Defenders, Díl Druhý: Náhlé události (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Městem se začaly ozývat výbuchy. Kusy zdiva z domů padaly na zem, kde ještě víc poškozovaly silnici. Další mohutná exploze z rakety, která vletěla do jednoho z výškových domů a zničila téměř celé patro. Střecha se pomalu začala propadat na poškozené patro.
Lidé začali vybíhat ven z domů a prchat kamkoli, kde by mohlo být bezpečno. Tu brečelo dítě a hledalo své rodiče. Tu zase křičel bolestí muž, kterého zavalilo kamení. Všude zavládl chaos.
Po hlavní třídě pokračovalo vpřed šest mohutných Defenderů. Pálily jednu raketu za sebou. Pod nimi běžel dav černě oděných osob se starými plynovými maskami. Pálili po těch pár strážných, co hlídali ulice. Černo-oděnci rabovali obchody, ničili holografické tabule, zapalovali vznášedla, která postávala kolem.
Ozval se další výbuch a mnoho životů v tu chvíli vyhaslo.

„Sakra, co se to děje?“ vyskočila z postele Alex a pohlédla na napůl spícího Michaela. „Ty bys prospal...“ zarazila se při pohledu z okna.
„Válku jsi chtěla říct?“ zvedl hlavu a pohlédl na ni.
„Dělej! Vstávej! Město je v plamenech!“ zařvala na něj a rychle se začala soukat do modrých kalhot.
Michael v tu ránu už byl u okna a bral si své oblečení. Z kapsy mu vypadl mobil. S tichými nadávkami ho zvedl a začal vytáčet Jackovo číslo. Začalo vyzvánění.
„Sakra, zvedni to!“ řval téměř Michael a vydal se rychle dolu do garáže za Alex.

Vojáci s Defendery se dostali k barikádě, kterou vytvořili rychle lidé, kteří měli odvahu se jim postavit. Město se dávno zřeklo ozbrojené posádky, ale stále se tu našlo mnoho milovníků zbraní.
„Sakra! Potřebovali bychom nějaké závodníky a jejich Defendery!“ zařval nový kapitán té hrstky lidí, co si stěží mohla říkat ozbrojená síla.
„Ozvali se mi lidi, že sem již míří několik týmů. Ale všichni mají domy za městem!“ zařval odpověď nazpátky jeden z lidí, snažíc přeřvat okolní výbuchy.
„No to je hezký, než sem dojdou, je po nás!“ ozvalo se kdesi za nimi.
Do barikády s vznášedel, rozbitých stolu a kusů betonu vrazila další raketa a vyhodila ji spolu s obránci do povětří.

Po lesní cestě se řítila motorka.
„Jack to pořád nebere!“ řekla Alex Michaelovi do ucha a začala vytáčet Toma, “Doufejme, že aspoň Defendeři si něčeho všimli a už jsou na cestě!“
„Co myslíš, že se děje?“ zeptal se jí Michael a měl co dělat, aby přelétl spadlý strom. „Kam? Do základny, nebo do města?“ ještě se rychle zeptal, jelikož věděl, že za chvilku bude rozcestí.
„Eh, nevím. Není čas! Do města! Doufejme, že Jack s Tomem jsou na cestě!“
Michael prudce zatočil doprava a pokračoval k ohnivě zářícímu městu.

