Články
Balada o rekovi aneb Kostěj nesmrtelný
Zhluboka se nadechl
A pak dveře rozrazil
Knajpa ztichla
Rek na prahu
Tehdy zařval z plných sil
„Ano! Ewerv! To jsem já!
Váš milovaný hrdina!
Skřety zrůdné pobil jsem
Démonům naháním strach
Draci, ti mne uctívají
A upíři sic mě spatří
Hned rozpadnou se v černý prach!“
Však neozval se hlučný jásot
Již dávno tomu není tak
Dávno upad v zapomnění
Rek, hrdina nebo jak?
I objedná si džbánek piva
Mince o stůl zacinká
Po všech činech nezbyla naň
Ni pitomá vzpomínka
Pak rekovi svitne náhle
Hrdinou může být zas
Vstane, knajpa ztichne neboť
Se rozezní pevný hlas:
„Pokusím se o nemožné
Najdu, sejmu kostěje!
Rozmlácen v krvavou kaši
Mu stejně jenom prospěje!“
S těmi slovy vyjde z knajpy
Za ním chechot posměšný
Vždyť každý ví, že kostěj je
Prakticky nesmrtelný
I nedbá rek na posměšky
Oděn v zbroj již rezavou
Meč u pasu, vydává se
Vydobýt zpět slávu svou
Lesy, pouště projíždí
Hory, řeky, tolik měst
Pak hrdina zastaví
Na křižovatce čtyřech cest
Rozhlíží se, přemýšlí
„Kterou z cest já mám se dát?“
A v tom v křoví objeví se
Prťavý červený hnát.
Z křoví hlava vykukuje
Uši dlouhé jako ďas
Oči rudé a šilhavé
A k tomu pisklavý hlas
„Vím, vím, kam tě cesta vede“
Skočí šotek před reka
„A za malou odměničku
Odpověď na tě čeká“
„Ha!“ zařve rek a hned tasí
Šotek zpátky ve křoví
Pak hrdina se zamyslí
„Nejdřív ale odpovíš“
Rarach ručku natahuje
„Na západě kostěj jest
Nesmrtelný, ve své věži
Cestou vlevo nech se vést“
I vydá se rek na západ
„Nad Ewerva nikdá není!“
Za ním šotek, měšec v ruce
A při tom se blbě kření
Tři dny a tři noci pádí
„Již kostěji, již se těš!“
A čtvrtý den se objeví
Na obzoru černá věž
I rek dveře vykopává
Před ním kostěj v černý šat
Meč hned v ruce a pak pokřik:
„Hej, kostěji! Čas se rvát!“
„Haha! Já jsem nesmrtelný!
Je mi víc jak pět set let!“
To však reka nezastaví
A vrhá se na něj hned
I hrdina seká, bodá
Končetiny utíná
A krev rudá stříká kolem
A když skončí, kostěj mrtvý
Rek raracha proklíná
Kouká na kostěje dole:
„Zrada, byl jsem podveden!“
Hrdina se vydá zpátky
Hory, řeky a těch měst!
A za tři dny opět stojí
V křižovatce čtyřech cest
„Podvedls mě, šotku lstivý!“
Křičí, mává mečem svým
„Nesmrtelný v západ není
Utkal jsem se místo něho
S kostějem dlouhověkým!“
„Pověz, šotku, sic tě srazím
Kterou z cest já mám se dát?“
A v tom v křoví objeví se
Prťavý červený hnát.
Z křoví hlava vykukuje
Uši dlouhé jako ďas
Oči rudé a šilhavé
A k tomu pisklavý hlas
„Vím, vím, kam tě cesta vede“
Skočí šotek před reka
„A za malou odměničku
Odpověď na tě čeká“
„Ha!“ zařve rek, mečem hrozí
„Tohle už snad přeci znáš
Řekni kudy a já z vděku
Nezlomím tvůj malej vaz!“
Rarach ručku natahuje
„Na východě kostěj jest
Nesmrtelný, ve své kobce
Cestou vpravo nech se vést“
I vydá se rek na východ
A za pár chvil mizí v dáli
Za ním šotek s druhým měšcem
Se na zemi smíchy válí
Čtyři dny a čtyři noci
Bez oddechu putuje
A pátý den vchází s mečem
Do kostějovy sluje
I rek dveře vykopává
„Hej, kostěji, toť tvůj čas!“
Pak se svým hrůzným pokřikem
Bodá, seká, vraždí zas
Krev rudá stříká všude kolem
Však kostěj pořád živý jest
Neb rány se mu samy hojí
Rek zastaví, překvapen
Však vedle něj kostěj stojí
A svou magickou holí
Připraven ho kouzlem smést…
„Zadrž, byl jsem podveden!“
I hrdina spěchá zpátky
Lesy, pouště a těch měst!
