I tak se dá umřít (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Chyba je totiž už v otázce.
"Každej si holt dělá tu anarchii po svým." - Charlie

nejspíš to bude tou pozdní večerní hodinou... ale absolutně netuším co tím básník chtěl říct....
2+2=1

apophis 30. září 2008 09:54
pokusím se :-P
Dum Spiro, Spero.

Ve skutečnosti není "zpoznal" od "rozpoznal", jak píšeš. Jedná se o určitý archaický tvar, který se v moderní češtině již příliš neužívá, ale uchoval se v podobě nářečí. Jeho význam bych charakterizoval jako "spozoroval" (ve smyslu "uvědomit si"). Samozřejmě, použít ho můžeš, už jen proto, že jsi básník ;)
Jinak ano, zároveň je "zpoznal"/"spoznal" slovenské běžně užívané slovo =))

A co se týče samotné básně: Asi jsem negramot, ale 80% veršů apod. mi buďto nedává smysl, nebo mi přijde, že jsou "nepravdivé" (tedy že dávají nesmysl).

Allizea 29. září 2008 21:23

možná by ti teď neuškodilo si pročíst komentáře :)

Díky za příspěvek do diskuze.
Jsem obludný fantazák, jenž z temnoty svého doupěte leze kam se mu zachce a kdy se mu zachce.

eh...no, nebudu se nijak vyjadřovat k dolním příspěvkům, protože bych je musela nejdříve přečíst a to se mi zrovna moc nechce :-D a jestli řeknu něco, co již bylo řečeno, tak se omlouvám...

Jak už jsem nejednou ukázala, nejsem proti tomu, aby báseň měla dokonalé verše a nebo aby prostě nějaké jenom měla. Ale taky rozhodně nejsem proti tomu, aby báseň verše neměla. Neříkám, že je to přímo tenhle případ, ale není tam moct míst, kde by se to vyloženě rýmovalo (jestli tam vůbec nějaké je), ale jak říkám, mě to rozhodně nevadí.

Vcelku se mi to líbí, přestože jsem tu od apa viděla už lepší, ale je to hodně zajímavý nápad. Bohužel co mi na tom opravdu nesedí je vždy ten jeden verš mezi slokami. Přjde mi spíše jako nějaké moudro, než něco, co by se hodilo do básně, ale jen můj názor. Kdybych to měla srovnat s tím, co se tu objevuje normálně, tak to patří na tu lepší stranu :))
Dum Spiro, Spero.

,,Zítra tomu přesně jeden úplněk" považuju za dost ohranou frázi.
Zpoznal - ano, ale opět pak nevídím smysl, proč konkrétně tohle slovo.

Tohle ale nepůsobí jako zmatek ústřední postavy, ale jako zmatek vypravěče.

Je to stejný pád slov se stejným vzorem (hrad). To je často ten nejprostší rým.

Bílý krkavec? Proč proti němu něco namítat? Je to celkem jasné.

Komentovat intermezza jednotlivě, byl by ten post čtyřikrát delší.

Samozřejmě, že je to tím, že je to nepochopeno. Vždyť to i píšu, že problém je v odlišném vnímání různých lidí a pokud autor obsah nedokáže čtenáři dostatečně vylíčit, je to zásadní chyba.
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

kucik 29. září 2008 11:41

První verš je otřepaná fráze? čím? jak? je tam výpustka, která se dost často nevidí, řekl bych.
zpoznal = zkrácenina rozpoznal, češtinářsky správně. Opravdu.

Je tam protimluv, schválně. Hned na začátku se snažím ukázat zmatek v mysli ústřední postavy. Klisé obyčejného začátku, aby člověk tušil, co čte a co asi bude následovat.

Druhá sloka: okatě jednoduchý rým? Nemyslím, že vlasů/hlasů/zvuků je zase až tak jednoduché skloubit dohromady.

Třetí sloka opět začíná "klasickým klisé", docela dost se divím, že zatím nikdo nenamítal nic proti bílému (!) krkavci. Opět protimluv...

Intermezza mají význam ke konkrétní části, proto bych spíše ocneil, kdyby je kodkoliv kritizoval ve vztahu ke konkrétní sloce, než zobecněně...

Suma sumárum: možná je to tím, že nebylo pochopeno.
Jsem obludný fantazák, jenž z temnoty svého doupěte leze kam se mu zachce a kdy se mu zachce.

Vezmu to popořádku.

První sloka, první verš a hned tak otřepaná fráze - no teda.
,,Zpoznal" - to vážně měla být slovenština?
,,Nevěřil svým očím, natož na ni pohledět." Ehm, zdá se to jen mě, jako přílišný protimluv? Je tam schválně? Pak mi uniká jeho význam. Obsah? Typický začátek, tak jako bych ho sebral z kterékoliv podobné básně.

