Lorenzo Capo: Nauka etikety (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Lady Bergremová patřila k tomu druhu lidí, pro které jsou denní rituály povýšené nad důležitost světských událostí. I kdyby před její vilou na Via Santo’Euplio zrovna projížděl královský kočár tažený čtyřspřežím běloušů, přesto by přesně ve dvě hodiny s neochvějnou pravidelností upíjela kávu v salónku a po prvním doušku přidávala lžíci smetany.

Něco takového by nemělo mít na pohodlí jejích studentů žádný vliv, kdyby při odkládání porcelánového šálku nevydechovala svým nenapodobitelným způsobem připomínajícím hrocha obojživelného. Lorenzovi připadala jako pravěká paryba, vynořující se po dlouhé době nad hladinu a ulehčující si od zadržovaného vzduchu. Dle něj již moře vyvrhlo kdejaké nestvůry, ale žádná nedýchala tak nesnesitelně, jako Lady Bergremová.

Návrhů, jak se tohoto otravného zvyku zbavit, padlo mezi studenty několik. Nebylo zbytí, svými opakovanými činy popuzovala jednotlivé členy žactva natolik, že celé dvě třetiny osazenstva skrývaly teoretické plány na její umlčení. Ve volném čase si je porovnávali mezi sebou a trávili dny namísto venkovních radovánek uzavřeni v zaprášených studovnách. Tito chlapci byli pro svou výraznou změnu chování tak obdivováni, že se Lady Bergremová stala neprávem uznávaná jako jedna z nejlepších vychovatelek v celém městě.

Rodiče těchto ratolestí by se jistě podivovali, co všechno mohou objevit v osobních věcech jednotlivých trpitelů. Důvody nenávisti byly o to překvapivější, že se jednalo o instruktorku etikety.

Pečlivým studiem a opatrným vyptáváním Lorenzo zjistil, že problém je mnohem složitější, než za jaký ho na začátku považoval. Opustit studium se dalo jenom dvěma způsoby. Buď vás sípavý dech konečně uznal za dobře vychovaného mladého gentlemana, nebo jste museli zahynout za prapodivných okolností, a i přesto bylo od vás neetické, že jste to nedali vědět Lady Bergremové předem. Lorenzo si nepřál strávit následující rok upoután v pastelovém vězení její přítomnosti, a tedy se musel obrnit a pokoušet se přijít na cestu jinou a lepší.

Studium etikety znamenalo pro muže jisté postavení. Prorokovalo to budoucnost gentlemana s jistými správnými kontakty a neocenitelným zázemím. Takový člověk se uměl pohybovat ve společnosti a stal se znalcem nadbíhání, ve kterém je posuzován jak podle přístupu, tak podle počtu lichotek a ceny dárečků. Vlastně celý akt a důvod studia spočíval v tom, naklonit si vhodnou ženu na svoji stranu. Získá-li vhodnou choť, dojde nenáviděná studie etikety svého pravého naplnění.

Beznaděj mu poradila, ale o nic více ho k žádné ženě nepřiblížila.

Pro Lorenza to neznamenalo nic více než ješitné naparování. Hrané nadbíhání, ve kterém jako pávové prezentují pánové své postavení a složitým systémem chování prezentují vlastně a pouze jenom své bohatství a patolízalství. Nic gentlemanského v tom není a mladý umělec si na to brzy udělal svůj názor.
Založil své nově nabyté přesvědčení na myšlence, že by mohl veškerému dvoření předejít něčím neobvyklým, co osoba opačného pohlaví ještě neviděla. Proč se, metaforicky řečeno, naparovat jako jistý druh bažanta, když se může skutečně jako páv prezentovat něčím, co vytvořil pouze on.

Investoval několik kladně strávených chvil do práce se šatníkem. Místo, aby se zbytkem rozvětvené rodiny trávil nedělní odpoledne u skleničky Campari a partičky bridže, trpělivě se prokousával ocelovými nůžkami otcovým kabátem, až světlo světa uzřel kousek oblečení nadmíru prapodivný.
Být o tři roky starší, nejspíš by se pozastavil nad rozhodnutím vzít si tento prototyp na sebe, ale jako Sparťané u Thermopyl, ani on se nezalekl a práci dokončil činem ušlechtilým a odvážným, tedy vykročením do víru města.
Na každý pád smělá myšlenka nabývala na tragičnosti každým krokem v ulicích Catanie. Zakopával a v nezvyklém oděvu se cítil pod tíhou pohledů spíše než povzneseně tak pohaněně, a co je pro mladého gentlemana horšího než upřímný smích obého pohlaví adresovaný jeho zjevu?

S mrmláním a nevychovanou nadávkou zoccola na rtech pokus předčasně zakončil svléknutím a zahozením oděvu do veřejné popelnice. Co naplat, bez lichotek se prozatím ještě při získávání ženského srdce neobejde.

Svůj čin uzavřel hrdým odchodem, na což čekal jistý krejčovský pomocník Erhardt. Ten Lorenzův neobvyklý zjev už dobrou půlhodinu následoval a pokoutně odposlouchával. Chytil příležitost za pačesy, vyvrhaje nitro popelnice našel znehodnocený šat a odnesl si jej do dílny, odkud po dvou letech a se vzpomínkou na chlapcovu nadávku zaccola vyšel první Žaket.

Lorenzo se svých pokusů zanechat studia nevzdal. Řešením by mohlo být přidání k vlně emigrace, která otřásala ostrovem po konci španělské vlády a stále ještě udržovala natolik silné pobouření, že figurovala v mnohočetných debatách parlamentu.
Jenže za pošpinění rodu by ho rodiče zajisté odsoudili k dvojnásobku utrpení pod zrakem možná i dvou učitelů etikety.

A takové východisko nebylo nijak lákavé.
Obsahovalo spoustu nejasných a nepříjemných vyhlídek, že zatímco bude jeden z učitelů chrchlat, ten druhý bude smrdět.
Nedělal si naději na normální život ve výuce.

Než ale stihl dokončit svůj nový plán, zahrnující kombinaci nočního vloupání do domu, železné trubičky a tvrdě spícího dýchacího potrubí Lady Bergremové, předešel ho jiný nenávistný odpůrce hlasitého vydechování a šest dnů před oslavou Santa Agatha dorazila zdrcená Lady Bergremová do salónku na pravidelnou hodinu etikety s informací, že její vzácný porcelán někdo ukradl.