Mrak prachu (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Na hlavním vesmírném přístavu města Geamin na planetě Sidonie vládl čilý ruch. Dokonce ještě živější, než tu běžně býval.

Chystal se totiž uvítací ceremoniál pro Rychlého Tesáka, nového Kočičáckého velvyslance pro tuto planetu.

Krch-gor-tar-san si rozruchu nevšímal a věnoval se komunikaci s věží.

"Jak to, že mně zase zdržujete? To už je po šestý, co mně odsouváte v odletový frontě nazpátek! Posledně jste mi tvrdili, že sem osmej v pořádí. Sedm už je fuč, a vy mi teď říkáte, že sem dvanáctej?!"

Terranka na obrazovce  komunikátoru jen pokrčila rameny a mírně se usmála: "Je mi to opravdu líto, pane, ale máme tu teď hodně prioritních letů a pořadí se mění každou chvíli."

Na okamžik se odmlčela, a zatímco Krch-gor-tar-san tiše soptil, bylo vidět, že se dívá na něco mimo záběr kamery.

Po chvíli se podívala zpět: "Neoficiálně vám mohu říct, že dříve, než osmadvacátý se ke startu nedostanete. Lituji."

Klackon jen vzteky zasyčel, ale pak si uvědomil, že operátorka za to vážně nemůže. A tak jen přikývnul, řekl tiše: "Děkuji," a přerušil spojení.

"Tak to vidíš, Giarone. Přesně, jak jsme čekali. Ještě že jsem u zákazníka domluvil ty tři dny navíc, jinak už bychom byli ve skluzu."

Oslovený, příslušník kmene Renegát rasy Černý, jen mlčky přikývnul, a dál se věnoval kontrole palivových komor.

Krch-gor-tar-sanovi dalo při příletu spoustu práce přesvědčit místní úřady, že Giaron je cenným členem posádky. Že ale příliš důvěry nevzbudil, dokazovaly zábrany okolo lodi, a přísný zákaz opustit její palubu, který Giaron dostal.

Checht, pomyslel si Krch-gor-tar-san, kdybyste věděli, že jsem jednu dobu lítal s jedním z Craxů, tak mně rovnou sestřelíte. Díky Stvořiteli za Giarona!

Protáhnul se. Ozval se zvuk několikanásobného křupnutí, jak se jeho exoskeleton přizpůsoboval nečekané změně polohy.
"Jdu se ven protáhnout. Kdyby nás nějakým zázrakem posunuli ve frontě k odletu dopředu, pípni mi komunikátor."

Giaron opět jen kývnul a mlčky sledoval, jak si jeho nadřízený a přítel bere z krabice na stěně doutník.
Konečně promluvil: "Je to fakt nutné, Krchu? Víš, že nám doutníky začínají docházet, a sehnat takové, co by byly kompatibilní s biologií tvé rasy, začíná být problém..."
Krch-gor-tar-san jen pohodil hlavou: "A? Ten Terranec, co mi je dodává, tvrdí, že má ještě slušnou zásobu. Navíc nekouřím zas až tak moc."

"Ale ta cena! Třetina odměny za převoz minulého nákladu padla jen na tu krabičku, co už je teď skoro prázná. Navíc jsme půl galaxie daleko od zdroje..."
"Heh. Zas takový závislák nejsem... Až vypadneme odsud, máme to den cesty k výložišti tohohle nákladu, pak den k Marcusově planetě. Paliva pro reaktor máme dost, takže tentokrát nebudeme muset kupovat doplnění zásoby. A náš současný náklad se nám štědře vyplatí, takže těch třistapadesát tisíc kreditů nám velkou díru do fondu neudělá..."
Giaron se suše zasmál: "Když myslíš... ale to, že se chystáš spálit sednáct a půl tisíce kreditů v tom divném válečku, se mi nelíbí!"
Krch-gor-tar-san se jen zašklebil: "Líbit se ti to nemusí. Najal jsem si tě, abys dělal svou práci. A dokud budeš dostávat svůj podíl, nemusí tě vůbec zajímat, co dělám já se svým..."
Giaron pokrčil rameny: "Když myslíš. Ty jsi tu šéf..."
Krch-gor-tar-san jen tiše zasyčel a zamířil k přechodové komoře.

