Kroniky Amergenu #1 - O Malikovi a Aleně (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Kroniky Amergenu #1 - O Malikovi a Aleně

Autor : Matt Xeri   7. dubna 2019   Povídky
Krátká povídka líčící romantický příběh o tom, kterak se Twincká šlechtična Alena Almitská setkala se svým ženichem Malikem Varnským z Modrého Vrchu.

Je tomu už mnoho zim, co se starý Twincký šlechtic Enáš Almitský rozhodl provdat svoji dceru Alenu za Malika z rodu Varnských, syna Gistra Varnského. Oba staří pánové se navzájem chovali v úctě a dohoda proběhla bez potíží, nářků i halekaček. Alena, tehdy ještě mladá dívenka se vdávat nechtěla, ale neměla na výběr. Jednoho dne ji v doprovodu dobré přítelkyně Amélie a věrného rytíře Gustava otec vyslal na dalekou cestu na západ Atigy. Cesta to byla náročná a jen díky Amélii nepropadla Alena na cestě smutku. Rytíř, jenž ji doprovázel, byl jejím ochráncem a dostal od svého pána za úkol dohlédnout, by dosáhla Modrého Vrchu – odvěké bašty Varnského rodu. Měla rytíře ráda a proto ani nepomyslela na útěk. Věděla, že kdyby se jí podařil, špatně by si vedl on i ona a tak se po dobu necelých dvou týdnů se svým údělem postupně smířila – hlavně díky Amélii, která ji vytrvale přesvědčovala, že vdavky vůbec nejsou tak špatná věc a že se o jejím nastávajícím říká, jaký prý je urostlý a pohledný.
Na cestě Alvenským hvozdem, oddělujícím Valrys od zbytku Atigy, se však stala strašná událost. Zbývaly pouhé dva dny cesty a byli by Modrého Vrchu dosáhli. Avšak podlý loupeživý rytíř, který si říkal Zeverick I. je v lese se svou družinou lapků přepadl, věrného rytíře proklál mečem a Alenu unesl.
Amélii, která se od nich těsně před útokem vzdálila, aby se osvěžila u potoku tekoucího podél cesty, se podařilo schovat do hustého roští rostoucího kolem koryta. Takto ukryta, počkala, dokud bandita se svojí družinou a její paní nezmizeli. Po nějaké době se jí podařilo najít koně, který ji během přepadení zdivočel a utekl. Teď se pásl na pěkné mýtince, oháňka se mu pohupovala.
I přiblížila se Amélie ke koni a čapla otěže do rukou. Nasedla a celý den vytrvale koně hnala po cestě. Jela tak rychle, že za soumraku již spatřila věže a cimbuří Modrého Vrchu. Celá vyčerpaná předala znaveného koně podomkovi ve stáji a přesvědčila stráže, aby ji předvedli před pány Valrysu. Gistr a Malik Varnští si vyslechli strašlivou novinu a starší muž okamžitě začal bědovat. Malik však nemeškal. Sebral dva své dobré přátele – rytíře Sira Hakona z Harvsonu a lovčího Anvera z Lituchle a osedlavše si koně, vyrazili do lesa.
Jelikož Malik o zpupném Zeverickovi již několikrát slyšel, tušil, kde ho má i hledat. S pomocí hajného a lovčího Anvera, podařilo se mu skrýš těch ničemů do několika dnů nalézt. Byl to vysoký kopec uprostřed lesa s jedinou přístupovou cestou – úzkou pěšinkou klikatící se až nahoru. Všude jinde byla půda příliš strmá na to, aby se tudy dalo projít.
Ve společnosti svých dvou přátel se Malik neohroženě přiblížil. Nepřátelé je počtem mnohonásobně převyšovali, takže bylo třeba spíše hbitého jazyku a bystré mysli, než ostrého meče. Malik se Zeverickovi představil a zeptal se jej, jaké jsou jeho podmínky propuštění jeho nastávající, kterou viděl spoutané u malé skály na okraji srázu. Zeverick vyslovil své podmínky a Malik okamžitě věděl, že takové výkupné by celý Varnský rod okamžitě ožebračilo. Rozhodl se však hrát o čas a požádal Zevericka o den na rozmyšlenou. Zeverick mu jej dopřál a jeho čeládka velmože s jeho druhy vyprovodila posměšky a nadávkami.
Malik, pravý syn svého otce, liška podšitá si počkal na soumrak, pak si hodil přes rameno kotouč lana a vyšplhal po krkolomné skalní stěně až nahoru. Banditi byli na stráži, ale na opačné straně vyvýšeniny – neočekávali, že by někdo mohl vylézt nahoru. Div že Alenu nevyděsil k smrti, když se za ní zjevil. Pro jistotu ji první zezadu položil ruku na ústa a zašeptal jí do ucha své jméno. Pak přeřezal provazy poutající ji ke skále a sám uvázal jeden konec svého lana kolem kmene malého, ale silného stromku rostoucího kousek od okraje a opačný konec hodil dolů. Silný a pružný, jak se na dědice drsného kraje Valrysu patří, spustil se i se svou nevěstou až dolů a společně se svými druhy odjel.
Než Zeverick stačil zjistit, že je jeho trofej pryč, byli už všichni čtyři daleko za horami.
Po smrti Malikova otce se z něj stal veliký lord, zvaný Pán Malik z Modrého Vrchu a od té doby společně se svou manželkou Paní Alenou Varnskou, krásnou a obětavou, spravedlivě vládnou celému Valrysskému kraji.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Kroniky Amergenu #1 - O Malikovi a Aleně?
Proof (0.50*), rafaela (2.00*), Ren Zhengfel (0.50*), Urilis (1.50*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Matt Xeri - 2. listopadu 2019 01:21
Matt Xeri

