Palouček (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Palouček.

Vypravěč: Malinký palouček v černém lese, ze kterého se ozývá vlčí vytí. Les je velmi hustý a těžko prostupný. K místu vede z východu strany zanedbaná, už z části zarostlá, pěšinka. Na západě je strmá skalní stěna. Pod podrážkami křupou větvičky a větve křovin a stromů šlehají do tváře. Je úplněk, ale přesto je na paloučku černočerná tma kterou malý ohýnek nemůže zahnat. Studený vítr se prohání paloučkem a rozmetává oheň.

Runshak: Napůl upír a napůl člověk. Mladík s hustými, kratším, tmavými vlasy.Je vyšší postavy, na sobě dlouhý kabát, kožené boty a u pasu se mu pohupuje meč. Sedící na paloučku, při malém ohni, aby nebyl moc vidět. "Dnes je krásná noc", Řekne si nahlas pro sebe. "Ještě by to hctělo nějakou krásnou dívku do, které bych se mohl zakousnout" Začne se hluboce smát.

Runshak: Znovu se posadí a jen si tak vychutnává noční klid. Vytr mu čechrá vlasy a to ho uspává. "Dlouho jsem si neodpočinul, když si nachvilku zdřímnu, nemuselo by to vadit" Znova se usměje a pak zavře oči.

Vypravěč: Ucítíte dým. Za chvíli již lze vidět rychle se blížící lesní požár ze severu.

Runshak: Prudce vstal, zase měl jednu z jeho nočních můr. "Kruci, co to? Já cítím dým a jde ze severu, to je divné pomyslísi. Zkusim se tam jít podívat." Tak tedy vstal, pozbíral si věci a rychle je naházel do svého koženého batůžku a vykročil ku novému dobrodrušství...

Runshak: Podsaditý muž s kabátem se prodírá hustým lesem a není to nic příjemného. Větvičky se mu zachytávají za kabát. "Kruci, to je ,ale cesta, fuj paviučina a přímo do očí"Sundá si ji a dál pokračuje v cestě, mírně rozčilen...

Runshak: Po těžkém prodírání lesem, se Muž ocitl na kraji lesa odkud spatřil hořící vesnici. Muž nevěřícně přihlíži jak oheň pohlcuje jeden barák za druhým. Neví co má dělat,ale nakonec se rozhodne, že by měl jít blíž a poohlédnout se po živích lidech. "Jestli vůbec někdo přežil." Pomyslí si.

Runshak: Muž sice nemá rád oheň, nejen proto že je na půl upír, ale taky proto, že mu popálil obličej. Rozhlíží se na všechny strany, zdali někoho nespatří. Muž se zastavil a zaposlouchal se do hudby plápolajících plamenů. "Tak přece jen tu někoho slyším", zašeptal si pod nos. „Je to jako by někdo plakal a jde to támhle z toho domu.“ Moc se nerozmýšlel a rychle se rozeběhl do napůl hořícího domu.

Runshak: Vyrazil dveře a rychle se rozkoukal na všechny strany, jestli někde nezahlédne to děťátko.Uvnitř domu to ještě tolik nehořelo, ale střecha byla už skoro celá v plamenech a větr, který venku panoval, napomáhal ohni rychle se šířit, ale zkusil se znova zaposlouchat, "jde to zhora". Rychle vyběhl po schodech na horu, dával si pozor na hořící trámy, aby na něj některý nespadl.Dítě znovu zaplakalo a bylo to už blízko něj. "Kruci, to je žár. Myslím, že to šlo z pokoje na levo.“ Rychle otevřel dveře a viděl malého chlapečka jak leží v postílce a hluboce pláče. „Pocem maličký,"Chytneho pevně, ale jemně do náruče a ani se neohlíží a opatrně vychází spokoje. Oheň se rychle šíří,a tak si musí pospíšit, seběhl schody a „honem ven.“

Runshak: Když byl konečně venku, jen jedním okem se podíval na malého a když viděl, že mu nic není, tak se rozeběhl k lesu. Tam se posadil a vydýchaval.
Podíval se znova na malého, ale ten už tvrdě spinkal.
„Maličký jak tě tam takhle mohly nechat?“

Runshak:„Neboj se já se o tebe postarám, bude z tebe dobrej a slušnej chlap.“
Řekl si muž nahlas pro sebe...