„Ubozí lidé! Hodláte znečistit naši posvátnou planetu! Hodláte si na ní konat ty vaše stupidní hry!“ zahřměl jeden z větších Defenderů. Byl celý černý, jen oči mu bíle planuly. Na rameni měl odpalovač raket a v ruce dlouhý energetický řetěz. Vojáci pod ním se rozesmáli a pokračovali ve svém ničení.
Najednou odněkud vyletěla raketa a trefila jednoho z Defenderů do hrudi. Jen se ozval bolestný křik vojáků, kteří pod ním byli zaleženi. Zmatené vojáky pokropila sprška projektilových nábojů z blízkých oken domů. Vojáci se stačili jen schovat za spadlého robota, a již je zasypával déšť plazmových granátů. Defendery obklopil záblesk a chvilku bylo ticho. Najednou do domů začaly bušit rány z plazmových zbraní. Oblak prachu dopadl na zem. Kolem Defenderů se objevil kopulovitý štíty, pohlcoval jakékoli útoky směřující na ně.
Zdi budov se pomalu začaly rozpadat, tím zpečeťovaly osud pro ty, kteří se za nimi schovávali.
Do plameny sžíraného města vjela motorka a projela pár vedlejšími uličkami. Minuli pár zděšených lidí i pár raněných. Všude kolem se válely trosky a plameny. Michael s Alex zastavili na okraji hlavní třídy.
„Co se tady sakra děje?“ zašeptala vystrašeněji Alex, to už však do budovy sto metrů od nich narazila raketa.
„Co?“ zařval v tu ránu ohluchlý Michael.
To už se důvod problémů řinul po silnici kupředu.
„Co tam je?“ zeptala se nedočkavě Alex zpoza rohu vykukujícího Michaela. Nečekala na odpověď a sama vykoukla.
Oba téměř současně zalezli a podívali se na sebe. Co teď? Kolovala nevyřčená otázka. Dlouho tam nehybně stáli a dívali se zmateně na sebe. Čekali, že se tu stala nějaká velká nehoda. Ne tohle.
Kroky se již rychle přibližovaly a každou chvíli je objeví. Musí něco dělat, problesklo jim hlavou. Alex na nic nečekala a naskočila na motorku a nastartovala. Michael se zatím lepil ke zdi a čekal na prvního vojáka. Možná je blázen, možná je statečný. Pokud však přežije, bude rád.

Vojáci byli nelítostní. Přišli sem, aby dokázali, co umí. Aby otevřeli lidem oči. Hlavně sem přišli, aby těm bohatým hlupákům ty oči navždy zavřeli.
Ten chabý odpor, co projevili tito mrzcí lidé, je nemohl zastrašit. Pár prastarých projektilových zbraních je nemůže zastavit. Ani ta raketa, co zasáhla jejich Defendera, s nimi ani nehnula. Maximálně mohla poškodit Defenderův plášť.
Dostal akorát rozkazy prozkoumat s pár vojáky vedlejší uličky. Nepotřebovali další pokusy o útoky nepřátel. Teď potřebovali klid.
Rychle přebil pro jistotu poloprázdný zásobník energie. Je pravda, že i s poloprázdným by dokázal zabít i třicet, čtyřicet odpůrců, ale měl nepříjemné tušení.
Rychle se přilepil ke stěně budovy a táhl se po ní dál. Deset kroků za ním šli další dva.
Už chtěl zatočit do postranní uličky. Už viděl její část, ale viděl i něčí nohu vykopávající jeho zbraň.

„Jeď!“ zařval Michael na Alex a naskočil s nově nabitou útočnou puškou na motorku. Alex rychle přidala, a motorka prudce vyrazila kupředu na hlavní třídu. Najednou se všichni zaměřili na nového nepřítele a začali po něm pálit. Michaelovi to aspoň tak připadalo. Střílet sice uměl, ale moc často na život a na smrt nebojoval. Vypálil po několika vojácích. Kupodivu se trefil.
„Drž se,“ sykla na něj Alex a prudce zatočila doleva. Na místo, kde před chvíli byli, dopadla raketa.
„Sakra! Zmizme odtud!“ zařval na ni zpátky a vypálil po vojácích další salvu.
Za nimi se začaly ozývat výbuchy a hlasitá palba z Defenderských zbraní, avšak ani jedna nedopadla na ně. Michael se ani nechtěl otočit, přesto to udělal.
Na Defendery i vojáky teď dopadala sprška raket i střel mnoha Defenderů ostatních týmů.
Něco je najednou chytlo a vytáhlo nahoru.
„Klid, mladej!“ ozvalo se z Victoriova hlasového modulu uklidňující hlas jeho partnera.
Byli tu všichni. Teda kromě Jacka, ten již byl v boji.
Michael se přes ocelové rameno dostal až k řídící části, kde měl svou bojovou výbavu.
„Jdu dolů!“ řekl ostatním, když si nandával mini vysílačku.