* * *

O tři hodiny později už loď Drivautana konečně kroužila na oběžné dráze.
Krch-gor-tar-san se věnoval pilotování skrze hustý provoz, zatímco Giaron seděl u navigačního počítače a zadával vstupní data pro několik možných tras k cíli.

"Jak to jde?" zeptal se Krch-gor-tar-san, plně soustředěný na pilotáž.
"Blbě. Už jsem vyzkoušel šest vektorů, a pořád mi to hází chybu. Dneska je moc velký provoz..."
"Co to vzít přes Atlantis? Je to sice zajížďka, ale přece jen..."
"Hm. To by neklaplo. Zaprvé, stálo by nás to další den cesty, a za druhé nemám aktuální kódy pro temporární štít. Navíc tam bude provoz ještě hustější, než tady."
Krch-gor-tar-san na okamžik vzhlédl od řízení, ukázal na jeden vektor na obrazovce navigačního počítače, a pak se zase koncentroval zpět: "Co tenhle?"
"Hm." Giaron si vyvolal hologram, a zvýraznil označenou cestu.
"Nevím, tudy už dlouho nikdo neletěl. Tahle černá díra je dost blízko trasy, a tuhle oblast už skoro třicet let nikdo nezmapoval. Naše údaje mohou být dost zastaralé..."
"No a? Děláš, jako bychom nezmapovanými trasami letěli poprvé."
"Pravda. Tak mám to zadat? Vypadá to, že na tomhle vektoru je opravdu volno."
"Dobře, jdi do toho. Jen vyvedu Drivautanu do volného prostoru, a můžeme odsud vypadnout..."

* * *

O třicet minut později už malá loď spěchala subprostorem ke svému cíli.

Zatímco Krch-gor-tar-san sledoval autopilota a monitoroval dálkové senzory kvůli možným anomáliím v trase letu, Giaron se věnoval střídavě kontrole nákladu, reaktoru a motorů.

Čtyři a půl hodiny uplynuly bez problémů.
Náhle lodí proběhnul mohutný otřes a rozječela se poplašná siréna.

"Gheran!" Zezadu lodi se ozvalo zaklení, a Krch-gor-tar-san se otočil v křesle, aby pohlédl na svého společníka, který se sbíral z podlahy a třel si naražené místo.

"Co se sakra stalo?"
"Netuším, ale podle senzorů jsme vypadli ze subprostoru."
"Nemožné!" Giaron pohlédl k motorům, a zkontroloval indikátory: "Podle tohoto subprostorové motory stále běží..."
"Pak nás něco drží ve standartu. Senzory ukazují, že stojíme, a... Hmm," na okamžik se zarazil, a překontroloval výstupy na indikátorech: "to je zajímavé. Senzory nezaznamenávají žádnou hmotu a navíc jsme ztratili spojení s GalNetem."

Giaron konečně došel do přední části lodi, a posadil se do sekundárního křesla: "Divné. Jak je to možné?"
Krch-gor-tar-san překontroloval navigační mapu: "Přesně jak jsem si myslel. Jsme uvnitř oné neprozkoumané zóny. Zdá se, že je tu něco, co nás vytáhlo ze subprostoru a blokuje nás."
"Jak by mohlo? Kdyby bylo v okolí třebas jen zrnko prachu, senzory by to zachytily!"
Krch-gor-tar-san se zamyslel.
"Pravda. Leda že by..."
Náhle se odvrátil a rychlým pohybem vypnul motory.
Tiché hučení, které dosud prostupovalo celou lodí, náhle ztichlo.
A v tu chvíli se také ozvalo pípání senzorů.

"Co to...?" Giaron se zmateně rozhlédl.
"Takže jsem se nemýlil," podotknul Krch-gor-tar-san, "subprostorové pole a ten cizí vliv spolu interferovali a rušili naše senzory. Hm, spojení s GalNetem ale pořád nemáme..."
"To je divné," podotknul Giaron: "to vypadá skoro jako..."
"...zkouška? Vypadá to tak."
"Ale to by znamenalo inteligentní úmysl! A široko daleko podle senzorů není nic, než hromada prachu!"
"Eh, divné, to jo..."

