Kroniky Amergenu #1 - O Malikovi a Aleně (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Je tomu už mnoho zim, co se starý Twincký šlechtic Enáš Almitský rozhodl provdat svoji dceru Alenu za Malika z rodu Varnských, syna Gistra Varnského. Oba staří pánové se navzájem chovali v úctě a dohoda proběhla bez potíží, nářků i halekaček. Alena, tehdy ještě mladá dívenka se vdávat nechtěla, ale neměla na výběr. Jednoho dne ji v doprovodu dobré přítelkyně Amélie a věrného rytíře Gustava otec vyslal na dalekou cestu na západ Atigy. Cesta to byla náročná a jen díky Amélii nepropadla Alena na cestě smutku. Rytíř, jenž ji doprovázel, byl jejím ochráncem a dostal od svého pána za úkol dohlédnout, by dosáhla Modrého Vrchu – odvěké bašty Varnského rodu. Měla rytíře ráda a proto ani nepomyslela na útěk. Věděla, že kdyby se jí podařil, špatně by si vedl on i ona a tak se po dobu necelých dvou týdnů se svým údělem postupně smířila – hlavně díky Amélii, která ji vytrvale přesvědčovala, že vdavky vůbec nejsou tak špatná věc a že se o jejím nastávajícím říká, jaký prý je urostlý a pohledný.
Na cestě Alvenským hvozdem, oddělujícím Valrys od zbytku Atigy, se však stala strašná událost. Zbývaly pouhé dva dny cesty a byli by Modrého Vrchu dosáhli. Avšak podlý loupeživý rytíř, který si říkal Zeverick I. je v lese se svou družinou lapků přepadl, věrného rytíře proklál mečem a Alenu unesl.
Amélii, která se od nich těsně před útokem vzdálila, aby se osvěžila u potoku tekoucího podél cesty, se podařilo schovat do hustého roští rostoucího kolem koryta. Takto ukryta, počkala, dokud bandita se svojí družinou a její paní nezmizeli. Po nějaké době se jí podařilo najít koně, který ji během přepadení zdivočel a utekl. Teď se pásl na pěkné mýtince, oháňka se mu pohupovala.
I přiblížila se Amélie ke koni a čapla otěže do rukou. Nasedla a celý den vytrvale koně hnala po cestě. Jela tak rychle, že za soumraku již spatřila věže a cimbuří Modrého Vrchu. Celá vyčerpaná předala znaveného koně podomkovi ve stáji a přesvědčila stráže, aby ji předvedli před pány Valrysu. Gistr a Malik Varnští si vyslechli strašlivou novinu a starší muž okamžitě začal bědovat. Malik však nemeškal. Sebral dva své dobré přátele – rytíře Sira Hakona z Harvsonu a lovčího Anvera z Lituchle a osedlavše si koně, vyrazili do lesa.
Jelikož Malik o zpupném Zeverickovi již několikrát slyšel, tušil, kde ho má i hledat. S pomocí hajného a lovčího Anvera, podařilo se mu skrýš těch ničemů do několika dnů nalézt. Byl to vysoký kopec uprostřed lesa s jedinou přístupovou cestou – úzkou pěšinkou klikatící se až nahoru. Všude jinde byla půda příliš strmá na to, aby se tudy dalo projít.
Ve společnosti svých dvou přátel se Malik neohroženě přiblížil. Nepřátelé je počtem mnohonásobně převyšovali, takže bylo třeba spíše hbitého jazyku a bystré mysli, než ostrého meče. Malik se Zeverickovi představil a zeptal se jej, jaké jsou jeho podmínky propuštění jeho nastávající, kterou viděl spoutané u malé skály na okraji srázu. Zeverick vyslovil své podmínky a Malik okamžitě věděl, že takové výkupné by celý Varnský rod okamžitě ožebračilo. Rozhodl se však hrát o čas a požádal Zevericka o den na rozmyšlenou. Zeverick mu jej dopřál a jeho čeládka velmože s jeho druhy vyprovodila posměšky a nadávkami.
Malik, pravý syn svého otce, liška podšitá si počkal na soumrak, pak si hodil přes rameno kotouč lana a vyšplhal po krkolomné skalní stěně až nahoru. Banditi byli na stráži, ale na opačné straně vyvýšeniny – neočekávali, že by někdo mohl vylézt nahoru. Div že Alenu nevyděsil k smrti, když se za ní zjevil. Pro jistotu ji první zezadu položil ruku na ústa a zašeptal jí do ucha své jméno. Pak přeřezal provazy poutající ji ke skále a sám uvázal jeden konec svého lana kolem kmene malého, ale silného stromku rostoucího kousek od okraje a opačný konec hodil dolů. Silný a pružný, jak se na dědice drsného kraje Valrysu patří, spustil se i se svou nevěstou až dolů a společně se svými druhy odjel.
Než Zeverick stačil zjistit, že je jeho trofej pryč, byli už všichni čtyři daleko za horami.
Po smrti Malikova otce se z něj stal veliký lord, zvaný Pán Malik z Modrého Vrchu a od té doby společně se svou manželkou Paní Alenou Varnskou, krásnou a obětavou, spravedlivě vládnou celému Valrysskému kraji.