Za čtyři dny kde že stojí?
V křižovatce těch čtyř cest
„Podvedls mě, šotku lstivý!
Nesmrtelný na východě
Tvou lež opět vyvrací!
Místo něho uvítal mě
Kostěj s regenerací!“
„Pověz, šotku, sic tě srazím
Kterou z cest já mám se dát?“
A v tom v křoví objeví se
Prťavý červený hnát.
Z křoví hlava vykukuje
Uši dlouhé jako ďas
Oči rudé a šilhavé
A k tomu pisklavý hlas
„Vím, vím, kam tě cesta vede“
Skočí šotek před reka
„A za malou odměničku
Odpověď na tě čeká“
„Ha!“ zařve rek, meč zas v ruce
„A tak tedy naposled
Řekni kudy a já z vděku
Nezlomím tvou páteř hned!“
Rarach ručku natahuje
„Na severu kostěj jest
Nesmrtelný, v černém hradě
Cestou rovně nech se vést“
I vydá se rek na sever
V ruce zbraň stále svírá
Za ním šotek, s třetím měšcem
Smíchy málem umírá
Pět dní a nocí cestuje
Nejí a nechodí spát
Na úsvitu šestého dne
V dáli rýsuje se hrad
Hrdina rozmlátí bránu
Rozsekává nohsledy
Pak vykopne hlavní dveře
Doufá, že naposledy
Před ním kostěj nesmrtelný
Oděn v dlouhý, temný šat
Rek zařve a vrhne se vpřed
Chystá se ho rozsekat
I hrdina masakruje
Končetiny utíná
A krev rudá všude stříká
Kostěj však neumírá
Z kostěje krvavá kaše
Z očí jeho srší zlost
Neb jen hlava mu zůstala:
„Zkurvená nesmrtelnost“
Ozývá se vítězný řev
Hrdiny a reka
Rozsračkoval tu kostěje
Sláva na něj čeká
Vrací se hrdina zpátky
Do knajpy, té na vršku
Předtím avšak chce šotkovi
Dát pořádně přes držku
- 31.05.2011 - Ticho je všude
- 01.06.2011 - Špinavá noc
- 30.05.2011 - Balada o rekovi aneb Kostěj nesmrtelný
- 09.05.2011 - Nevím, co znamená milovat
- 03.05.2011 - Opona
Komentáře ⇓
Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.
Vypisuje se 3 z celkem 3 příspěvků1
| Eiris - 1. června 2011 08:17 | |
 |
Jak psal vockoo dole, některé rýmy jsou hrozně kostrbaté, což trochu dílo kazí, když se člověk zasekne a přemýšlí proč mu to tam nesedí.. |
| Nefrete - 31. května 2011 16:21 | |
 |
Mělo to být zábavné a vtipné a skutečně tomu tak i je. Pobavilo mě to, a ačkoli jsem si také povšimla tu a tam nějaké té nedokonalosti, na celkový dojem to příliš vlivu nemělo. Určitě jsem už několikrát pod poezií psala, že osobně - když už nutně verše - vyhledávám pak spíš pravidelný rým, epický příběh a vtip. Mě sis tedy získal.:) A ten ilustrační obrázek k tomu je skvělý. Hrubost a nedokonalost v tomto případě, řekla bych, hovoří spíš ve tvůj prospěch než naopak.
|
| vockoo - 30. května 2011 23:03 | |
 |
Líbí!!! Až na pár kostrbatých rýmů to je fakt super. Navíc to má i zajímavý nápad.
|
Vypisuje se 3 z celkem 3 příspěvků1
