Kapitola I. "Hospoda" (1. strana) | Články - Aragorn.cz

“Rád bych věděl, proč se tu musim tahat s ňákym špicouchem a rádoby tajuplným pouťovým čáryfukem... V tomhle světě si pajzl prostě nevybere,“ postěžoval si Box na svou zoufalou situaci.
„A myslíš si snad, že já skáču radostí ze společnosti permanentně nachmeleného trpaslíka a pofidérní osoby, od které se nedočkáme rozumného slova? Podle mě jsme na tom stejně,“ přidal se k lamentaci elf Nox.
„Co by taky jeden čekal, když všichni haranti čtou věci jako Pán prstenů a Odkaz dračích jezdců... Fuj to je název,“ pokračoval trpaslík a nalil do sebe zbytek piva z korbelu.
„Hospodo! Další!“ zavelel si a opřel se lokty o stůl.
„To buď rád, že s námi není partička cvaklých hobitů, jakýsi ztracený král a drak nám nelítá za zadkem. Když se na to podíváš takhle, tak na tom nejsme až tak špatně,“ zhodnotil Nox a podíval se na svého souseda v šedém hábitu a se špičatým kloboukem na hlavě.
Kouzelník Hex soustředěně hypnotizoval svou sklenku s vodou a už se tak deset minut nepohnul. Najednou začal rudnout v obličeji, až dosáhl barvy zralého rajčete, vykřikl: „Změn se na víno!“ Se zvednutými pažemi a všemi deseti prsty namířenými na sklenku chvíli pozoroval vodu, ale když se nic nedělo, vrátil se do původní pozice a znovu začal nápoj hypnotizovat.
„Co mfelo togle znavenat?!“ Vysypal ze sebe trpaslík, kterého mágův výkřik do tmy nemile překvapil. Leknutím si na plnovous vychrstl část svého oblíbeného zlatavého moku a obsahem úst plně ohodil elfův obličej.
„To vyprsknutí muselo být nutně mým směrem?“ zeptal se zmáčený Nox a začal se osoušet spodním lemem mágova hábitu. „To měl nejspíš být pokus užít si vína za cenu vody. Očividně marná snaha, protože kdyby to šlo, tak vinárenský průmysl už dávno zkrachoval pod monopolem magického vína,“ konstatoval elf a už relativně suchý nechal lem hábitu svému osudu. Jemně přičichl ke svému ošacení a jeho nos zasáhlo silné aroma chmelu smíchaného s trpasličími slinami. „Eeuu. To je puch! Budu si muset sehnat nové oblečení. A rychle.“
Nox na nic nečekal a odběhl do pronajatého pokoje, kde skladuje své náhradní oblečení. Box mezitím vysává vylité pivo se svých rezavých vousů a na půl ucha poslouchá elfovo vysvětlování.
„Jak může někdo pít tu rudou břečku? Vždyť je to hnus. Jediný pořádný pití je pivo!“ Rozhodl trp, když Nox dokončil svůj proslov o vinárenství. Pak se chystal znovu zvlažit hrdlo, ale naštěstí stihl zpozorovat, že mág už zase nebezpečně brunátní. Bleskovou rychlostí zalehl pod stůl. Pivo samozřejmně bere sebou a svým vlastním tělem ho chrání před potenciální možností exploze.
„Change into wine!“ Vykřikne tentokrát kouzelník a pro změnu krouží dlaněmi nad sklenkou. Ani tento pokus nepřinesl požadovaný výsledek, tak se Hex vrátil k hypnotizování.
Zatímco Hex pokračoval v zírání na sklenku a Box se neodvažoval opustit kryt dubového stolu, se vrátil Nox, který vyměnil safírově modré oblečení za šat v barvě zelených smaragdů.
„Proč ležíš pod stolem?“ zeptal se trochu zaraženě elf a posadil se na své místo u stolu.
„Už je tam zas bezpečno?“ odpověděl na otázku otázkou a opatrně vykoukl zpod stolu. Vida, že mág znovu nepřítomně zírá na vodu, usoudil Box, že situace už se uklidnila a vrátil se na židli. „Tady kejklíř zase zkoušel ňákej hokus pokus s tou svojí vodou. Sem radši hodil rybu, pro případ, že by mu to bouchlo.“ Ospravedlnil se a na zklidnění do sebe nalil velkou část piva.
