Možná mi to nebudete věřit (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Vím, že jsem dneska na řadě, tak vám něco budu vyprávět. Nebude to dlouhé a doufám, že se vám to bude líbit.“ Řekla, usmála se na ostatní a začala vyprávět.

„ Jednou jsem se šla projít za vesnici do lesa, byl krásný prázdninový den. Vánek si lehce pohrával s mými letními šaty, sluníčko svítilo jako o závod. Vůně vřesu, mateřídoušky a čerstvě posekané trávy, ptačí zpěv a všude klid. „ Nádhera“ pomyslím si.

Najednou zaslechnu nějaké hlasy a větřík mi zanese útržky hovoru „ ……jenže nám bude chybět……nešlo by to……..připravil jsem se……jaká škoda……“ Popošla jsem blíž a uviděla skupinku sedící ve stínu jednoho smrku a sklánějící se nad něčím, co jsem nerozeznala. O něčem se asi dohadovali. Pod mýma nohama zapraskala větvička a jejich pohledy se upřely na mě.

Jeden mladík vyskočil a šel ke mně „ Ahojky, kdepak se tu bereš? Vypadá to, jako by tě sem osud vedl. „ Koukám na něj, jak se hezky usmívá a rozpačitě řeknu „ Osud? To nevím, jdu se jen tak projít a náhodou jsem zaslechla hovor a zvědavost mě zavedla sem. Copak tu děláte? „ My jsme si šli zahrát dračák víš, ale jedna kamarádka se nedostavila a tak nám chybí do sestavy. „ Nevěřícně na něj zírám, „Dospělí lidé a hrají si tu?“ pomyslím si. Asi na mě bylo znát překvapení, tak mi jeden přes druhého začali vysvětlovat, co to je ten dračák. „ Tak co zkusíš to s námi? Uvidíš, bude to zábava. „ Lákali mě a tak jsem si řekla, že bych se mohla aspoň kouknout.

„ Dobře, ale asi to nebudu umět. „ řeknu opatrně. „Neboj se, pozorně poslouchej a uvidíš sama, že za chvíli ti to půjde. Já jsem Lukáš a jsem vypravěč. Ty budeš bojovnice Xara, máš meč, dýku, štít a brnění. Tady to máš ostatně napsané. Tak si sedni a začneme. „ Podával mi popsaný papírek. Sedla jsem si do tureckého sedu, na uvolněné místo tak, abychom seděli v kruhu.

Lukáš začal vyprávět, poslouchám a za chvilku se přistihnu, jak napjatě sleduju děj a začínám do něj být vtahována. Před námi na plátěném ubrousku leží kostky, se kterými si čas od času někdo, na Lukášův pokyn hodí. Systém jsem moc nepochopila, ale to snad nevadí. Pojednou jsem se přistihla, že už to nejsem já, ale bojovnice Xara, která se snaží bojovat po boku s ostatními, proti drakovi. Před očima se mi odvíjejí scény jako ve filmu, prodíráme se houštím, uhýbáme před šípy, sekáme do skřetů a pomaloučku se přibližujeme k černé věži, kde je ukrytý poklad. Bolí mě rameno, do kterého se trefil drápem nějaký skřet, pociťuji téměř fyzickou bolest. Snažíme se otevřít bránu a za chvíli už jásáme. Jsme na dosah pokladu, už vidíme truhlu, kde je ukrytý. Najednou se objeví strážci pokladu! Začíná poslední bitka, kdo zvítězí? Atmosféra je napnutá k prasknutí, kolem mě hvízdají šípy, vidím létat kouzelné koule, které metá kouzelnice, jiskry létají od mečů. Občas je slyšet zasténání, jinde nadávání…Konečně jsme vypukli ve vítězný křik! Poklad je náš a my jsme sice se šrámy, ale přeci jen zvítězili.

Pojednou se rozhlédnu kolem sebe, celá ještě rozrušená, zadýchaná a jistě i červená z toho dobrodružství, vidím, že mě všichni pozorují a usmívají se. „ Vidíš, jak ti to šlo skvěle. „ řekl Lukáš „ Děkujeme, že jsi nám pomohla a snad se ti to taky líbilo.“ Koukám, jak si balí věci a teprve teď jsem si všimla, že už se stmívá. Nějak mi to odpoledne uteklo. Skupinka už odchází a tak jim ještě zamávám na pozdrav a pak se otočím na cestu k domovu. Blíží se krásný letní večer a já přemýšlím co všechno jsem dnes odpoledne zažila.

"Možná mi to nebudete věřit „ řekla jedna stařenka, která seděla na lavičce s ostatními důchodkyněmi z penzionu a snažila se zachytit ještě pár slunečních paprsků, než začne zima. „ ale je to pravda, já to zažila. „ A v jejím pohledu bylo možno zahlédnout záblesky zážitku, ztraceného v čase.