Frontální fenomén (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Stojím frontu ve svém, zdaleka ne nejoblíbenějším, ale rozhodně často navštěvovaném, obchodě a v duchu přemýšlím, za jak dlouho se z ní asi dostanu. Přede mnou jsou čtyři lidi, postarší pán, dva studenti a mladá žena. Žádný abnormální, těžko vysvětlitelný jev. Pás na zboží si oddychuje spokojen s malou zátěží. Já si v srdci šťastný, že zde nestrávím věčnost, dále prohlížím žvýkačky a kondomy.

Postarší pán, který působí poměrně sebevědomě, se rozhodnul platit kartou. To obyčejně vyžaduje více času než hotovostní výměna peněžních prostředků za zboží. Dva studenti jsou pohotoví, mají nachystané drobné s přesností na desetiny stokoruny. Bohužel se přepočítali, respektive přesněji řečeno podpočítali. Konečně mladá žena sice chce kromě pečiva jen po jednom jablku a jedné okurce, ale ve své tužbě je zapomněla pokrýt nálepkami nesoucími informace o ceně a čárovém kódu, takže se musí vrátit. Můj odhad času se zvětšil, fronta už se nejeví jako výhodná. A tak je to vždy.

Moje neschopnost vybrat tu správnou frontu mě přiměla zamyslet se. Proč vždycky, když se rozhlížím a porovnávám obsahy košíků, tašek a vozíků, vyberu nakonec špatnou možnost? Jak to, že odhadnu celkové množství zboží v každé frontě špatně? Proč něco zapomenou nebo zdržují lidi, od kterých bych to nečekal? Čím to je, že v mé frontě se tak často najde předmět, který ještě nemá, ztratil nebo prostě nechce mít čárový kód? Proč, když se otevře nová přepážka, do které se nahrnou kupující včetně mě, to tam trvá déle? Čemu za to vděčím?

Rozhodnul jsem se tento mnou nazvaný „frontální fenomén“ prošetřit a najít, v čem se schovává ta tajemná malá část atomu malého, čtyřnohého, chlupatého, poměrně směšného savce, tedy ono jádro pudla. Jako každý experiment, i tento vyžadoval mnohé opakování a zkoušení na dostatečný důkaz fenoménu. Tato podmínka byla splněna podle mého názoru až příliš. Třeba je to jen lokální záležitost, probíhá tu nějaký zatím nevysvětlený fyzikální jev, lom světla například. Jev jsem prozatím neodhalil, lokální působnost však vyloučena být může, na to stačí bohatá zásoba špatně zvolených front v jiných obchodech.

Příčina fenoménu se bude tedy pravděpodobně skrývat někde ve mně, postupoval jsem dále ve svém bádání. Tady se však dostávám na hranici matematiky a jejích dílčích oborů statistiky a logiky, psychologie, možná biologie a dalších disciplín. V žádné nejsem odborník, což komplikuje výzkum. Napadá mě spousta životních situací, ve kterých člověk musí odhadovat množství něčeho. Některé hry, jako třeba poker, jsou na tom postavené. Zajímavé je však to, že v žádné podobné situaci neselhávám tak často jako ve výběru fronty.

Budu-li se ve svém budoucím životě někdy nudit, jedna z věcí, které bych chtěl dělat, by byl určitě vědecký výzkum frontálního fenoménu. Sehnal bych dobrovolníky různých věkových skupin, pořídil podklady jako IQ a jiné testy subjektů a zkoumal, jestli se skutečná doba stání ve frontě blíží odhadu. Pokud by byla blízko, zjišťoval bych, v čem dobrovolníci vynikají nad ostatními, jako jsem třeba já. Dostal bych vědecký grant na nějaké prestižní univerzitě. Zkoumal bych to ze všech stran a úhlů. Ze shora i z boku. Z pohledu kupujícího, z pohledu prodávajícího. Jsem si jist, že za výsledky bych dostal mnoho ocenění. Byl bych slavný. Časopisy a publikace by se chvástaly dalším Čechem, který něco dokázal.

Do té doby však budu dále stát ve špatných frontách a fenomén zkoumat jen na amatérské úrovni. Úspěch v životě budu hledat asi v nějaké praktičtější činnosti. Třeba je to dobře, člověka ve frontě v zoufalství napadají různé zajímavé věci. Prozatím vím jen to, že výzkum fenoménu budu muset odložit, jsem totiž na řadě…