„Hej, Tome?!“ řekl přes vysílačku Jack, který stejně jako Tomáš spěchal v Defenderovi do města.
„No co je?“ ozval se nazpět lehce ospalý Tomův hlas.
„Nespi sakra!“ zařval co nejhlasitěji a pokračoval dál již normálně. „Mám tu mnoho hovorů od Michaela. Budou asi ve městě.“ Rychle přepnul na frekvenci Defenderů a oznamoval jim to samé. „Seržante, Victorie, jen co je uvidíte, chraňte je!“ nečekal na žádnou odpověď a přeladil pouze na Mystikovo frekvenci.
„Jacku, myslíš, že to jsou oni?“ zeptal se Mystik svého přítele.
„Nevím, ale vše tomu nasvědčuje. Nezapomeň, že oni na to jsou dost mocní, aby něco takového udělali.“
„Máš pravdu, musíme si na ně dát pozor. Hlavně musíme najít ostatní. Pak se uvidí.“ Dal mu zapravdu.
Všichni čtyři Defendeři vběhly do města.
„Co se tu sakra stalo?“ ozývali se všichni a hledali své přátele.
„Rozdělíme se!“ rozkázal Jack „Tome, se mnou! Vy dva, najděte Alex a Michaela!“
„Rozumím.“
„Ok,“ odpověděly Defendeři a rozeběhly se do hloubi města.
Jack i Mystik chvilku stáli a sledovali odbíhající roboty. Tom však už stál na Luciově rameni.
„Jacku? Co se děje?“ zeptal se zmateně Tom
„Nic!“ odsekl mu Jack a rychle vyrazil druhou cestou do středu města.

Do města se začaly přibližovat i ostatní Defendeři a jejich týmy. Záhadní útočníci byli krok za krokem nuceni ustupovat. Všichni byli zděšeni náhlými událostmi. Nikdo z nich určitě nečekal, že se sem ostatní dostanou tak brzo. Padli dva nepřátelští Defendeři. Bohužel to nemohlo předčít ztráty lidí na druhé straně.
Jen co se nepřátelům podařilo dostat z města, okamžitě zmizeli v nedalekých lesích či v pustině.

Uprostřed města se mezitím sešli Michael a jeho přátelé, kromě chybějícího Jacka.
„Sakra, kam zmizel Jack?“ začala se strachovat Alex, i když to nechtěla přiznat ani sobě samotné.
„Nevím, jen co se dali na útěk, vrhnul se za nimi. Počkej, optám se ostatních,“ řekl Tom a poodešel kousek stranou, aby se mohl v klidu spojit s ostatními.
Michael se otočil na Alex a starostlivě ji očima prohlédl „Jsi v pohodě?“
„Jo neboj, nic mi není.“
„To je dobře.“
„Ale tebe trefili!“ zavřískla nahlas, a už zkoumala škrábanec na Michaelovo rameni.
„Ech, cože? Jsem si ani nevšiml,“ zamračil se Michael a pohlédl na rameno. Jeho černou džínovou bundu teď “zdobil“ roztržený pruh, ze kterého se řinula krev.
„Bolí to?“ zeptala se a začala ránu čisti kouskem čistého kapesníku.
„Ani trochu, jsem si toho ani nevšiml,“ odpověděl v klidu Michael a koukl na přicházejícího Toma.“
„Tak co?“ zeptal se hned.
„Nic.“
„Jak to? Kolik lidí tu je? A to ho ani nikdo neviděl?“ začal se vztekle podivovat Michael
„No nevím, prostě ho nikdo neviděl,“ pokrčil rameny Tom a pohlédl na jeho ránu na rameni.
„Bolí to?“
„Ne!“ odpověděl mu chladně. Vydal se pomalu zpátky pryč z města…