@Rafaela

Díky moc za cenné poznatky. Nečekal bych, že tohle vůbec někdo vezme vážně. Můžu jen poprosit o rozvedení toho co myslíš, když říkáš, že je to "podivně křečovité" kvůli špatně uchopenému stylu vyprávění?

Nevyžaduji elaborát, jen prosím o vypíchnutí dvou tří vět ze samotného díla, které v tobě tyto pocity evokují. Díky už tak za výborný feedback <3

Urilis - 8. dubna 2019 14:24
Urilis

Souhlasím s Rafaelou, je to zoufale nečtivé. Pendluješ na pomezí autorské pohádky a fiktivního kronikářství. Ta spousta jmen a zeměpisných názvů společně s obraty jako "I přiblížila se Amélie" nebo "a osedlavše si koně" působí, jako by Václavu Hájkovi z Libočan z pera vypadly, ale v kontrastu s poměrně jednoduchou pohádkovou fabulí a la "Kterak statečný rek krásnou pannu vysvobodil" působí hrozně zmateně.

Mám rovněž problém s historickou "akurátností" celého příběhu. Alena a Gustav působí slovanským, domáckým dojmem, při vyslovení jména Malik si zase představím nějakého šejka, nejde mi to dohromady. Tituly pán, paní a sir se píší s malým písmenem. Loupeživý rytíř by asi neměl přídomek první, protože k tomu není důvod. Alena by zůstala Almitskou, Eliška Přemyslovna se také nestala Eliškou Lucemburskou.

Jsou to sice malé detaily, ale právě ty utváří fiktivní světy. Martinova Píseň není tak populární jen kvůli skvělému příběhu, ale i kvůli propracovanosti toho světa. Feudalní uspořádání, znaky podle heraldických pravidel, tituly, državy, léna, levobočci, to vše dělá jeho svět uvěřitelným a tím i velice zajímavým pro čtenáře.

1,5 *
Chytří lidé používají Google a nevolí komunisty

rafaela - 8. dubna 2019 10:45
rafaela

Dlouho jsem přemýšlela, co bych k tomuhle dílku mohla říct. Našla jsem různé drobné klady i zápory, ale vždycky se nakonec vrátím k tomu nejzásadnějšímu - není to čtivé, ani trochu.

Až tak moc by nevadilo, že je text krátký a příběh sám o sobě hodně banální, kdyby nebyl psaný jazykem, který má připomínat pověsti, ale se kterým si místy evidentně nevíš rady a je to díky tomu podivně křečovité. Dalším problémem je totální zahlcení postavami, které ale nemají naprosto žádný význam, sem bych řadila oba otce, Hakona, Anvera, Gustava a ve finále asi i Amélii. Jejich jména nejsou důležitá, nemusela by vůbec padnout a čtenáře jen zbytečně zahlcují.

Napadají mě dvě možnosti, jak s tím pracovat:

Pokud je pro tebe důležitý tenhle konkrétní příběh, opustila bych okázalý styl, který ti nesvědčí a nevíš si s ním rady, a pojala to jako jednoduché vyprávění s větší orientací na popisy jednotlivých situací. Dalo by se to rozdělit na několik částí,z nichž každá zachytí jeden stěžejní moment.
1. Alena je otcem donucena vyrazit na cestu za svým nastávajícím.
2. Přepadení a únos.
3. Rytíř se vydává zachránit svou dámu.
4. Všichni žijí šťastně až do smrti.
zapojila bych dialogy, popisy emocí a dění a celkově se snažila o to, aby příběh žil.

Pokud je pro tebe důležitější styl a to, aby ses s ním naučil pracovat, stálo by možná za to zkusit si vzít svou oblíbenou knížku a představit si, že jsi lidový vypravěč a snažíš se dlouhý zajímavý příběh přednést během půl hodiny jako legendu. Vypíchnout si skutečně důležité postavy, vybrat zásadní situace, které příběh posouvají dál, a to celé sepsat do souvislého textu o výrazně menším rozsahu. Ideální by na to byly třeba příběhy ze Zaklínače, Sapkowski v některých částech s tímhle stylem sám moc hezky pracuje.
Víš, cos vlastně chtěl, kdyžs žádal po bozích za ženu z jezera Paní...?

1


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)