaujala postava, kdyby byla pojmuta z jiného úhlu pohledu (roztleskávačka v hororu jako parodie na bčkové filmy nebo pozérská satanistka, která objeví ždibet pravdy na těch žvástech, kterými ji krmí kamarádky, etc, etc).

Nehodnotím.
Id agas, ut sis felix, non ut videaris.

Pepča - 10. srpna 2011 16:02
Pepča

Zob 10. srpna 2011 15:55

Tak já rád odpovím, jenom mi některé otázky přišly až zbytečné .)
Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody...

Zob - 10. srpna 2011 15:55
Zob

Ok, díky za odpovědi. Už v tom mám jasno, slibuju, že už se v Marii nebudu dále vrtat ;-)
---

Pepča - 10. srpna 2011 15:28
Pepča

Zob 10. srpna 2011 14:28

Moc se do toho pokládáš. Marie má především strach o to, aby nepřišla o svůj vlastní rozum :) Navíc bych jí do žádného dobrodružství nezapojoval, jelikož moje Vampire dobrodružství bývají spíše akčně založené, nikoliv vyloženě hororové. Tahle postava je spíš pokusem o to zjistit, zdali na to já, jakožto autor, nebo spíše hráč, stále mám. Přecijen už jsem tu nějakou dobu a občas fantazie potřebuje proklepnout.

Jak říkám...moc jí rozebíráš. Ber v potaz to, co je napsáno a ne to, co není :)
Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody...

Zob - 10. srpna 2011 14:28
Zob

Pepča 10. srpna 2011 11:41
Ptám se čistě pro pořádek. Čeho se tedy Marie bojí? Sama sebe a své zrůdnosti? Stříbra? Toho tajemného pána?
Po čem Marie prahne, co ji motivuje, jaký má cíl? Do jakého dobrodružství bys ji zapojil?

Upíří masakr alá Blade? Tajemné rozplétání nitek upířího spiknutí? Upírsko-vlkodlačí lovestory?

Jak by měl hráč za postavu hrát? Je Marie sebevědomá? Byla by schopna zabít druhého pro peníze? O krvi záměrně nemluvím - je jasný, že tomu se nevyhne. Mohl by se o ni zajímat nějaký upíří klan a když ano, tak proč?
---

Pepča - 10. srpna 2011 11:41
Pepča

Zob 10. srpna 2011 10:13

No je to celkem evidentní, ne? :)
Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody...

Zob - 10. srpna 2011 10:13
Zob

Marie, holka,, kterou trápily noční můry. Tyto můry se vyplnily a ona zahynula při autonehodě. Když se probrala, zjistila, že je upír. Za proměnu může ten tajemný muž ze snů. Je to tak správně?
---

hater - 30. července 2011 14:57
hater

Pepča 30. července 2011 12:28
není třeba, tahle odpověď je taky dobrá :)

Pepča - 30. července 2011 12:28
Pepča

hater 30. července 2011 10:44

Heh. Nevím, mám to pro tebe narychlo vymyslet? :D
Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody...

hater - 30. července 2011 10:44
hater

Musím říct, že když tohle srovnám s dobou, kdy jsem tě tu, Pepčo, poprvé potkal, a hráli jsme "Bez PJ", tak to je obrovský rozdíl. :-)

Rád bych se zeptal na takové trošku praktičtější věci, co Marie studuje?

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog