Úvodníky (22 stran zpět) - Aragorn.cz

„Když jsou ostatní hráči rozhádaní, znudění a unavení, tak člověk, který je natěšený a bere to s nadhledem a hlavně nerezignoval, má dobrý základ. Každopádně spoléhat na to nejde. Musíte si vymyslet originální postavu, napsat rozumný životopis, soustředit se na nějakou konzistenci příspěvků a tak nějak originálně reagovat na to, co vám Pj předhodí. V žádném případě tady po jednom vítězství nechci mudrovat jako nějaký nestor. :) To jsou zásady, kterými se řídím já.“ Nestor, v roli oběti

„Pohlédl jsem na metál v zasklené vitríně. Vítěz «AK 2009»; v oko se vloudila slza. Letos podobný titul nosit nebudu. Přišel mladší, lepší, a vyhrál. Není čas na sentiment, je třeba potřást rukou vítězi Aragornského turnaje 2010 – Nestorovi.“ Nazir, v roli obětníka

Nový rozhovor je na světě – o turnaji, hraní, novinařině, a nejenom to! Čtěte: Nestor: „Kdo se směje naposled, zhebne jako první!“

Aragorn sa dynamicky mení. Príchádzajú noví ľudia, napreduje technický vývoj, mení sa kultúra. Snažíme sa reagovať pružne a byť v predstihu tak, aby sme sa tu cítili príjemne a spokojne.

Jednou z diskutovaných zmien súčasnosti je prostredie Rozcestia. Tak ako všetko, aj Rozcestie potrebuje časom renovovať a priniesť nové myšlienky. V autorskom článku prinášame možnosť nového pohľadu na toto prostredie a prosíme Vás o spoluprácu pri okresávaní nových myšlienok.

„Sakra dej to sem!“ odstrčil Petr Žanetu a já jí pozvracel boty. To má za to, že jí to tak dlouho trvá. V šatně se ozval nemotorný rachot. Chodba spojující zbrojnici s šatnou nemá žádný jiný východ. Teď je ten pravý okamžik, aby někdo zakřičel „jsme v pasti!“, ale tohle není béčkový horor. O šatní skříň, která je vidět v průzoru chodby, plácla krvavá ruka a za ní se vynořila zombie. A za ní další a další. Asi ucítili naši krev a pomalu se hrnou do chodby. Žaneta omdlela a já se rozhodoval, jestli jí pomohu vstát, nebo zda omdlím taky. Tlupu lidožroutů od nás dělilo jen pár metrů, když jsem uslyšel ten nejkrásnější zvuk ve svém životě – cvaknutí zámku. Bleskově jsme popadli Žanetu, vtáhli ji do zbrojnice, zamkli a odskočili od mříže, skrze kterou se natahovalo až příliš nemrtvých rukou. Oba vyděšení k smrti jsme se svalili na zem a zoufale si přáli péči lékařů. Za mříží se mlel jeden zombík přes druhého a všichni hladově vztekle chrčeli. Když nad tím tak přemýšlím, taky bych něco snědl, protože všechno, co jsem v žaludku měl, jsem rozházel po zemi.“

Parodie na zombie horor – je třeba říkat víc?
Nejnovější dílo z pera autora Arte-Zherth si nesmí nechat ujít žádný uctívač tohoto pokleslého, leč široce oblíbeného žánru, kterému se již dostalo celé řady zpracování; upozornění: Zombíci a Emanuel není kousek pro rozněžnělé dušičky, bojácné ufňukánky a uhlazené slušňáky. Vy otrlí, živí i oživlí, čtěte, hodnoťte a komentujte!

BRRRRAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAINS!!!!!!!!!