* * *

Vidím vás.
Už dlouho u mě nikdo nebyl.
Má samota trvala tak dlouho, ale nyní je pryč. Dívám se na vaši skořápku a přemýšlím. Jak je možné, že tak křehké životní formy dokázaly opustit atmosféry svých domovských planet, a cestovat krásným závojem vakua?
Cítím energii, skrývající se ve strojích, které chrání vaše zranitelná těla. Tak málo, tak tenká hranice mezi životem a smrtí!
Obdivuji vás.
Vím, že jste inteligentní, cítím psionická pole, které vyzařují vaše mozky.
Jsme ale tak jiní. Sleduji vás a přemýšlím, jak vám dát najevo, že žiji.
Ach ano, to bude ono...

* * *

"Krchu! Něco se změnilo!"
"Co? Už tu trčíme šest hodin. Co vidíš?"
"Nevím, mrkni se na senzory..."

Prachový oblak se pomalu koncentroval. Okolo lodi vířily proudy hmoty a energie. Trvalo to sotva minutu - a pak už byly vidět hvězdy.
A přesto se něco změnilo. Necelých pět kilometrů od lodi se vznášela dokonalá koule, obklopená věncem chapadel.

"Páni, vidíš to? Ta věc má skoro kilometr v průměru!"
"Jo to jo. Mrkni na hmotový detektor. Jestli senzory ukazují správně, tak vidíme komplet všechnu hmotu bývalého mraku, na jednom místě."
"Podívej se, hýbe se!"
"Mizíme?"
"Já nevím..."

* * *

Je to zvláštní pocit.
Po nesčetných eonech mám poprvé pevné tělo. Divné.
Cítím, že se probouzí nový zdroj energie a vnímám vznikající zakřivení prostoru.
Chcete mě opustit? Teď, když jste mě navždy změnili?
To nedopustím!
Natahuji jedno z chapadel a bez námahy pronikám hmotou trupu. Stačí se dotknout tady, a energie proudí ke mně, místo do pohonné jednotky lodi...

* * *

"Co to? Jsme bez energie!"

Krch-gor-tar-san se natáhnul k mrtvému pultu a zaťukal na spínač reaktoru.

Nic.

"No, asi máme problém. Já..."
Nedopověděl.

Kabinou se náhle rozlehla jasná záře.
"Eh... auvajs!" Giaron si zakryl oči. Na okamžik oslepnul, ale pak se mžitky ztratily.
"Páni, vidíš to, co já?"

Tam, kde ještě před okamžikem visela temná koule, zářil teď ohromný plazmový uzel.
Výboje energie bičovaly prostor, ale zřetelně bylo vidět, že se vyhýbají lodi.

Náhle se lodní motor opět rozběhnul, a věrný původnímu programu, který oba členové posádky zapomněli deaktivovat, ponořil loď do subprostoru.
Než kdokoli z nich stačil zareagovat, zmizel podivný tvor daleko za nimi...

* * *

Odlétáte.
Stále vás ještě vidím, ale má touha komunikovat s vámi je pryč.

Svůj úkol jste splnili.
Jsem na vyšším stupni bytí, konečně ve své pravé formě.

Nyní už vidím, co mi dosud bylo skryto.
Pohlížím na galaxii a vidím statisíce podobných, jako já.

Přišel čas, vydat se na cestu.
Mou myslí proudí vzpomínky předků a já vidím svůj úkol, jasně, jako by už bylo vykonáno.
Hledím po galaxii a pozoruji organiky, jak se hemží na svých planetách, nebo prolétávají prostorem na svých hmotných lodích, aniž by tušili pravou podstatu svých domovů.

Má rasa něco takového nepotřebuje.
Jsme svobodní, můžeme bez omezení ochutnávat čistotu prázdného prostoru.

Zatím se ještě mohu pohybovat.
Brzy ale najdu vhodné místo, kde hyperprostor umožní zakotvení. Pak se zakuklím a přejdu do další fáze.
A pak se opět s organiky potkám. Vlastně už vím, jakou podobu budu mít tentokrát, a už se na to těším.

Tak na brzkou shledanou...!