Druhá sloka je vcelku pěkná. Opět ale praští do očí ten okatě jednoduchý rým.

Třetí sloka představuje zlom, ale kolik z těch slov má skutečný význam? Pro mě prakticky jen třetina. Snažil se autor říct něco víc, co jsem nepochytil, nebo jen potřeboval zaplnit volný řádek?

Čtvrtá sloka a rychlý konec. Proč ale se tam ale prolínají dvě odlišná témata? A ještě jednou ty -asi záměrné- protiklady.

Zbývají ona intermezza. Upřímně... poslední dobou je používá každý a zpravidla je dovede užít lépe. Asi bych si měl v tu chvíli říct, že je to pěkná myšlenka, ale bohužel mi polovina z nich naprosto nesedla.

Suma sumárum: Někdy emoce nejsou dobrým rádcem při tvorbě a často ostatní vidí věci jinak, než my sami.
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

Amthauer 26. září 2008 20:44

Díky za kritiku.

V téhle kouskované poezii, kterou ani já sám nepovažuji za báseň (neb jsem si s verši nijak extra nevyhrál), jsem se přecijen snažil spíše o ta intermezza, aby platila k tomu kterému odstavci.

Podle pohledu někoho na dálku začneš vnímat.
Dle hlasu jej poznáš velice přesně.
Když zemře, cítíš i necítíš spousty pocitů,
a když si pak uvědomíš, že vlastně je to "jen" život, usměješ se tomu a vzpomínáš na něj.

Zpět ke kritice:
Ano, formálně drhne. Možná pokud ji čteš poprvé a ne nějak rychle, tedy pomalu. Všechno to mají být verše čtené a přednášené v rychlejším sledu, kde intermezza následně korespondují svým "klidem obyčejné filozofické věty". I proto tam ta intermezza jsou.
První sloku jsem třetí verš měl vypustit čárku a byl by patrně čtený vždy vcelku, bez pauzy pro "zvýraznění" interpunkce. Poučím se snad pro příště, ještě stále jsem bohužel i korektor, tak když bych tam nechal hrubku, bušil bych hlavou do stolu :)
V druhé sloce mám chybu v rytmu velkou. Teď když nad tím přemýšlím už bez eforických emocí čerstvé tvorby - ano, je tam "díra" a "roubovačka". Ovšem řekl bych s vynecháním zájmena je vcelku zajímavý první verš druhé sloky.
Třetí sloka má v čtenáři navodit jisté "klišé", aby měl šanci poznat, o co v celé básni částečně také (!) jde. Ale asi jsem to nenapsal dostatečně výřečně, aby vyzněl plný význam třetí sloky. Nu, chybami se člověk učí.
Čtvrtá a poslední sloka je už jen jakýmsi uklidněním, že ten kdo zemřel jest první osoba, a že je v nejistotě, jak na tom vlastně sama je. Významově snad plné verše, intermezzo s nimi souvisí nejsilněji.

Až nyní jsem si všiml nesrovnalostí ve slovech, že nedržím krátké a dlouhé slabiky a přízvučnosti. No, někdy se daří, jindy ne. Zabijte pohany byl asi poslední podařený kousek v tomto významu "dokonalostí" textu.

Ale rozhodně bych neřekl, že tento kousek poezie je jen dalším z mnoha. Jistě, stále jde o lásku, neštěstí jednotlivce a pak nějaký ten "konec", ke kterému to vše vede. Ovšem ona intermezza by snad mohla z tohoto textu dělat něco jiného, zatím ne tolik výdaného.

Snad dílko obohatilo trochou té filozofie alespoň jednoho čtenáře.
Jsem obludný fantazák, jenž z temnoty svého doupěte leze kam se mu zachce a kdy se mu zachce.

No, snažil jsem se něčeho najít pozitivního, leč to moc nešlo. Formálně drhne - už jen kupříkladu první verš skoro se třetím rytmicky nekoresponduje, třetí je totiž příliš dlouhý (chtělo by to u něj ubrat tak dvou nepřízvučných slabik, aby se to dalo přednášet - neb dle toho prozódii básní hodnotívám). V druhé sloce je až příliš znát násilné naroubování rýmu "jen aby to vyšlo" a třetí opět není dramaticky proveditelná. V rámci poslední strofy sice první dva verše začínají slušněji, ale během třetího by čtenář málem usnul. Obsahově také nic nového či hlubokého, slova spíše běžná, skoro žádná figura.

Jednu z mála věcí, které hodnotím pozitivně, jsou ona intermezza o jednom verši, která se dají interpretovat vždy několika způsoby a nad zbytek básně poměrně ční.

Ještě si vzpomínám na Pobijte pohany a podotýkám tedy, že tamto, to byla ta správná cesta - alespoň dle mého soudu.

**
- What is a life devoid of strife?