„To je ta pověstná trpasličí odvaha? Překonáváš veškeré mé předpoklady o vás trpaslících,“ pronesl ironicky Nox a napil se ze svého do teď netknutého poháru medoviny.
„Há, há, há. Hlavně, že vy cvelfové ste tak úžasný, že nevydržíte ani pořádnej chlast,“ reagoval mírně uraženě Box a radši se zaměřil na svůj rezavě zbarvený mok.
Nastala nepříjemná chvilka ticha, kdy se trpaslík i elf věnovali jen svým nápojům a poněkud dětinsky se odmítali jeden na druhého podívat. Zhoustlou atmosféru ještě podtrhovalo Hexovo zamyšlené a zdlouhavé "Hmmmm“, které už začínalo zúčastněným lézt na nervy.
Schopnost snášet tak nemelodiké hučení dosáhla u obou vrcholu zároveň, což vyústilo v synchronní otočku a dvouhlasné okřiknutí kouzelníka slovy: „Musíš pořád hučet jak slon?“ V ten samý okamžik také vyprchala veškerá nevraživost mezi Noxem a Boxem. Vyměnili si pouze jeden rychlý, všeříkající pohled a okamžitě zaujali bezpečnou pozici pod deskou stolu.
Mág totiž už překonal veškeré odstíny červeně a mírný nádech modré zapříčinil zářivě fialový vzhled Hexova soustředěného výrazu. Kouzelná energie začala oblopovat mágovy dlaně, které nad sklenkou tvořily trojúhelník spojením ukazováčku a palců. Aura byla tak mocná, že upoutala pozornost celého osazenstva hospody a dokonce se uklidnila i menší potyčka v zadním rohu podniku. Všechny zraky se upnuly k mágovu snažení. Všechny, kromně Noxe a Boxe, kteří zaujali strategickou pozici pod stolem. Nikdo nevydal ani hlásku, jak se kouzlo blížilo k vyvrcholení. Sklenka najednou začala silně vibrovat, a zrovna když se Hex připravoval vyslovit ono osudové zaříkadlo, ji pohltil oslnivý záblesk ostrého světla. Veškerá pozornost se soustředila na stříbřitý dým, který záblesk zanechal. Dým se rozptýlil a na jeho místě zbylo naprosté prázdno. Sklenka se společně se svým obsahem doslova a do písmene vypařily. Dokonce jejich osud sdílel i kus dubového stolu, na kterém nádoba spočívala. Hluboké ticho narušil téměř hysterický hlas barmana, který, neznámo jak, dosáhl podobného zbarvení, jaké před malou chvílí zdobilo Hexe.
„A ven! Nebudete mi tu ničit vybavení podniku, to si nenecham líbit!“
„Ale já se pouze snažil změnit molekulární strukturu vody urychlením pohybu částit, kterým jsem chtěl dosáhnotu rozpadu vazeb a následně je restrukturovat na víno. Kdo mohl čekat, že urychlený pohyb kapaliny způsobí vysokorychlostní kmitání atomů nádoby a následně vaporizaci?“ snažil se ospravedlnit Hex, ale majitel podniku nevnímal nic jiného než díru ve stole a chybějící sklenici. Jakkoliv se to zdá neskutečné, tak se mu barva tváře ještě více rozjasnila a hlasem, na který by mohla být pyšná i operní pěvkyně, vykřikl „Ven!“ doplněné jasným gestem ukazujícím na východ.
Hex chtěl ještě něco namítnout, ale Box mu v tom stihl zabránit. Nechtěl riskovat permanentní vyhoštění z podniku, kde točí skvělý pivo. Společně s Noxem opustili kryt stolu a všichni tři se spěšným krokem vydali do ulic města.
„To se ti zas něco povedlo, ty inteligente. Doufam, že nás sem ještě pustí,“ obořil se na kouzelníka trpaslík.
„To já taky,“ přidal se Nox. „V pokoji mám ještě pět drahých obleků a nehodlám o ně přijít!“
Boxe napadlo pár nepříjemných poznámek ohledně elfova narcismu, které si radši nechal pro sebe a zkroušen nedostatkem chmelu v krevním oběhu opustil se svou družinou hospodu.