Král Demokrat (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Znal já jsem krále dobrého,
Demokrat se jmenoval,
vládce panství malého,
avšak dobře kraloval.
Lid prostý ho miloval,
neb král dbal i kmánské rady,
potřeby lidu sledoval
a neotáčel se k nim zády,
však blížily se sem dny zrady.

Starostí je moc a moc,
nestíhal již Demokrat,
tak povolal si na pomoc
tři ministry na svůj hrad,
a kdyby snad skrze hlad
nemohli dobře pracovat,
poručil prý Demokrat,
by jídla měli akorát.

Ministři však, lišky lstivé,
kují pikle nepoctivé,
srdce plná touhy chtivé
a mozky jejich nelenivé
jen zkázu působí.
Chtějí peněz čím dál víc
- snad zaplatit výlet na měsíc
chtějí, pak snad už nic?
Kde že, každého se směje líc,
každé osoby.

"Nač to zlato, k jídlu slouží?
Či snad do děl nabíjet?
Že každý po něm tolik touží
a lidi skrz něj chce zabíjet..."

"Milí zlatí, toho není dost
a potřeba je stále - 
nesbíráme ho pro radost,
sice pro našeho krále.
Musí chránit hranice,
když nepřátel jsou tisíce,
na to jde vše z vašich daní,
však nebudete rabovaní,
když dáte zlaťák bez meškání, 
než přiklánět se kritice."

Však na vojsko jde malý díl,
daně mají jiný cíl,
sněm ministrů si je rozdělil.

A Demokrat pozděj skonal
- prý těžká nemoc přemohla,či dýka v prsou pomohla?
To snad nikdo nevykonal.

Radní Zlatan ihned zmizel,
i když ho nikdo nepobízel,
a zlata půle zmizla s ním - 
to zdá se mi, nebo bdím?

Konzul Hrabal neprch' pryč,
ten byl vždycky velký dříč,
každému muži dodal rýč,
řekl: "Dělat, nebo bude bič!"

A nakonec rádce Ben
vlastně velmi potěšen,
naplnil svůj dávný sen,
na trůn býti dosazen.
Zván byl králem Tyranem
a upadala jeho zem.
Lid Demokratem zasazen,
je na kolena poražen,
když na krále si hraje ten,
komu je národ ukraden...